pátek 18. května 2018

Přikládačka - korálky s čísly

Jednoduchá aktivita, která může mít spoustu obměn. My ji vyzískali už hotovou. S čísly. Na zalaminované podložce jsou vykreslena barevná kolečka s čísly. Tatáž kolečka jsou vystříhána - tyto jsou z barevného "pěnového" papíru. No a pak se jen přikládá. U té varianty, co máme my si moc nefandím, že by dítko přikládalo dle čísel, dcera se podle mě orientuje spíše podle barvy. Je jen na Vás jakou obtížnost zvolíte. Nejjednodušší budou asi barevná kolečka. Nebo třeba kolečka se zvířátky. Trochu těžší by byly s geometrickými tvary. Těžší naopak jednobarevná s čísly. Nebo s písmeny. Ale pokud máte doma fandu do motorismu, můžete použít i značky aut, nebo dopravní značky. Pokud dítko opravdu frčí na písmenkách mohou být na podkladu velká písmena a přiřazovat k nim malá. Nebo aktivita na bázi hledání dvojic, co k sobě patří, ať už pohádkové dvojice, nebo třeba nůž/vidlička; hrnec/poklička; stůl/židle; nebo zvíře a jeho potrava... Pro školáky mohou být na podkladu příklady a na přiřazovacích kolečkách výsledek. Nebo kolečko s nápisem v mateřštině a v cizím jazyce. Zkrátka fantazii se meze nekladou ;)

úterý 15. května 2018

Ozdob si svou šišku, aneb rychlovka do přírody

Sezóna sběračů je v plném proudu a Rozárku to stále ba. Takže se mé ruce a kapsy znova plní nejrůznějšími předměty, od šišek a větví, přes kytičky až ke kamínkům a ulitám. A jednou, když už jsem nevěděla, co s poklady, ale odložení nepřicházelo v úvahu, jsem začla menší kousky zastrkávat do šišky. A ono se to chytlo a za chvíli jsme v tom jely obě. Prostě ozdobené šišky. V ideálním případě, bych to viděla na "dozdobení" nějakého pěkného místa, prostě nechat výtvor někde na výstavce - u stromu pro skřítky, na skále, někde u pomníčku, na plotě, vlastně takový malý land art. V našem případě si to všecko nesem sebou, ale neva. Prostě takové malé zpestření, blbůstka pro radost ;)
Pozn.: omezení trhání kytiček, aby dělaly déle radost a mohly je využít včeličky apod. je stále v procesu a je to běh na delší trať. Prozatím jsem ráda, že jsme omezili rvaní na běžné pampelišky, sedmikrásky, jetelíček... a už se nežene po neznámých nebo po záhonech :D

středa 9. května 2018

Tři medvědi, aneb učitelka zpět v akci...

Přiznávám, trochu to teď tady na blogu skomírá... Mám pro to hned několik důvodů a jedním z nich je i to, že si zas hraju na učitelku. Jednou týdně jsme s Rozárkou na dopoledne v dětské skupině, kde budu mít vždy program pro 2-3leté prcky. 
A páč ve školce u tříleťáků bylo divadýlko vždy sázka na jistotu, připravila jsem si i sem jednoduché "představení" s doplňkovými aktivitami. Mno a vy nemusíte být hned úči, ale třeba se vám bude hodit inspirace i pro ty domácí "jesličky".

pátek 4. května 2018

Špalek na provlékání

Děda nám nechal špalek. Táta na něj navrtal očka. A já už jen našla tkaničku a na jeden konec přivázala korálek, aby se hned nevyvlékla. A Róza může provlékat, hurá! Ale po pravdě vám řeknu, že do toho spíš zaplétá zvířátka a pak je na tom houpe, prej jako na houpačce.. :D Určitě by to byla zábava spíš pro menší, nám to hold zas dlouho trvalo, asi tak o 3/4 roku déle, než jsem předpokládala :)

