středa 30. ledna 2019

Polštáře pro prarodiče


Dárek k Vánocům. Všechna pojmenování v srdci. Snažila jsem se rozpomenout na všelijaká pojmenování, která Rozárka pro jednotlivé prarodiče má a pak je hodila na polštář. No a do tvaru srdce, páč je má ráda ♥ Použila jsem zas fixu na textil. Jen tato se nějak trochu vyprala. Co se dá dělat.

pondělí 28. ledna 2019

Takový normální den

Po nocích s láskou vzpomínám jaké to bylo mít vůbec nějaký režim :D Článek, který jsem psala už na podzim. Ale vyštrachala ho až teď. Třeba si nějaká maminka ráda počte, jak to chodí jinde, já na takové články nakukuju ráda...
Tušila jsem, že brzy u nás bude vše vzhůru nohama, říkala jsem si, že by bylo fajn zaznamenat si takový normální pohodový den s tím naším tehdejším jedináčkem. Teda tak, jak vypadal všední den, když jsme byly zrovna doma. My dvě. Náš holčičí tým :-) Zhruba od dvou a něco let. Takže už to není aktuální. A já se k tomu mohu vracet, že se to třeba jednou zas dostane do nějakých normálních kolejí :D A fotky toho našeho torpéda, představa byla jiná, ale znáte to :-) Takže jak to bylo?

čtvrtek 24. ledna 2019

Doktorský plášť a další nezbytnosti k outfitu lékaře

Plášť pro naši malou doktorku. Ze staré tátovy košile. Inspirace nalezená pomocí pinterestu na těchto stránkách. A fakt to funguje. Prostě se odstřihne límeček, zapraví se ideálně šikmým proužkem. No já to udělala stužkou, páč prostě šikmý proužek nebyl a čas jej tvořit nebo koupit taky ne. Rukávy a boky sestřihnout do netopýřích rukávů. Ze zbytků vystřihnout kapsy. Našít kapsy. Sešít a začistit boky. Zahnout a prošít dolní okraj. Jenže asi máme menší dítě, než v inspiraci. Nebo většího tatínka...

pondělí 21. ledna 2019

Jesličky: O Smolíčkovi


Dlouho tu nebyl jesličkový článek. S Rózkou už tam sice nechodíme, ale narazila jsem na fotky z aktivitami, které tu ještě nebyly a byla by škoda je jen nechat ležet. Tak dneska tu O Smolíčkovi. Aktivity byly připravovány pro děti od 2 do cca 5 let (o prázdninách docházelo pár starších dětí, které měly zavřenou školku). Činnosti spojovala tematika les, plus jsme se ten den zaměřili na barvy.

pátek 18. ledna 2019

Čtu: Slepá mapa

Do třetice od Mornštajnové. A musím říct, že Slepá mapa se mi líbila asi nejvíce. Vtáhla mě do děje a nepustila. Je hlavně o osudech tří generací žen jedné rodiny, ale i o spoustě postav okolo. Hrdinky prožijí první i druhou světovou válku a komunistickou éru. Každá postava má něco do sebe a je věrohodně vykreslená. Žádná není černobílá, každá má své dobré i slabší stránky. Ačkoliv osudy nejsou nikterak lehké, během života postavy potká spoustu krutého a špatného, dýchá ne mě (na rozdíl od Hotýlku) naděje. Naděje, že v každé době se může stát i něco pěkného, co stojí za to. A že je fajn, když rodina drží při sobě. 

středa 16. ledna 2019

Rodinné focení

Přemýšlela jsem, zda tento článek vůbec psát. Přeci jen úplně osobní fotky sem moc nedávám. Na druhou stranu obě fotografky si reklamu zaslouží. My nejsme úplně ta rodina, která by měla každý rok ateliérové fotky do kalendáře. Profi fotky jsme do letoška měli vlastně jen ze svatby a když se narodila Rózka. Ale rostl mi pupek a já si uvědomovala, že je to mé druhé a asi poslední těhotenství, přičemž z toho prvního žádnou pořádnou fotku nemám. Chtěla jsem mít tohle krásné období očekávání zaznamenané. A to nejen sebe, ale i s celou zatím neúplnou rodinou. No a když Maruška vykoukla na svět, musela mít svoje první hezké fotky taky. Měla je i Róza. Takže ať je v tom nějaká spravedlnost. Chápete :D A když si tak ty fotky prohlížím, říkám si, že je fajn mít občas zaznamenanou rodinu někým, kdo na to má oko. Páč naše fotky jsou prostě dokumentující, ale většinou esteticky trochu zaostávají... Takže občas nějaké rodinné fotky z procházky od profesionála? Proč ne. A co třeba fotky prarodičů a praprarodičů s dětmi. Ty by byly cenné ještě víc. Páč znáte to, jak se neradi fotí, schovávají se... No tak třeba jako dárek? ;)

