Další stopy

Tak v tom virtuálním světě zakládám další stopy. Jsem na "f-bíčku". Teda né, že bych tam nebyla už dávno, abych byla v obraze, ale teď už jsem tam nasáčkovaná i s tímhle blogem. Nechala jsem si poradit od svého domácího manažera a posunula blogování krapítek dál. Honzík mě podporuje a drží. Málokdy sdílím nějaký článek pod svým jménem. Přijde mi to tak trochu vnucování. On ale občas svou zeď spamuje. Až jednou přišel s tím, že je ten den, kdy blogu založí stránku. A jak řekl, udělal. A víte co? Jsem ráda. Kamarádi, které to zajímá, budou v obraze a budou mít články rovnou pod nosem. A třeba si mě najde i někdo jiný... 

Každopádně blogování je můj relax. A nerada to přiznávám (páč jsem začla hlavně pro sebe) baví mě to tím víc, čím víc je blog čtený. Nakopává mě to k dalšímu konání. A tvoření.

Řepová polévka s mozzarelou

Poprvé jsem zkoušela řepovou polévku podle receptu. Podruhé už jsem se do ní pustila sama, podle svého. Na pečení jsem neměla čas a tak jsem zvolila variantu s vařenou zeleninou. Použila jsem 5 větších červených řep, 2 mrkve, 1 petržel, 1 větší bramboru, stroužek česneku jen na půl rozkrojený, půlku cibule. Na kostky nakrájenou zeleninu jsem trochu orestovala na olivovém oleji. Vyndala jsem česnek (chuť v polévce pak není tak výrazná). Zalila vývarem (cca něco přes litr), trochu osolila, opepřila a přidala po malé lžičce anýzu a fenyklu, tymián. Nechala vařit do změknutí zeleniny. Rozmixovat a tradá hotovo. Protože jsem tentokrát neměla ani smetanu, ani rostliné mléko na zjemnění, přímo do polévky na talíři jsem dala lžíci bílého jogurtu. Ozdobit natrhanou mozzarelou. Ještě by to chtělo něco zeleného navrch, ale na své balkonové zahrádce už nic nemám. Příště :-)

Korálkové kousátko

Možná si pamatujete, jak jsem dělala ušaté kousátko z dřevěného kroužku, tady a taky tady. Pak následoval ušák jinak tvarovaný. Přeci jen ta kousátka by měla být různorodá, aby ti prcci, mohli pusou zkoumat rozličné věci. Na řadu přišly korále. Dřevěné. Byl to trochu oříšek se zajištěním. raději jsem navlékala na dvakrát. Rozuměj na jednu šňůru, zavázat. Pak druhá šňůra a zavázat. Dřevěné korálky neměly totiž tu vnitřní dirku moc začištěnou a měla jsem strach aby se o ni časem provázek nepotrhal. Dělala jsem uzlík obyčejný, ale pokud budu dělat ještě něco podobného zkusím tam navázat rybářský uzel, protože ten se opravdu jen tak nerozváže. No a uši jsou šité jako u prvního kousátka, tak když tak mrkněte tam. Jedno bylo pro Rózu a druhé pro kámošku. Snad se jim ty dásně hezky hoblovaly :)

Busy deska

Další z hitů diy výtvorů pro mimina. Prý se nechá i v zahraničí koupit, ale je to pěkně mastná záležitost. Takže ještěže máme takového šikovného tatínka, který vyrobil tuhle pěkně vymakanou záležitost pro naši Rózinu. Opět kdo by hledal inspiraci, stačí do vyhledávače, nebo třeba na pinterestu, nebo instagramu zadat busy board a vyjede toho habakuk. U nás pohledala celá rodina, v krámech "to by se ještě mohlo hodit", Honzík proluftoval Bauhaus a už se vrtalo a lepilo. Desky jsou většinou plné závlaček, háčků, řetízků a vypínačů. Specialitou té naší je tyčka z šatní skříně s kolíčky (které Róza dennodenně rve dolů), věšák s háčky na přívěšky klíčů (které byly Rozárčinou první záležitostí), trumpeta (u které si nejsem jistá, že ocení sousedi, páč ta má zvuk!), nebo třeba háček, který má několik funkcí (zahákne se do očka, nebo zajistí petlici, do které patří zámek, nebo se přichytí na magnet). Na tuhle multifunkčnost je výrobce náležitě hrdý :-)

Co je nového kotě?

Mám pár předsevzetí do nového roku. Mezi nimi je třeba přečíst alespoň jednu knihu za měsíc. A tak jsem se do toho dala a tuhle přečetla hned v prvním týdnu. Na knížky Alexandry Potter jsou vždy reklamy úplně všude. Vídám je na eskalátorech v metru. Ve výlohách knihkupectví. Na netu. Tak jsem se jí rozhodla dát ještě jednu šanci. Páč jednu už jsem četla - S tebou už nikdy a nebyla jsem úplně nadšená. Chtěla jsem vědět, co na ní všichni mají. Inu je to odpočinková kniha. Až tak moc odpočinková, že zhruba od první kapitoly tušíte jak to dopadne a tak od páté to dokonce víte... Takže pro mě žádný extra trhák. Ale je pravda, že závěr to má jak z hollywoodského filmu, takže něžným duším slza ukápne... Co vy? Jak jste na tom? Propadli jste této autorce?

Chlupatý balón

Jak už jsem psala, naši cácoru jen tak něco na delší dobu nezabaví. Ale když se to povede... musím se s tím pochlubit. Nápad si nebudu přivlastňovat, páč jsem ho našla na pinterestu, který je fakt bezednou studnicí! Díratý míček má doma skoro každý. My ho podědili po synovci. Neměla jsem pocit, že by to bylo něco extra. Ale opak je pravdou. Docenila jsem ho, když se mini Róza rozhodla brát věci do svých rukou (to už je dávno, ufff) a podávat si je z ruky do ruky. Tenhle míč jde chytit prostě z jakékoliv strany. Pak měl chvíli pauzu. A teď jsem do něj nacpala odstřižky látek. To dítě s tím sedělo dobrých deset minut, než je všechny vytahalo. Pravda, když jsem se jala je dávat zpět a podala jí ho na druhé kolo, koukla na mě, jestli jsem se zbláznila a odlezla dělat další bordel. Ale jednou za čas jí to chytne a to pak musí vše ven. Jen teď už jí to trvá o poznání kratší dobu...

Pokusy v kuchyni

Ráda zkouším nové recepty. A ráda experimentuji s různými kombinacemi. Nejčastěji používám zeleninu všeho druhu. A protože vím, že je občas složité a dost obtěžující stále dokola vymýšlet sedm dní v týdnu co vařit, řekla jsem si, že bych třeba někoho mohla inspirovat a měl by to bez práce. Většina věcí se povedla a byla moc dobrá. Tam kde to nebylo úplně ono, mi možná někdo poradí, co jsem udělala špatně. U jídel je proklik k receptům. Fotky jsou dost chabě ilustrační, páč vařím večer a s nastavováním foťáku nejsem zrovna kamarád :) Takže...

Levandulová zahrada

staženo z: http://www.databazeknih.cz/
knihy/levandulova-zahrada-263212

Knížka kterou jsem přečetla už v listopadu. Článek připravený od prosince. A zatoulal se. Ale tip na knihu dobrý. Takže doplňuji. :) Musela jsem si slíbit, že do konce roku je poslední (toho minulého, aby bylo jasno...) Protože jsem hrozná. Když začnu číst a pohltí mě to, nevidím, neslyším a každou chvilku u toho sedím, dokud prostě nedočtu. A ostatní práce stojí. Levandulová zahrada. Autorka Lucinda Riley. Nakonec byla fajn. Sice jsem si prvních asi 50 stránek říkala, jak je ta hlavní hrdinka neuvěřitelně blbá a naivní a opravdu mě štvala, ale jakmile se rozjela historická linka, knížka si mě získala. Prolíná se současnost a rodinná historie z druhý světový. Vděčné téma. Odboj. Agenti. Nacisti. Zakázaná láska. Takže nakonec doporučuji. Hodně mě to chytlo. Četla jsem každou volnou chvíli. Ale je to vymyšlený příběh. Prostě válečná romantika. Tak až nebudete vědět co s časem... A já už mám letos přečtenou další :D 

Dárek pro moderní ženu

Docela ráda sestavuju dárky k narozeninám a jiným příležitostem. Takové ty s "příběhem". Nebo spíš s pointou? No a snad i ty obdarované to baví. Tenhle byl pro švagrovou k 25. narozeninám. Honzík přišel s tím, že viděl úplně úžasné růžové nářadí (které by si nejraděj nechal, prý by i tu růžovou překousl). A já vymyslela zbytek. Takový balíček pro moderní ženu.

Pokojíček

Rozárka si své království přebírala před svým velkým dnem - aby občanka měla kde bydlet. Sem jsem ho chtěla zdokumentovat, až bude dotažené do konce. Až bude mít sladěné polštářky a přidělané poličky. Až budou obrázky na stěnách a všechno bude sladěné. A také až tu bude jednou opravdu pořádek... No to bychom se asi nedočkali :-) Takže tak jak to je... Nábytek bílý. Páč hračky jsou barevné až dost. Police jsem chtěla obyčejné, otevřené. Aby to mimino vidělo hned, kde co je. Je to nábytek, který se vyřazoval v mé původní školce. Jestli si vzpomenete na starý sektorový obývací nábytek co měly naše babičky v obýváku, tak to je ono. Z další máme botník. Jednu i v ložnici. :-) Jen to chtělo hodně vrstev bílé barvy. V každé poličce je jen pár hraček, aby nebylo těch podnětů až moc. Police jsou přivrtané ke zdi a jednotlivé poličky do boku. Páč naše slečna se za ně ráda věší.

Kostky

Trošku se zpožděním, ale přeci. Třeba někomu kdo má prtě pomůže k nové zábavě. V létě, když bylo Róze nějakých pět měsíců, mě trklo, že už by mohla projevit zájem také o kostky. Jenže ty v našem repertoáru zatím chyběly. Nelenila jsem a zapojila závity, jak to vymyslet. Nejvíc by se mi líbily "kostky" z nařezané kulatiny z mojí oblíbené břízy, kterou musel táta porazit. takové různě dlouhé válečky. Ale to je dost práce a čas nikde = odloženo. Chtělo to rychlejší řešení. Vzpomněla jsem si, že na svatbu mi taťka nařezal dřívka pod svíčky. Pod svíčky, které se nakonec nezapalovaly. Zalovila jsem v komoře a našla krabici. Vytahala jsem hřebíčky a bylo hotovo. Zábava k nezaplacení. A víte co? Za dva dny přišla kamarádka a přinesla Róze její první opravdové kostky :-) To podvědomí asi funguje :D A když už jsme byli u stavění komínů, vytáhla jsem i klasické vkládací kelímky od jiné kamarádky a najednou bylo variant! Ale co myslíte?

A je po nich...

... po Vánocích. Člověk se na ně tak dlouho těší. Tak dlouho připravuje. A najednou šmik, fik, střih a je po nich. Byly to první Rózinčiny Vánoce. A byly hodně veselé. Ale jsem docela ráda, že máme ještě příští rok na nápravu, páč tyhle si pamatovat nebude. Né, nebyla to šílená katastrofa. Ale znáte to - člověk míní, život... Prostě a jednoduše to nebylo úplně v poklidu. Do naší rodinné kroniky se asi tyto Vánoce už navždy zapíší jako ty posrané. Teda pardón. Ale doslova. Kdo neprodělal střevní chřipku nepatří do rodiny :D

2016/2017

A jsem tu... Těch pár svátečních dnů uteklo jako voda. Jak je to možné? Ohlédnutí za Vánoci ještě udělám. Páč to byla kapitola sama o sobě. Ale dnes bych Vám s lehkým zpožděním ráda popřála vše jen to nej do nového roku. Ať je přesně takový jaký ho chcete! Ať z těžkostí lehce vybruslíte. Ať jste zdraví. A ať jste šťastní a radujete se z toho co máte ;)

Rok 2016 byl úžasný a nádherný. Přinesl nám tu naši kočičku. Vše se točilo jen okolo ní. A myslím, že se nám podařilo hezky sžít. Z toho drobečka, na můj vkus až rychle, vyrostla malá princezna, která už má dost svou hlavu. Už to není prtě, které by se muselo tolik piplat. A už to není mini miminko, které by bylo úplně a zcela závislé na mamince. A tak je čas na to, neschovávat se za ní a začít něco dělat. Na loňský rok jsem měla jen málo plánů, které by se nechaly shrnout pod jediný - domácí pohodička. A myslím, že se to vydařilo :-) Možná až moc jsme zlenivěli. Na letošek už jsem o dost odvážnější. Chci se víc starat o sebe. Aby Róza měla spokojenou mamču v kondici. Více se zase věnovat svým zálibám. A rodinný čas trávit aktivněji, než jen doma v papučích. Tak uvidíme. Hlavně ať jsme spokojení a rádi, že se máme! Takže 2017 pojď do nás.