úterý 24. dubna 2018

Na Větrné hůrce

Klasika od Emilly Brontëové. Občas mám takové záchvěvy doplnit si literární vzdělání. Proto jsem třeba podstatnou část léta jednoho roku strávila s Annou Kareninou. Ale asi jsem knižní barbar, protože málokdy jsem z knihy úplně paf. Z Na Větrné hůrce jsem byla spíš rozčilená... Ano kniha je vychvalovaná pro vykreslení postav, pro dobré dlouhé dialogy, ale pro mě je prostě stejně vždy na prvním místě důležitý příběh a ztotožnění, nebo alespoň pochopení některé z postav. V této knize postavy nechápu. Všechny mi přijdou zralé na psychiatrické léčení a jejich jednání, zloba a nenávist mě rozčilují. Plus vidím v zapeklitosti osudů a v docela dobrém konci. Ale knihu bych jen tak někomu nedoporučila. Jak říkám, jsem asi barbar. Jak to máte s klasikou vy? Máte tip na nějakou knihu, která je opravdu zásadní a měl by si ji přečíst každý? Dík ;)

čtvrtek 19. dubna 2018

Kuchyňka

Kuchyňka u nás. Aneb tisícá variace na dětskou Ikea kuchyňku. Nic úplně nového pod Sluncem, ale třeba někdo najde inspiraci v tom, co jsme vše té naší Rózince dali k dispozici. Páč už je u nás od Vánoc (kuchyňka, ne Rózinka:) , tak si troufám tvrdit, že ji máme vytuněnou :-)
Doma máme prostor omezený, tak jsme museli trochu improvizovat. Do pokojíku už by se vešla jen s těží a tuším, že by nebyla tak využívaná, jako když může být dcera v centru dění, tedy přímo v naší obývákokuchyni. Můžeme tak třeba s Rózou společně umývat nádobí. Nebo, když nechce pomáhat se skutečnou přípravou (což je málokdy), může vařit jako já. Ale ať je to, jak je to, naše princezna je stále raději s námi, než sama v pokojíku. A já zase v pokojíku nechci trávit celé dny, takže je  kuchyňka zakomponovaná v hlavní části bytu :)

pondělí 16. dubna 2018

Výstava ČT dětem

Jednou jsme si zas udělaly s Rózou holčičí dopoledne s kulturou. V posledních třech měsících jsem kvůli všem těm reakcím na očkování, nachlazením, nemocem mým i Rozárčiným, velkým mrazům... povolila s televizí. Ona ji do té doby moc neznala a teď by z ní mohl být klidně televizní maniak, kdybych to nedržela na uzdě. Ale přiznávám, že dost obstojně pojmenovává některé televizní postavičky, ví co je to Kouzelná školka, pozná několik večerníčků... 

čtvrtek 5. dubna 2018

Co do knihovničky

Chvíle nad leporely jsou děsně fajn, ale na to, až se budeme tulit nad pořádnou knížkou jsem fakt těšila. Někdy v listopadu jsme se vytasili se čtením na dobrou noc. To úplně neklaplo, protože mlíko je přeci jen mlíko a večer Rózu literatura zas až tak moc nezajímala. Ke knihám s netvrdými stranami se ale chtěla vracet během dne. A protože se nám ty tři, co jsme měli po ruce brzy okoukaly, začali jsme pomalu rozšiřovat sbírku, Vánoce a narozky, byly ideální příležitosti. Zatím se pootáčím po takových, které mají na stránce málo textu (tak max dva odstavce) a mají hezké ilustrace. A zatím jich nemáme hromadu, protože si myslím, že pro děti je důležité opakování a vracení se ke známému. A i když nás může rozčilovat číst něco posté, ony to mají rády. Tak se pojďte mrknout, které jsou naše favoritky a které bych nejradši někde zašantročila. Svěřím se, které mám v merku a ráda si nechám poradit ;)

pondělí 26. března 2018

Okamžiky štěstí

Další z knih, která na mě vykukovala na sociálních sítích. V knihovně jsem na ni měla žádanku skoro rok! Tak je populární. Po Vyhnání Gerty Schnirch to bylo takové odpočinkovější čtení. Recenze jsem dopředu nečetla a jestli, tak jsem si je nepamatovala. Takže jsem čekala trochu něco jiného, ale zklamaná jsem nebyla. Poměrně tlustá kniha od Patrika Hartla je zvláštní tím, že ji můžete číst z jedné i druhé strany. Půl knihy je popisem stejného časového období v životě Veroniky a půl jejího bratra Jáchyma. Je jedno odkud začnete. Já si přečetla prvně Veroniku a dost jsem se bála, že mě ta druhá půlka už bavit nemůže, páč už toho přeci dost vím a tak rozdílná od té první asi nebude. A bavila. Je to prostě tak napsané, že se příběhy doplňují, prolínají, ale každý je svým způsobem unikát. Takže i kdyby člověk přečetl jen jednu část, asi by měl pocit, že příběh je ukončený.

