Šup na výstavu

Tip tak trochu „za pět minut dvanáct“. Ještě do 15.9.2019 probíhá v galerii České televize interaktivní výstava Filmohrátky o slavných seriálech pro děti a mládež. Připomenete si tak třeba Arabelu, Návštěvníky, Chobotničky, Pana Tau a další. Vstup je zdarma, ale procházíte přes prodejnu ČT, takže je dost pravděpodobné, že stejně odejdete o nějakou tu kačku lehčí :) Výstava dceru bavila, ačkoliv žádný ze zmiňovaných seriálů zatím nezná. Nejvíce ji zabavilo modelování chobotniček, jako bychom snad modelínu neměli doma :) Ale zaujal i obchod, stavění obrázkových kostek, prohlížení kostýmů, provlékačky, podlahové promítání, tajemné skříňky s artefakty ke kvízu a mnohé další.

Dcerce je 3,5 což bych brala asi tak nějak za spodní hranici, ale určitě se zabaví i děti mnohem starší. Výstava vám zabere cca hodinu, možná dvě, dle zaujetí a trpělivosti u jednotlivých úkolů. Otevřená je denně od 10 do 18 hod.

Tak co skončit jednou o chvilku dřív v práci a udělat si hezké odpoledne? Plusem je i restaurace V rohlíku, kam si pak můžete skočit na véču, nebo na kafčo a pohár. Zatím jsme tu myslím nikdy neměli problém, že jsme přišli i s dětmi, ale žádnou herničku tu nenajdete. Jen venku mívali pár věcí pro děti. Nebo to můžete udělat jako my a zakončit den piknikem v parku na Pankráci, občerstvení na skromný piknik seženete i na poslední chvíli zase ve stejné budově, přímo proti vchodu do galerie jsou totiž malé potraviny. Jen pozor zavírají také v šest.

Mořský svět

O výletu do akvárií Róza brebentila víc jak měsíc. V nějakém dětském pořadu viděla, že tam byli hlavní hrdinové. A od té doby se mě několikrát ptala, jestli my půjdem taky... Na první víkend v roce jsem měla původně jiné plány. Víte, má předsevzetí. Nasněžilo, tak jsem nás viděla při společném sáňkování a pak pod dekou, s teplýma fuseklema na nohou a hrnkem čaje v ruce. Honzík mě vyvedl z omylu. Chystalo se oteplení a v inkriminovanou dobu mělo pršet. Mé plány šly do háje. Páč mezi sáňkováním v bílé kráse a sáňkováním na blátě byl dost velký rozdíl... Propadla jsem mírné hysterii a nervózně začala sjíždět internety. Co bychom tak jako mohli na

rychlo podniknout?

A našla Mořský svět.

Plácáme se u Vltavy

Náplavka je naše srdcovka. Během mateřské a rodičovské jsem tam byla už nesčetněkrát. Od úplného pidi spícího miminka, kdy jsem si mohla prostě sednout a kochat se až po tu lotrandu, co všude utíká, všechno pozoruje a všechno zkoumá a o kochání si můžu leda nechat zdát :-) S Rózkou tam chodím zásadně ve všední dny a zásadně dopoledne. To vám je tam takový klid! Rána a brzká dopoledne jsou snad mé nejoblíbenější části dne. A tak jsem si říkala, že by se někomu mohly hodit takové mini tipy co tady. 

Hrátky na pláž

Jsou děti, kterým stačí kyblík a lopatka a zabaví se na písečné pláži celý den, jsou děti, které stačí popostrčit a jsou děti, které to zas až tolik nebere. Ač Róza vydrží u různých aktivit poměrně dlouho, pláž nebyla tím příkladem a tak se zařadila do třetí skupiny. Takže většinu času u móóóře maminka a hlavně tatínek vymýšleli co by. Jediné, co Rozárku bavilo opakovaně, byly procházky a pozorování někoho, jak pracuje. Takže tu jsou tipy, pro rodiče, kteří si nechtějí namáhat hlavu. Hrátky veskrze dost jednoduché a věřím, že většina z vás by na ně přišla sama, ale když už budete chtít relaxovat na té dovolené, ať si odpočine i hlava, že jo J

