Advent a Vánoce, aneb jak to dopadlo

Ani se člověk nenaděje a zase je ten kolotoč pryč. Ale musím říct, že jsem na sebe pyšná. Dodržela jsem pár předsevzetí a je fakt, že od loňska a hektického nestíhání jsem se zas o kousek posunula. Díky rostoucímu pupku jsem už na podzim neměla ohledně Vánoc velké ambice. Věděla jsem, že to bude náročné i bez nějakých mých vylomenin. Tak nějak jsem se snažila chystat dopředu. Prostě jsem chtěla mít radši úklid a dárky vyřešené ještě před termínem porodu, který byl na konci října. No dárky vymyšlené byly. Byl i vymyšlený a sepsaný plán aktivit, kdy co. Ne že by vyšel :-) Alespoň jsem ale měla vše tak nějak sesumírované a třeba velký úklid jsem dělala na několikrát už od září. Nakonec mi přijela trochu pomoct mamka, páč to vypadalo, že začnu rodit někde na stoličce, při otírání nábytku. I předělávku pokojíku jsme stihli. A vestavěnou skříň, díky které jsme se měli vejít do našeho bytu i se všemi těmi nezbytnosti nového dítka. Tu nám udělali dva týdny před termínem. Nikoho asi nepřekvapí, že nás žádná skříň nevytrhla. Hlavně díky všem mým krámům na tvoření, šití a dalším věcem, :D Zkrátka bylo to hnízdění v plném proudu. Nicméně naklizeno samozřejmě nevydrželo...

I dárky jsem tak nějak sháněla už dřív, nebo byly vymyšlené, ovšem to, co jsem na nich potřebovala dodělat, to nebylo ani omylem. Brala jsem to ale tak, že musím udělat jen ten Rózky, ostatní se prostě nezblázní. Třeba tatínek letos trochu ostrouhal, promiň Honzíku ♥

Ale samotný advent, ten se v rámci možností povedl. Rozumějte s pár týdenním mimčem, holčičkou, která tak trochu spadla ze svého piedestalu a teprv se učí se s tím vypořádat a maminou, která v tom všem tak trochu plave... Adventní kalendář splnil očekávání. Róza mi teď mezi svátky říkala, že má moc ráda pytlíčky a kdy budou další :-) Já si užívala svůj kalendář z čajíků. Bylo to tak fajn, že si říkám, že příští rok bude jeden pytlík pro všechny, budem ho rozbalovat odpoledne všichni pohromadě, uvaříme si čaj a u toho dáme nějakou dobrůtku. Svícen taky byl. S Rózou jsme několikrát pekly. Netušila jsem kolik druhů stihneme a bylo mi to upřímně dost jedno. Ale vedlo se nakonec jich bylo úctyhodných pět a my mohli ujídat, což k adventu bez pochyb patří :D Róza se už ukázala jako dost velká pomocnice. A jednou jsme si dokonce udělaly holčičí pečení i s tetou. Spousta-krát jsme poslouchaly a zpívaly koledy, což se nám loni tolik nepovedlo. Ruce jsme si upatlaly lepidlem při vánočním tvoření. Viděli jsme několik vánočních filmů. Pro pamětníky. A moc se mi líbily. Znáte třeba Vánoce v New Yorku? To je tak milý příběh. S Rózou jsme si udělaly filmový večer s popcornem, na roztaženém gauči, kde jsme i usnuly. Koukaly jsme na Sněhurku z roku 1937. Sněhurka je totiž už měsíc top. Róza si na ni hraje každý den. A nejoblíbenější je scéna, kterak Sněhurka leží ztracená v lese a pláče, co bude dělat. To vám je divadlo! Nevím jestli ještě budeme kdy Rózce její pláč věřit :D Se Sněhurkou se nese i garderóba. Několik týdnů nosila pouze dvoje šaty a pokud byly oboje špinavé, konala se katastrofa obrovských rozměrů.

