Pstruh po kterém se budete oblizovat

Jednoduchý recept z kuchařky Albert v kuchyni od jara do zimy. Nepotřebujete nic jiného než pstruhy dle počtu osob, příslušný počet citrónů (cca 1 citron a na pstruha), svazek tymiánu, svazek kopru (kopr jsem nedávala, na fotce v kuchařce také nebyl vidět), máslo, olivový olej, pepř a sůl.

Vykuchaného pstruha omyjeme, osušíme a uděláme do něj několik zářezů. Zvenčí i zevnitř osolíme a opepříme, vetřeme i do zářezů. Citrónová kolečka nandáme do ryb. Na vrch dáme plátky másla, tymián a kopr, zastříkneme olejem. A šup do vyhřáté trouby. V knize je uvedeno 15-20 minut na 200°C, já dělala šest pstruhů najednou a trvalo to asi 45min.

Müsli Janova pec

Nechala jsem se inspirovat na mém oblíbeném blogu U nás na kopečku, kde si na müsli z Janovy pece pochutnávala celá rodina. Objednala jsem si rovnou celou sadu, abych ochutnala úplně vše! Mými favority je čokoládové (plné spousty ořechů a výborných hoblinek čokošky) a semínkové (které je opravdu plné všemožných semínek s nádavkem brusinek a rozinek). Hodně mi chutnalo i ovocné, ale bohužel mi dělalo problém všechno to ovoce rozkousat až mě z toho bolely "panty" - teď vypadám jak stará babka, ale bohužel s tím mám prostě problém, takže nic pro důchodce, nebo mně podobné :-)

Manželka, která utekla

Ženská, která už měla všeho prostě dost a tak se sbalila a odjela za svojí kámoškou do Itálie. Myslím si, že to může být knížka pro odreagování, zaměstnaných matek puberťáků, manželek chlapů, kteří nechtějí hnout doma ani prstem a prostě žen, které se starají o všechno a o všechny až prostě vyhoří. Pozor, nečekejte ale jen samou pohodu, věci se mohou zvrtnout a pak je čas se zamyslet. Nebyla to knížka, ze které bych byla úplně na větvi, ale jak říkám, pro ženu v podobné situaci, jako útěcha, že v tom není sama, proč ne. Napsala T. Stimson a další recenze si můžete přečíst zde. 

Legiovlak

http://csol.cz/domains/csol.cz/images/Projekty/
Legie100/Legiovlak/Foto/LEGIOVLAK_A3.jpg

Mám tu rychlý tip na výlet. Pražáci by museli hnout kostrou, protože na Žižkovském nákladovém nádraží už bude legiovlak stát jen do 26.8.2015, pak zavítá ještě do Pardubic, Českých Budějic, Jihlavy, Brna a dalších měst, viz. plakát. Na prohlídku jsem šla více méně kvůli mému drahému, protože vše okolo vojáků ho prostě fascinuje. Ale exkurse byla přínosem i pro mě. Zopakovala jsem si učivo dějepisu, což není nikdy na škodu a dozvěděla se spoustu zajímavostí. 

Ve vlaku je toho opravdu dost k vidění - od všech těch uniforem, zbraní a obytných vozů, až k pro mě zajímavějším vagónům polní pošty, nemocnice, kovárny či prodejny. Co některé potěší je vstup zdarma, ve voze prodejny pak můžete vhodit peněžitý příspěvek. Provedou vás dobově oblečení průvodci, kteří jsou pro věc opravdu zapálení a vědí tak spoustu detailů na které byste se chtěli zeptat. Překvapila mě i možnost podívat se do databáze legionářů a možnost vypátrat tak své předky.

Obuvníkova žena

Kniha po které jsem pokukovala už v knihkupectví a překvapilo mě, že jsem na ni narazila v krátkém intervalu i v knihovně, tam už jsem ji nechala ujít :-) Zamotaný příběh dvou mladých lidí na počátku 20. století. Oba pocházejí z italských Alp a oba se nakonec octnou v Americe, kde chtějí získat peníze na své sny. Tam se také oba opět potkají. Tak jako v normálním životě není ani v tom jejich nic jednoduché. Zažijí nedostatek peněz, strach o svou rodinu, nepřízeň osudu i obě světové války. Určitě je to zajímavý příběh a nedivila bych se, kdyby jej někdo brzy využil jako předlohu k filmu. V knize je hezky popsaná příroda italských hor, italské jídlo, v další části je krásně popsán dobový život v New Yorku, hrdinka je švadlena, proto tam je i spoustu detailů o látkách či vzorech a tím vším se zdá kniha opravdovější, jako byste tam opravdu sami byli a vše viděli. Zároveň to však není čirý popis na několik stran u kterého by jste se nudili. Zkrátka je to nenásilné. Autorkou je Adriana Trigiani a další recenze si můžete přečíst zde. 

Rybízový evergreen

Letos už po druhé a určitě ne naposled. Protože tenhle koláč je boží a navíc nezabere moc času. A jak ho dělám já? Na těsto je třeba 22dkg polohrubé mouky, 4dkg cukru (podle toho který mám buď cukr moučka, nebo krupice...), 13dkg másla a dva žloutky. Těsto zpracovat na vále a vytvarovat do vymazané formy. Korpus dáme do předem vyhřáté trouby (já dávám 180°C, horkovzdušnou) na 15 minut. Mezitím omyjeme 1-1,5 hrnku rybízu, necháme okapat. Z dvou zbylých bílků vyšleháme sníh, všleháme 8dkg cukru a nakonec zlehka vmícháme rybíz. Na upečený spodek nandáme směs halabala lžící a nechápe dopéct cca 10min. A je to.

Višňová marmeláda s mátou

Vždycky jsem chtěla zkusit do marmelád přidat něco spešl a pokusit se tak o ještě lepší marmeládu, i když moje mamka snad už ani lepší dělat nemůže. Fascinuje mě příběh Blanky Milfaitové coby marmeládové královny a ta do marmelád dává leccos - od máty, přes levanduli, koření, alkohol... A protože máty máme všude kolem hafo sáhla jsem na zkoušku po ní. Višňovou marmeládu jsem vařila dle návodu na Gelfix Extra 2:1 a když byla hotová, přimíchala jsem omytou, nadrobno nakrájenou mátu. A myslím že výsledek je móc dobrý.