Švestkové čatní

Stejný problém, jiné řešení. Teď neřešíme nadbytek rybízu, ale pro změnu švestek. Tak jako jo, samozřejmě je super, nechat si udělat pálenku. Ale copak chceme z rodiny udělat alkoholiky? Pojďme se podívat i na něco jiného. Představte si, že loni jsem dumala co se švestkami. Povidla dělala mamka, ovocné knedlíky nejím, švestky jen tak se přejí, muffiny a jiné sladké člověk taky nemůže jíst třikrát denně… A tak jsem přišla na čatní. Při vaření krásně vonělo a už jsem se těšila, jak ho budeme jíst k masíčku během zimy.

Šumavák

Tak tohle jsem ještě nezažila… Přijel k nám Honzíkův kamarád. Že u nás přespí. Ze Šumavy. Je to hodný kluk, takže mi to nijak nevadilo. A taky slušný. Hned mi mezi dveřmi podal tašku, že je prý pro mě. Nějaká zelenina ze zahrádky, říkala jsem si. Ale omyl! Po vyzvání jsem tašku otevřela. Ježíš! Ty vole, to je králík! On mi přivezl mrtvýho králíka?! V tom se začal hýbat. Ježíš on je živej! A to už mi to v hlavě šrotovalo. Pane Bože, co budeme dělat v bytě v Praze s obřím králíkem? Kamarád měl jednoduché vysvětlení. Prý ho vykrmíme, necháme obskočit tu naši a pak ho krocnem. Jako kdo? Já zabíjení králíků nesnáším už od mala, Honzík dal králíkovi jméno…

Zelený balkón

Na jaře jsem se zmínila o rekonstrukci našeho balkónu a o tom, jak si hraju na zahradnici. Teď bych se ráda pochlubila výsledky našeho snažení.

Zeleninu si rozhodně otevřít nemůžeme, ale je pravda, že občas něco do salátu je.

Rekapitulace je taková:

Rukola – dlouho roste, když se ostříhá zčásti, tak dále dorůstá, ale jde to opravdu dost pomalu.

Buchta je v tom

To jsme se takhle vrátili z dovolené a přivítala nás informace, že budeme mít malá králíčátka J Tu naši bojovnici totiž hlídali Honzíkovi rodiče a ten samý byt obývá také králičí sameček Tedík. Toho jsme si už dávno vybrali za vhodného tatínka. Jenže z jejich seznámení jsme byli v rozpacích. Představte si, že to nebohé zvíře nevědělo čí je. Buchta na něj byla tak hrr, že z toho měl Tedík trauma ještě na dva týdny. Nežral a schovával se. A teď v létě se to evidentně otočilo, po rozpačitém očuchávání se Tedíkovi Buchta začala líbit a vyhledával její společnost, jenže ona se jen tak nedala. Tak bylo rozhodnuto, že spolu budou sdílet jednu klec. A to už pro nás byla tutovka.

Tip na výletní okruh v Krkonoších

Po zmiňovaném spaní pod širákem jsme si dali trochu do těla při okružním výletu. A zde přidávám typ:

Dvorská bouda (snídaně, která nasytí) po červené  – Luční bouda dále po modré – Obří sedlo a znovu po červené - Sněžka – zpět po červené na Obří sedlo – a dolů po modré k vodopádu Rudného potoka – až k Obřímu Dolu – odbočíme na žlutou k Modrému Dolu – po červené k Richtrovým boudám – po zelené zpět k Výrovce – a konečně po červené dolů k Dvorské boudě.

