Hit - kinetický písek

Kinetický písek znám ze školky. Dřív jsem letmo zaznamenala, že se nechá dělat i doma. Ale v posledních dnech byl hitem internetu. Děti u bedýnky s rozhňácanou moukou a olejem vypadaly túze spokojeně, tak jsem si řekla, že budem bábovkovat i my. Řeknu vám, u nás bylo spokojené dítě na světelné míle vzdálené, asi tak jako písek v bedně :-) Při přípravě jsem si uvědomila, že i v domácích podmínkách bude fajn, na některé věci se připravovat dopředu. Prostě tak, jak to dělají paní učitelky ve školce. Ty kdyby začaly hňácat něco jen tak na blint před dětma, tak školka asi bouchne. Páč ty děti za chvíli ztratí pozornost, nebo ji spíš přesměrujou jinam. A až bude konečně hotovo, nebude je daná aktivita zajímat. Takže příště si připravím věci předem, ufff. Ale takhle zpětně to je veselá historka.

Zkrátka jsem začla odměřovat mouku (už v té době se mi v šuplíku něco nezdálo). Róza se v mouce hrabala, mouka všude. Klasika, jako u pečení. Odměřovala jsem olej, opět za asistence. Olejové kapičky všude možně. Míchám, trvá to dost dlouho. S asistencí madam by to bylo na věky. Jenže ona nechce čekat a celá zaprasená se začíná toulat po bytě. Fajn, vysajeme. Rozkládám trekovou plachtu na zem, na ní bedýnku a nějaké ty bábovičky. Róza zmatená, proč má bábovky dělat doma, ale budiž. Začíná si hrát. Mé počáteční snahy, aby písek zůstal v bedýnce za chvíli vzdávám. Vždyť máme tu trekovou podložku. Dítě hraj si, já jdu zkontrolovat šuplík. V šuplíku se zásobami nacházím červy. To je nový level. Každý podzim bojuju s potravinovými moly. Objeví se, já zkontroluju zásoby a přestože mám vše buď ve sklenicích, nebo extra v dalším sáčku, nacházím většinou mouky, nebo jinou sypkou potravinu, která jeví známky osídlení. Vyhodím, vše vymyju a jede se dál. Ale toto? To bylo na mě moc. Zazmatkovala jsem a protože ty malý hnusy jsem nechtěla mít v kuchyni ani o minutu dýl, jala jsem se kontrolovat a vyhazovat načaté i nenačaté potraviny. Rózu písek ani tak moc nebavil (krom rozhazování), ale jakmile jsem začla vyšilovat, měl útrum úplně. Já myslela, že s tou neplechou rychle zatočím, páč dítě má přeci písek. Ale ona měla jiný názor. S pískem i ve vlasech chtěla také kontrolovat. Už mnou vyhozené a tedy prolezlé potraviny. Takže krom písku už jsme měli všude třeba také kuskus. A bůhvíco ještě. Zamačkávání červíků byla ohromná zábava. Róza výskala nadšením. Já skoro brečela. Nakonec jsem odpad zavázala, písek nechala pískem a šly jsme do vany. Obě. Páč v tu dobu jsem měla (možná nejenom) písek ve vlasech i já. Idilkou ve vaně mezi plovacíma kačkama, by to mohlo skončit. Jenže víte co, když se to..., tak se to... Měly jsme svůj den. Takže to pokračovalo vodou všude, svačinou všude a dalšími pohromami.

Nakonec to ale byl stejně den D. Byl to den, kdy jsem poprvé Róze zapla televizi. Tupě jsme zíraly na Déčko na nějaké pohádky a prostě jen čekaly uprostřed pohromy, než přijde tatínek domů. 

Rodičovská je zkrátka čas plný zážitků. A takovéhle dávají vyniknout těm krásným monotónním dnům, jak přes kopírák :) Také to tak máte? Pobavte mě svou příhodou, jen ať víme, že v tom nejsme samy :-)
Jo a kdyby to někdo chtěl přeci jen zkoušet je to 8 hrnků mouky a 2 hrnky oleje. Část mouky se může nahradit škrobem. Já do toho jdu nejdřív za půl roku, zlatá rýže :D