Ozdob si svou šišku, aneb rychlovka do přírody

Sezóna sběračů je v plném proudu a Rozárku to stále ba. Takže se mé ruce a kapsy znova plní nejrůznějšími předměty, od šišek a větví, přes kytičky až ke kamínkům a ulitám. A jednou, když už jsem nevěděla, co s poklady, ale odložení nepřicházelo v úvahu, jsem začla menší kousky zastrkávat do šišky. A ono se to chytlo a za chvíli jsme v tom jely obě. Prostě ozdobené šišky. V ideálním případě, bych to viděla na "dozdobení" nějakého pěkného místa, prostě nechat výtvor někde na výstavce - u stromu pro skřítky, na skále, někde u pomníčku, na plotě, vlastně takový malý land art. V našem případě si to všecko nesem sebou, ale neva. Prostě takové malé zpestření, blbůstka pro radost ;)

Pozn.: omezení trhání kytiček, aby dělaly déle radost a mohly je využít včeličky apod. je stále v procesu a je to běh na delší trať. Prozatím jsem ráda, že jsme omezili rvaní na běžné pampelišky, sedmikrásky, jetelíček... a už se nežene po neznámých nebo po záhonech :D

Výstava ČT dětem

Jednou jsme si zas udělaly s Rózou holčičí dopoledne s kulturou. V posledních třech měsících jsem kvůli všem těm reakcím na očkování, nachlazením, nemocem mým i Rozárčiným, velkým mrazům... povolila s televizí. Ona ji do té doby moc neznala a teď by z ní mohl být klidně televizní maniak, kdybych to nedržela na uzdě. Ale přiznávám, že dost obstojně pojmenovává některé televizní postavičky, ví co je to Kouzelná školka, pozná několik večerníčků... 

Zemědělské muzeum

Další z profláknutých míst, kam s dětmi v nečase. Ale třeba připomenu ;) My byli už někdy z kraje roku, takže další rest. Místo kde se zabaví děti od nejmenších určitě až po školáky. V suterénu je asi pro mnoho dětí ta nejzábavnější část - možnost projet se na traktorech - nebo spíše na traktůrcích - odrážecích, šlapacích... Na zemi je naznačená silnice. Také si tu mnoho prohlédnete. Na některých se můžete i vyfotit. Je tu i trenažer bagru a traktoru. Bohužel bagrovat nebylo moc co, páč všechen materiál byl nahrnut tak, že to nebylo proveditelné a jízda na traktoru se nikomu z momentálně přítomných moc nedařilo, většina i dospělých lidí nebyla schopná traktor ani rozjet :D

Noemova archa a Králík v rádiu

Loni jsme si s Honzíkem na Rózku vymysleli tradici... Tatínek bude mít na její narozky vždy dovolenou a budeme chodit na Matějskou. No nápovědou nám mohlo být, že den jejího zrození před dvěma roky byl jeden z mála toho roku, kdy v Praze sněžilo. A loni nám na Matějský skoro umrzl zadek. Letos vyšly narozky na jeden z nejmrazivějších dní zimy. Tak jsme hledali nějakou alternativu zábavy v interiéru a rozhodli jsme se pro výstavu Noemova archa v Národním muzeu. Měla jsem trochu obavu jestli vycpaný zvířata Rózu budou bavit nebo se jich nebude děsit, ale byla zbytečná. Rózka zvířata miluje, takže jen co jsme vystoupili z výtahu a uviděla chodbu lemovanou obrázky, už se řítila a nadšeně vykřikovala názvy zvířat, které míjela. A jak jsme přišli na samotnou výstavu byla v tranzu. A všechno vyprávěla a popisovala Náně. Dokonce ji bavilo i minikino s filmem o mořských tvorech. Pro mě bylo z mrtvých zvířat trochu úzko, ale jak řekl Honzík - kde jinde by měly být, lepší přístupný pro veřejnost, než aby je měl někdo na chalupě vedle krbu. Tak budiž. Takže kdo má doma taky zvířátkomila a na zoo mu přijde ještě zima a na pastvinách ještě moc zvířat asi taky nebude, může využít výstavu. I když chápu, že to není pro každého.

