čtvrtek 30. listopadu 2017

Dobrá věc

Celý týden nic a pak během jednoho dne dva články... Páč kdybych sem dala adventní kalendář o víkendu bude Vám to k ničemu a kdybych postla tenhle článek později dozvíte se minimálně o Luftování s křížkem po funuse. Tak po pořadě. V tomhle článku shrnu pár charitativních akcí, které mají podle mě smysl. Aneb udělejme (alespoň) v tom předvánočním čase dobrou věc. 

Adventní kalendáře pro malou i pro velkého

Možná, že to vypadá, že teď nejsem moc aktivní, ale opak je pravdou. Poslední dny chodím spát skoro ve dvě ráno a finišuju jeden dárek k Vánocům s zítřejším deadlinem. Jenže také docela hořela tvorba adventních kalendářů. A na ty jsem se vrhla dneska. Vymyšlené byly dlouho, ale to bych nebyla já, abych se k nim nedostala na poslední chvíli. Zvládla jsem to, mám den k dobru = den pro inspiraci. Není to moc, ale třeba někdo bude taky tvořit na poslední chvíli a/nebo to bude inspirace pro rok příští.

středa 22. listopadu 2017

Přiřazování dle velikostí

Jedna z aktivit z šuplíku. Občas mě strhne euforie a něco nastřádám, pořídím, nebo připravím na někdy později. A občas se k tomu ani nemusím moc činit. To máte tak, někdy na jaře se na mě usmálo štěstí a vyhrála jsem krabici vyřazených aktivit pro malé děti na Alinčině blogu. Na většinu je ještě čas, ale už to musím sledovat, páč mám pocit, že to dítě přichází každý den s něčím novým. Vím to a stejně nestačím zírat, jak rychle se teď učí. Ty děti jsou prostě úžasný! Tak a teď k aktivitě. Přiřazování dle velikosti. Dostali jsme dva zalaminované papíry s obkreslenými tvary - kytičky a panáčci.

úterý 21. listopadu 2017

Přelézačka...


... anebo hrazdička na kolikátou už? Na čtvrtou? Udělat si hrazdičku z plotovek, byl prostě geniální nápad. Normální hrazdička by byla už dávno zahrabaná někde v komoře, nebo na chalupě, ale tahle naše jede stále. Nejprve z ní byla hrazdička, pod kterou se dítě válí. Klasika. Přehodit deku a byl to tunel na prolézání. První verze, protože do dlouhého tunelu se náš prcek chvíli bál, takže délka hrazdy (aneb zalezu a už jsem venku) byla ideální alternativou. Deku stáhnout na třetí stranu a je tu mini stan. Ten pravda, moc nefungoval pro samotnou Rózu, ale nějakou dobu to byla bouda pro plyšového psa. Při přestavování pokojíku, šla hrazda do výšek a stal se z ní štendr na šatky. No a teď po úpravách tradá přelézačka/žebřinky, pojmenujte si to jak chcete. Inspirovala jsem se Piklerovým trojúhelníkem, což je pomůcka pro motorický vývoj batolete. Já se inspirovala a chvíli prudila. A Honzík statečně tvořil. Je prostě fajn mít doma šikovnýho chlapa.

pátek 17. listopadu 2017

Třídění přírodnin


Tak jsem tak koukala, že by děti Rozárčina věku měly umět třídit. Nebo lépe řečeno, že to může být pro ně vhodná aktivita. Nejprv dva druhy surovin/věcí. Tak jako neslibovala jsem si od toho nějakou úplně dlouhou hru, ale že mě s tím tak vypeče. :-) Zářivý příklad, jak něco po prckovi chcete a on na to má úplně jiný názor. Využila jsem šišky a kaštany. Pomíchané na tácu, dvě nádoby, vysvětlení a holka třiď. No řeknu vám, bavilo ji to asi tak tři minuty s pár kousky a pak začla blbnout, přendávat z jednoho do druhého, míchat, vařit, no prostě se mi na to vybodla. A další dny neměla na podobnou aktivitu náladu.

středa 15. listopadu 2017

Hračky pro první rok

Často dostávám otázku, co koupit mamince a prckovi, který se právě narodil. Nebo jaké hračky se hodí pro ty nejmenší. A na obě otázky už jsem slíbila článek, kde by byl takový soupis. Asi tak před rokem :-) No tak to jdu dohnat. První bude o blbinkách pro nejmenší. Je to z mého pohledu. Osobně si myslím, že v prvním roce toho děti zas až tolik nepotřebují. Pár hraček a předměty denní potřeby, značka ideál. Jenže realita je pak trochu jiná. Znáte to, něco podědíte a hlavně spoustu toho dostanete. A darovanýmu koni na zuby nekoukej. Takže u nás byly také hromady. A protože jsme s Rózou leccos vyzkoušely a protože ji vesměs hračky zas až tak moc nezajímaly, bavilo ji spíš objevovat, bude tu trochu strohý soupis, z mého pohledu prostě základ. Berte to jako seznam z vlastní zkušenosti s ohledem k mému vzdělání a profesi ;)

pondělí 13. listopadu 2017

Zvířecí rodinky


Máma, táta, dítě/mimi. Rodina. Téma, které je u nás teď hodně aktuální. Plynule navázalo na to, jak Rózka u všeho pojmenovávala malý/velký. Pak bylo všechno máma/mimi. A když říkám všechno, myslím všechno. Krom zvířat třeba i máma a mimi strom. Máma a mimi kanál. Houba. Lžička. A pak do party přibrala i tátu. V praxi to vypadá třeba tak, že ona celý den vláčí v ruce malou lišku a já nebo Honzík se musíme starat o velkou lišku, která tak dohlíží na to, jak vařím, nebo myju nádobí. Podle toho jestli je s liškou v kurzu Honzík nebo já, je to táta nebo máma. A když je to máma, musí také lišce dávat pít mlíčko. Prostě sranda. A když ji to tak baví, rozhodla jsem se zalaminovat i zbytek zvířecích karet.

