pondělí 25. září 2017

Brčka a kalíšky

Jojo, doma máme dost věcí zářivých barev a tak jsme zjistili, že jsou brčka a kelímky kompatibilní. Nechá se do nich třídit podle barvy. Asi by bylo lepší, kdyby byly v barvách základních, ale takhle taky dobrý. Mimoto, tam jdou házet i ta vajíčka, která už jsem na rozeznávání barev použila dříve. Článek tu. Mrkněte, co by se dalo použít u vás ;)

čtvrtek 21. září 2017

Historicky první soutěž

To koukáte, co? Já jsem také netušila, že to přijde :-) Kolem blogu se toho teď děje dost. Všechno jsou to pro mě novinky a nové situace. A tak se tak stalo, že jsem dostala svou první nabídku na nákup a recenzi. Ale nakonec jsme se domluvili, že nebudu nakupovat já, ale vy! Koneckonců, já už na blozích párkrát také něco vyhrála a měla jsem z toho ohromnou radost, tak proč ji nesprostředkovat Vám.

úterý 19. září 2017

Co do poličky, 18. měsíc

Tento měsíc stejně jako minulý, jsme nejvíc lítali po venku a doma se zdržovali minimálně. Proto tu najdete především věci, které šly snadno sbalit i na to naše cestování.
Knížky. Tento měsíc jsem žádnou novou nekupovala, ale tyhle tři si půjčila Róza v knihovně. Ta knihovna je prostě prima věc. Jednak vyzkoušíte různé tituly a zjistíte, zda je to pro vás to pravé ořechové. A jednak se dítě učí, že všechny věci nejsou jeho a musí se vracet. Což je u nás občas problém :-) Aniž bych do výběru nějak kecala, Rózka sáhla po hejbacích knihách od Svojtky. Asi že už je zná a byly jí povědomé. Měli jsme tak možnost prohlédnout jiné verze než máme doma.

neděle 17. září 2017

Busy deska, aneb s kůží na trh III.


Kdybych nějakému supr podnikateli vyprávěla, kterak jsem začla komponenty na busy desku kupovat na začátku roku, od února jsem si kvůli ní zřídila živnosťák a světlo světa spatřila na konci srpna, asi by se mi vysmál. Ale vše má svůj čas. Tu první prodejovou desku jsem totiž měla dělat pro kamarádovu dceru. Ten ji ale nakonec odmítl. Prostě cena byla jiná než si ji představoval. A mě to trošku vzalo vítr z plachet. Přeci jen komponenty něco stojí, sehnat je za rozumnou cenu taky není jen tak, všechno zkompletovat schramstne další čas a nakonec to nikdo nebude chtít? Začala jsem tedy s menšími kousky. Prvně jsem do světa poslala ušatá kousátka. O pár kousků si už nějaká miminka brousí zoubky. Pak jsem dala všanc navlékačky z břízy. A teď došlo i na desku.

pátek 15. září 2017

Sítko a párátka

Obdoba odkapávače a brček. Narazila jsem v počítači na fotky těchto hrátek. Jsou z května. Potřebovala jsem tenkrát rychle něco dodělat u našich a hledala jsem, čím bych tak tu holku zabavila. A našla párátka a sítko... Zábava byla nejen strkat párátka do dírek, ale také do krabičky a rozsypávat je. No a páč ji to tenkrát bavilo, rozhodla jsem to teď zas zopakovat. Takže věk je hodně orientační ;)

středa 13. září 2017

Moje první fotokniha

S fotkama jsem to vzala v posledních týdnech zhurta! Po krabičce fotek přišla na řadu fotokniha. Na instagramu jsem narazila na výzvu: Kupón na fotoknihu #saaldigital v hodnotě 900Kč za pravdivou recenzi. A řekla jsem si proč ne. Ráda bych totiž do budoucna zkusila digitální project life a ještě nevím jaký zvolit výstup. Navíc naše jarní dovča v Améru, se mi zdála hodna nějakých ucelených vzpomínek ve formě fotek, tak jsem to prubla. Teď už držím fotoknihu v ruce a kochám se. A jsem ráda, že ji mám a že jsem to nevzdala. Ale vše popořádku.

úterý 12. září 2017

Postýlka pro Ňáňu

Naše princezna slavila svátek. Náležitě jsme si to všichni užili. A jedním z dárků byla postýlka pro panenku. Postýlku jsem koupila loni na dobročinném bazaru. Byla nová, jen měla potrhaný obal a tím uvnitř ušpiněná. Nic co by se nedalo opravit. A já do ní našila matraci a peřinku s polštářkem i povlečením. Tak dlouho jsem chodila do obchodů s látkami, abych jí vybrala nějakou hezkou do pokojíku a krom minilůžkovin spíchla i jiné doplňky, až jsem domů nanosila několik druhů. A víte co? Nakonec jsem šila ze zbytků, které už důvěrně známe. Z puntíkované látky měla naše bobina ušitý mantinel do postýlky a my polštáře, aby byla ložnice sladěná. Mantinel už dávno neslouží. A povlaky na polštáře byly schované. Tak teď je jejich chvíle. Míří směr pokojík a já pevně věřím, že nějakou tu vysněnou kytičkatou látku objevím. Aneb naše bydlení je stále v procesu a to mě baví :-)

