úterý 14. května 2019

Máma


Když byl ten den maminek… tak se to tak nějak hodilo hodit to na papír. Nebo do počítače. Máma. To je pro mě poslední měsíce téma číslo jedna. Asi není den, kdy by mi právě otázky ohledně toho, co všechno vlastně znamená být máma, nelítaly hlavou.
Z části je to samozřejmě proto, že jsem se stala dvojnásobnou maminkou a pořád se v téhle roli dost hledám. A ztrácím. Z části je to proto, že má maminka je nemocná. Hodně. Všichni samozřejmě doufáme, že vše dobře dopadne, ale už se to táhne sakra dlouho. Jediné čím jsem si ohledně „maminkování“ jistá je to, že ani ve svých třiatřiceti, se necítím být dost velká holka na to, abych na tomhle světě byla bez mámy. Takže to mami budeš muset nějak dát. Ostatně může na to být člověk vůbec někdy připravený? Myslím, že asi ne… Není to tolik roků zpět, kdy o tu svou přišel táta a dost to s ním zamávalo, myslím, že ho to změnilo. A na podzim máma. Ta to zdánlivě dobře dávala, protože ona se vždy snaží tvářit silná a starat se o ostatní, v tu chvíli třeba o dědu, ale jak je vidět, společně s různými dalšími starostmi, to v jejím těle dokázalo udělat dost velkou paseku.