Blbinka, aneb zase ty kroužky

Doma máme sbírku různě velkých dřevěných kroužků. A z chalupy jsme si zase půjčili tety hračku. Dřevěný stojánek, po kterém dolů seskáče dřevěná opice. Prostě taková blbinka, možná že ji také znáte, nebo máte. Samotná hračka Rózu ještě moc nebere. Tak jsem si vymyslela alternativu. Na stojánku je spoustu kolíků na navlečení spousty malých kroužků. A svislá plocha je přeci jen složitější, než navlékání na stojící tyčku. A nezatočený háček zase složitější než háček na věšáku, který je zahnutý proti spadnutí dané věci. Takže si dítě ještě cvičí "opatrnost", aby si navléknutý kroužek zase nestáhlo.

Rosiin sladký krámek snů

Pokud hledáte sladké prázdninové čtení z řad červené knihovny, tak to je ono. Romantická oddychovka. Od začátku asi tak nějak tušíte jak to dopadne. Ale stejně baví. Hrdinka je vtipná. Postavy jsou sympatické. Krajina krásně vykreslená, aneb do Anglie bych jela hned. Příběh z řady je mi třicet a zasekla jsem se na jednom bodě. Změna je nasnadě. A proč ten život vlastně nezměnit od základů. Ale to už moc prozrazuju. Jinak je úvodem každé kapitoly popsán nějaký druh sladkosti. Takže pokud zrovna držíte dietu, nic pro vás :-) Jediné co mi vadilo, bylo vykreslení alternativní maminy, jakožto člověka, který se snaží změnit svět, ze svého dítěte dělá na jednu stranu někoho výjimečného, ale na druhou se o něj nestará. Tak bez toho bych se tam obešla. Ale jinak palec nahoru. Autorka je Jenny Colganová. Jo a připravte si po ruce nějakou dobrotu ;)

Chalupářské hrátky a fotoreport

Nevím jak vy, ale my si prázdniny užíváme! Přes svátky jsme byli víc jak týden na chalupě. Tatínek s dědou se chudáci dřeli, ale my... Róza si užívala babičku. Spoustu času jsme byli na zahrádce. Na procházky jsme chodili za krávama, rybama a na hřiště. A když bylo hnusně, bylo tu hračkářství po Honzíkovi a jeho ségře. Maminka si zvládla přečíst knížku a hlavně roztřídit fotky ze čtyř zdrojů za poslední rok a půl do složek! A že jsem nad tím pár hodinek proseděla. Takhle daleko už to nechci nechat zajít! Teď ještě pár takových prázdninových flákacích týdnů, abych ty fotky protřídila a vybrala ty nej do alba. Chystám se totiž na project life...

A teď k tomu lumpačení.

Co do poličky, 16. měsíc + další aktivity

Tak si to zas shrneme, co v průběhu 16. měsíce bodovalo? No nejvíc být venku. To je jasný. A taky být na chalupě a u babi a dědy. Ale tím jak jsme pořád někde courali, byla Rózina o to víc nadšená z her uvnitř. Páč to nebylo okoukané. Pokaždé, když se odněkud vrátíme, nadšeně proběhne celý byt a jde něco vytahovat. Novinek je jen pár, některé hračky jsou stálice už z minulého měsíce.

Tak pojďme na to...

Změny v pokojíčku

No musela jsem si konečně přiznat že můj kartonový domeček už má to nejlepší za sebou. Tak nějak se mi to snažil naznačit i Honzík, když z práce přinesl novou krabici. Nutno podotknout, že ta jeho vypadá mnohem pevněji, přeci jen je karton třikrát tak tlustý. Takže tenhle domeček asi nějakou dobu vydrží. Tentokrát se do řezání pustil on. A povedlo se. A s novým domečkem šlo ruku v ruce i přesouvání, posouvání a měnění. Róza je ze svého nového doupěte nadšená. Dvířky jen tak někdo neproleze, tak má většinu času soukromí. Okýnkem může podávat věci, a časem si hrát třeba na obchod.

