Občanka Rozálie

Vybočím z vánočních příprav. Všude se to hemží kalendáři, věnci a já jsem vystreslá. Vím, že bych už měla vymyslet, jak to bude vypadat u nás... Ale... Odsouvání je má častá činnost. a tak si prohlížím fotky z vítání občánků, které jsme si včera přinesli. Bylo před čtrnácti dny. A já nepodcenila přípravu. Rozumějte, měla jsem to vymyšlené od jara, ale jistil to víkend před termínem. Šila jsem nám sukně. Chtěla jsem abychom byly sladěné. A vyhrály to tutu sukně.

Adventní víkend

Dnes, možná i včera večer začne všechny blogy zaplavovat fotka první svíčky na adventním věnci... U mě to není jiné. Tedy až na to, že ostatní jsou skvěle připravení, kdežto u nás se rozsvítila svíčka na provizorním svícnu. Stihla jsem koupit svíčky, stihla jsem si vymyslet co chci, ale nestihla dotvořit, snad dnes... Tak zatím jen březový věneček od Velikonoc s kusem suchého břečťanu a origami, které měly viset nad postýlkou, alespoň na chvíli našly využití :D Ale jinak jsem toho za poslední tři dny stihla dost!

Bohyně v domácnosti

To je ta kniha, kterou jsem přelouskla na naší podzimní minidovče. Napsala ji Sophie Kinsella - autorka, která má na svědomí třeba i Báječný svět shopaholiků. Od knihy jsem nečekala absolutně nic jiného než odpočinkové čtení. A nezklamala. Je o ženě, která celý svůj dosavadní život obětovala studiu a kariéře a najednou ji vyrazí. Udělá chybu, kdy není možný návrat k původní profesi. A tak se to nějak seběhne, že se stane omylem hospodyní. Ona která neumí lautr, vůbec nic! Někdy jsem se nasmála. Někdy mi to přišlo smutné. To tehdy, když jsem si uvědomila, že to není nic tak neobvyklého. Jo je to přehnané a dotlačené do extrému. Asi těžko bychom hledali člověka, který je úplně totálně levý, ale...

Lázenští šviháci

... tak jsme si mohli připadat, ale rozhodně ne vypadat :) Na konci minulého týdne jsme byli na podzimní minidovče. V Mariánských lázních. Je tam krásně. Ale počasí krásné nebylo. Takže většinu procházek jsme absolvovali s deštníky v ruce a s kapucou na hlavě. Ale i tak jsme si to užili. Povím vám, má to tam zvláštní atmosféru. Tak trochu zapomenuté město, občas jak město duchů. Asi to má za vinu roční období a to zatracený počasí. Ale i tak, je tam dost nádherných objektů, které zejí prázdnotou, se zarostlými zahradami šípkovými keři a rododendrony... jak z pohádky. Ale ne, že by to chátralo čím dál víc, viděli jsme několik domů v rekonstrukci a ve výstavbě. Každopádně by bylo škoda nechat takovou krásu spadnout.

Adventní věnec?

Po adventním kalendáři z loňska se pochlubím ještě svícnem. Byl trochu "opileckej". Ale každopádně konzumace obsahu nám nikterak nevadila. Co už mi trochu dost vadilo, bylo sundávání etiket. Čím to tam probůh lepí? Odmočení nepomáhalo. Tak musela nastoupit manuální piplačka, kartáček, nůž a odlakovač. A hodně času. A přestávky na odpočinutí pocuchaných nervů :-) Ale výsledek se mi líbil. Ozdobené jen větvičkami, hvězdami ze čtvrtky a porcelánovým jelenem. A popiskem bílou fixou. Ale to bylo loni. Letos už potřebujeme trochu dospělejší verzi...

Adventní kalendář... pro dospělé

Proč pro dospělé, i když to na první pohled není znát? Páč tam jsou takové malé sranda dárky. Ale naplnit můžete samozřejmě čímkoliv. Já ho dělala loni pro Honzíka. Se zpožděním je proto, že jsem loni nechtěla vyzvonit tajemství. Zpříjemňovala jsem mu tak rána. Spolu se snídaní a krabičkou oběda vyfásnul i pytlíček. A rozbaloval až na pracovišti. Aby se tam těšil, i když by toho měl nad hlavu. Tak a teď ty pitominky ať nejsem tajemná jak hrad v Karpatech...