pátek 8. září 2017

Krabicový ochov

To nám tak jednou jako překvapení tatínek koupil nový gauč, místo toho našeho věrného, ale malého a skvrnitého parťáka bez nohy. Pro mě byl překvapení gauč. Pro Rózu krabice. Obr krabic totiž měla plný pokoj a byla z toho úplně na větvi. Honzík dobře myslel, že pro ně budu mít další využití. Jako první a nejméně náročné bylo prostě to dítě do jedné umístit. S pastelkama. A o zábavu bylo postaráno. Sice o krabici všichni zakopáváme, ale Róza ji nedá. Nejraději je tam zavřená s tatínkem. On jí ji totiž zdobí, maj tam mňauku i s mňamkou, rybu a jinou zvířenu. Ale třeba taky obkreslenou celou ležící Rozáru. I s její legendární mouchou, která jí přistála na hlavě, páč to je story posledních dvou měsíců, kterou je ochotná vyprávět na počkání :-)

středa 6. září 2017

Pár obrázků z krabičky

Nechala jsem si zas jednou udělat pár fotek. A néé ledajakých. Běžně nechávám vyvolávat v DM. Ale narazila jsem v článku na Mama-live na možnost nechat si udělat krabičku s 32 fotkami zdarma. A tak jsem to zkusila. A výsledek se mi líbil. Přišla krásná krabička s mými oblíbenými momentkami. A protože výběr nebyl jednoduchý, asi budem muset objednat další :D Na pravou míru bych uvedla pojem zdarma. Pouze za poštovné. Poštovné a balné je v tomto případě 99 kaček. Tím pádem  jsme na vyšší cenně než u mého běžného DM. Ale tam se zase doplácí jednorázově nějakých 59? Také může odrazovat zvláštní formát fotek - 9x13cm nebo 10x13cm. Ale já jsem nadšená. Když zásilka dorazila, připadala jsem si, jako když mi někdo dá dárek. Krásná krabička a v ní nejvíc nejoblíbenější záběry uplynulých měsíců.

pondělí 4. září 2017

Plastová zvířátka a přiřazování


Jak se dalo čekat, v domácím prostředí už zvířátka podstoupila prvenství jiným krámům. Schválně neříkám hračkám, protože naše dítě doma zásadně hračky neba a soustředí se na vše okolo, nejraději sbírá vše, co najde a dává do kýblů, krabiček a přemisťuje. Ale jakmile jsme vytiskli zvířátka na papír zase se jejich popularita na chvíli vrátila. Princip jednoduchý. Prostě plastové zvíře přiřadit k obrázku s fotem jeho živého kámoše. Tato aktivita vychází z principů montessori. Popisek na kartičkách by zdánlivě být nemusel. Ale prcci podvědomě vnímají, že vše může mít psanou podobu. A mohou pak mít, mimo jiné, větší zájem o písmena a nějaký základ až přijde jejich "čtecí" senzitivní období. Rozárka třeba (myslím si, že díky její zálibě v častém prohlížení leporel) aniž by jí někdo někdy říkal, nebo vysvětloval, že toto jsou písmenka a ty se čtou rozezná papír s textem od obrázkového a jakmile se jí něco dostane do ruky důležitě to drží před sebou a čte. Je jedno jestli je to jízdenka, účtenka, visačka od zboží nebo návod k něčemu. Prostě čte. Po svém. A velice hlasitě :-)

pátek 1. září 2017

Malý princ

Rest. Jsem trochu ostuda. Nikdy jsem ho nečetla. A tak jsem to teď napravila. Na začátku jsem si říkala jo, je to takový roztomilý, úsměvný, ale co na tom všichni maj, takových milých knížek je přeci víc. Ale po dočtení jsem měla takový hezký pocit. Člověk se u toho tak různě zamýšlí a domýšlí a každý tam asi najde něco pro sebe. Takže jo. Krásná knížka a asi bych jí měla mít v knihovničce, protože je to ta knížka, kterou si chce člověk přečíst několikrát. Těch krásných myšlenek. Už se těším, až Rózka bude mít z takových knížek rozum a přečtem si ji jednou spolu. Autor Antoine de Saint-Exupéry


středa 30. srpna 2017

Pytlíky na zelelninu

Tento úkol byl na mém seznamu snad od zimy. Docela ostuda. Další krůček k ekologičtějšímu žití a bytí. Prozatím jsem to dělala tak, že jsem si brala co nejméně pytlíků, pokud kusů zeleniny/ovoce nebylo moc, nebalila jsem je vůbec, jindy jsem naházela vše do  jednoho, výjimečně jsem si brala látkové pytlíky po babičce (jenže u těch byl problém, že nebyly průhledné). Ale konečně na ně došlo. Na nakupovací pytlíky, do kterých je vidět a tak by s nimi neměli mít zaměstnanci prodejen problém.

pondělí 28. srpna 2017

Pohledy trochu jinak

Máte občas problém vybrat hezký pohled v místě Vaší dovolené? A víte, že už se nemusíte nervovat a obíhat papírnictví a trafiky? No já bych to bez Honzíka nevěděla. On je u nás doma ten přes techniku a aplikace :-) A tak on, už před nějakou dobou, přišel s aplikací od České pošty. To si prostě vyberete svou povedenou fotografii, můžete si i udělat koláž, zadáte adresu, text a je to. Teda ještě si tam musíte nahrát peníze. Pošta vytiskne a doručí. Cena srovnatelná s koupí pohledu a známky. My jsme trochu selfišský a většinou to jsou naše společné fotky, nebo toho našeho drobka, páč to dělá babičkám a dědečkům radost. Ale určitě je fajn si takhle blejsknout i hory, a panorámata. Přiznávám, vytasit se s tímhle na konci prázdnin, trošku jsem to prosšvihla. Ale podobně se dá vymyslet třeba originální přání k čemukoliv. Fantazii se meze nekladou. My jsme takhle posílali pohled k 25. narozkám. Prostě jsme se fotili u čísla popisného 25. A najít fotogenickou 25? No není to jen tak :-)