čtvrtek 9. listopadu 2017

Žítkovské bohyně


Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové. Opět knížka na kterou jsem slyšela samé ódy. A bavila! Takže vřele doporučuju dál. Trochu mě mrzelo, že hlavní dějová linka není skutečná, ale já jsem prostě psychopat na "skutečné příběhy" :-) Ale to, že u nás do nedávna žily bohyně! To je prostě pecka. Je mi líto, že něco, co se drželo několik století, v této uspěchané době zaniklo. Nejradši bych se zajela do Moravských Kopanic podívat hned teď. A také bych ráda viděla knihu zfilmovanou, třeba se toho někdo ujme :) A určitě si o těchto ženách přečtu něco dalšího. Třeba knihu co doporučovala Hanka ze Sew4home - Žítkovské čarování.

středa 8. listopadu 2017

Domácí modelína


Po domácím kinetickém písku jsem si dala chvíli oddych od podobných experimentů. A když jsem sebrala odvahu, pustila jsem se do domácí modelíny. Tentokrát jsem nenechala nic náhodě a vše připravila už večer předem. Našla jsem několik receptů, postupovala jsem podle tohoto z brydova.cz Příprava bez dítěte nebyla vůbec složitá. Za chvíli bylo hotovo. No a druhý den slavila úspěch. Válely jsme válečkem, vykrajovaly, krájely nožíkem. Modelovala jsem koule, hady a šneky a Róza mi je zase rozmotávala. A nakonec jsme udělaly klasiku ježka se zapíchanými špejlemi. Takže u modelíny jsem se trefila. Teď ještě dokoupit potravinářské barvivo a udělat i jiné barvy. 

pondělí 6. listopadu 2017

Pražský výlet za lesní zvěří

V Chuchelském háji je zookoutek. A ne ledajaký, jsou tu jeleni, mufloni, daňci, srnky, rys, nějací ti ptáci, ale i kozy, ovce a další. Radost pohledět. A mezi výběhy probíhají na divoko králící a zajíci. Róza tu viděla naživo jak se krmí mlíčkem i jiná zvířena než ona a od té doby se potřebuje ujišťovat, že všechna mláďata mají někde maminku a ta má pro ně potravu. Je tu i dřevěné hřiště = další vyžití. My jsme se tam vydali z autobusové zastávky v Malé Chuchli po žluté. Než na žlutou narazíte musíte od zastávky, krapet dolu pod terén, minout podchod a tam u domu po levé straně už uvidíte žluté značky. Start je do dost příkrého kopce, takže nic moc tam tlačit kočár. Ale dá se to. Zpět jsme šli okolo kostela do zastávky Velká Chuchle. Pokud půjdete také tak, zjistěte si časy autobusů, protože jezdí málo, nám frnknul před nosem, tak jsme si to dali ještě pěšky po silnici do Malé Chuchle a to už se člověk projde. Tady už jsme za kočár byli zase rádi.

pátek 3. listopadu 2017

Kam s koupacími hračkami

U nás otázka na pár měsíců. Dokud bylo hraček pár, prostě byly na vaně. Jenže jak se repertoár všech těch kelímků, rybiček a kačen rozrůstal a už nebylo kam s nimi. Nouzové řešení, alias igelitka na šňůře, mě opravdu neuspokojovalo. Jenže v naší pidikoupelně nebylo moc prostoru pro nějaké hezké košíčky či krabice, poličky. Pytel prostě šetřil místo. A tak jsem ušila jeden ze záclony. Šla jsem na něj stejně jako na ty pytlíky na zeleninu. Hotovo. Hračky uvnitř proschnou, nezasmrádnou a relativně nepřekáží. Prostě taková pidi-inspirace ;)

středa 1. listopadu 2017

Věnečky ze spadaných větví

Občas je fajn ze všech těch Rozárčiných nálezů něco tvořit. Na procházce objevila spadlé větve vrby. A ty nenechaly chladnou ani mě. Tak jsem si tak motala a motala, až jsem udělala úplně obyčejný věneček. Ani žádných drátků třeba nebylo. A protože se mi líbilo, jak je úplně jednoduchý, rozhodla jsem se udělat podobné i ty dušičkové. Tam už pár kousků drátku bylo. Nejsou nic extra, trochu (víc) nakřivo, ale jsou s láskou dělané. Byl to relax. A taky spoustu bordelu a vysávání, když si někdo vezme ty podzimní poklady na koberec, že jo... Tak kdybyste se chtěli také po večerech uklidňovat motáním, venku se určitě po tom vichru povaluje větví až až ;)