Hudba a pohádka

Hudba a pohádka je název výstavy v Českém muzeu hudby. Jak název vypovídá je o pohádkové hudbě. O hudbě z pohádek, ale hlavně i z oper a operet na pohádková témata. Výstava je interaktivní a děti si mohou leccos vyzkoušet. Já se namlsala na blogu Kusanec, páč na výstavě byla Radka s dětmi. Její malá je jen o kousek větší než naše malá, tak jsem si říkala, že by to tu Rózku mohlo taky zajímat. Zlanařila jsem kamarádku a vyrazily jsme. V tu dobu bylo Rózině necelých 19 měsíců její mini kámošce o chlup víc. Za sebe říkám hezky zpracované, ale spíš pro větší. Třeba pro předškoláky super. Jako holky koukaly, zážitek měly, ale že by to bylo pro ně terno to ne. Nicméně výstavu rozhodně nezatracuju. Jak říkám, kdo máte větší děti, jděte do toho, myslím si tak od 2,5 nahoru už z toho budou mít víc rozumu. Děti si tu mohou vyzkoušet hudební nástroje. Koukat kukátky na různé drobnosti. Poslouchat spoustu hudby do sluchátek. Všude jsou pohádkové postavy, je tu takové malé peklo, portréty filmových princezen, možnost vyzkoušet si kostým...

Jednoduché rodičovství

Jednoduché rodičovství. Jak žít s dětmi prostě, jednoduše… a šťastně. Kim John Payne s Lisou M. Rossovou.

Myslela jsem si, že když jsem během svých studií a několikaleté praxe učitelky v mateřské škole načetla tolik knih o výchově, tak už žádné samostudium s vlastním prckem hrotit nebudu. No je to jedna z myšlenek, kterou obrátila naše dcera na ruby. Páč vychovávat s respektujícím přístupem cizí děti 6-8 hodin denně je přeci jen něco jiného než vlastní 24/7. Tam někde v hlavě to mám, jak je to správně a jak by se to mělo. Jenže ve vyhrocených situacích, kdy už se těším do postele, protože jsem kantáre, mi stejně z pusy padají fráze jako „Okamžitě se přestaň vztekat!“, „Tohle mě nebaví!“, „Na to nemám nervy!“, „Zlobíš!“, „Už toho mám dost!“, nebo jednou dokonce „Tohle hodný holčičky nedělají.“. K frázím typu „Když se budeš takhle chovat, nikdo tě nebude mít rád.“ a dalším podobným bych se opravdu nerada dostala a tak jsem si řekla, že je zapotřebí oprášit si svoje vědomosti a uvést je znovu do praxe.

Kombo polystyren, špejle a brčko

Předně bych chtěla říct, že nejde o můj nápad. Viděla jsem ho u někoho na českém blogu, jen se mi nedaří vypátrat u koho to bylo. Páč mé zprostředkování trvalo věčnost, tak už jsem to mezitím zapomněla. Tak prosím pomozte, přihlaste se, ať doplním odkaz. Dík ;)

Jednoduchá aktivita, na kterou nejsou potřeba velké přípravy. Stačí kus polystyrenu, kousky špejlí a rozstříhané brčko. Špejli píchne dítko do polystyrenu. Na špejli navlékne brčko. Lepší je polystyren, který není příliš tuhý. My máme hold nějaký echtovní, tak dá zapíchnutí práci. Proto jsem Róze pomohla udělat hlubší díry, kde bude špejle držet. Díry jsem obtáhla fixou, ať ví kam příště bodat. 

Po nějaké době jí můj postup práce nepřišel afektivní a nejprve nandávala brčko a až po té zapichovala 2 v 1.