čtvrtek 24. srpna 2017

Šuplíčky

Obměnou krabičkového hledání, může být schovávání věcí do šuplíčků. A tak jsme takhle jednou zabavili taťkovi jeho nový krám na šroubky a bylo. Schovávali jsme do domečků duplo zvířátka. Ale vy můžete třeba jiné drobnosti. Uznávám, že kdyby byl "pořadač" plný, asi by se mi vysypávat vše do nějakých mističek nechtělo, ale třeba máte doma něco podobného nevyužitého i vy ;)

úterý 22. srpna 2017

Co do poličky, 17. měsíc

Co do poličky je asi trochu mylný název, páč jsme byli doma sotva pět dní. Chata. Dovča. Babi s dědou. Prostě prázdniny. Ale shrnu tu, co Rózu zajímalo a co jsme případně vozili s sebou...

pondělí 21. srpna 2017

S kůží na trh II

Po ušácích jsem mrskla do placu další produkt. Břízové navlékačky. Možná si pamatujete, jak jsem první dělala Rozárce. Měla jsem moc velkou radost, že se jí líbí. A nejen jí. Tak jsme jich s Honzíkem udělali víc. Dvě už mají svého (snad spokojeného :) nového majitele. Ostatní jsou k mání na mé facebookové stránce. Tak mrkněte, ať si ho najdou i ty další...
Děkuji ;)

pátek 18. srpna 2017

Skořápky

Dneska si vneseme mezi ty dětské hry trochu hazardu. Už jsem se zmiňovala v dovolenkovém reportu, ale aby hra nezapadla, připíchnu samostatně. Rózinu totiž dost baví. Třeba bude bavit i ty vaše prcky. Kdyby náhodou někdo nevěděl o co jde. Je to hra s kelímky (nebo jinými předměty, třeba s kartami), pod které se schová malý předmět. Kelímky se několikrát vymění a hráč hádá, pod kterým se předmět nachází. U nás zatím nevadí ani to, že je každý kelímek jiné barvy, ani to, že jsou lehce průhledné :-) U větších dětí už by bylo zapotřebí stejné nádoby. Aby se z nevinné hry nestal protizákonný počin, nesmíme podvádět a chtít po dětech prachy :D

středa 16. srpna 2017

Pecka dovolená v Pecce + tipy jak jsme zabavili Rózu v kempu

Byli jsme v Pecce. V kempu, v chatičce. A byla to taková ta prima odpočinková dovča. Když jsme se na jaře vrátili z Améru, "vtipkovali" jsme, že máme s dovolenými na několik let útrum. Ale naštěstí jsme vyjeli na průzkum domácích vod ještě tentýž rok. Páč tahle dovča je z těch nízkonákladovějších. Kemp má výborné hodnocení a při tom není předražený. Má dobré zázemí a čeho si hodně cením, není obří, je tu klídek. Róza si to tu hned zamilovala. 
Tak nejprve Vám popíšu kemp. Pak mrknem co se tu dá s malým prckem dělat. A nakonec jsou ty tipy, aneb co jsme vláčeli ;)

pondělí 14. srpna 2017

CD a navlékání

Povalují se Vám doma stará CD? Obsah už je Vám k ničemu? Nebo jsou poničená? Já měla slušnou sbírku, používala jsem je jako podkafíčka, ale prý jsou dobrý k plašení holubů a na pinterestu byste našli určitě další využití. Já tu tašku nedávno vyhodila. Nějak jsem se hecla a probrala učitelkovský zásoby (rozumějte vše co by se mohlo hodit na tvoření - krabičky, piksličky, odstřižky, kelímky, ruličky a co vás napadne). Zařvaly i cédéčka. A teď mě napadla obměna navlékání pro Rózku. Horko těžko jsem něco málo vyhrabala ve skříni u našich a jde to. Využila jsem nejn CD, ale i ty průhledné proložky. Slečna to měla nandané jedna, dvě a podruhé už to prý dělat nebude. Takže zlaté kroužky. Ale třeba u Vás to proběhne s větším nadšením :D

pátek 11. srpna 2017

Barevná vajíčka

Nene nezbláznila jsem se. Nebarvili jsme teď. Ačkoliv tato aktivita by byla bývala v období Velikonoc trefnější, my ji zařadili až teď. A to z prostého důvodu. Na třídění barev by bylo před pár měsíci moc brzy. A protože jsem duše schránčlivá a plastová vejce křiklavých barev jsem zabavila a uložila, teď jako když najde. Do krabičky na vajíčka jsem dole namalovala kolečko příslušné barvy a je to. My to s Rózou teprv zkoušíme a tak je to dost pokus omyl. A také hra pod dohledem, aby měla zpětnou vazbu, zda je dává správně. Prvně si totiž myslela, že je tam bude dávat jak se jí zachce. Nejdřív jsem ji nechala.