čtvrtek 22. března 2018

Rok dva

Už je to tak. Máme skoro měsíc po oslavě. Naše malá je zas o chlup větší. Po prvních narozeninách jsem začala sepisovat každý měsíc ty zásadní změny, hlášky, typičnosti. Teď po roce, je ten text tak šíleně dlouhý, že by ho snad ani nechtěl nikdo číst. Je prostě neuvěřitelné jaký obrovský kus cesty děti ujdou. Zatímco v prvním roce to člověk viděl hlavně na pohybu, neboť z ležícího bezbranného miminečka se za 12 měsíců stane samostatně se pohybující tvor, v druhém roce mi přijde do očí bijící změna rozumová. U Róziny v čele hlavně s vyjadřovacími schopnostmi. V roce měla repertoár pár slovíček a dorozumívaly jsme se tak nějak všelijak. Teď dokáže pojmenovat většinu věcí, které ji obklopují, se kterými přichází do styku a když ne, přijde s otázkou "Co to je, tohle to, co to je?", nebo řekne to nejroztomilejší "Nevííím, tohle to, nevííím." Samozřejmě její výslovnost není na takové úrovni, aby vždycky hned každý věděl vo co de, na to máme talent hlavně my rodiče, ale docela obstojně se dokáže pobavit i s cizími lidmi třeba v autobuse. Dost často vynechává předpony, takže vysavač je savač, odstrkovadlo je strkadlo, nebo když uklízí důležitě u toho oznamuje že klízí, věty jsou dost kostrbaté a strohé, ale je to tam. Slovní zásobu už nejsme schopní spočítat.

pondělí 19. března 2018

Zemědělské muzeum

Další z profláknutých míst, kam s dětmi v nečase. Ale třeba připomenu ;) My byli už někdy z kraje roku, takže další rest. Místo kde se zabaví děti od nejmenších určitě až po školáky. V suterénu je asi pro mnoho dětí ta nejzábavnější část - možnost projet se na traktorech - nebo spíše na traktůrcích - odrážecích, šlapacích... Na zemi je naznačená silnice. Také si tu mnoho prohlédnete. Na některých se můžete i vyfotit. Je tu i trenažer bagru a traktoru. Bohužel bagrovat nebylo moc co, páč všechen materiál byl nahrnut tak, že to nebylo proveditelné a jízda na traktoru se nikomu z momentálně přítomných moc nedařilo, většina i dospělých lidí nebyla schopná traktor ani rozjet :D

čtvrtek 8. března 2018

Noemova archa a Králík v rádiu

Loni jsme si s Honzíkem na Rózku vymysleli tradici... Tatínek bude mít na její narozky vždy dovolenou a budeme chodit na Matějskou. No nápovědou nám mohlo být, že den jejího zrození před dvěma roky byl jeden z mála toho roku, kdy v Praze sněžilo. A loni nám na Matějský skoro umrzl zadek. Letos vyšly narozky na jeden z nejmrazivějších dní zimy. Tak jsme hledali nějakou alternativu zábavy v interiéru a rozhodli jsme se pro výstavu Noemova archa v Národním muzeu. Měla jsem trochu obavu jestli vycpaný zvířata Rózu budou bavit nebo se jich nebude děsit, ale byla zbytečná. Rózka zvířata miluje, takže jen co jsme vystoupili z výtahu a uviděla chodbu lemovanou obrázky, už se řítila a nadšeně vykřikovala názvy zvířat, které míjela. A jak jsme přišli na samotnou výstavu byla v tranzu. A všechno vyprávěla a popisovala Náně. Dokonce ji bavilo i minikino s filmem o mořských tvorech. Pro mě bylo z mrtvých zvířat trochu úzko, ale jak řekl Honzík - kde jinde by měly být, lepší přístupný pro veřejnost, než aby je měl někdo na chalupě vedle krbu. Tak budiž. Takže kdo má doma taky zvířátkomila a na zoo mu přijde ještě zima a na pastvinách ještě moc zvířat asi taky nebude, může využít výstavu. I když chápu, že to není pro každého.

