Den čtvrtý – peču

Nejsem žádná pekařka, ale i tak to docela vyšlo – i když se to neobešlo bez jediného karambolu.

K tvorbě mě dotlačila návštěva sestřenice a jejích synů a víkendová oslava narozenin přítelovi maminky. Pro „synovce“ jsem potřebovala něco, čím si zaplácnou břich, protože podle jejich mamky jedí jak protržení – ve volbě zvítězila „Rychlá pudinková buchta“. U narozeninového dezertu to bylo těžší – přeci jen, člověk se chce trochu „blejsknout“. Vybírání bylo náročné, ale do posledního kola se dostal citrónový dort. Že jsem si vybrala moc velké sousto, jsem zjistila již záhy.

Představovala jsem si to jednoduše, sednu si na židli, nohu hodím nahoru a budu volat o pomoc přítele, který mi vše nanosí až pod nos. Ten měl, ale lepší vychytávku – ode dneška jezdím po kuchyni na kancelářském křesle…

Citronový koláč s meringuée (Apetit 11/2013, str. 51)

Buchta nebyl žádný velký problém, i když nějaká ta připomínka se by se taky našla, ale za to dort… To vám byla katastrofa! Krásné odpoledne, pohodička s drinkem, přítel obstaral nákup – tak krásně to začalo. Ale!
První kámen úrazu – pošlete chlapa na nákup a půlku vám nepřinese ;) no dobře, ten můj nepřinesl jen smetanu, protože ji rozbil na pokladně. Druhý kámen úrazu – chromá pekařka na kancelářském křesle, která neumí číst v receptu – za pobrukování písní si hezky patlám těsto, ale ejhle, těsto je spíš jedna velká matlanina, přehlédla jsem se o řádek a dala do něj více másla, než bylo třeba – konkrétně o polovinu. No což – neztrácím optimismus a dopočítávám ostatní suroviny, abych rozdíly dorovnala, kus placky navíc – to se u nás neztratí. Jenže matematika nikdy nebyla mou silnou stránkou a dopočítávání se nezdařilo ani na druhý pokus. Optimismus začal trochu klesat, ale těsto se nakonec zdařilo. Když si těsto odpočinulo v ledničce, mělo se vyválet na kruh s průměrem o něco větším než je forma a na válečku přenést, právě do této vymazané a vysypané formy.
To už jsem někdy viděla, ukazovali to v nějakém tom pořadu v televizi J Jenže jak to udělat když se těsto lepí i na podložku i na váleček?Jenže jak to udělat když se těsto lepí i na podložku i na váleček? Ale tak jako mám srdce umělce a k tomu trhanci jsem se zachovala jako k modelíně a do formy jsem jej prostě napatlala a uhladila… Hurá! Korpus je v troubě! Paráda! Nadšeně okoukávám průběh v osvětleném prostoru, bytem to krásně voní. Vše vypadá jak má… Po dvaceti minutách vyndávám formu. V receptu stálo, že mám korpus vyklopit na mřížku a nechat vychladnout. Korpus překlápím vcelku… korpus v celku nedrží… z korpusu se stala hromada drobků. Pláču poprvé. S přítelem hrajeme puzzle a skládáme kousky zpět do formy. Utěšuje mě se slovy, že to pod tím krémem nebude vidět.

Na řadu přichází náplň. Radím vám, když je napsáno v receptu, že je vhodné použít uváděný krásný, nový a skvělý robot, který náplň ušlehá za 20min při teplotě 70°C a vy máte doma robot se šlehačem po babičce, který je starší než vy a při pětiminutovém používání vám klepou sousedi na stěnu, není to úplně to samé. Vzhledem k syrovým vajíčkům v náplni jsem měla z tepelně neupraveného krému trochu strach, ale což, suroviny dám do hrnce na plotnu a při tom to budu mixovat… No co vám mám povídat, neklaplo to… ony ty mísy na šlehání mají kapku vyšší tvar a proto to z nich tolik necáká jako z hrnce, navíc vařené metly, asi taky nic moc… Suroviny přelévám zpět do mísy na šlehání, šlehám, šlehám, šlehám a šlehám dlouho, jakš takš se to našlehalo, ale na lince je potopa. Mísa to nevydržela, je v ní „pavouk“. Rychle přelévám směs do rendlíku s nepřilnavým povrchem a dávám na plotnu, připravuji jako pudink, jehož konzistenci má náplň získat – míchám. Náplň má konzistenci pudinku, nechávám ji trochu vychladnout a poté naliji na korpus. Dávám za okno na balkon, aby zatuhla. Směs netuhne jako pudink, dávám dort do mrazáku… stále netuhne. Brečím podruhé. Musím se smířit s tím, že náplň prostě zatuhnout nestihne…