středa 9. srpna 2017

Šťastní lidé čtou a pijou kávu

Titul další knížky, kterou jsem přelouskala. Autorkou je Agnes Martin-Lugand. Kniha docela profláklá a s dobrým ohlasem. No a za mě teda nevím... Je to krátká oddychovka. Nic víc, nic míň. Sáhla jsem po ní, páč se aktérka stěhuje do Irska, aby tam přehodnotila svůj život. A pro Irsko já mám slabost! Jinak mi ale hlavní hrdinka úplně sympatická nebyla. Chápu že člověk po velké životní ztrátě je na pokraji svých sil, že ho nic nebaví, že nemá smysl života, nic se mu nechce. Ale tohle bylo trochu moc. Samá sebelítost a ostatní, postarejte se o mě. Zápletka s chlapem, který je uzavřený, ale ještě k tomu protivný, drzý a zlý. A konec takový useknutý. A teď babo raď, když chci vědět jak to s nimi dopadne mám číst pokračování, nebo se na to vykašlat? No každopádně účel lehkého čtiva na dovolenou splněn. Přelouskáno asi za tři dopolední spaní. A těm kdo si chtějí přečíst něco v podobném duchu spíš doporučuju P.S. Miluju Tě, tu knížku i film mám ráda ;)

čtvrtek 3. srpna 2017

Nenažraný tygr

... aneb vhazovaček není nikdy dost. Vhazování Rózu pořád baví, jenže se jí po čase jeden typ omrzí a vymýšlí, co by kam narvala mimo původní plán. A tak jsem tentokrát vymýšlela něco jinačího. Neb jsem doufala, že zabaví o chvíli dýl a potřebovala jsem nějakou zábavu na dovču pro případ zlého počasí. A tak se vyklubala piksla s tygrem co žere pompomy. Použila jsem krabičku od pringlsek. A jelikož jsme žrouti a když si jednou ty lupínky koupíme, netroškaříme a nemáme malé plechovky, musela jsem udělat skladnější verzi sama. Prostě jsem uřízla dno cca 5cm a vršek s víčkem cca 5cm, prostředek vyhodila a ty dva díly slepila papírovou páskou. Na vršek kolečko ze samolepicího papíru, načmárat hlavu, vyříznout tlamu a hotovo. A Róze se líbí, i když je to prý mňauííí :-)

středa 2. srpna 2017

Vodníci v Čechách

Asi není tajemstvím, že děti vodu milují. A hodně. A pro vodní hrátky je léto prostě nej. Tak snad se vám nápady budou v těchto vedrech ještě hodit. Tipů na hry s vodou už jsem viděla mraky. Něco jsme i vyzkoušeli, něco nás teprv čeká a něco třeba ani nestihnem. Ale vy byste mohli. Takže dávám inspiraci.

pondělí 31. července 2017

Blbinka, aneb zase ty kroužky

Doma máme sbírku různě velkých dřevěných kroužků. A z chalupy jsme si zase půjčili tety hračku. Dřevěný stojánek, po kterém dolů seskáče dřevěná opice. Prostě taková blbinka, možná že ji také znáte, nebo máte. Samotná hračka Rózu ještě moc nebere. Tak jsem si vymyslela alternativu. Na stojánku je spoustu kolíků na navlečení spousty malých kroužků. A svislá plocha je přeci jen složitější, než navlékání na stojící tyčku. A nezatočený háček zase složitější než háček na věšáku, který je zahnutý proti spadnutí dané věci. Takže si dítě ještě cvičí "opatrnost", aby si navléknutý kroužek zase nestáhlo.

čtvrtek 27. července 2017

Rosiin sladký krámek snů

Pokud hledáte sladké prázdninové čtení z řad červené knihovny, tak to je ono. Romantická oddychovka. Od začátku asi tak nějak tušíte jak to dopadne. Ale stejně baví. Hrdinka je vtipná. Postavy jsou sympatické. Krajina krásně vykreslená, aneb do Anglie bych jela hned. Příběh z řady je mi třicet a zasekla jsem se na jednom bodě. Změna je nasnadě. A proč ten život vlastně nezměnit od základů. Ale to už moc prozrazuju. Jinak je úvodem každé kapitoly popsán nějaký druh sladkosti. Takže pokud zrovna držíte dietu, nic pro vás :-) Jediné co mi vadilo, bylo vykreslení alternativní maminy, jakožto člověka, který se snaží změnit svět, ze svého dítěte dělá na jednu stranu někoho výjimečného, ale na druhou se o něj nestará. Tak bez toho bych se tam obešla. Ale jinak palec nahoru. Autorka je Jenny Colganová. Jo a připravte si po ruce nějakou dobrotu ;)

úterý 25. července 2017

Chalupářské hrátky a fotoreport

Nevím jak vy, ale my si prázdniny užíváme! Přes svátky jsme byli víc jak týden na chalupě. Tatínek s dědou se chudáci dřeli, ale my... Róza si užívala babičku. Spoustu času jsme byli na zahrádce. Na procházky jsme chodili za krávama, rybama a na hřiště. A když bylo hnusně, bylo tu hračkářství po Honzíkovi a jeho ségře. Maminka si zvládla přečíst knížku a hlavně roztřídit fotky ze čtyř zdrojů za poslední rok a půl do složek! A že jsem nad tím pár hodinek proseděla. Takhle daleko už to nechci nechat zajít! Teď ještě pár takových prázdninových flákacích týdnů, abych ty fotky protřídila a vybrala ty nej do alba. Chystám se totiž na project life...
A teď k tomu lumpačení.

neděle 23. července 2017

Co do poličky, 16. měsíc + další aktivity

Tak si to zas shrneme, co v průběhu 16. měsíce bodovalo? No nejvíc být venku. To je jasný. A taky být na chalupě a u babi a dědy. Ale tím jak jsme pořád někde courali, byla Rózina o to víc nadšená z her uvnitř. Páč to nebylo okoukané. Pokaždé, když se odněkud vrátíme, nadšeně proběhne celý byt a jde něco vytahovat. Novinek je jen pár, některé hračky jsou stálice už z minulého měsíce.

