Houpací kůň

O překvapení nemáme s naším tatínkem nouzi. Nedávno jsem psala, jak jsme se vrátili a byla doma nová sedačka = spoustu krabic. (O krabici pořád zakopáváme, je pokreslená ze všech možných stran a momentálně je z ní bunkr.) Tentokrát budeme zakopávat o koně. Ale rády samozřejmě! Jen ten byt musíme trochu přifouknout. To nám takhle Honzík jednou odjel na víkendovou akci s kamarádama a oslavenec nám, asi za odměnu, že jsme tátu pustili, poslal koně. A Róza drandí a dělá blbinky. Tenhle kůň je totiž vymazlenej pro prcky, má stupátka na který pohodlně dostane a tak umí nasednout i slézt úplně sama. Začíná dělat frajeřinky, jakože ježdění ve stoje na sedátku. Prostě krasojezdkyně.

Na chalupě máme takový dva retro koně. Z těch má jiný respekt. Nejdřív se jich bála úplně. Teď dvakrát udělá houpy-houpy, když ji někdo jistí. Ale tenhle íhák, to je jiný kafe. Možná že si někdo všímavý vybavuje, že o podobném koníkovi jsem se už někdy zmínila. Podobného, ale s vyřezávanou hlavou jsme vezli do Améru jako svatební dar. Tenkrát jel chudák rozložený na části v několika kufrech a kluci ho dávali dohromady až na místě. 

A tenhle je náš! Teda Rózy samozřejmě. Jen ještě musíme vymyslet, jestli si ho nějak vyšperkujem, natřem. Ale mě přijde úžasný tak, jak je. 

No a tenhle náš kamarád má s tátou truhlárnu. Normálně se specializují na dřevostavby. Ale když už se do těch koníků dali, mrskli jich do výroby víc. A tak máme také jednoho. Jupíí a dík ;)