tag:blogger.com,1999:blog-5034844212699221994.post2366975802649119426..comments2024-03-09T11:21:23.239-08:00Comments on Kámen úrazu: 2018/2019Hanka - Kámen úrazuhttp://www.blogger.com/profile/11507534882164972423noreply@blogger.comBlogger6125tag:blogger.com,1999:blog-5034844212699221994.post-68702229429231746862019-01-13T02:06:55.477-08:002019-01-13T02:06:55.477-08:00Děkuju ;)Děkuju ;)Hanka - Kámen úrazuhttps://www.blogger.com/profile/11507534882164972423noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5034844212699221994.post-63358963239511668442019-01-12T06:36:44.221-08:002019-01-12T06:36:44.221-08:00Máte moc krásný a upřímný blog. :)Máte moc krásný a upřímný blog. :)Máma do deštěhttps://mamadodeste.cz/noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5034844212699221994.post-41826124363558399412019-01-12T01:47:55.612-08:002019-01-12T01:47:55.612-08:00Děkuju, děkuju, že v tom nejsem sama a za pochopen...Děkuju, děkuju, že v tom nejsem sama a za pochopení ;) Hezky jsi to řekla, nepřestanem bojovat, aby to ta idyla byla. I když je to občas obrovský výkon. A někdy snaha nestačí...<br />Tak ať máme letos těch hezkých chvil a dní mnohonásobně víc než těch, u kterých bychom raději dělaly že nebyly ;) H.Hanka - Kámen úrazuhttps://www.blogger.com/profile/11507534882164972423noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5034844212699221994.post-72667228270116521392019-01-12T01:45:03.699-08:002019-01-12T01:45:03.699-08:00Moc děkuju za komentář. Někdy je to dost náročné, ...Moc děkuju za komentář. Někdy je to dost náročné, co? Ale věřím že se zase začíná vše tak trochu srovnávat. Ťuk, ťuk. S tím styděním je to stejné. Dost jsem přemýšlela o tom, že chápu ty maminky, které mají rozdíl mezi dětmi tak, že starší už chodí do školky a mohou být doma zas jen s tím jedním. Nebo mají ještě větší rozestup, kdy starší dítě už o moc víc chápe a mohou si užít každé tak trochu jako jedináčka. Mívám pocit že obě holky ochuzuju. Že ani na jednu nemám tolik času kolik bych chtěla. Tak jen doufám, že budou parťačky a že budou rády i za ten čas spolu. A přesně tak, když vidím jak se Rózka k Marušce má, nosí ji deku, dělá na ni cukrblíky, těší se na ni, když je pryč a před spaním ji drží za ruku. Je to boží. I na Marušce je vidět, že ji vyhledává ve svém zorném poli a kouká odkud na ni zas vyskočí. Ne že by z toho byla vždy nadšená, ale chvíle kdy se směje, nebo zaujatě pozoruje převládají nad těmi kdy ji to rozbrečí :D<br />Tak až jednou dozraje čas a třebas nějaký blog založíta, ráda se k vám mrknu ;)<br />Mějte se krásně. HankaHanka - Kámen úrazuhttps://www.blogger.com/profile/11507534882164972423noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5034844212699221994.post-19339676192504297382019-01-11T09:28:33.373-08:002019-01-11T09:28:33.373-08:00Hani, nepřej si vidět, v jakou saň se občas dovedu...Hani, nepřej si vidět, v jakou saň se občas dovedu proměnit já! Těžko se mi to přiznává, ale sousedi by mohli vyprávět... No pyšná na sebe opravdu nejsem. Ale je to jak píšeš, když jsem v pohodě, je doma idyla. Krize nastane, jakmile se objeví nějaký stres a nakupí se toho hodně najednou, to pak nedávám... Ale stejně jako ty s tím nepřestanu "bojovat" a budu se snažit hlavně si to dělat hezký... Krásný článek, díky...<br />V.Veronika P.https://www.blogger.com/profile/14319070489646545635noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5034844212699221994.post-88884439757938932562019-01-11T03:57:29.337-08:002019-01-11T03:57:29.337-08:00Hanko, my se osobně vůbec neznáme (ani netuším, kd...Hanko, my se osobně vůbec neznáme (ani netuším, kde jsem narazila na odkaz na Váš blog) a tak volím cestu komentáře, abych Vám poděkovala.<br /><br />Že vedete blog a dáváte tam svoje tipy na tvoření (moje první je zhruba stejně stará jako Vaše první) a sdílíte kus svého života na internetu.<br />Nějak jsem v létě tušila, že Rozárka bude mít sourozence. O to víc obdivuju, že jste si našla čas a zdokumentovala to a dala na blog. <br />Jelikož ten čas se s narozením druhé opravdu ještě víc smrskl, už nemám vůbec čas pátrat po internetu po tipech zábavu a rozvoj té starší. Čtu jen pár blogů (když mě starší nevidí, ještě se mi zdá, že úplně nechápe, co je to ta "práce"). <br />Úplně s Vámi v mnohém souhlasím. Někdy křičím (když se venku starší šprajcne, že chce tatínka a domů nejde a malá (kterou svým vztekáním předčasně probudila) mi brečí v kočáru. A pak se strašně stydím a říkám si, že je to přece malá holčička a bojuje se svými emocemi po svém. Taky se stydím za to, že jsem ráda, že jde 2x týdně do malé školičky (je dost extrovert, chodí tam moc ráda) a to je jediný čas, kdy já doma (v době spánku mladší) cídím sanitu, vařím příkrmy do mrazáku a nebo si konečně najdu chvíli napsat e-mail či (jako zrovna teď) příspěvěk na blog.<br />Mám v hlavě spoustu myšlenek a chtěla bych se o ně podělit s ostatními blogomatkami, u kterých čerpám tipy. Jenže vím, že teď prostě nechci svůj čas dávat blogu a zakládat ho. Večer prostě jdu spát s malou. A když výjimečně jsme oba s mužem spolu, málem bych otevřela flašku na oslavu (kdybych nekojila).<br /><br />A partnerský život... jak píšete, když si starší vezme babička.<br /><br />Jakmile ta starší začne malou hladit, či ta mladší jí sahá na nos a obě se tomu smějí - všechno je zapomenuto a já vím, že jsme udělali s mužem dobře, že jsme se rozhodli pro dvě děti. A cítím vděčnost za to, že jsou obě zdravé.<br /><br />Krásný rok 2019 přeju<br /><br />MartinaAnonymousnoreply@blogger.com