úterý 6. března 2018

Otisky přírodnin

Jak jsem slíbila, tak jsem udělala. Uklohnila jsem novou modelínu. Tentokrát tři barvy. A ani jsem se nenadála a už se vzájemně mísí, páč madam dělá hromady. Ale i kdyby ne, obarvují se mezi sebou v krabičce v lednici. Asi by musela být každá koule uskladnėná extra. Ale to neva. Ač ježečkům stále neodzvonilo, máme nový hit. Otisky přírodnin. Inspiraci jsem viděla na pinterestu. Prostě se jen vyválí silná placka a razítkujeme mušle, šišky, kameny, klacky... Róza nedá dopustit na malé mušličky, mně se zase líbí spodek od šišky. Starší/šikovnější, mohou zkoušet otiskovat mandaly, nebo vytvářet jiné obrazce. Vyzkoušejte ;)

pondělí 5. března 2018

Vyhnání Gerty Schnirch

Tak obzvláště po mojí milované Scarlet bylo tohle hodně silný kafe! Na tuto knihu jsem dostala několikeré doporučení po přečtení Žítkovských bohyní od stejné autorky Kateřiny Tučkové. Vyhnání je hodně silný příběh. Brno, pár stránek o válečném období, ale hlavně odsun Němců a následné osudy některých přeživších. Z toho jak pochod probíhal člověka mrazí. A že to tím neskončilo je snad ještě horší. Stigma. Špatné podmínky. Pohrdání. Lidé, kteří nejsou nikde doma, nikde přijímáni. Zacházení, které se podepsalo i na další generaci. Syrově napsáno. Prostě nic není černobílé. A člověku je z toho úzko. Kniha, kterou mohu doporučit, ale čtenář na to musí mít náladu, není pro každého a já se z ní asi chvíli budu vzpamatovávat... Tu je článek v angličtině od pamětnice.

středa 28. února 2018

Tabulovka


Tak už ji máme! Jupííí :-) Honzík sice poznamenal, že si tu opravdu chci založit školku, ale nadšeně kreslí s námi. Prostě nás to baví všechny. Tabulovou fólii máme na rozhraní kuchyně a obýváku a je vidět i od vstupních dveří. A právě proto, že je takhle hodně na očích, shodli jsme se na tom, že by měla být z jednoho kusu a ne poslepovaná z pásů. Což nebylo úplně jednoduché najít. Objednávala jsem tu. Nalepená je necelé dva týdny a zatím spokojenost. Co se týká kříd, je asi jedno zda má člověk takové, nebo makové. Před Vánoci jsem koupila bezprašné křídy, které na naší malé tabulce opravdu neprášily, ale tady jak je tabule nalepená na zdi a tím je strukturovaná, práší křídy obyč i bezprašné srovnatelně. 

pondělí 26. února 2018

Co do poličky, 23. měsíc

Tak nejdřív jsem chtěla sepsat dílčí články, ale to byste se načekali :-) Tak tu jsou favoriti v průběhu 23. měsíce. Knížky, představení nějakých těch dárků a další aktivity...
Knížky - ty prostě nemohou chybět. Krom leporel už hodně frčí i klasické knihy se slabými listy, které ale úplně proti monte přístupu máme ve výšce, páč bych nerada, aby došly k újmě, některé jsou nové, některé přežily generace, ale jisto jistě vím, že Rózku i když se opravdu snaží by nedaly, takže ty stále pod dohledem. Namátkou mezi oblíbené patří Ema naopak, která se drží už od prosince (kdy s námi přestála všechny ty dlouhé čekačky na poště, uff), Ti otravní králíci, Dlouhá cesta... O knížkách chystám (snad brzy) samostatný článek.

čtvrtek 15. února 2018

Nová přelézačka

Aby těch novinek nebylo málo, máme další multifunkční přelézačku/hrazdičku. Tato je jen 60cm široká, aby zabírala méně místa. Jedna už putovala do světa a druhá je ještě k mání. Vše je připravené, díry předvrtané. Posíláme v rozloženém stavu a troufám si říct, že ji doma zvládne podle návodu sestavit každý. Podle potřeby hrazdička pro mimčo, nebo přidáním tyčí přelézačka. A pak jsou tu ty funkce mezi - štendr, tunel, stan. 
K prodeji na Fleru, nebo o chlup levnější v FB obchodu (díky absenci provize).
Tak co, najde si také svého nového malého majitele?

