středa 16. ledna 2019

Rodinné focení

Přemýšlela jsem, zda tento článek vůbec psát. Přeci jen úplně osobní fotky sem moc nedávám. Na druhou stranu obě fotografky si reklamu zaslouží. My nejsme úplně ta rodina, která by měla každý rok ateliérové fotky do kalendáře. Profi fotky jsme do letoška měli vlastně jen ze svatby a když se narodila Rózka. Ale rostl mi pupek a já si uvědomovala, že je to mé druhé a asi poslední těhotenství, přičemž z toho prvního žádnou pořádnou fotku nemám. Chtěla jsem mít tohle krásné období očekávání zaznamenané. A to nejen sebe, ale i s celou zatím neúplnou rodinou. No a když Maruška vykoukla na svět, musela mít svoje první hezké fotky taky. Měla je i Róza. Takže ať je v tom nějaká spravedlnost. Chápete :D A když si tak ty fotky prohlížím, říkám si, že je fajn mít občas zaznamenanou rodinu někým, kdo na to má oko. Páč naše fotky jsou prostě dokumentující, ale většinou esteticky trochu zaostávají... Takže občas nějaké rodinné fotky z procházky od profesionála? Proč ne. A co třeba fotky prarodičů a praprarodičů s dětmi. Ty by byly cenné ještě víc. Páč znáte to, jak se neradi fotí, schovávají se... No tak třeba jako dárek? ;)

pondělí 14. ledna 2019

Mořský svět

O výletu do akvárií Róza brebentila víc jak měsíc. V nějakém dětském pořadu viděla, že tam byli hlavní hrdinové. A od té doby se mě několikrát ptala, jestli my půjdem taky... Na první víkend v roce jsem měla původně jiné plány. Víte, má předsevzetí. Nasněžilo, tak jsem nás viděla při společném sáňkování a pak pod dekou, s teplýma fuseklema na nohou a hrnkem čaje v ruce. Honzík mě vyvedl z omylu. Chystalo se oteplení a v inkriminovanou dobu mělo pršet. Mé plány šly do háje. Páč mezi sáňkováním v bílé kráse a sáňkováním na blátě byl dost velký rozdíl... Propadla jsem mírné hysterii a nervózně začala sjíždět internety. Co bychom tak jako mohli na
rychlo podniknout?
A našla Mořský svět.

úterý 8. ledna 2019

2018/2019

Rok se s rokem sešel a píšu si další shrnutí. Když jsem se tak koukala na loňský článek, zas tak moc jsem se neposunula. Tu rovnováhu, jsem moji milí, ještě pořád nenašla. Řeším podobné věci. Ale k tomu jsem si ještě naložila. Pořád se učím jak pracovat s časem, jak uspokojit všechny strany. A pořád v tom plavu :D Rozhodně nebudu na loňský rok spílat. Otěhotněla jsem. Prožila jsem relativně bezproblémové těhotenství. A přivedla na svět naší druhou krásnou princeznu. Moc dobře vím, že ani jedno není samozřejmostí a moc si toho vážím! Byl to také rok několika nových příležitostí. Zkusila jsem si práci v jesličkách a Rózka pobyt mezi dětmi. Pro mě bylo fajn řešit něco jiného než jen ten náš prostor. Vymýšlení mě bavilo. Přípravy ale trochu vázly. Nejednou mi tu do noci asistoval Honzík, jinak bych asi ani nespala. Bylo fajn být tam paní učitelkou na chvilku. Přijít, rozbalit aktivity, pohrát si s dětmi, na procházce si s nimi pokecat, pak zajít s Honzíkem a jeho kolegy na oběd (sociální interakce s dospěláky - to se na rodičáku počítá) a jet domů. A zbytek týdne být zase jenom maminka.