Vhazování korků, aneb když mají rodiče rádi víno

Korky sbíráme od té doby co jsme se s Honzíkem sestěhovali. Původně jsem z nich chtěla tvořit nějakou dekoraci... No asi tušíte jak to dopadlo. Ale třeba se ještě budou hodit. No a teď se hodily. Róza je vhazovala do termosky. Do té samé jako fazolky posledně. Tentokráte tolik netrénuje jemnou motoriku. Ale zase musí lépe procvičovat koordinaci ruka oko. Páč korek má vůli sotva dva milimetry. Původně jsem chtěla vhazování do petky, jenže do běžné se korek nevleze. A něco s větším otvorem než tahle termoska by zas postrádalo smysl daného cvičení. Zkrátka bylo by to pro dítě s Rozárčinýma zkušenostma už moc jednoduché Bylo to dobré cvičení.

Novinky v knihovničce

Po článku leporelové klasiky se vám pochlubím i s tím co má Rozárka novodobější.
Jako první dostala k vánocům What is black and white. Knížka českého autora Petra Horáčka, který žije a tvoří v Anglii. Jeho dětské knížky jsou velmi populární. V téhle je málo velmi jednoduchého textu, takže i kdybyste ájinu neznali, chytnete se. Vtip je v tom, že na každé straně je něco co je bílé/černé, každá stránka je o něco menší a menší. A na konci je zebra, která je těmi stranami černobílá. Bavila. Teď už ji nečteme každý den, ale stejně ji čas od času přinese.

Dárek pro tatínka

Letos dostal Honzík ke dni otců knížku. A ne ledajakou. Je to knížka o zajíčcích, což je u nás trefné téma a hlavně je o tom jak moc se mají rádi. Jak má rád malý zajíc tátu zajíce a jak moc táta zajíc svého synátora. Řeč je o knížce Hádej jak moc tě mám rád od Sama McBratneyho. Je to moc milé čtení a podle mě může podporovat vztah mezi dítětem a tátou. Můžou si na základě čtení vymýšlet jak se mají rádi oni dva. A blbnout u toho. Je pravda, že Róza tomu ještě úplně nerozumí, ale její čas přijde. A jako věnování je obtisknutá pazoura. Vím že je to trošku s křížkem po funuse, ale přeci jsem nemohla prozradit náš dárek dopředu. Tak pro Vás tip třeba na narozky, svátek nebo na Vánoce. (Všimli jste si, jak rychle jsme se zas přehoupli do druhé půlky roku, uff?)

EKOpark Liberec

Už jsem pěla chválu a slibovala, že tohle místo si zaslouží zvláštní článek. Tenhle park je za fotbalovým hřištěm, takže víceméně v centru. A je celý přírodní. Je tu spoustu dřevěných prvků. Zákoutí na relax. A hlavně blátivá kuchyně. Už dlouho jsem z něčeho nebyla tak nadšená. Představte si stánek, samozřejmě stylově ze dřeva a tam samé delikatesy. Čtete si menu a říkáte si, asi nějaké veganské dobroty. Škoda že je zavřeno. Ke konci seznamu, už se vám to zdá divné. Tak stánek obejdete a zjistíte, že je to mega dětská kuchyně. Plně vybavená. Najdete tu sporáky, mikrovlnku, troubu a k tomu hromadu nádobí. No mně být o polovinu míň (no spíš o víc, ale to nebudem rozpitvávat...) tak jsem tu v sedmém nebi a patlám a patlám. Pro Rózu to bylo ještě vysoko a byla zaujatá vším ostatním. Ale kdyby i jen kvůli tomuhle, se sem prostě musíme vrátit až o pár cenťáků vyroste!

A abych vás ještě namlsala mám další výčet:

Brčka a odkapavač

Aktivita, která obletěla internet třikrát dokola a zase zpátky. Tak, kdyby ji náhodou někdo nepostřehl. Tenhle odkapavač, nebo stojan na příbory z Ikea, má doma každý druhý. A nějaké to brčko se asi také najde. Ideálnější ty bez kolínka, ne jako my... A prostrkávat na jedný straně a na druhý straně. Jedno za druhým. Tam se jich vejde. Nápad se mi zdá dobrý. Jen my si ho schováme ještě na trochu později. Ať to Róza zkoušela jak chtěla, nastrčila na jedný straně, ale druhá díra tím samým brčkem už se jí nepoštěstila. Třeba to bylo tím kolínkem, třeba ještě její čas přijde.

Dcery

Na čtení se každý měsíc moc těším. Tahle knížka mě v knihovně zaujala obálkou. Také jsem si jednou zas chtěla něco přečíst od českého autora/ky. No a nevím zda to byla úplně správná volba. Jak jsem až později pochopila, je to jakési pokračování knihy Člověk Gabriel, která má dobré hodnocení. Já si myslela, že je to pouze kniha od stejné autorky, ne že to má nějaké propojení. Napsala Kateřina Dubská. Autorka má příjemný způsob psaní, vše tak nějak plyne. Jenže ty zápletky, nebo spíš hromada postav a jejich osudů. A všechny ty osudy jsou víceméně smutné. Žádný vztah nevydrží. Nikdo není šťastný. Byla jsem z toho dost frustrovaná. Rozhodně to není odpočinkové čtení. Jsem ráda, že v závěru se alespoň začlo malinko blýskat na lepší časy... Četl někdo knihu Člověk Gabriel? Jaké jste z ní měli pocity?

U babi a dědy i tipy na výlety

Prohlížím fotky z posledního měsíce a prostě u babi a dědy je fajn. Naše dítě jednou bude mít takové ty klasické prázdniny u babičky a dědy na zahrádce. Buď u jedněch na chaloupce, nebo u druhých doma. A jsem za to ráda. To my takhle neměli. Jedna babi s námi bydlela (což pro nás k zahození nebylo) a druhá bydlela krom dědy i se psem. Což v kombinaci s mojí silnou alergií vedlo k nočním rychlo návratům, občas i se zastávkou na pohotovosti. Takže žádná sláva :-) Ale zas jsme jezdili za tetou... No a na prázdniny trénujeme už teď. Když to vyjde, tak týden v měsíci trávíme u našich v Liberci. Róza si užívá prarodiče a já oddych od domácích povinností. Ale i tak je to týden naplněný aktivitami. Máme takový pravidelný program. Naši. Obdělávání zahrádky. Návštěva mých prarodičů. Někdy setkání se ségrou. Pokec s bráchou. Setkání s kámoškou co má holčičku jen o něco starší. Bazén. Procházka městem. Procházka do lesa. Hřiště s jinými prvky než máme v dosahu doma. Každovečerní obchůzka zahrady, aneb slepice-jahody-včelky-seskoky ze špalků-zahoupání na plechu-zalévání. Prostě pořád něco. A jako bonus tu s usínáním nebývá problém. Takže paráda. Jen ten táta nám tu chybí.

Princeznička na bále...

...poztrácela korále. Ta má nemusí být ani na bále a může je poztrácet taky. Anebo cokoliv jiného. Nebo zašantročit. Ale zpět ke korálkům. Pytlíček jsem měla připravený už do letadla, ale nějak na něj nedošlo. A teď jako když najde. Tkanička od bot a velké korále. Tkaničku jsem trochu vytunila kouskem špejle. Prostě jsem ji zpevnila, aby se na ni lépe navlékalo. Navléká se dobře, nicméně Róza ještě nepochopila, že pak musí přehmátnout, aby mohl korálek sklouznout níž, tak ji rozčiluje, že jí další korál už vypadává. Ale to doladíme. A závěrečné sbírání do pytlíku je taky super. Korále používat dostatečně velké! Nejenom aby je škvrně nespolklo, ale také aby nebyly kompatibilní s jakýmkoliv tělesným otvorem ;)