A je po nich...

... po Vánocích. Člověk se na ně tak dlouho těší. Tak dlouho připravuje. A najednou šmik, fik, střih a je po nich. Byly to první Rózinčiny Vánoce. A byly hodně veselé. Ale jsem docela ráda, že máme ještě příští rok na nápravu, páč tyhle si pamatovat nebude. Né, nebyla to šílená katastrofa. Ale znáte to - člověk míní, život... Prostě a jednoduše to nebylo úplně v poklidu. Do naší rodinné kroniky se asi tyto Vánoce už navždy zapíší jako ty posrané. Teda pardón. Ale doslova. Kdo neprodělal střevní chřipku nepatří do rodiny :D

Začala jsem já. Už v pátek. V den nejvyšší vánoční pohotovosti. A tak je pochopitelné, že přípravy šly stranou. Za to jsme se ale s Rozárkou spolu poprvé koukaly na pohádky :) Pokračoval Honzík na Štědrý den. To už to hořelo. Tak nějak místo pomoci a dolaďování, jsem lítala jak hadr na holi a v posteli se střídal lazar a mimino. Zbytek mužovi rodiny se prostřídal v následujících dnech...

A aby toho nebylo málo. Rozárka nám nadělila pod stromeček zub. Pravou jedničku nahoře. A den na to dvojku. A na Silvestra tu poslední jedničku. A pak další dva... A všichni asi víte jak to se zoubkama chodí. Ti co nemají děti aspoň tuší :-) A kdo ani netuší... Zkrátka díťátko není ve své kůži. Kulantně řečeno. Jestli kdy existoval alespoň hrubý režim.. Teď zaručeně nefunguje. Ale zvládala to prímově. I s teplotou lítala jak střela a nenechala se zastrašit.
Třeba hned po instalaci stromečku a současně po jejím koupání, musela prozkoumat co to je zač. No ve zkratce. Zkoumala hodně zblízka. Konkrétně z pod něj. Prostě ho na sebe převrhla. Ještě že měl Honzík dost rozumu a pořídil jedličku a ne třeba smrček :) No každopádně ji to neodradilo a v dalších dnech nám kompletně odzdobila spodní půlku stromku. Vše samozřejmě ochutnala. A vzhledem k tomu, že některé papírové ozdoby chybí...

Slavnostní véču jsme dělali vyloženě ze zvyku. A pak ochutnávali. Výsledkem bylo, že jsme nemohli ani na půlnoční :-) Stůl ozdoben dost minimálně. Ubrus a naše Róza nejdou dohromady.

Na tradice letos nebyla síla.

Ale dárečky, to zas jo. Neděste se, nebyli jsme tak hodní, to jsou dárky pro celou naši širokou rodinu. Ale stejně nevím kam ty všechny věci dám. Mohli bychom si otevřít hračkářství. A obchod s dětskými oděvy :-) Rozárka nejdřív upravila fasádu dárkům pro ostatní. Její ji moc nezajímaly. Překvapivě ani papír nenadchnul. Byla jak v Jiříkově vidění, nevěděla co dřív. Největší bomba byla ale busy deska od tatínka. O té zas někdy příště.

I přes to všechno bylo super být spolu. Celý týden. A vidět se se všemi. S jednou rodinou. S druhou rodinou. A před Silvestrem i s kamarády. Dokonce i rande jsme jednou stihli, když hlídal dědeček. Prostě dobrý. A jak jste se měli vy?

P.S. Sorry za hromadu fotek.... Zkrátka jsem nevěděla co vybrat :D