Den desátý – likviduju šatník

No ruku na srdce, která z dívek, slečen a dam nemá šatník naplněný k prasknutí? A kolik z toho opravdu nosíte? Hádám, že sotva čtvrtinu… Když ono to bolerko se ještě může hodit, a tohle sako by šlo zkombinovat s těmi botami, které si teprve musím koupit a tohle tričko je na doma úplně super… Znáte to? Heleďte já mám takových věcí na doma, že bych to za celý život neunosila a oblíkla bych tím poměrně rozvětvenou africkou rodinu. A navíc doma chodím v pyžamových kalhotách a tílku, popřípadě v nějakých kraťasech, takže to vlastně ani unosit nemůžu… A mojí slabinou jsou šaty! Jé na ty já nedám dopustit a všechny je musím mít… Jenže kam já je unosím? Na ples jdu jednou do roka a slavnostních příležitostí taky není hromada. A nosit je do práce? Do školky? Kdysi jsem si myslela, že i do školky mohu chodit upravená a za dámu. O pár měsíců později a o pár poblinkaných triček, pomalovaných kalhot a o pár posmrkaných svetrů navíc, jsem se přesvědčila o opaku. A ono řekněme si upřímně válet se s dětmi po zemi v minišatech, se taky zrovna neosvědčilo J

A ještě ulítávám na letním oblečení, všechny ty sukně, kraťasy, tílka a zase šatičky… jenže poměr délka léta v ČR a můj letní šatník, no nedá se mezi to dát zrovna rovnítko. No zkrátka a dobře, je toho moc! A to se ještě při stěhování a zařizování bytu někde musela stát obrovská chyba a já mám k uskladnění oblečení jen jednu šatní skříň… Katastrofa! Takže spousta oblečení zůstala pod kritickým dohledem v krabici. A já mám teď konečně čas ho poslat dál do světa – hraju si na prodavačku na Votocvohoz. J