středa 14. února 2018

Zubař


Nevím jak to máte vy, ale u nás jsou doktoři katastrofa. Mám pocit, že tak nejmíň od roka. Od té doby se mi jen jedinkrát podařilo namotivovat Rózu na odběr krve, kdy statečně šla, nastavila ruku, ani nepípla a ještě se tím minimálně týden chlubila. Ani za Boha nemůžu přijít na to, co tenkrát bylo jinak, páč nikdy poté už se to neopakovalo :-) Má jinak úžasná dcera je schopná ztropit naprosto hysterickou scénu i při pouhém vážení. Jen zahlédne sestru, a to stačí. Natož aby na ni někdo sahal! Stejnou intenzitu nervy drásajícího zvuku je schopná vydávat po celou dobu jakéhokoliv (nebolestivého) vyšetření a ještě se u toho svíjet jako čertem posedlá. Ale jakmile je po všem, z křiklounky je usměvavá holčička, která začne ještě v ordinace nadšeně vyprávět a než odejdeme je tatáž zdravotní sestra nej kámoška. Aby toho nebylo málo, tato fóbie se nakonec přenesla i na mě. Rozumějte nikdo, ale opravdu nikdo na mě nesmí sahat. No dobře, na to, že se ke mně má tatínek už si zvykla. Ale jinak... katastrofa. A nezáleží na tom, zda jdu na nějakou prohlídku, nebo si nechat ostříhat vlasy.

pondělí 12. února 2018

Tvořivé chvilky/matláníčko

Rózka je čím dál větší parťák na různé matlání. Pod stromečkem bylo pár dalších věcí, tak mrkněte. Třeba se něco chytí i u Vás.
  • Razítka pro batolata. Na podzim jsme doma zkoušeli razítkovat klasikou, dětskými razítky z půdy, nebo s těmi, co jsem si nasyslila na to svý tvoření. A i když některé z nich měly úchyty, Róze to moc nešlo, nezvládla udělat takový tlak, aby byl obrázek pořádný. Ale věděla jsem, že existují větší razítka v tvaru akorát do malé dlaně a napsala jsem o ně Ježíškovi. A s těmi to už jde jedna dvě. Podle táty trénink na ministerstvo. No a nebo na poštu, že jo ;) 

pátek 9. února 2018

Nové navlékačky

K mé velké radosti se zásoba prvních březových navlékaček rozprodala. A dokonce jsem na jeden produkt dostala na Fleru známku Zboží z Top výběru. No prostě jupííí! Tak jsme si zas udělali v kuchyni dílnu a vytvořili novou sérii. Kdyby měl někdo zájem jsou k mání jednak na Fleru, tak i v FB obchodě, kde jsou lehce levnější, protože se neplatí provize. 
Tak snad se také podívají do světa k těm správným prckům ;)

středa 7. února 2018

Stínové divadlo

Někdy od listopadu jsme zkoušeli začít číst na dobrou noc. Abyste mi rozuměli, čteme v průběhu dne hned několikrát, ale večer se šlo prostě už spát, žádný protahování. Jenže večerní uspávání se začalo zas nějak prodlužovat, tak jsem ten čas chtěla vyplnit. Navíc jsem se těšila na pořádné knížky, žádná leporela a ty jen tak do ruky berušce nedám, i když teď už je mnohem opatrnější. No ale mléko je pořád přednější, takže většinou Róza zaklapne knížku dřív, než začnu číst, nebo v půlce, zhasne lampičku a je vymalováno. Ale stínové divadlo, to je jiná! Z toho je úplně, ale úplně paf. Moc si nefandím, že by tak propadla mému volnému vyprávění, ale ten zážitek z míhajících se obrázků a vlastního zkoušení, to ji vzalo. Tak to také zkuste. Já měla to štěstí, že jsem sadu na pohádku Boudo, budko vyhrála a nemusela se s ní pachtit. Ale šikovné ruce ze čtvrtky vystříhají a vyřežou ledacos. Pro začátek navrhuji takové ty nejjednodušší pohádky - Boudo, budko; O kohoutkovi a slepičce; Mášenka a tři medvědi; O třech prasátkách a tak podobně. Dobré je světlo z baterky v mobilu. A když už tu nemám přesný návod já, mrkněte na Pinterest, pod hesly shadow theatre je zase spoustu nápadů i rovnou postavičky k tisku a vystřižení ;)