Tak pojďme na to...

pátek 21. července 2017

Změny v pokojíčku


No musela jsem si konečně přiznat že můj kartonový domeček už má to nejlepší za sebou. Tak nějak se mi to snažil naznačit i Honzík, když z práce přinesl novou krabici. Nutno podotknout, že ta jeho vypadá mnohem pevněji, přeci jen je karton třikrát tak tlustý. Takže tenhle domeček asi nějakou dobu vydrží. Tentokrát se do řezání pustil on. A povedlo se. A s novým domečkem šlo ruku v ruce i přesouvání, posouvání a měnění. Róza je ze svého nového doupěte nadšená. Dvířky jen tak někdo neproleze, tak má většinu času soukromí. Okýnkem může podávat věci, a časem si hrát třeba na obchod.

středa 19. července 2017

Vhazování korků, aneb když mají rodiče rádi víno

Korky sbíráme od té doby co jsme se s Honzíkem sestěhovali. Původně jsem z nich chtěla tvořit nějakou dekoraci... No asi tušíte jak to dopadlo. Ale třeba se ještě budou hodit. No a teď se hodily. Róza je vhazovala do termosky. Do té samé jako fazolky posledně. Tentokráte tolik netrénuje jemnou motoriku. Ale zase musí lépe procvičovat koordinaci ruka oko. Páč korek má vůli sotva dva milimetry. Původně jsem chtěla vhazování do petky, jenže do běžné se korek nevleze. A něco s větším otvorem než tahle termoska by zas postrádalo smysl daného cvičení. Zkrátka bylo by to pro dítě s Rozárčinýma zkušenostma už moc jednoduché Bylo to dobré cvičení.

pondělí 17. července 2017

Novinky v knihovničce

Po článku leporelové klasiky se vám pochlubím i s tím co má Rozárka novodobější.
Jako první dostala k vánocům What is black and white. Knížka českého autora Petra Horáčka, který žije a tvoří v Anglii. Jeho dětské knížky jsou velmi populární. V téhle je málo velmi jednoduchého textu, takže i kdybyste ájinu neznali, chytnete se. Vtip je v tom, že na každé straně je něco co je bílé/černé, každá stránka je o něco menší a menší. A na konci je zebra, která je těmi stranami černobílá. Bavila. Teď už ji nečteme každý den, ale stejně ji čas od času přinese.

čtvrtek 13. července 2017

Dárek pro tatínka

Letos dostal Honzík ke dni otců knížku. A ne ledajakou. Je to knížka o zajíčcích, což je u nás trefné téma a hlavně je o tom jak moc se mají rádi. Jak má rád malý zajíc tátu zajíce a jak moc táta zajíc svého synátora. Řeč je o knížce Hádej jak moc tě mám rád od Sama McBratneyho. Je to moc milé čtení a podle mě může podporovat vztah mezi dítětem a tátou. Můžou si na základě čtení vymýšlet jak se mají rádi oni dva. A blbnout u toho. Je pravda, že Róza tomu ještě úplně nerozumí, ale její čas přijde. A jako věnování je obtisknutá pazoura. Vím že je to trošku s křížkem po funuse, ale přeci jsem nemohla prozradit náš dárek dopředu. Tak pro Vás tip třeba na narozky, svátek nebo na Vánoce. (Všimli jste si, jak rychle jsme se zas přehoupli do druhé půlky roku, uff?)

úterý 11. července 2017

EKOpark Liberec

Už jsem pěla chválu a slibovala, že tohle místo si zaslouží zvláštní článek. Tenhle park je za fotbalovým hřištěm, takže víceméně v centru. A je celý přírodní. Je tu spoustu dřevěných prvků. Zákoutí na relax. A hlavně blátivá kuchyně. Už dlouho jsem z něčeho nebyla tak nadšená. Představte si stánek, samozřejmě stylově ze dřeva a tam samé delikatesy. Čtete si menu a říkáte si, asi nějaké veganské dobroty. Škoda že je zavřeno. Ke konci seznamu, už se vám to zdá divné. Tak stánek obejdete a zjistíte, že je to mega dětská kuchyně. Plně vybavená. Najdete tu sporáky, mikrovlnku, troubu a k tomu hromadu nádobí. No mně být o polovinu míň (no spíš o víc, ale to nebudem rozpitvávat...) tak jsem tu v sedmém nebi a patlám a patlám. Pro Rózu to bylo ještě vysoko a byla zaujatá vším ostatním. Ale kdyby i jen kvůli tomuhle, se sem prostě musíme vrátit až o pár cenťáků vyroste!
A abych vás ještě namlsala mám další výčet:

neděle 9. července 2017

Brčka a odkapavač

Aktivita, která obletěla internet třikrát dokola a zase zpátky. Tak, kdyby ji náhodou někdo nepostřehl. Tenhle odkapavač, nebo stojan na příbory z Ikea, má doma každý druhý. A nějaké to brčko se asi také najde. Ideálnější ty bez kolínka, ne jako my... A prostrkávat na jedný straně a na druhý straně. Jedno za druhým. Tam se jich vejde. Nápad se mi zdá dobrý. Jen my si ho schováme ještě na trochu později. Ať to Róza zkoušela jak chtěla, nastrčila na jedný straně, ale druhá díra tím samým brčkem už se jí nepoštěstila. Třeba to bylo tím kolínkem, třeba ještě její čas přijde.