Svetropolštář

Žádná novinka... Jen trochu času u stroje. Jeden už mám léta z nepotřebného kamarádčina svetru, upraveno na overlocku. Krémový je letošní novinka. Svetr za 20Kč ze sekáče = jeden potah na polštář a z roláku nákrčník pro Rózu. Tentokrát na klasickém šicím stroji a taky to šlo. Pro co nejjednodušší tvoření je nejvhodnější svetr na knoflíky. Nemusíte pak řešit zapínání. Ale i když knoflíky nemá jde to.

Břečťan

Věnce. Jednoduché. Zelené. Ty já můžu! A tak jsem si přivezla z návštěvy u tety větvičky břečťanu. Chtěla jsem trochu. Vezla jsem si plný kufr. A tak je těch věnců trochu víc :-)

Kari síť

Když jsem před pár lety do společného bydlení přitáhla stojan na kytky z tyčí do betonu, klepal si Honzík na čelo. Postupem let je čím dál tolerantnější k mým experimentům. I když tentokrát mé nadšení z toho, že jsem u našich našla na zahradě za kompostem rezavou kari síť úplně nesdílel a v telefonu zněl lehce rozladěně, nechal si to projít hlavou. A nakonec to vypadá hezky. To že si mým dalším půdním nálezem žulové kostky na dopisy, kterou jsem chytře schovala do tašky, natloukl holeň raději rozmazávat nebudu...

Kachna

A je tu další z řady minimalistických článků o zábavě naší dcery. Tentokrát ji při mém čištění zubů zaujal kyblík vody. Kyblík vody, který zůstal po jejím večerním koupání a já jím chtěla zalít naši zeleň. Holka ekologická. No a o dlouhou zábavu postaráno. Róza by si vystačila i tak. Ale nechtěla jsem vypadat jak krkavčí matka, tak jsem jí tam nějaké ty hračky naházela. No zábava k nezaplacení. A čas po ránu ideální. Dítě se totálně zmáchá. Ale protože je ještě ve spacím úboru ani trochu to nevadí. Když už je mokro v koupelně přes čáru prostě se převlíkne na den :)

Kdyžtak to přetřem na bílo...

... tuhle větu už můj Honzík k smrti nesnáší. Prý k Vánocům dostanu paletu bílého Balakrylu :-) Stále jedu v podzimních předsevzetích a úkolech. Jedním z největších je pokojík pro Rózu. Jenže aby ten byl kde udělat, museli jsme se nejprve zbavit pracovny. A tak police putovaly do obýváku a spoustu krámů mimo byt. Původní krabice nebyly nějak moc vzhledné a tak jsem vzala štětku do ruky. Vše šlo na bílo. Krom pořadačů. Ty dostaly tabulový kabátek. A popisky křídou. A protože jsem prý popisovací maniak, dostaly popisky i některé krabice. Na další dojde později. Ale pššš :) A ty černé přepravky?

Znáte Vyskeř?

Neznáte? Tak to byste se tam měli podívat ;) Je to malá vesnice v Českém ráji. Na první pohled obyčejná. Ale... může Vás nabýt energií. Nekecám. Je tam kouzelná kaplička na vršku vyvřelé sopky. A když se postavíte venku vzadu za oltář, začnou Vás brnět prsty. To ta energie. A jestli ne, alespoň se pokocháte výhledem. Je to má srdcová záležitost. Pochází odtamtud část mé rodiny. A na kapličku jsme chodili na procházku s babičkou, třeba v neděli než teta uvařila, nebo po kafíčku. A byla jsem se tam podívat znovu tuto neděli. Ta podzimní příroda! Je tam krásně. Ale bacha. Chce to pořádné obutí. Klouže to tam ;) V létě se tam dokonce provádí. A když už tam budete mrkněte i do penziónu, kde si můžete dát něco na posilněnou, nebo na zahřátí.