čtvrtek 3. ledna 2019

Advent a Vánoce, aneb jak to dopadlo

Ani se člověk nenaděje a zase je ten kolotoč pryč. Ale musím říct, že jsem na sebe pyšná. Dodržela jsem pár předsevzetí a je fakt, že od loňska a hektického nestíhání jsem se zas o kousek posunula. Díky rostoucímu pupku jsem už na podzim neměla ohledně Vánoc velké ambice. Věděla jsem, že to bude náročné i bez nějakých mých vylomenin. Tak nějak jsem se snažila chystat dopředu. Prostě jsem chtěla mít radši úklid a dárky vyřešené ještě před termínem porodu, který byl na konci října. No dárky vymyšlené byly. Byl i vymyšlený a sepsaný plán aktivit, kdy co. Ne že by vyšel :-) Alespoň jsem ale měla vše tak nějak sesumírované a třeba velký úklid jsem dělala na několikrát už od září. Nakonec mi přijela trochu pomoct mamka, páč to vypadalo, že začnu rodit někde na stoličce, při otírání nábytku. I předělávku pokojíku jsme stihli. A vestavěnou skříň, díky které jsme se měli vejít do našeho bytu i se všemi těmi nezbytnosti nového dítka. Tu nám udělali dva týdny před termínem. Nikoho asi nepřekvapí, že nás žádná skříň nevytrhla. Hlavně díky všem mým krámům na tvoření, šití a dalším věcem, :D Zkrátka bylo to hnízdění v plném proudu. Nicméně naklizeno samozřejmě nevydrželo...

úterý 18. prosince 2018

Adventní svícen

Už jsem ho na FB ukázala. Původní plán byl zas jiný, ale neměla jsem vše co jsem potřebovala, tak snad to do dalšího roku nezapomenu... Ten náš letošní byl zas rychlá improvizace. Při nočním kojení jsem narazila na tvoření u Lucie Living. Zavařovačky obalené v kokosu a jednoduše dozdobené jutovým provázkem, nějakou tou větvičkou a tím co padne pod ruku. My jsme v pátek s Rózou namatlaly sklenky herkulesem, vyválely je v kokosu a v rámci dopolední procházky ošmikaly nenápadně pár stromků v okolí bydliště :D Pak tu skleničky včetně rozpraseného kokosu ležely ladem dva dny, než na ně došlo. První adventní neděli už mi teklo do bot. Tak jsem využila 1 a 2 z advenťáku. Rozumějte kolečka s jedničkou a dvojkou z adventního kalendáře Rozárky a litovala že adventní neděle není až čtvrtého a musím přistřihnout ještě trojku a čtyřku :D No navázat a hotovo dvacet. Jen jsem zvědavá, zda ze skleniček opadá dřív kokos, nebo jehličí :-)

středa 12. prosince 2018

Vánoční přáníčka


Náš každoroční počin. Už to vypadalo, že na ně letos nedojde, ale dokopali jsme se k tomu. Tvoření na míru. Rozárku baví stříhání, ale zatím to není na nic jiného než nastřihávání papíru a přestřihávání proužků. A tak se přestřihávaly proužky. Zelené, jakože na stromečky. A lepilo se. Další oblíbená aktivita. Protože je vzácná, neb lepidlo má jen po dohledem, jinak bychom měli zalepené a ulepené vše. Na fotkách vidíte verzi, která se od původního plánu liší. Barvy přáníček vybírala Rózka, proto je tak významné zastoupení růžové. Hvězdy jsou černé, protože nebyl čas vystřihávat jiné a tyto jsem měla vyražené asi ještě ze školky. 

pondělí 10. prosince 2018

Dopis Ježíškovi

Mám tu pro Vás tip. Třeba všichni neznáte. Ježíškova pošta. Já posílala už několikrát s dětmi ve školce a i jen tak pro razítko, páč táta je filatelista, občasný :-) No zkrátka je to jednoduché. Donutíte děcko napsat dopis Ježíškovi - u nás to klaplo až na poněkolikáté, páč Róza v tom zatím moc smysl nevidí a vůbec se jí do toho nechtělo. A pak jej dáte do obálky se známkou a svou adresou. A tu pak do obálky se známkou a Ježíškovou adresou. A oni Vám z Božího Daru pošlou dopis zpět i s razítkem. A když to dotáhnete ještě dál, můžete tam nenápadně přibalit dopis od Ježíška, jakože si to přečetl a že kouká, jak se k sobě doma chováme a tak. No není to moc monte, ale věřte mi, že my jsme teď v situaci, kdy každá pobídka k lepšímu chování se hodí. Ale můj plán nevyšel, páč naše Rozárka odmítá i jít s dopisem na poštu a je jí prej úplně jedno, že si Ježíšek dopis nepřečte... :D