pátek 7. července 2017

Dcery

Na čtení se každý měsíc moc těším. Tahle knížka mě v knihovně zaujala obálkou. Také jsem si jednou zas chtěla něco přečíst od českého autora/ky. No a nevím zda to byla úplně správná volba. Jak jsem až později pochopila, je to jakési pokračování knihy Člověk Gabriel, která má dobré hodnocení. Já si myslela, že je to pouze kniha od stejné autorky, ne že to má nějaké propojení. Napsala Kateřina Dubská. Autorka má příjemný způsob psaní, vše tak nějak plyne. Jenže ty zápletky, nebo spíš hromada postav a jejich osudů. A všechny ty osudy jsou víceméně smutné. Žádný vztah nevydrží. Nikdo není šťastný. Byla jsem z toho dost frustrovaná. Rozhodně to není odpočinkové čtení. Jsem ráda, že v závěru se alespoň začlo malinko blýskat na lepší časy... Četl někdo knihu Člověk Gabriel? Jaké jste z ní měli pocity?

středa 5. července 2017

U babi a dědy i tipy na výlety


Prohlížím fotky z posledního měsíce a prostě u babi a dědy je fajn. Naše dítě jednou bude mít takové ty klasické prázdniny u babičky a dědy na zahrádce. Buď u jedněch na chaloupce, nebo u druhých doma. A jsem za to ráda. To my takhle neměli. Jedna babi s námi bydlela (což pro nás k zahození nebylo) a druhá bydlela krom dědy i se psem. Což v kombinaci s mojí silnou alergií vedlo k nočním rychlo návratům, občas i se zastávkou na pohotovosti. Takže žádná sláva :-) Ale zas jsme jezdili za tetou... No a na prázdniny trénujeme už teď. Když to vyjde, tak týden v měsíci trávíme u našich v Liberci. Róza si užívá prarodiče a já oddych od domácích povinností. Ale i tak je to týden naplněný aktivitami. Máme takový pravidelný program. Naši. Obdělávání zahrádky. Návštěva mých prarodičů. Někdy setkání se ségrou. Pokec s bráchou. Setkání s kámoškou co má holčičku jen o něco starší. Bazén. Procházka městem. Procházka do lesa. Hřiště s jinými prvky než máme v dosahu doma. Každovečerní obchůzka zahrady, aneb slepice-jahody-včelky-seskoky ze špalků-zahoupání na plechu-zalévání. Prostě pořád něco. A jako bonus tu s usínáním nebývá problém. Takže paráda. Jen ten táta nám tu chybí.

pondělí 3. července 2017

Princeznička na bále...

...poztrácela korále. Ta má nemusí být ani na bále a může je poztrácet taky. Anebo cokoliv jiného. Nebo zašantročit. Ale zpět ke korálkům. Pytlíček jsem měla připravený už do letadla, ale nějak na něj nedošlo. A teď jako když najde. Tkanička od bot a velké korále. Tkaničku jsem trochu vytunila kouskem špejle. Prostě jsem ji zpevnila, aby se na ni lépe navlékalo. Navléká se dobře, nicméně Róza ještě nepochopila, že pak musí přehmátnout, aby mohl korálek sklouznout níž, tak ji rozčiluje, že jí další korál už vypadává. Ale to doladíme. A závěrečné sbírání do pytlíku je taky super. Korále používat dostatečně velké! Nejenom aby je škvrně nespolklo, ale také aby nebyly kompatibilní s jakýmkoliv tělesným otvorem ;)

pátek 30. června 2017

Balení na dovolenou


Seznamy, to je moje. Seznamy píšu neustále. Co nakoupit. Co se musí udělat. Co bych chtěla vidět za filmy. Přečíst za knížky. Koupit lidem jako dárky. Motivační seznamy. Prostě seznamy na co si vzpomenete. A k tomu patří i seznamy co do batůžku. V útrobách počítače bych určitě našla každý rok aktualizovaný seznam, co na dovču na túry po horách, nebo co autem k móři. V tabletu zas jak se s kojencem zabalit k rodičům (aneb běda, když zapomeneš odsávačku :-) Ale stejně, když jsem nás balila na zámořskou dovču, jsem hledala seznamy po netu ve snaze nenechat nic náhodě a mým mozkovým závitům ulehčit. A tak jsem si řekla, že takhle před dovolenými, by mohl můj seznam někomu udělat radost. Takže tu je seznam na naši américkou dovolenou. To znamená na 16 dní v městě u moře. Letecky. Žena, muž a batole. V předem najitém ubytování, s možností vaření, s ložním prádlem, ručníky a upozorňuji s možností PRANÍ. Takže nejsme čuňata, který nosej spodky, dva dny tak a další dva dny naruby. I když i o takových jsem na naší dovolené slyšela, ale nebudu jmenovat :D