Do divadla s batoletem

Až jednou budem chodit do divadla... Na to jsem se těšila a myslela si, že to přijde až později. Ale to takhle jednou zavolala kamarádka, že mají lístky, které sháněla marně už šíleně dlouho, ale dcera onemocněla a ona nechce, aby propadly. Trošku jsem se hrozila, jak se s tím Róza popasuje, ale naprosto zbytečně. Představení Brum je totiž vhodné už pro ty úplně, úplně nejmenší. Dokonce píší od 0 do 3 let. Dětí tam bylo asi deset, dvanáct. A všechny do jednoho byly soustředěné, nadšené a zkrátka paf. A já s nimi. Bylo to úplně kouzelné. Nesedí se klasicky v hledišti, ale na zemi. Děti mohou kamkoliv přebíhat, přelézat. Nemusí se být úplně ticho a nikdo na vás nebude dělat pšššš. Ale i tak děti budou pozorné. Protože si je získá hudba. Herci a krásné ilustrace. A to ještě není všechno. Děti dostanou rekvizity a mohou samy zkoušet. Prostě pecka! Doporučuju všema deseti. Nebo dvaceti.

"Drak" za dvě minuty

Vlaštovkodrak, který lítá. Teda za předpokladu, že se s ním někdo rozeběhne. Což Róza úplně nesplňuje, páč ta na něj chce koukat a jakmile stojí, drak padá k zemi. Ale i tak jsme si s ním užily spoustu zábavy a Rózka koukala, jak já lítám a běhala po parku za mnou. Větší děti jsou s ním 100% v pohodě. Dělala jsem ho před pár lety s předškolákama ve školce a lítali jsme na procházce. 

Nápad Z lesa.

Hrajeme si s přírodninami

Naše holka je sběračka. Z každé procházky by si nejradši přinesla hromadu šišek, klacků, kytiček a dalších věcí. Taky jsme byli na kaštanech. Většinou s nimi ještě neděláme nic zajímavého, na nějaká zvířátka a lepení má času ještě dost. Prostě je jen přenáší, dává do krabiček, do tašek a pytlíků. nebo prostě rozhazuje a my po nich pak v noci šlapem a nadáváme :-)

Ale přeci jen párkrát nějaký ten pokus o jinou hru proběhl.

Co do poličky, 19. měsíc

S čím si v průběhu tohoto měsíce hrála naše cácora, bylo podmíněno dárky k svátku. V knížkách frčí Podzim. Hledáme všechny ty děti co pouští draka, ztraceného papouška Nika, vyřezané dýně a a a. Prostě bezva knížka. Z knihovny jsme si půjčili další knížky. Tady stojí za zmínku O Budulínkovi od Kamily Skopové. Znáte? Leporelo s kruhovými obrázky a textem okolo. Hezky zpracované, veršované, určitě půjčíme i jinou pohádku, páč je jich takhle celá řada.

Příběh opravdové vášně

Aneb cestopisná kuchařka marmeládové královny Blanky Milfaitové. Kniha, kterou jsem koupila, před dvěma lety mámě jako dárek. Páč máma je taková naše marmeládová královna. A protože je kniha krásně zpracovaná, s pěknými fotkami, neodolala jsem a pokaždé jsem si z ní na návštěvě přečetla kousek. Trvalo mi to rok, než jsem ji přelouskala po částech, ale mám to. Miluju knížky, kde si jde hlavní hrdina/ka za svým a plní si svůj sen. A miluju knížky, kde hlavní hrdina/ka cestuje. A teď se mi líbí i knížky, kde hlavní hrdina/ka má malé dítko. Tady je to všechno po kupě a navíc je to true story. Plus je tam spoustu dobrot, tak co víc si přát?