Procházka za zvířátky - Krčský les

Procházka v Praze. Nic náročného. Občas jdem pro změnu do trochu vzdálenějšího revíru. Možností je spoustu. Třeba procházka od zastávky U Labutě okolo rybníka, kde jsou kačeny, lesem podél Thomayerovy nemocnice k restauraci Na Tý louce zelený. Na zahradě restaurace mají pár zvířat - ovečky, prasátka. Krmit je děti mohou granulkami z automatu u ohrádky. Restauraci máme vyzkoušenou. Byly jsme tam i s kamarádkou a její holčičkou a narazili jsme na milou obsluhu, bez výhrad ke stravování dvou batolat :-) Odtud se můžete vymotat zástavbou k zastávce IKEM, nebo pokračovat dál do kopce k restauraci U Krále Václava IV. Kousek od ní je dětské hřiště a u hájenky obora s daňky, srnkami... Odtud vede silnice skoro až k zastávce Ústavy Akademie věd. Hezky je tu v každém ročním období. V hezkém počasí je plus, že trasa vede podél Kunratického potoka, který je lákadlem pro děti. Cestou natrefíte i na přístřešky, kde si můžete sníst svačinu a odpočinout.

Pražský výlet za lesní zvěří

V Chuchelském háji je zookoutek. A ne ledajaký, jsou tu jeleni, mufloni, daňci, srnky, rys, nějací ti ptáci, ale i kozy, ovce a další. Radost pohledět. A mezi výběhy probíhají na divoko králící a zajíci. Róza tu viděla naživo jak se krmí mlíčkem i jiná zvířena než ona a od té doby se potřebuje ujišťovat, že všechna mláďata mají někde maminku a ta má pro ně potravu. Je tu i dřevěné hřiště = další vyžití. My jsme se tam vydali z autobusové zastávky v Malé Chuchli po žluté. Než na žlutou narazíte musíte od zastávky, krapet dolu pod terén, minout podchod a tam u domu po levé straně už uvidíte žluté značky. Start je do dost příkrého kopce, takže nic moc tam tlačit kočár. Ale dá se to. Zpět jsme šli okolo kostela do zastávky Velká Chuchle. Pokud půjdete také tak, zjistěte si časy autobusů, protože jezdí málo, nám frnknul před nosem, tak jsme si to dali ještě pěšky po silnici do Malé Chuchle a to už se člověk projde. Tady už jsme za kočár byli zase rádi.

Hudba a pohádka

Hudba a pohádka je název výstavy v Českém muzeu hudby. Jak název vypovídá je o pohádkové hudbě. O hudbě z pohádek, ale hlavně i z oper a operet na pohádková témata. Výstava je interaktivní a děti si mohou leccos vyzkoušet. Já se namlsala na blogu Kusanec, páč na výstavě byla Radka s dětmi. Její malá je jen o kousek větší než naše malá, tak jsem si říkala, že by to tu Rózku mohlo taky zajímat. Zlanařila jsem kamarádku a vyrazily jsme. V tu dobu bylo Rózině necelých 19 měsíců její mini kámošce o chlup víc. Za sebe říkám hezky zpracované, ale spíš pro větší. Třeba pro předškoláky super. Jako holky koukaly, zážitek měly, ale že by to bylo pro ně terno to ne. Nicméně výstavu rozhodně nezatracuju. Jak říkám, kdo máte větší děti, jděte do toho, myslím si tak od 2,5 nahoru už z toho budou mít víc rozumu. Děti si tu mohou vyzkoušet hudební nástroje. Koukat kukátky na různé drobnosti. Poslouchat spoustu hudby do sluchátek. Všude jsou pohádkové postavy, je tu takové malé peklo, portréty filmových princezen, možnost vyzkoušet si kostým...

