Balení na dovolenou

Seznamy, to je moje. Seznamy píšu neustále. Co nakoupit. Co se musí udělat. Co bych chtěla vidět za filmy. Přečíst za knížky. Koupit lidem jako dárky. Motivační seznamy. Prostě seznamy na co si vzpomenete. A k tomu patří i seznamy co do batůžku. V útrobách počítače bych určitě našla každý rok aktualizovaný seznam, co na dovču na túry po horách, nebo co autem k móři. V tabletu zas jak se s kojencem zabalit k rodičům (aneb běda, když zapomeneš odsávačku :-) Ale stejně, když jsem nás balila na zámořskou dovču, jsem hledala seznamy po netu ve snaze nenechat nic náhodě a mým mozkovým závitům ulehčit. A tak jsem si řekla, že takhle před dovolenými, by mohl můj seznam někomu udělat radost. Takže tu je seznam na naši américkou dovolenou. To znamená na 16 dní v městě u moře. Letecky. Žena, muž a batole. V předem najitém ubytování, s možností vaření, s ložním prádlem, ručníky a upozorňuji s možností PRANÍ. Takže nejsme čuňata, který nosej spodky, dva dny tak a další dva dny naruby. I když i o takových jsem na naší dovolené slyšela, ale nebudu jmenovat :D

Navlékání kroužků

To bylo tak. Podědili jsme dřevěnou navlékací hračku. Jenže na jediný kolík, který připadal v úvahu pasovaly kroužky s přesným poloměrem díry. Prostě takové ty akorát. A před několika měsíci to s nimi Róze moc nešlo. Tak jsem vytáhla velké dřevěné kroužky co mám na tvoření a s těmi to už bylo v klídku. Jenže to bych nebyla já, abych si nevymyslela ještě jinou přírodnější alternativu. Březové kolečko a větývka. Na tom ty kroužky vypadají krásně! Jenže od myšlenky k činům je to někdy dlouhá cesta. A tak když jsem slavnostně před tu naši kráčmeru pomůcku i s kroužky rozložila, nandala prvních pět levou zadní a už ji to nebavilo. Ejhle, vyndala jsem tedy k původní pomůcce barevné kroužky a ona to zkompletovala jedna dvě. A ještě dokázala vyndavat a nandavat rozbitý kolík do dirky.

Co do poličky, 15. měsíc

Objevila jsem Ameriku. Zjistila jsem, že s dítětem, kterému je okolo roku a čtvrt už se dá dělat spoustu věcí. Takže krom nahlédnutí do poličky a výčtu aktivit se pochlubím co dalšího jsme s Rózou vyváděly. Maminky, které rozvíjejí své drobky k samostatnosti od úplných miminek prominou. Já jsem hold ta mamina, která si pořád hýčkala prcka a chtěla si užít ten uzlíček a na některé věci musel uzrát čas. 

Vykrajovátka, aneb Vánoce v létě

Další rychlovka bez přípravy. Teda když pominu, že jsem ty vykrajovátka musela vyhrabat v komoře a přerovnat tak spoustu věcí ;) A co s nimi? Prostě je jen nabídnout. Ke skládání. Princip jako vkládací kelímky. Podle velikosti. Taková ta rychlovka, co zaujme na první pokus. Ale na ty další už to bylo slabší... Teď jsou alespoň v zajímavé krabičce. Tak si je občas vezme, otvírá, vyndává, zas tam dává a zavírá... Tip jsem zahlédla kdesi na netu, zdroj nemohu dohledat :/

Svatba jak z américkýho filmu

Konečně. Je tu povídání o svatbě. O té v Americe, na kterou jsme vláčeli i to naše nebohé dítě :-) O té, o které jsem slíbila článek... Hned z kraje, nebyla to úplně americká svatba, poněvadž náš kamarád je Čech a jeho drahá je Venezuelanka. Takže to bylo takové multikulti. Ale jak z filmu byla, to zas jo! Tak popořádku.

Zásnuby proběhly na zámořské plavbě, prsten na dortíku. S ovacemi. Následovaly velké a důkladné přípravy. A když myslím důkladné, tak opravdu důkladné. Třeba objednávání župánků s nápisy pro maminky, svědkyni a družičky. Nebo přeměřování mládenců, kvůli údajům do půjčovny obleků. Sepsání seznamu darů. Ale my většinu známe jen z vyprávění.

Frajerský černý ohoz, aneb recyklace na třetí

Poslední z řady šicího DIY na naši zámořskou dovolenou. Za vlast padlo další Honzinovo odložené triko. Róziny triko má netopýří rukávy, tzn. že jsem se nemusela šít s žádnými průramky. A měl to být lodičkový výstřih, abych nemusela řešit žádné zapínání a šlo snadno přetáhnout přes hlavu. Na Rózině už moc lodičkově nevypadá, neva. Příště bude výstřih ještě rovnější.

Kalhotky jsou jako v předchozích šicích pokusech jednoduché. Stále stejné obkreslené plenkové kalhotky s přídavkem, zapravené v pase i v nohavičkách pružnou nití.