Trasa je dlouhá 18km a trochu náročnější na stoupání skoro 1000m nahoru a zase dolů, ale co – jsme na horách ;)

Další tip na výlet – venkovní nocování v Krkonoších

V zimě jsem nám koupila voucher na mrazivé nocování ve stanu v Krkonoších. Samozřejmostí je zapůjčená výbava stan i spacáky uzpůsobené do daných hodnot. Bohužel v zimě jsme to kvůli mému zranění nestihli, tak jsme si dali spaní pod širákem na začátku června a bylo to tam fantastický! A kde že to je? V Dvorské boudě. Nečekejte pětihvězdičkový hotel s nádherným vybavením, vypadá to tu dost podobně, jako kdybychom sem zavítali před x lety s rodiči, nebo na lyžařský výcvik. Ale to vše dožene pohodová obsluha a úžasné prostředí. Spaní ve stanu, pod širákem, či ve sněhovém záhrabu je tu možné i bez voucheru a je vhodné i pro méně dobrodružné povahy, protože zázemí máte hned za zády. Pro zahřátí pak můžete využít saunu s vtipným bazénkem :-)

Muzeum Policie

Staženo 13.8.2014 z: http://www.muzeumpolicie.cz/

Mám tu jeden skromný typ na výlet v Praze. Letos jsem byla poprvé v Muzeu Policie a myslím si, že prohlídka je moc zajímavá. Nejprve si projdete všechny ty místnosti s výstavou zbraní, uniforem, modely policejních aut, četnickou stanici apod. Ale dostanete se i k místnostem, které jsou věnované kriminálním případům. A to bylo něco pro mě - je tam spoustu informací, od ohledání míst, přes vyšetřování, fotografie předmětů, obětí… Máte to jako přečíst si ve zkratce detektivku (bohužel podle skutečnosti). Takže kdo se rád koukáte na kriminálky, nenechte si toto muzeum ujít. Navíc nemusíte sahat hluboko do kapsy – vstupné pro dospělého je 30Kč ;)

Co si přečíst?

Tak když už jsou tu ty prázdniny… a ten klid a to volno… je třeba si to vychutnat. A tak jsem se vrhla na čtení, na které není normálně moc času. A které knížky byly ty vyvolené? No přeci ty oddychové – a to znamená pořádná romantika: S tebou už nikdy, Ve stínu jabloní a Jedno léto. Tady je můj názor…

Už zase rybíz!

Kdo pochází tak jako já z domu s velkou zahradou, určitě to zná - každý, ale naprosto každý má, nebo alespoň za mého dětství míval keř rybízu na zahradě. Maminky, babičky a tetičky si ho přehazovaly jako horkou bramboru. Všude ho bylo dost a nikdo nevěděl co s ním. Na normální jedení byl kyselý a děsně nám nechutnal. Většinou stejně skončil v marmeládě, popřípadě v mrazáku, kde zabíral místo, užitečnějším věcem – třeba masu :D. Ale pozor, časy se mění. Představte si, že dneska spoustu dětí z města neví co to rybíz je, jak vypadá a natožpak jak chutná. Naprosto mě však dostalo, když jsem v supermarketu v Praze vedle vaniček borůvek uviděla malinkou vaničku červeného rybízu za nekřesťanské peníze. No ale jak by se k němu jinak ty děti dostaly? Dnes už se k rybízu stavím jinak, občas se zobnout dá a taky mě (na rozdíl od mého dětství) baví jej trhat. Teď vám prozradím jeden úžasný recept na koláč.

Prázdniny? Tak aby bylo jasno!

Jůů ty se máš, dva měsíce prázdnin… No jo učitelky ty se maj, celý léto dovolená, nebo komentáře typu dva měsíce v roce nemakaj a chtěli by přidat? Určitě jste to už slyšeli a možná se s tím i ztotožňujete. Tak hele tady je můj náhled na věc…

Pokračování?

Jojo, přiznávám, dlouho jsem se o blog nestarala. Dle mé neaktivity je jasné, že jsem s nemocenskou skoncovala. Bylo to náročné. Na nemocenské jsem strávila šest týdnů a na konci už jsem opravdu nevěděla co by. Ale pak začal jeden velký zmatek. Dohánění věcí v práci, konec školního roku s ním školka v přírodě, výlety, exkurse, besídky, loučení s předškoláky… prostě jsem byla v jednom kole. A pak prázdniny… pohoda, klídek a leháro – teda alespoň na pár dní J A pak se mi po psaní zastesklo… Takže zkusím pokračovat – i když možná jen tak pro sebe – jak tak na to koukám, ale co :D