Zahřívám se

Už i na mě došlo. Ne že bych ze spousty statusů a z mizerného počasí nepoznala, že podzim už dávno navštívil naši krajinu, ale já ho mám spojený prostě s klidem, s tím že jsme konečně doma a užíváme si zas pohodičky po hektických prázdninách. A přesně tenhle klid měl u nás tak trochu zpoždění. Ale představte si, že i my, byli minulý týden deset dní v kuse doma. A myslím si že těch deset monotónních dní, podobných si sobě jako vejce vejci, s vyřizováním povinností, ale i procházením se jen tak parkem, nám oběma s Rózou prospěly. Dokonce jsem si už dvakrát uvařila bylinkový čaj během princeznovského denního spaní, koupila Rózce gumáky, rochnila se ve vaně s knížkou, nebo třeba pekla kořenovou zeleninu. To jsou všechno takové mé podzimní radosti. Ale o tom zas někdy příště. Dnes jsem se přece jen chtěla ještě jednou naposledy ohlédnout za létem.

Pohledy trochu jinak

Máte občas problém vybrat hezký pohled v místě Vaší dovolené? A víte, že už se nemusíte nervovat a obíhat papírnictví a trafiky? No já bych to bez Honzíka nevěděla. On je u nás doma ten přes techniku a aplikace :-) A tak on, už před nějakou dobou, přišel s aplikací od České pošty. To si prostě vyberete svou povedenou fotografii, můžete si i udělat koláž, zadáte adresu, text a je to. Teda ještě si tam musíte nahrát peníze. Pošta vytiskne a doručí. Cena srovnatelná s koupí pohledu a známky. My jsme trochu selfišský a většinou to jsou naše společné fotky, nebo toho našeho drobka, páč to dělá babičkám a dědečkům radost. Ale určitě je fajn si takhle blejsknout i hory, a panorámata. Přiznávám, vytasit se s tímhle na konci prázdnin, trošku jsem to prosšvihla. Ale podobně se dá vymyslet třeba originální přání k čemukoliv. Fantazii se meze nekladou. My jsme takhle posílali pohled k 25. narozkám. Prostě jsme se fotili u čísla popisného 25. A najít fotogenickou 25? No není to jen tak :-)

Pecka dovolená v Pecce + tipy jak jsme zabavili Rózu v kempu

Byli jsme v Pecce. V kempu, v chatičce. A byla to taková ta prima odpočinková dovča. Když jsme se na jaře vrátili z Améru, "vtipkovali" jsme, že máme s dovolenými na několik let útrum. Ale naštěstí jsme vyjeli na průzkum domácích vod ještě tentýž rok. Páč tahle dovča je z těch nízkonákladovějších. Kemp má výborné hodnocení a při tom není předražený. Má dobré zázemí a čeho si hodně cením, není obří, je tu klídek. Róza si to tu hned zamilovala. 

Tak nejprve Vám popíšu kemp. Pak mrknem co se tu dá s malým prckem dělat. A nakonec jsou ty tipy, aneb co jsme vláčeli ;)

EKOpark Liberec

Už jsem pěla chválu a slibovala, že tohle místo si zaslouží zvláštní článek. Tenhle park je za fotbalovým hřištěm, takže víceméně v centru. A je celý přírodní. Je tu spoustu dřevěných prvků. Zákoutí na relax. A hlavně blátivá kuchyně. Už dlouho jsem z něčeho nebyla tak nadšená. Představte si stánek, samozřejmě stylově ze dřeva a tam samé delikatesy. Čtete si menu a říkáte si, asi nějaké veganské dobroty. Škoda že je zavřeno. Ke konci seznamu, už se vám to zdá divné. Tak stánek obejdete a zjistíte, že je to mega dětská kuchyně. Plně vybavená. Najdete tu sporáky, mikrovlnku, troubu a k tomu hromadu nádobí. No mně být o polovinu míň (no spíš o víc, ale to nebudem rozpitvávat...) tak jsem tu v sedmém nebi a patlám a patlám. Pro Rózu to bylo ještě vysoko a byla zaujatá vším ostatním. Ale kdyby i jen kvůli tomuhle, se sem prostě musíme vrátit až o pár cenťáků vyroste!

