Den třicátý třetí - Den D

Taky to tak někdy máte? Že se vám prostě od rána daří? A co s tím děláte? Věřte mi, že takovýhle den o to víc „nasere“, když má být tím posledním vaší neschopnosti J Prostě a jednoduše jsem si řekla, že už se cítím na to TO v práci zvládnout a také jsem TO v té práci všem slavnostně oznámila. No docela si oddechli, protože přeci jen pět týdnů je pět týdnů. A slibovala jsem i jinde, těšila jsem se, že se zas jednou pro změnu podívám domů…

Jenže nadešel den D. To že mi došlo oblíbené snídaňové musli, my sice vadilo, ale nepřikládala jsem tomu žádný význam. To že už u nás není, co jiného jíst mi už hodně vadilo, ale říkala jsem si, že si koupím snídani po cestě k doktorovi. Tomu jsem ale prvně chtěla zavolat, abych se zeptala kdy je ten nej čas, když nejsem objednaná. Měl obsazeno. Měl obsazeno ještě třikrát než mi to začalo připadat divné. Panikařila jsem a hledala ordinační dobu na netu (vždyť jsem se přeci minule koukala, že tam v pátek je?) Jenže na internetu mají takovéhle informace ještě hódně velké mezery. Takovéhle podstatné informace! Kdo se toho ujme? J Každý obchod, kadeřnictví, všechny ostatní otvírací doby tam jsou, ale u lékařů? Jako to to ostatní lidé nezjišťují? Jediné co jsem našla, bylo, že můj ortoped má v týdnu dva operační dny. A to jako dneska? Zmatkovala jsem dál a žhavila telefonní dráty, stále obsazeno… Abychom si rozuměli – člověka, který se pět týdnů válí, prostě nenapadne se zvednou a jet se tam podívat. Dobře tak ho to napadne, ale pak si řekne „To tam pojedu zbytečně?“ Linka byla stále obsazená, z čehož jsem usoudila, že je prostě vyvěšená, aby to v té vile nezvonilo celé dny… Jenže co se nestalo? Při mém patnáctém pokusu telefon začal vyzvánět! Ale pro změnu ho nikdo nebral! No to je prekérka… usoudila jsem z toho, že je pan doktor na obědě. A tak jsem se konečně zvedla a jela.

Jenže pohromy nechodí po jedné… „Dobrý den, kontrola jízdenek“ sakra! Já ji samozřejmě neměla. Ne že by bylo samozřejmé, že jezdím na černo, ale prostě jsem lístek neměla a u nás široko daleko není žádná trafika, kde bych si jej koupila. A na to že bych si zašla jiným směrem? Přeci pospíchám! Vstříc svobodě – pospíchám pro propustku J Revizor byl sice milý, ale nesmlouvavý – ostatně kdo by nebyl za 800! Ach jo!

A jedeme do finále – končívají dny D happy endem? No nevím jak u vás, ale u mě moc ne… A tenhle toho byl zářným příkladem. Přiřítila jsem se ke dveřím. Dobrá zpráva byla, že v pátek je ordinační den. Špatná byla ta, že tenhle pátek si pan doktor vzal od dvanácti volno. Bylo to smutné, nebylo to fér, ale to je přesně to, co dny D bývají…