Bublinková fólie

Také vás tak uklidňuje práskání bublinkové fólie? Mě jo! A chtěla jsem to zprostředkovat i Róze. Ale tak, aby si procvičila prstíky. Tak jsem nalepila fólii na skříňku. Hned se k ní řítila a mé práskání ji bavilo. Ale ona sama nebyla ještě schopná přitlačit tolik, aby se lupnutí opravdu ozvalo. A tak začla fólii decimovat po svém. Nehtíkama. Takže u nás úplně účel nesplněn, ale kdo máte dítko větší, které má v prstíku větší sílu, zkuste. Já myslím, že by to mohla být prima zábava. My to zkusíme znovu za pár měsíců. Teď si vystačíme bublat bublifukem :-)

Květen na balkóně

No co Vám budu povídat. Letos se nám na tom balkóně moc nedaří. A moc se není čemu divit, páč na to tak trochu dlabu. Sypu si popel na hlavu. Nepřidala tomu ani naše cesta daleká. Páč v dubnu před odjezdem jsem rychle vysela co bylo potřeba. A dál už se nestarala. Dokonce jsem si ani nepopsala, kam jsem co dala. Tak teď nestačím koukat. Ani králíci nebyli moc parťáci. Z dlouhé chvíle mi zlikvidovali zbytek hlíny. A než jsem došla pro novou... 

Takže jak to postupuje. Broskvoň bude mít bohužel jen dva plody. Oproti loňským devíti, nebo kolika, dost bída. Asi měla málo vody, chudinka. A navíc už je zas obalená pavučinkami svilušek. Mrchy jedny.

Víčko k víčku

Recyklovaná pomůcka za hubičku. Piksla od sušeného mléka, kterým občas zahustím kaši a víčka od přesnídávek. Baví. Dokonce tak, že poprvé jsme museli víčka třikrát vysypat. Na potřetí už začla zkoušet jak otevřít víko na plechovce. Zkoumat dírou jestli propadlé víčko uvidí. Nebo zda-li se vleze dírou i něco jiného. I to se počítá. Nepovažuji za nutné, aby děti používaly věc jen "jak se má", s přesným postupem, podporuji i průzkum a vlastní iniciativu. Máme vytvořeno týden a víčka cinkají každý den. První využití plechovky a hůlek je popsáno tu.

Dívka v ledu

Viděla jsem ji na plakátech, viděla jsem ji doporučovanou na fb čtecí skupině i na blozích. A stála za to! Detektivka jak má být. Napětí prostupuje všemi stránkami a nic není do konce jasné. Takže tady u té jsem fakt četla jedním dechem. Děj se odehrává v Londýně. Kde se v třeskutém mrazu najde zavražděná bohatá dívka. A není jediná. A detektivce nikdo nevěří. Pátrá tak na vlastní pěst. A prý je knížka součástí série a o šéfinspektorce Erice ještě uslyšíme. Autor R. Bryndza. Knížka, kterou s klidným srdcem doporučuju dál!

Popelka

Zas jedna rychlovka na zabavení. Na třídění to ještě není. Ale zrníčka už sbírat může. A zdokonalovat tak pinzetový úchop. A když k tomu přidáte nějakou tu nádobu s menším otvorem dostane zabrat i koordinace oko a ruka. A co teprv cvičení trpělivosti. To bylo tak, když jsem jednou chtěla něco dovařit. O pomoc Róziny jsem nestála. Jenže ona stála o mou pozornost. K nohám mi přinesla všechny své knihy a když jsem se odmítla stát předčítačem, zakousla se mi do nohy. To je takový náš nový sport a styl domluvy. Snad ji to brzy přejde :-) Vytáhla jsem fazole a termosku a na dobrých deset minut byl klid. Doporučuji nepřehnat to s množstvím, aby to dítko neodradilo. Je fajn, aby věc dotáhlo do konce a zažilo tak pocit úspěchu. A když budete chtít přidávat asi to nedělejte před zraky dítěte. Já jsem tu chybu udělala. Róza nadšená, jak to zvládla, já ji pochválila, ale vzápětí přisypala hrst. Ona si mě přeměřila, jako jestli si z ní dělám srandu a vyprdla se mi na to :D

Knížky pro prťata

Zamilovala jsem se do dětských knížek. Je tolik nádherných knih, které bych pro Rózinku chtěla mít a seznam se neustále prodlužuje. Zatím nákupy držím na uzdě. Jednak máme mraky knih a leporel na půdě u jedněch rodičů a na chalupě u druhých rodičů, jednak až do nedávna byla Róza docela devastační. Knížky miluje odjakživa, ale nejprve je spíš testovala všemi smysly. A tak třeba Ladovo leporelo, které přežilo dvě generace u Róziny narazilo na dost tvrdou zkoušku. A nutno podotknout že lepená textilní vazba zkoušku nedala. Prostě byla ožvýkána. Z kuřátka a obilí byla zase tak nadšená, že nevěděla na kterou stranu se koukat dřív, až jednu celou přelomila. Prostě naše zásoby dostávají solidně na frak.

Recyklace stoleté stoličky

Aneb jak jsme neplánovaně dali stoletou stoličku za první stoličku... Tuhletu židličku připravili moji pradědové do herničky na půdě baráku pro mého tátu. A už tenkrát nebyla stolička úplně nová. A já ji na té samé půdě vyhrabala a dala jí nový kabátek. Poučená z předělávky jídelní stoličky, jsem to tentokrát nepodcenila. Kombinací horkovzdušné pistole, elektrické brusky a smirkového papíru jsem dostala dolů starý nátěr. Praskliny jsem zalepila a díry zatmelila. První nátěr barvou jsem znovu lehce přebrousila a dala další dva. A hádejte, na jakou barvu jsem natírala? No jasně, že na bílo :D S výsledkem jsem nad míru spokojená. Ačkoliv prostor pro zlepšování stále je.