Ale to jsem od adventu odbočila. Prostě jsme si to udělaly docela hezký. Stromeček nám zářil, společně jsme zdobili. Výsledkem bylo pár rozbitých ozdob a velmi svérázný styl, protože Rozárka dělala ze stejných ozdobiček rodinky, které vždy visely pospolu na jedné větvi. Dopis Ježíškovi jsme psali. Na trzích byli. Pro Betlémské světlo taky. Na Betlém na Vyšehradě se podívat. Díky prarodičům jsme měli i pár dní, kdy jsem mohla beztrestně balit a dodělávat dárky za bílého dne, páč Róza už u nich zvládne klidně celý den i s nocí a Marušce je to vše ještě úplně šumák. 

Velkou krizi jsem měla snad jen jednou. To když jsem si řekla, jak to všechno hezky dopadlo. Že je vše přichystané a už zbývají jen maličkosti. Neděle před Vánoci. A ono se to po... Znáte to jak to začne a pak se to veze. Ale vše dobře dopadlo a Vánoce byly překvapivě i přes všechny katastrofy.

Přes nepovedenou vánočku, která chutnala po droždí, lehce chladnější polívku, na poslední chvíli dělanou strouhanku (já se snad nikdy neponaučím) a spálený vinný klobásy (něco mi to připomíná) :D

I Ježíšek přišel a vyznamenal se. Z Rózky se stala doktorka a léčila až skoro do půlnoci. I na malovátka došlo a lakem na nehty bylo poznamenáno kde co. Ještě ty natěračský schopnosti musíme doladit. My jako rodiče, jsme si nejkrásnější dáreček rozbalili už o dva měsíce dříve v podobě princezny číslo dvě a nic už ho překonat nemohlo. Prostě Štědrý den se povedl.

A pak začal kolotoč návštěv. Bylo toho dost, bylo to fajn, ale klidně by ten prostor mezi svátky mohl být dvakrát tak dlouhý. Neměli jsme jediný den, kdy by se někam necestovalo, něco nevybalovalo, nebo nezabalovalo. Vynahradili jsme si to až 1.ledna. Znovu si říkám, zda by to nešlo zařídit nějak lépe, ale jsem si jistá, že příští rok to dopadne úplně stejně, takže nemá smysl se s tím stresovat. Ale zas jsme třeba díky prarodičům měli jeden den jen s tou naší mladší kočičkou. A tak jsme seděli naprosto celé odpoledne před obrazovkou a sjížděli seriály, u toho se živili pizzou z mrazáku, čokoládou a chipsama. Prostě jako zamlada :D 

Silvestr jsme poprvé neslavili ani z části s přáteli, páč už jsme si to se dvěma dětmi nedovedli představit. A je teda pravda, že nám to ani nikdo nenabízel :D Tak jsme byli v kruhu rodinném.

No a už se těším  na ty příští Vánoce, kdy už bude alespoň trochu vnímat i Maruška. Přeci jen letos to pro ni bylo občas spíš trochu utrpení, páč nerozumněla tomu proč se pořád něco děje, někam se šafujem a tak všelijak. Na druhou stranu si zas lehce navykla na to, že ji pořád nosíme a chováme.
Teď ještě vysvětlit Rozárce, že svátky jsou ta tam a že se mnou se najíždí na původní režim. Bez telky, jídlo u stolu, místo cukrovíčka ovoce, žádná přání na počkání, páč poměr dospěláků a mláďat se otočil a hlavně spaní po obědě. Protože já tu přestávku fakt potřebuju, jakožto prevenci toho, abychom se vzájemně nezlikvidovaly :) Ale něco mi říká, že si brzy budu muset nechat zajít chuť...

Tak takové byly ty naše ♥
Pozn: Taková malá reklama, páč na ten náš sváteční outfit jsem pyšná. Rózka má šaty od loli.eli. Maru má merino bodýčko od Lucky, od které nemáme oblečení poprvé ani naposled a sukýnku jsem jí šila já. Já mám kojící šaty od Brundibára.  A všechny jsme měly čelenku od spolužačky Clementinelovee.