A abych vás ještě namlsala mám další výčet:

Balení na dovolenou

Seznamy, to je moje. Seznamy píšu neustále. Co nakoupit. Co se musí udělat. Co bych chtěla vidět za filmy. Přečíst za knížky. Koupit lidem jako dárky. Motivační seznamy. Prostě seznamy na co si vzpomenete. A k tomu patří i seznamy co do batůžku. V útrobách počítače bych určitě našla každý rok aktualizovaný seznam, co na dovču na túry po horách, nebo co autem k móři. V tabletu zas jak se s kojencem zabalit k rodičům (aneb běda, když zapomeneš odsávačku :-) Ale stejně, když jsem nás balila na zámořskou dovču, jsem hledala seznamy po netu ve snaze nenechat nic náhodě a mým mozkovým závitům ulehčit. A tak jsem si řekla, že takhle před dovolenými, by mohl můj seznam někomu udělat radost. Takže tu je seznam na naši américkou dovolenou. To znamená na 16 dní v městě u moře. Letecky. Žena, muž a batole. V předem najitém ubytování, s možností vaření, s ložním prádlem, ručníky a upozorňuji s možností PRANÍ. Takže nejsme čuňata, který nosej spodky, dva dny tak a další dva dny naruby. I když i o takových jsem na naší dovolené slyšela, ale nebudu jmenovat :D

Podzimní procházka

Mám tu pro Vás tip na hezkou podzimní procházku. Kousek od Berouna, směrem na Koněprusy je zatopený lom. Prostředí zde vypadá trochu jako z jiného světa, tak trochu ponuře, všude kolem je tmavá břidlice. Ta má ale taky na svědomí (teda dle mých laických myšlenkových pochodů) to , že je voda stále ještě celkem vyhřátá a i nyní na přelomu září a října se  v ní příjemně brouzdalo. Je tam klídek a pohoda. Myslím si, že úplná paráda to bude, až se pořádně zbarví stromy, které se budou odrážet na hladině... A po cestě k lomu se můžete kochat bezem, šípky, trnkami a dokonce i kozami :-) Až půjdem příště vezmeme si suché pečivo, to se jim tu totiž smí házet. Tak hurá na další podzimní procházky ;)

Legiovlak

http://csol.cz/domains/csol.cz/images/Projekty/
Legie100/Legiovlak/Foto/LEGIOVLAK_A3.jpg

Mám tu rychlý tip na výlet. Pražáci by museli hnout kostrou, protože na Žižkovském nákladovém nádraží už bude legiovlak stát jen do 26.8.2015, pak zavítá ještě do Pardubic, Českých Budějic, Jihlavy, Brna a dalších měst, viz. plakát. Na prohlídku jsem šla více méně kvůli mému drahému, protože vše okolo vojáků ho prostě fascinuje. Ale exkurse byla přínosem i pro mě. Zopakovala jsem si učivo dějepisu, což není nikdy na škodu a dozvěděla se spoustu zajímavostí. 

Ve vlaku je toho opravdu dost k vidění - od všech těch uniforem, zbraní a obytných vozů, až k pro mě zajímavějším vagónům polní pošty, nemocnice, kovárny či prodejny. Co některé potěší je vstup zdarma, ve voze prodejny pak můžete vhodit peněžitý příspěvek. Provedou vás dobově oblečení průvodci, kteří jsou pro věc opravdu zapálení a vědí tak spoustu detailů na které byste se chtěli zeptat. Překvapila mě i možnost podívat se do databáze legionářů a možnost vypátrat tak své předky.

Třeboň - aneb dovolenkový relax v Čechách

Tak, je to tady, i my jsme se konečně dočkali pár dnů společného volna. A pro tentokrát jsme zvolili průzkum Čech. Pokud stojíte o pár tipů směle čtěte dále. Honzík toužil po Třeboni a tak jsme mohli vyrazit. A nešlápli jsme vedle. Je tam úžasná dovolenková atmosféra a tak si s přimhouřenýma očima, připadáte prostě jako u móóře. Počasí nám přálo, pořád svítilo sluníčko, večery teplé, restaurace plné ryb - co víc si přát? Nebylo to, ale vše tak úplně jednoduché...

Jak se vydařily Dny evropského kulturního dědictví – podívejte se!

Protože v Liberci byly všechny památky přístupné pouze jeden den, měli jsme docela na pilno. Přiznávám mé ambice byly o hodně větší, ale i tak jsme toho stihli haba děj. Navštívili jsme 10 objektů a vyšplhali na 4 věže. A co že jsme to všechno viděli? Podívejte se: