Takový normální den

Po nocích s láskou vzpomínám jaké to bylo mít vůbec nějaký režim :D Článek, který jsem psala už na podzim. Ale vyštrachala ho až teď. Třeba si nějaká maminka ráda počte, jak to chodí jinde, já na takové články nakukuju ráda...
Tušila jsem, že brzy u nás bude vše vzhůru nohama, říkala jsem si, že by bylo fajn zaznamenat si takový normální pohodový den s tím naším tehdejším jedináčkem. Teda tak, jak vypadal všední den, když jsme byly zrovna doma. My dvě. Náš holčičí tým :-) Zhruba od dvou a něco let. Takže už to není aktuální. A já se k tomu mohu vracet, že se to třeba jednou zas dostane do nějakých normálních kolejí :D A fotky toho našeho torpéda, představa byla jiná, ale znáte to :-) Takže jak to bylo?

Jesličky: O Smolíčkovi

Dlouho tu nebyl jesličkový článek. S Rózkou už tam sice nechodíme, ale narazila jsem na fotky z aktivitami, které tu ještě nebyly a byla by škoda je jen nechat ležet. Tak dneska tu O Smolíčkovi. Aktivity byly připravovány pro děti od 2 do cca 5 let (o prázdninách docházelo pár starších dětí, které měly zavřenou školku). Činnosti spojovala tematika les, plus jsme se ten den zaměřili na barvy.

Jesličky: O koťátku, které zapomnělo mňoukat

Program pro menší skupinu dětí ve věku od 2 do 4-5let. Inspirací mi byla pohádka od Jiřího Žáčka: O koťátku, které zapomnělo mňoukat. Díky poměrně širokému věkovému rozpětí (o prázdninách zařízení navštěvovaly i starší děti, kvůli prázdninám ve školkách) jsou i aktivity různě náročné. Předkládám zde program na celé dopoledne, ale třeba výtvarku vyzkoušenou nemám, protože zrovna ten den byla oslava narozenin a tak jsme všechny aktivity nestihli.

Srdíčkové přáníčko, aneb záchodová recyklace

Přáníčko, které jsme tiskly s Rózkou tátovi k Valentýnu. Prostě další rest... Jednoduché a zábavné. rulička od toaleťáku se promáčkne tak, aby hrana tvarem připomínala srdce. To se pak namáčí do hustší barvy a otiskuje na čtvrtku. Já vystřihla z nejhezčí části příslušný formát a nalepila na přání.

Další rychlovka. Využitelné nejen na valentýnské přání, ale prostě na jakékoliv přání třeba k narozeninám pro někoho milovaného :-)

Knihovnička: leporelové "novinky"

Leporela jsou vděčná. Knížka, kterou se nebojíme nechat dětem volně přístupnou. S čímž jsem nějakou dobu u Rózinky bojovala, zvláště u knížek půjčených. Teď už vím, že jí mohu nechat v dosahu i klasickou knihu, ale není to tak dlouho, kdy jemná motorika nebyla na takové úrovni, abych se nebála rozsápnutých stránek při listování. Navíc leporelo může mít i jinou funkci než jen knížka ke čtení a prohlížení :-) Doma máme slušnou zásobu retro kousků a z těch novějších si vybírá Róza v knihovně ráda sama. Často je chce číst ještě tam, nebo alespoň na zastávce cestou domů. Výběr nechávám zcela na ní, takže často domů neseme opravdu "skvosty" u kterých jsem ráda, že je budeme brzy vracet. Ale ty které jsou fajn vám tu ukážu. Do tohoto článku jsem zařadila všechny knihy se silnějšími stranami, nehledě na to, zda jde opravdu o leporelo (což je označení pouze pro harmonikovou knihu).

Jesličky: Vitamíny

Bylo léto, všude kolem mraky ovoce. Tak proč toho nevyužít. Ale téma se vám bude hodit klidně i s příchozím podzimem a třeba sklizní jablíček. Zpracováno pro dopolední činnost dětí 2-4 roky.

Orazítkovat plátěnou tašku...

... aneb vděčná aktivita pro batole a vděčný dárek pro babičky. Ačkoliv nevím jestli ji používají :-) Objednala jsem obyčejné plátěné tašky, barvy na textil jsem měla už doma (kdysi jsem chtěla razítkovat polštáře, ehmmm nedošlo na ně...), rozkrojila bramboru a vykrajovátky srdíček udělala razítka. Nezapomeňte vložit do tašky nějaký karton, aby se Vám barva nedostala skrz. A v tuhle chvíli už se do akce může zapojit to dychtivé a natěšené dítě. Důrazně doporučuji oblečení na tvoření, tzn. takové které může být zničeno, přeci jen pracuje se s barvami na textil...

Co do poličky, 29. a 30. měsíc

Toto letí, toto letí. Ta naše holka už má 2,5 roku. Definitivně už to není mimino a zanedlouho už nebude ani starší batole. Jak se tohle stane? Mám pocit, že poslední měsíce kolem mě jen tak proletěly! Inspirace na tuto poličku je tak trochu smyšlená. Reálně jsme totiž z těch prázdninových měsíců byly s Rózkou doma dohromady tak možná dva týdny. Proto je tam dost věcí, které lze vzít prostě někam s sebou. Takové ty, které jsem měla při ruce v batohu, táhla do kempu, nebo vytvářela do jeslí a pak se u nás chytly. V reálu byla polička zahlcená vším možným a úřadovala v ní mladá paní dle libosti. A když jsme se pak vracely na krátko dom, to bylo radosti z nově objevených hraček. No a když jsme u toho přiznávání, v závěru článku vám ještě povím, jak to s tím naším poličkováním je, protože jsem z několika rozhovorů zjistila, že si myslíte, že mé dítě si krásně půjčuje jednu hračku po druhé a tak jak je polička vyfocená, vypadá vlastně po celou dobu :-)

Knihovnička: Co nás za poslední dobu nadchlo

Knížky milujeme. Obě. Čte se u nás skoro denně. A do knihovny si chodíme pro nálož minimálně jednou za měsíc. V oddělení pro dospělé jsme asi tak tři minuty a už slyším mami jdeme, už jdeme na dětský. Takže knihy pro mě musím rezervovat, páč není čas ztrácet čas. Ne že bych stíhala zdokumentovat všechny, ale občas si vzpomenu a nějakou blejsknu, tak vám dám report. Nejdřív knihy klasika a někdy v budoucnu ještě leporela, protože těm samozřejmě ještě neodzvonilo a jsou mezi nimi poklady.

Jesličky: Když jsem já sloužil...

Dopoledne inspirované písničkou. Další z prográmků pro dvou až tříleté děti. Když jsem já sloužil to první léto... Zaonačeno na hospodářská zvířata.

Tvoříme: jablíčková sezóna

Jablka padají ze stromu jedno za druhým a my je krom štrůdlu využili i na výtvarku. V jesličkách. Aj doma. A věřím, že teď na podzim by se mohl někdo k takové jednoduché a efektivní činnosti inspirovat. Prostě jsem jen rozpůlila jablíčko. Prcci pomalovaly rozkrojek červenou a už tiskali. Až to zaschne, vzít hnědou barvu tužky/fixky a namalovat štopku. Lístečky jsem měla předvystříhané z barevného papíru. Pro Rózu to bylo první větší seznamování s lepidlem, tak jsme to měli všude :-) Ani nevím, že jsem ji k tomu nepustila dřív, ale teď na podzim a v zimě bude na tvoření víc času... možná...

Špachtle s počty

Inspirace od Slovanské mámy. Róza se občas začala zajímat o písmenka a čísla. Počítání má zatím spíš jako básničku a dost přeskakuje, ale nemám tendence ji něco učit a opravovat. Také ji fascinuje měření. Metru říká metro a měří kde co. Fascinuje ji obyčejné pravítko. Ale ať měří, jak měří, většinou je vše vyjde čtyři nula, nebo tři nula :-) Myslím si, že by ji mohly zaujmout červené nebo červenomodré tyče. Ale je to dost rozměrná pomůcka a do výroby se mi zatím moc nechce... U špachtlí jsem si říkala, že spojíme zájem o znaky a v jisté míře i o délku. Když se mrknem na rostoucí řadu. Špachtle jsem udělala od 0 do 10, ale zdálo se to náročné, tak se zatím seznamujeme s 1 až 5 :-)

Až na obloze vyjde slunce

Úplně jednoduchá hra, osvědčená hlavně v plonkových situacích, kdy potřebujete děcko zabavit a nemáte nic po ruce. Nechá se hrát kdekoliv - v autě, ve frontě, ve školce, když čekáte až se zbytek dětí dooblékne...

Pravidla jsou primitivní. Jeden člověk (u malých dětí dospělák/učitelka/rodič, u větších už mohou i děti) říká "Až na obloze vyjde Slunce, nechci vidět..." doplňte část těla. Děcka se pak snaží tuto část zakrýt rukama. Díky této hře zná Rózka i části těla, které běžně u koupání či oblékání nepojmenováváme (třeba obočí...).

Jesličky: exotická zvířata

Spoustu dětí v létě absolvuje návštěvu ZOO. Kolikrát exotická zvířata děti fascinují víc, než ta domácí a lépe se v nich orientují... Taková je má zkušenost s prťaty v běžné MŠ. No není to úplně ideální, ale to je na jinou diskusi. Každopádně my už se v jesličkách motali okolo zvířat domácích, lesních i hmyzu, tak bylo na další téma rozhodnuto. Program pro děti 2-3 roky.

Jesličky: Oceán

Trochu té prázdninové tématiky. A využití pokladů z dovči :-) Program pro malou skupinu dětí převážně ve věku 2 až 3 roky.

Sukýnka

Sukýnka s kapsami. Paráda na dovču. Protože na Rózu v jejím čísle vyzbyly botky žluté barvy. A páč tahle látka prostě byla doma. Původní plán byl nějaká pěkná, promakaná, sukně. Třeba tu je návod na jednu moc pěknou. Ale nakonec zvítězila lenost. A tak ta naše je prostě z pruhu látky. Pasový límec je tak dlouhý, aby se pohodlně nechala přetáhnout přes zadnici. Kapsy akorát pro malou ručku.

Co do poličky, 27. a 28. měsíc

Po poličkové odmlce, další nálož tipů ;) Máme tolik aktivit mimo dům, že netřeba tolik měnit. Takže co se osvědčilo v tomto období? Hlavně pomůcky, které jsme používali i při mém programu v jesličkách. Páč Rozárku znovu zaujmuly ty, které už byly třeba odložené, ale i ty nové.

Špalek s kolíky

Kdekdo si asi všiml mé slabosti pro neopracované dříví. Krom výroby špalků na provlékání jsem si na chalupě střihla i špalek s kolíky. Na gumičky. Obdoba geobordu. Že je čas mi Rozárka naznačila navlékáním gumiček na hrnky :) A chytlo ji to. Pomáhala už s výrobou. A když bylo hotovo, nemohla se dočkat, až jí babička najde gumičky. Zatím je tam frká dost halabala. Ale hlavní je to zaujetí. Jednou možná bude zvládat dle zadání. Mno až nějaké namaluju... Na takovém geobordu jde trénovat jemnou motoriku, trpělivost, počty, prostorovou orientaci, geometrické tvary, barvy na gumičkách...

Tílko na mašličky

Šití ze starého. Aneb nová šance pro halenku po babičce. Halena byla z příjemného materiálu, přesně na léto. Jediné, co ještě nebylo vypárané, byla lišta s knoflíky a s dirkami. A ty já využila. Střihla jsem to tak, že na prostředku zadního dílu má Rózka zapínání. Opět žádná složitost. Rovný horní i dolní okraj, vykrojení na průramek podle tílka současné velikosti. Olemovat dolní okraj nebyl problém. Horní okraj jsem začistila šikmým proužkem a do čtyř rohů, kde se setkává průramek s horním okrajem jsem všila obyčejnou bílou pentli. Zde je jediný kámen úrazu, páč zavázat mašle na naší madam tak, aby byly obě ramínka stejně dlouhá, je při její pohyblivosti dost problém a bez navlečení to zas neumím odhadnout, ale to se poddá.

Knoflíky a kolečka s dirkami

Zase ten pinterest, ten kdyby nebyl :D Je dost na čase posunout to batole v oblékání. Zatím zvládá sundávání jednoduchých věcí, jako je šála, čepice, nákrčníky, rozepnuté svetry/mikiny/bundy, ponožky, boty, kalhoty a sukně zatím jen stáhnout, rozepnout zip. Dalším levelem by podle mě mělo být úplné stáhnutí nohavic, knoflíky a postupně nějaké to oblékání. Knoflíky, protože o ně projevila zájem sama naše malá, zkoumá je jak na oblečení tak i prostě v krabici třeba u babi a hlavně ji rozčilují, když kvůli nim nejde svetr dolů... Úplně správně dle Montessori principů je rám s knoflíky. Ale tato varianta s kolečky z filcu mi přišla prostě skladnější teď na to věčné letní cestování.