pondělí 5. února 2018

Jih proti severu


Nějak na mě ta zima a pošmourno dolehly. Nic se mi nechce. Jsem bez energie. A tak se prostě vezu. Už šíleně dlouho jsem si chtěla znovu přečíst sérii knih o Scarlett O´Harové. Prvně jsem ji četla na střední škole na doporučení mé angličtinářky. A z knížky byla nadšená. Pak znovu, když jsem narazila v antikvariátu nejen na oba díly Jihu proti severu od Margaret Mitchellové, ale i na volné pokračování Scarlett od Alexandry Ripleyové, rovněž ve dvou dílech. No a naposled asi někdy na vejšce. Když jsem stěhovala svoje věci sem a tam, několikrát jsem na knížky natrefila a slibovala si, že si ten čas prostě najdu. A od té doby co jsem šla s pupkem na mateřskou, trůnily knížky v obýváku na čekačce.

úterý 30. ledna 2018

Vkládačky

Vkládačky s obrázky jste u nás v poličce mohli vidět už několikrát. Ale pořádně se je Rozárka naučila až někdy kolem Vánoc, tzn. v 22 měsíci. Do té doby jsme je používali k společné hře, kde šlo o hledání/pojmenování/podání jednotlivých zvířátek. Později k určení, do kterého otvoru patří a až nakonec snah je tam dostat. Teď nám přibyly vkládačky s tvary. Konečně, páč mi trvalo skoro čtvrt roku, než jsem je zkompletovala. A asi tušíte, že teď už nám jsou trochu k ničemu :-)
Dneska bych chtěla napsat něco o tom, jaký je "správný" postup. Jedním ze zlatých pravidel výchovy a vzdělávání je postup od jednoduššího ke složitějšímu. Logické, že? Takže je jasné, že malé batolátko se snadněji naučí vkládat na jednodušších tvarech.

pátek 26. ledna 2018

Hana

Další z knih jejichž titulní stranu jsem znala z instagramu. Navíc se jmenuje jako já. Takže, když jsem si 30. prosince pod tlakem nespokojeného dítěte vybírala knihu, kterou bych mohla číst 1.1. (páč jak na Nový rok, tak po celý rok), padla volba na ni. Jo a taky byla blízko vchodu :-) No a díky za ni. Opět jsem překvapená českou autorkou (Mornštajnová). Jde o silný příběh ženy židovského původu, její neteře a vlastně celé rodiny. Kdybych si to bývala byla zjistila, asi bych volila něco optimističtějšího, ale udělala bych chybu. Řeknete si, že takových knih je spoustu, ale tato mě opravdu dostala. Možná i díky mému rozpoložení. Člověk si uvědomí, jak jsou jeho "problémky" opravdu malé. Doporučuji.

středa 24. ledna 2018

Zavařovačky

Taková blbost, ale třeba někde také zaujme. Aktivita, kterou si Rozárka opakovaně sama našla. Sklenice dávám do skříňky nezavíčkované. Z myčky nebývají úplně suché a tak je nechávám jen tak. Navíc u nás je to se sklenicemi a víčky podobné jako v jiných domácnostech s ponožkami - nikdy se ty, co k sobě patří, neperou/nemyjí dohromady. No a pak stačilo aby skříňka zůstala pootevřená, Rozárka neměla do čeho píchnout a já zrovna vařila a malá se rozhodla udělat v tom pořádek. Tak jsem jednou sklenice vyndala, abych to všechno mohla zdokumentovat. Zkouší podobná víčka a nepřestane, dokud záhadu nevyřeší, ale běda pokud něco přebývá! To by s tím pak nejraději mrskla. Ale koneckonců pořád lepší zábava, než její oblíbené přelívání čaje. Už ani nepočítám kolikrát denně do ruky beru hadru na utírání, kolikrát čaj zatekl až do šuplíků, nebo sundávám polité ponožky. Jak dlouho tak může trvat senzitivní období na přelévání tekutin? U nás už trvá věky! Takže jedna rada na závěr, pokud necháváte hrát dítě s podobnými zálibami s tolika nádobami, nemějte nikde v dosahu žádné pití, mohlo by se Vám to krutě vymstít :-)

