Lázenští šviháci

... tak jsme si mohli připadat, ale rozhodně ne vypadat :) Na konci minulého týdne jsme byli na podzimní minidovče. V Mariánských lázních. Je tam krásně. Ale počasí krásné nebylo. Takže většinu procházek jsme absolvovali s deštníky v ruce a s kapucou na hlavě. Ale i tak jsme si to užili. Povím vám, má to tam zvláštní atmosféru. Tak trochu zapomenuté město, občas jak město duchů. Asi to má za vinu roční období a to zatracený počasí. Ale i tak, je tam dost nádherných objektů, které zejí prázdnotou, se zarostlými zahradami šípkovými keři a rododendrony... jak z pohádky. Ale ne, že by to chátralo čím dál víc, viděli jsme několik domů v rekonstrukci a ve výstavbě. Každopádně by bylo škoda nechat takovou krásu spadnout.

Za ty čtyři dny, jsme prošli spoustakrát kolonádu tam a zpět. Ochutnali nabízené prameny (v průvodcích se píše že je jich tu pramení desítky, v kolonádě jsou tři, a lesní je mimo provoz tak nevím...). Dali si několikrát teplou oplatku. vystřídali se na masáži. Kochali se architekturou. I přírodou. Prošli si naučné stezky. Snažili se porozumět alespoň trochu popiskům v geologickém parku. Pozorovali veverky. A pořádně si nacpali pupky.

Přidám pár tipů, kdyby sem měl někdo namířeno. 

Ubytovaní jsme byli v hotelu Villa Gloria. Zařizování jsme nechali na poslední chvíli a přes vouchery, takže jsme nečekali nic velkolepého. A velkolepé to bylo. Krásný prostorný pokoj, milé jednání, naprosto luxusní snídaně... Dokážu si představit strávit tady klidně 14 dní. S mimčem ideál. K zapůjčení dřevěná postýlka (u cestovních textilních mám vždy pochybnosti o údržbě) a na pokoji varná konvice i lednička. Jen na večeře v rámci polopenze se muselo do hotelu Harmonie, který je sice nedaleko, jak bylo avizováno, ale cesta není nic moc. Takových deset minut po temné silnici, ven z města. Na večeřích byly dobré předkrmy a dezerty (třeba domácí paštika, čokoládová pěna), ale upřímně hlavní jídla mě moc nenadchla. Ale opět milý personál.

Fajn je aplikace do mobilu, která vás provede městem. A je volně ke stažení. Na oficiálních stránkách jsou tipy na výlety i vypsaná významná místa. No prostě na turisty jsou připravení.

Zkusili jsme restauraci U Zlaté koule, která neměla na netu špatné hodnocení, ale nás moc nenadchla. Číšník byl, jako snad všichni v Marijánkách, moc milý, hrál tu pán na piáno, ale jídlo... Každopádně za tu cenu žádný zázrak.

Kam jsme se ale vraceli a určitě doporučuju k navštívení, je Café Bar Modrá cukrárna. Mají dobrou kávu a naprosto luxusní dortíky. A další dny jsme se tu i naobědvali, páč tam mají i lehká jídla. Už jsme prostě nechtěli hledat nic jiného. Nejvíc mě překvapil pistáciový dort, žádný takový jsem ještě nikdy nejedla.

Moc jsem se těšila na park miniatur, obzvláště pak na mini Ještěd :-), ale počasí nám prostě nepřálo a nechtěli jsme platit vstup jen za prolétnutí. Každopádně snad se sem ještě někdy podíváme a napravíme to.

Při zpáteční cestě jsme se zajeli podívat do Kladské, projít si chodníčky v rašeliništích a tam je také moc krásně.

No prostě a jistě, bylo to príma. Užili jsme si to. Odpočinuli jsme si, jak jen to s třičtvrtěročním raubířem jde. Dokonce i na knihu došlo! Jen jsme si opět potvrdili, že tři noci je s miminem málo. Poměr balení/strávený čas a čas strávený na pokoji kvůli různým odpočinkům a přípravám versus čas na poznávání místa... Zkrátka není to ideální a příště musíme na dýl!

Tak co, navnadila jsem vás? Jestli jo, mrkněte se na další fotky...