Obrázková kostka

Obrázková kostka pro první slovíčka. Našla jsem kostku. Vyráběli jsme ji tuším na hodinách angličtiny. Tak jako jsme se my onehdá učili první anglická slovíčka, batolata se učí první slovíčka v mateřštině. A tak teď házíme o stošest. Na obyčejné dřevěné kostičce jsou jednoduché obrázky pro jednoduché objekty. Tam kde Róza neumí pojmenovat, umí alespoň zvuk. Takže jsou vhodná zvířátka, auto, kytička, dům, míč, panenka, prostě to, co frčí u vás. Krom toho, že dítko procvičuje mluvení, zkouší si i hod a vlastně se vůbec pohybuje, páč si pro tu kostku musí zase dojít. Takže všestranná pomůcka :)

Houpací kůň

O překvapení nemáme s naším tatínkem nouzi. Nedávno jsem psala, jak jsme se vrátili a byla doma nová sedačka = spoustu krabic. (O krabici pořád zakopáváme, je pokreslená ze všech možných stran a momentálně je z ní bunkr.) Tentokrát budeme zakopávat o koně. Ale rády samozřejmě! Jen ten byt musíme trochu přifouknout. To nám takhle Honzík jednou odjel na víkendovou akci s kamarádama a oslavenec nám, asi za odměnu, že jsme tátu pustili, poslal koně. A Róza drandí a dělá blbinky. Tenhle kůň je totiž vymazlenej pro prcky, má stupátka na který pohodlně dostane a tak umí nasednout i slézt úplně sama. Začíná dělat frajeřinky, jakože ježdění ve stoje na sedátku. Prostě krasojezdkyně.

Provlékačka pro berušku

To jsem takhle jednou v létě měla plodný den. Náhodou jsem byla doma a úplnou náhodou doma nebyla Róza, páč jeli jednou na chalupu sami s tátou. A já vytáhla šicí stroj. Krom pytlíků na zeleninu, povlečení pro Nánu, zašívání kalhot a jiných oděvů jsem spíchla tuhle berušku. Není to žádná velká krása, páč titěrné práce mi moc nejdou - čímž bych chtěla vzdát hold všem kdo šijí quiet booky, já bych na to neměla. Berunda je ze zbytků, co dům dal. Tělíčko z kusu trička, které jsem přešívala pro Rózinu, vycpané vatou. Krovky z kolečka, kterým byla ozdobená darovaná marmeláda. Tykadla z chlupatého drátku. A díratá podložka zůstala po vymačkání dílků k rozšíření hry Carcassone. Spojeno zelenou stuhou. A může se provlékat. Inspirace spíš pro větší. Rózce jsem se snažila nabídnout už dvakrát, ale zatím se nesetkalo s úspěchem.

Hit - kinetický písek

Kinetický písek znám ze školky. Dřív jsem letmo zaznamenala, že se nechá dělat i doma. Ale v posledních dnech byl hitem internetu. Děti u bedýnky s rozhňácanou moukou a olejem vypadaly túze spokojeně, tak jsem si řekla, že budem bábovkovat i my. Řeknu vám, u nás bylo spokojené dítě na světelné míle vzdálené, asi tak jako písek v bedně :-) Při přípravě jsem si uvědomila, že i v domácích podmínkách bude fajn, na některé věci se připravovat dopředu. Prostě tak, jak to dělají paní učitelky ve školce. Ty kdyby začaly hňácat něco jen tak na blint před dětma, tak školka asi bouchne. Páč ty děti za chvíli ztratí pozornost, nebo ji spíš přesměrujou jinam. A až bude konečně hotovo, nebude je daná aktivita zajímat. Takže příště si připravím věci předem, ufff. Ale takhle zpětně to je veselá historka.

Podzimní seznam

Na podzim jsem se těšila. Konečně jsem začla vybalovat tašky, páč frekvence odjezdů už není tak častá a stojí za to vše vyskládat zpět do skříní. Čeká nás už poslední dlouho naplánovaný víkend s kamarády a pak klídek a sem tam něco. Doufám, že se poštěstí ještě spoustu takových dnů, jako byly ty poslední. Sluníčko, zářivé listí, barvy všude kolem... A když ne, tak ty kaluže mají také něco do sebe. A to zahnízdění se doma. Chci si vychutnávat klídek a zpomalení. Na druhou stranu jsem si naplánovala tolik věcí, že úplně nevím, jak to půjde ruku v ruce :)