neděle 21. ledna 2018

Procházka za zvířátky - Krčský les


Procházka v Praze. Nic náročného. Občas jdem pro změnu do trochu vzdálenějšího revíru. Možností je spoustu. Třeba procházka od zastávky U Labutě okolo rybníka, kde jsou kačeny, lesem podél Thomayerovy nemocnice k restauraci Na Tý louce zelený. Na zahradě restaurace mají pár zvířat - ovečky, prasátka. Krmit je děti mohou granulkami z automatu u ohrádky. Restauraci máme vyzkoušenou. Byly jsme tam i s kamarádkou a její holčičkou a narazili jsme na milou obsluhu, bez výhrad ke stravování dvou batolat :-) Odtud se můžete vymotat zástavbou k zastávce IKEM, nebo pokračovat dál do kopce k restauraci U Krále Václava IV. Kousek od ní je dětské hřiště a u hájenky obora s daňky, srnkami... Odtud vede silnice skoro až k zastávce Ústavy Akademie věd. Hezky je tu v každém ročním období. V hezkém počasí je plus, že trasa vede podél Kunratického potoka, který je lákadlem pro děti. Cestou natrefíte i na přístřešky, kde si můžete sníst svačinu a odpočinout.

pátek 19. ledna 2018

Naprosto nezimní strom

Je pravda, že s dětmi by se měly dělat aktivity podle toho, co zrovna probíhá - ročních období, svátků, rodinných situací, v návaznosti na to, co děti prožily (třeba kde byly na výletě apod.) Tak se to alespoň dělá v předškolních zařízeních. Aktivity pak nejsou vytržené z reality. No, tak my už skoro tři měsíce děláme z modelíny ježečky, páč to Rózu strašně baví a to ježečka viděla tak maximálně v leporelu o Krtkovi :D A protože mě už ježci nebaví a Rózu zas nebaví moc dlouho všechno to krájení válečků na kousíčky, snaha o vyválení hada, nebo vykrajování a o moc víc toho prostě ještě nedá a protože jsem ještě nebyla schopná z tý mouky uklohnit jinou barvu, dělali jsme stromu lístečky. Inspirovala jsem se opět na Pinterestu. Takže my už jsme připravený na jaro. A že ji to bavilo! Já jí připravovala malé kuličky a ona je rozmatlávala na předkreslený strom. Momentálně náš vrchol kreativity :) Nesezónnost mohu možná schovávat tak akorát za domácí květiny. Ty občas pozorujeme. Hlavně po tom, co mi Rozárka začne nosit suché opadané lístečky a já si zas uvědomím, že jsem je nezalila. To pak chodíme okolo a říkáme jaké jsou to chudinky malinký. A pro příště se stejne neponaučíme :) Nějaké další jednoduché hrátky s modelínou? 

středa 17. ledna 2018

Digitální Project life

Project life. Možná jste mu propadli a možná ani nevíte co to je. Ve zkratce je to forma uchovávání fotografií v plastových kapsách, které se zakládají do alb/šanonů a k dotvoření celkového efektu se používají různé kartičky či získané artefakty jako jsou třeba vstupenky apod. Více najdete třeba tu. Kdo je tu déle, možná ví, že jsem dřív dělala Honzíkovi ke každému výročí album. Jenže tato alba byla spíš na parádu (moc se hodili třeba na svatbě, kde si je mohli prohlížet hosté v takových těch hluchých časech), ale moc fotek se do nich nevešlo. Proto jsem zbytek fotek dávala do obyč alb. Loni před Vánoci jsem se zařekla, že takové album už ne. Sice mě tvoření moc baví, ale nemáme na ně moc prostory. Pracuju u jídelního stolu a kvůli mé drahé musím vždy vše uklidit a to je dost neefektivní, pak víc času rozkládám všechny ty papírky, odstřižky, fotky, výřezy, lepidla a pásky... než skutečně tvořím. Navíc jsem chtěla aby všechny fotky byly po kupě.