pondělí 14. ledna 2019

Mořský svět

O výletu do akvárií Róza brebentila víc jak měsíc. V nějakém dětském pořadu viděla, že tam byli hlavní hrdinové. A od té doby se mě několikrát ptala, jestli my půjdem taky... Na první víkend v roce jsem měla původně jiné plány. Víte, má předsevzetí. Nasněžilo, tak jsem nás viděla při společném sáňkování a pak pod dekou, s teplýma fuseklema na nohou a hrnkem čaje v ruce. Honzík mě vyvedl z omylu. Chystalo se oteplení a v inkriminovanou dobu mělo pršet. Mé plány šly do háje. Páč mezi sáňkováním v bílé kráse a sáňkováním na blátě byl dost velký rozdíl... Propadla jsem mírné hysterii a nervózně začala sjíždět internety. Co bychom tak jako mohli na
rychlo podniknout?
A našla Mořský svět.

úterý 8. ledna 2019

2018/2019

Rok se s rokem sešel a píšu si další shrnutí. Když jsem se tak koukala na loňský článek, zas tak moc jsem se neposunula. Tu rovnováhu, jsem moji milí, ještě pořád nenašla. Řeším podobné věci. Ale k tomu jsem si ještě naložila. Pořád se učím jak pracovat s časem, jak uspokojit všechny strany. A pořád v tom plavu :D Rozhodně nebudu na loňský rok spílat. Otěhotněla jsem. Prožila jsem relativně bezproblémové těhotenství. A přivedla na svět naší druhou krásnou princeznu. Moc dobře vím, že ani jedno není samozřejmostí a moc si toho vážím! Byl to také rok několika nových příležitostí. Zkusila jsem si práci v jesličkách a Rózka pobyt mezi dětmi. Pro mě bylo fajn řešit něco jiného než jen ten náš prostor. Vymýšlení mě bavilo. Přípravy ale trochu vázly. Nejednou mi tu do noci asistoval Honzík, jinak bych asi ani nespala. Bylo fajn být tam paní učitelkou na chvilku. Přijít, rozbalit aktivity, pohrát si s dětmi, na procházce si s nimi pokecat, pak zajít s Honzíkem a jeho kolegy na oběd (sociální interakce s dospěláky - to se na rodičáku počítá) a jet domů. A zbytek týdne být zase jenom maminka.

čtvrtek 3. ledna 2019

Advent a Vánoce, aneb jak to dopadlo

Ani se člověk nenaděje a zase je ten kolotoč pryč. Ale musím říct, že jsem na sebe pyšná. Dodržela jsem pár předsevzetí a je fakt, že od loňska a hektického nestíhání jsem se zas o kousek posunula. Díky rostoucímu pupku jsem už na podzim neměla ohledně Vánoc velké ambice. Věděla jsem, že to bude náročné i bez nějakých mých vylomenin. Tak nějak jsem se snažila chystat dopředu. Prostě jsem chtěla mít radši úklid a dárky vyřešené ještě před termínem porodu, který byl na konci října. No dárky vymyšlené byly. Byl i vymyšlený a sepsaný plán aktivit, kdy co. Ne že by vyšel :-) Alespoň jsem ale měla vše tak nějak sesumírované a třeba velký úklid jsem dělala na několikrát už od září. Nakonec mi přijela trochu pomoct mamka, páč to vypadalo, že začnu rodit někde na stoličce, při otírání nábytku. I předělávku pokojíku jsme stihli. A vestavěnou skříň, díky které jsme se měli vejít do našeho bytu i se všemi těmi nezbytnosti nového dítka. Tu nám udělali dva týdny před termínem. Nikoho asi nepřekvapí, že nás žádná skříň nevytrhla. Hlavně díky všem mým krámům na tvoření, šití a dalším věcem, :D Zkrátka bylo to hnízdění v plném proudu. Nicméně naklizeno samozřejmě nevydrželo...