úterý 27. června 2017

Navlékání kroužků

To bylo tak. Podědili jsme dřevěnou navlékací hračku. Jenže na jediný kolík, který připadal v úvahu pasovaly kroužky s přesným poloměrem díry. Prostě takové ty akorát. A před několika měsíci to s nimi Róze moc nešlo. Tak jsem vytáhla velké dřevěné kroužky co mám na tvoření a s těmi to už bylo v klídku. Jenže to bych nebyla já, abych si nevymyslela ještě jinou přírodnější alternativu. Březové kolečko a větývka. Na tom ty kroužky vypadají krásně! Jenže od myšlenky k činům je to někdy dlouhá cesta. A tak když jsem slavnostně před tu naši kráčmeru pomůcku i s kroužky rozložila, nandala prvních pět levou zadní a už ji to nebavilo. Ejhle, vyndala jsem tedy k původní pomůcce barevné kroužky a ona to zkompletovala jedna dvě. A ještě dokázala vyndavat a nandavat rozbitý kolík do dirky.

pondělí 26. června 2017

Co do poličky, 15. měsíc


Objevila jsem Ameriku. Zjistila jsem, že s dítětem, kterému je okolo roku a čtvrt už se dá dělat spoustu věcí. Takže krom nahlédnutí do poličky a výčtu aktivit se pochlubím co dalšího jsme s Rózou vyváděly. Maminky, které rozvíjejí své drobky k samostatnosti od úplných miminek prominou. Já jsem hold ta mamina, která si pořád hýčkala prcka a chtěla si užít ten uzlíček a na některé věci musel uzrát čas. 

pátek 23. června 2017

Vykrajovátka, aneb Vánoce v létě

Další rychlovka bez přípravy. Teda když pominu, že jsem ty vykrajovátka musela vyhrabat v komoře a přerovnat tak spoustu věcí ;) A co s nimi? Prostě je jen nabídnout. Ke skládání. Princip jako vkládací kelímky. Podle velikosti. Taková ta rychlovka, co zaujme na první pokus. Ale na ty další už to bylo slabší... Teď jsou alespoň v zajímavé krabičce. Tak si je občas vezme, otvírá, vyndává, zas tam dává a zavírá... Tip jsem zahlédla kdesi na netu, zdroj nemohu dohledat :/

středa 21. června 2017

Svatba jak z américkýho filmu

Konečně. Je tu povídání o svatbě. O té v Americe, na kterou jsme vláčeli i to naše nebohé dítě :-) O té, o které jsem slíbila článek... Hned z kraje, nebyla to úplně americká svatba, poněvadž náš kamarád je Čech a jeho drahá je Venezuelanka. Takže to bylo takové multikulti. Ale jak z filmu byla, to zas jo! Tak popořádku.
Zásnuby proběhly na zámořské plavbě, prsten na dortíku. S ovacemi. Následovaly velké a důkladné přípravy. A když myslím důkladné, tak opravdu důkladné. Třeba objednávání župánků s nápisy pro maminky, svědkyni a družičky. Nebo přeměřování mládenců, kvůli údajům do půjčovny obleků. Sepsání seznamu darů. Ale my většinu známe jen z vyprávění.

pondělí 19. června 2017

Frajerský černý ohoz, aneb recyklace na třetí

Poslední z řady šicího DIY na naši zámořskou dovolenou. Za vlast padlo další Honzinovo odložené triko. Róziny triko má netopýří rukávy, tzn. že jsem se nemusela šít s žádnými průramky. A měl to být lodičkový výstřih, abych nemusela řešit žádné zapínání a šlo snadno přetáhnout přes hlavu. Na Rózině už moc lodičkově nevypadá, neva. Příště bude výstřih ještě rovnější.
Kalhotky jsou jako v předchozích šicích pokusech jednoduché. Stále stejné obkreslené plenkové kalhotky s přídavkem, zapravené v pase i v nohavičkách pružnou nití.

pátek 16. června 2017

Bublinková fólie

Také vás tak uklidňuje práskání bublinkové fólie? Mě jo! A chtěla jsem to zprostředkovat i Róze. Ale tak, aby si procvičila prstíky. Tak jsem nalepila fólii na skříňku. Hned se k ní řítila a mé práskání ji bavilo. Ale ona sama nebyla ještě schopná přitlačit tolik, aby se lupnutí opravdu ozvalo. A tak začla fólii decimovat po svém. Nehtíkama. Takže u nás úplně účel nesplněn, ale kdo máte dítko větší, které má v prstíku větší sílu, zkuste. Já myslím, že by to mohla být prima zábava. My to zkusíme znovu za pár měsíců. Teď si vystačíme bublat bublifukem :-)

úterý 13. června 2017

Květen na balkóně

No co Vám budu povídat. Letos se nám na tom balkóně moc nedaří. A moc se není čemu divit, páč na to tak trochu dlabu. Sypu si popel na hlavu. Nepřidala tomu ani naše cesta daleká. Páč v dubnu před odjezdem jsem rychle vysela co bylo potřeba. A dál už se nestarala. Dokonce jsem si ani nepopsala, kam jsem co dala. Tak teď nestačím koukat. Ani králíci nebyli moc parťáci. Z dlouhé chvíle mi zlikvidovali zbytek hlíny. A než jsem došla pro novou... 
Takže jak to postupuje. Broskvoň bude mít bohužel jen dva plody. Oproti loňským devíti, nebo kolika, dost bída. Asi měla málo vody, chudinka. A navíc už je zas obalená pavučinkami svilušek. Mrchy jedny.

pondělí 12. června 2017

Víčko k víčku

Recyklovaná pomůcka za hubičku. Piksla od sušeného mléka, kterým občas zahustím kaši a víčka od přesnídávek. Baví. Dokonce tak, že poprvé jsme museli víčka třikrát vysypat. Na potřetí už začla zkoušet jak otevřít víko na plechovce. Zkoumat dírou jestli propadlé víčko uvidí. Nebo zda-li se vleze dírou i něco jiného. I to se počítá. Nepovažuji za nutné, aby děti používaly věc jen "jak se má", s přesným postupem, podporuji i průzkum a vlastní iniciativu. Máme vytvořeno týden a víčka cinkají každý den. První využití plechovky a hůlek je popsáno tu.