pondělí 15. ledna 2018

Najděte si svého marťana


Připravte se na opravdu hodně dlouhý článek. To nejpodstatnější z knihy Marka Hermana s podtitulem co jste vždycky chtěli vědět o psychologii, ale ve škole vám to neřekli… Podle mě hezky sepsaná kniha se základy psychologie nejen pro začátečníky. Je čtivá, poučná a doporučila bych ji rodičům, kteří se zajímají o výchovu a vůbec o to, co se honí v té malé (i naší velké) hlavince. Jsou tam informace, které by měly být základ, které mi přijdou samozřejmé, ale vím že tomu tak úplně není, protože málokdo se o dětskou psychiku zajímá a jede hlavně podle vzorců chování/výchovy na kterou byl zvyklý. S nejlepším úmyslem - samozřejmě. Tak mrkněte, třeba Vás kniha zaujme a také si ji půjčíte ;)

pátek 12. ledna 2018

Třídění podle barev


Některé děti v tomto věku třídí už mnoho barev, nebo mnoho druhů různých věcí. Některé se to právě učí. Jiné to ještě nezajímá. Já už mám nějakou dobu připravené zalaminované kartičky z eschovky, odkud jsem stahovala třeba i některé ze zpívánkových kartiček. Krásné kartičky jsem ale viděla také u Zuzky z U nás doma, která obrázky pohledala na netu a dala k dispozici na tisk. U Slovanské mámy zase přikládali kostky na barevný podklad. Třídit se zkrátka nechá cokoliv - kostičky, kolíčky, pastelky, brčka... nepřeberné množství tipů najdete na Pinterestu. Ze začátku je lepší třídit dvě výrazně odlišné barvy, později přidávat, tak aby dítě práci mělo šanci hru dokončit a zažilo pocit úspěchu. Tolik k teorii a teď se podíváme na praxi u nás.

středa 10. ledna 2018

Bábovky

Knížka je souborem povídek, které jsou různě propletené. Několikrát jsem litovala, že jsem si nedělala na papír pavouka, kdo ke komu patří, byla by to pěkná motanice. Vztahy a příběhy vyznívají docela negativně a já jsem na ty happy endy. Na druhou stranu se kniha četla sama a já byla zvědavá, jak se to s dalším jménem zase projasní. České autory jsem dřív moc nevyhledávala, ale časy se mění a myslím, že od Třeštíkové si ještě něco přečtu. Jsem ráda, že jsem dala na tipy na sociálních sítích a titul si půjčila ;)

pondělí 8. ledna 2018

Co do poličky 21. a 22. měsíc

Absenci článku o 21. měsíci doháním sloučením s 22. měsícem. Ten byl pro naši dceru současně obdobím adventu a Vánoc. O adventu toho moc vymýšlet nezvládala maminka a o Vánocích jsme moc doma nebyli, tak si Rozárka doma moc nehrála. Takže by se ty dvě poličky zas tolik nelišily. Plus je to vysvětlením knih s tematikou Vánoc, až to bude číst někdo s 22 měsíčním dítkem uprostřed léta ;)

pátek 5. ledna 2018

2017/2018

Bilancování. Asi jen málokoho to na přelomu roku mine. Podobných článků máte 5. ledna už asi po krk, ale já si ho prostě neodpustím :-) Ne každý si dává předsevzetí, ale asi skoro všichni se zamýšlíme nad tím, co nám rok dal. Já to mám tak na přeskáčku, byly doby, kdy jsem si předsevzetí psala a byly doby, kdy jsem věděla, že to nepotřebuji, protože nechci nic moc měnit a když už, udělám to hned. Od minulého roku v tom jedu zase. Od té doby co máme Rozárku, je ona středobod a na ostatní věci tolik času není. Vše odkládám na až. A přelom roku je takové dost výmluvné až. Fotky z novoroční procházky.

středa 3. ledna 2018

Vánoce, aneb jaké byly?


Krásné. Samozřejmě krásné, páč to už je úděl Vánoc, že? :-) Doufala jsem, že ty letošní budou alespoň o chlup lepší, než ty loňské a byly. Loni totiž se střevní chřipkou, ale nakonec si z toho zpětně samozřejmě děláme legraci a i tak byly úžasné. Letos byly s nachlazením tatínka i našeho přerostlého mimina. Rýmička však nenaušila jejich nadšení, takže vlastně jakoby se nic nedělo. Já byla utahaná, jazyk až na vestě, ale na druhou stranu, na samotný Štědrý den spokojená, že už je vše připravené a nemusím nic dělat na poslední chvíli. O tom, co tomu předcházelo později. Svátky s dítkem, kterému už brzy budou dva roky byly peckový. Rozárka bez nějaké představy o tom, jak to bude probíhat a co může čekat (páč ty loňský si přirozeně nepamatuje), byla šíleně roztomilá a člověk by ji láskou sežral, nebo se dojímáním roztekl.