Přichází třešnička na dortu – meringuée. Honosný název, ale vlastně je to jenom sníh. Říkám si to zvládnu. I když v receptu se píše, že osolené bílky mícháme při teplotě 60°C s cukrem zhruba 6 min a pak bez teploty došleháme do tuha… Tenhle robot už mě dneska nena…. K dokončování se zapojuje i přítel. Má úžasnou techniku na oddělování žloutku od bílku. Většinou je velmi úspěšná, ale i mistr tesař se někdy utne. K večeři budeme mít míchaná vajíčka… Když se rozprskl už třetí žloutek do bílku, přítel se to rozhodl vyřešit po svém. Rozhodl se žloutek, tedy části, které z něj zbyly vybrat lžičkou… Ze žlutých bílků se snažím našlehat sníh… Nejde to… zuřím a chce se mi brečet. Přítel jde šlehat, já volám mamince – ti kteří pečete běžně, jistě víte, co mi řekla – „začni od znova, pokud je v bílcích žloutek sníh se neušlehá“. Přítelovi se podařilo, aby hmota zhoustla, je nám líto dalších zmařených žloutků – domníváme se, že osm je pro dva k večeři tak akorát. Rozhodli jsme se, že sníh je vlastně krásný a patláme jej na vyznačené kolečko na pečícím papíře (v receptu bylo, že jej máme dát na dort a flambovací pistolí opálit do karamelova – kdo má doma sakra flambovací pistoli?) a dáváme na chvíli do trouby. Sníh se v troubě krásně nadýchal, opekl se do karamelové barvy. Vypadá to, že je neštěstí zažehnáno. Necháváme trochu zchladnout a chceme přendat na dort – něco není v pořádku – sněhové pusinky, také nemají konzistenci žvýkačky… Řvu jako malé dítě. Přítel bere dort z mého dosahu.

No nebudete tomu věřit, ale dort, tedy citrónový koláč, nakonec chutnal dobře, dokonce moc dobře, i když tak na první pohled nevypadal… A já jsem při jeho tvorbě získala nové zkušenosti a vím, co bych měla mít na paměti:

1. Před pečením si přečti celý recept a celý návod!
2.  Dvakrát měř a jednou řež – ta přesná míra surovin, tam není pro srandu králíkům!
3.  Pokud máš mít moderní přístroj, opravdu není na škodu!
4.  Zkontroluj si stav mísy, než do ní dáš tekuté přísady!
5.  Když máš v bílcích žloutek, sníh neušleháš!

No, ale tak jsem zas o něco chytřejší ;)

A ve zkratce návod na buchtu:

Rychlá pudinková buchta (Albert v kuchyni od jara do zimy, str.160)

Troubu předehřejeme na 180°C. v míse smícháme cukr, mouku, vanilkový cukr a kypřící prášek. Přidáme žloutky, olej a 100ml a pořádně promícháme. Z bílků ušleháme sníh a pak jej vmícháme do těsta. Těsto vlijeme na plech. V trošce mléka rozmícháme oba pudinkové prášky a cukr. Přilijeme zbytek mléka a na mírném ohni uvaříme dotuha. Pudink nalijeme na syrové těsto a pečeme 20min. Po vyndání potřeme buchtu smetanou a posypeme skořicí.

Pozn.: Pudink zůstal na vršku těsta – sestřenice mi poradila, že pokud chci, aby se více vmísil do těsta, mám si vzít vidličku a pudinky s ní projet sem a tam. A já jsem nesypala skořici, protože bez ní mi to přišlo lepší. Můžeme posypat i kakaem, prostě dle chuti ;)

Tak dobrou chuť…