čtvrtek 8. června 2017

Dívka v ledu

Viděla jsem ji na plakátech, viděla jsem ji doporučovanou na fb čtecí skupině i na blozích. A stála za to! Detektivka jak má být. Napětí prostupuje všemi stránkami a nic není do konce jasné. Takže tady u té jsem fakt četla jedním dechem. Děj se odehrává v Londýně. Kde se v třeskutém mrazu najde zavražděná bohatá dívka. A není jediná. A detektivce nikdo nevěří. Pátrá tak na vlastní pěst. A prý je knížka součástí série a o šéfinspektorce Erice ještě uslyšíme. Autor R. Bryndza. Knížka, kterou s klidným srdcem doporučuju dál!

středa 7. června 2017

Popelka

Zas jedna rychlovka na zabavení. Na třídění to ještě není. Ale zrníčka už sbírat může. A zdokonalovat tak pinzetový úchop. A když k tomu přidáte nějakou tu nádobu s menším otvorem dostane zabrat i koordinace oko a ruka. A co teprv cvičení trpělivosti. To bylo tak, když jsem jednou chtěla něco dovařit. O pomoc Róziny jsem nestála. Jenže ona stála o mou pozornost. K nohám mi přinesla všechny své knihy a když jsem se odmítla stát předčítačem, zakousla se mi do nohy. To je takový náš nový sport a styl domluvy. Snad ji to brzy přejde :-) Vytáhla jsem fazole a termosku a na dobrých deset minut byl klid. Doporučuji nepřehnat to s množstvím, aby to dítko neodradilo. Je fajn, aby věc dotáhlo do konce a zažilo tak pocit úspěchu. A když budete chtít přidávat asi to nedělejte před zraky dítěte. Já jsem tu chybu udělala. Róza nadšená, jak to zvládla, já ji pochválila, ale vzápětí přisypala hrst. Ona si mě přeměřila, jako jestli si z ní dělám srandu a vyprdla se mi na to :D

neděle 4. června 2017

Knížky pro prťata

Zamilovala jsem se do dětských knížek. Je tolik nádherných knih, které bych pro Rózinku chtěla mít a seznam se neustále prodlužuje. Zatím nákupy držím na uzdě. Jednak máme mraky knih a leporel na půdě u jedněch rodičů a na chalupě u druhých rodičů, jednak až do nedávna byla Róza docela devastační. Knížky miluje odjakživa, ale nejprve je spíš testovala všemi smysly. A tak třeba Ladovo leporelo, které přežilo dvě generace u Róziny narazilo na dost tvrdou zkoušku. A nutno podotknout že lepená textilní vazba zkoušku nedala. Prostě byla ožvýkána. Z kuřátka a obilí byla zase tak nadšená, že nevěděla na kterou stranu se koukat dřív, až jednu celou přelomila. Prostě naše zásoby dostávají solidně na frak.

čtvrtek 1. června 2017

Recyklace stoleté stoličky

Aneb jak jsme neplánovaně dali stoletou stoličku za první stoličku... Tuhletu židličku připravili moji pradědové do herničky na půdě baráku pro mého tátu. A už tenkrát nebyla stolička úplně nová. A já ji na té samé půdě vyhrabala a dala jí nový kabátek. Poučená z předělávky jídelní stoličky, jsem to tentokrát nepodcenila. Kombinací horkovzdušné pistole, elektrické brusky a smirkového papíru jsem dostala dolů starý nátěr. Praskliny jsem zalepila a díry zatmelila. První nátěr barvou jsem znovu lehce přebrousila a dala další dva. A hádejte, na jakou barvu jsem natírala? No jasně, že na bílo :D S výsledkem jsem nad míru spokojená. Ačkoliv prostor pro zlepšování stále je.

pondělí 29. května 2017

Hra se smrtí

Detektivka, kterou jsem dostala kdysi k Vánocům, a už mě dlouho strašila ve skříni. Moc se mi do ní nechtělo. Detektivky zas tak často nečtu a tahle je ještě ke všemu tak trochu z virtuálního prostředí. Ale nakonec to bylo fajn. Když jsem se dostala přes úvod, kde bylo moc postav a samá květnatá, „vtipná“ přirovnání, kterým zrovna moc neholduju, zažrala jsem se. Jde o to, že vrahové dávají na internet videa svých reálných mordů, ale přes zašifrovanou cestu, takže je nejde vystopovat. Na případu se podílí mraky lidí. Knížka má ještě skrz detektivy zamyšlení, kam tento přetechnizovaný svět spěje. No bylo to celkem fajn, ale další detektivku od matky a dcery, které spolu píší pod pseudonymem P.J.Tracy asi záměrně vyhledávat nebudu. Nebo máte někdo jinou zkušenost s další knihou od nich?

Nicméně za květen mám knížku odškrtnutou ;)