Orazítkovat plátěnou tašku...

... aneb vděčná aktivita pro batole a vděčný dárek pro babičky. Ačkoliv nevím jestli ji používají :-) Objednala jsem obyčejné plátěné tašky, barvy na textil jsem měla už doma (kdysi jsem chtěla razítkovat polštáře, ehmmm nedošlo na ně...), rozkrojila bramboru a vykrajovátky srdíček udělala razítka. Nezapomeňte vložit do tašky nějaký karton, aby se Vám barva nedostala skrz. A v tuhle chvíli už se do akce může zapojit to dychtivé a natěšené dítě. Důrazně doporučuji oblečení na tvoření, tzn. takové které může být zničeno, přeci jen pracuje se s barvami na textil...

Co do poličky, 29. a 30. měsíc

Toto letí, toto letí. Ta naše holka už má 2,5 roku. Definitivně už to není mimino a zanedlouho už nebude ani starší batole. Jak se tohle stane? Mám pocit, že poslední měsíce kolem mě jen tak proletěly! Inspirace na tuto poličku je tak trochu smyšlená. Reálně jsme totiž z těch prázdninových měsíců byly s Rózkou doma dohromady tak možná dva týdny. Proto je tam dost věcí, které lze vzít prostě někam s sebou. Takové ty, které jsem měla při ruce v batohu, táhla do kempu, nebo vytvářela do jeslí a pak se u nás chytly. V reálu byla polička zahlcená vším možným a úřadovala v ní mladá paní dle libosti. A když jsme se pak vracely na krátko dom, to bylo radosti z nově objevených hraček. No a když jsme u toho přiznávání, v závěru článku vám ještě povím, jak to s tím naším poličkováním je, protože jsem z několika rozhovorů zjistila, že si myslíte, že mé dítě si krásně půjčuje jednu hračku po druhé a tak jak je polička vyfocená, vypadá vlastně po celou dobu :-)

Tipy na oslavu... dospěláka

Měli jsme tu plakát. Měli jsme tu kvíz. A teď tu máme pár dalších mini blbůstek. Blbůstek na narozeninovou oslavu. 30.

Knihovnička: Co nás za poslední dobu nadchlo

Knížky milujeme. Obě. Čte se u nás skoro denně. A do knihovny si chodíme pro nálož minimálně jednou za měsíc. V oddělení pro dospělé jsme asi tak tři minuty a už slyším mami jdeme, už jdeme na dětský. Takže knihy pro mě musím rezervovat, páč není čas ztrácet čas. Ne že bych stíhala zdokumentovat všechny, ale občas si vzpomenu a nějakou blejsknu, tak vám dám report. Nejdřív knihy klasika a někdy v budoucnu ještě leporela, protože těm samozřejmě ještě neodzvonilo a jsou mezi nimi poklady.

Jesličky: Když jsem já sloužil...

Dopoledne inspirované písničkou. Další z prográmků pro dvou až tříleté děti. Když jsem já sloužil to první léto... Zaonačeno na hospodářská zvířata.

Tvoříme: jablíčková sezóna

Jablka padají ze stromu jedno za druhým a my je krom štrůdlu využili i na výtvarku. V jesličkách. Aj doma. A věřím, že teď na podzim by se mohl někdo k takové jednoduché a efektivní činnosti inspirovat. Prostě jsem jen rozpůlila jablíčko. Prcci pomalovaly rozkrojek červenou a už tiskali. Až to zaschne, vzít hnědou barvu tužky/fixky a namalovat štopku. Lístečky jsem měla předvystříhané z barevného papíru. Pro Rózu to bylo první větší seznamování s lepidlem, tak jsme to měli všude :-) Ani nevím, že jsem ji k tomu nepustila dřív, ale teď na podzim a v zimě bude na tvoření víc času... možná...

Hračky a hrátky pro druhý rok

Článek o hračkách pro první rok života je nejúspěšnějším na mém blogu. Jsem ráda, že zde už tolik rodičů hledalo inspiraci. Proto jsem se rozhodla napsat pokračování pro rok druhý. Nejde o žádný povinný seznam, jen se pokusím sepsat, co si myslím, že je fajn procvičovat, co se osvědčilo u nás a co se domnívám, že by mohlo bavit i kluky. Budu se snažit zaměřit spíše na základ, tak nečekejte spoustu vymožeností, seznam do hračkářství a moderní serepetičky. Oproti prvnímu roku je zde i velký rozdíl v zevšeobecňování. Zatímco v prvním roce jsem hračky hodně přiřazovala k jednotlivým fázím vývoje, kterými si víceméně projde každé dítě, v druhém roce už dochází k větší individualizaci. Vývoj hrubé i jemné motoriky a hlavně vývoj fází a senzitivních období neprobíhá rozhodně univerzálně, tak zase platí přizpůsobte se vašemu dítku a jeho potřebám. Doufám, že článek pomůže jako inspirace třeba v častých otázkách (na různých fórech), co dát dítěti k prvním/druhým narozeninám, poraďte co k Vánocům pro rok a půl staré dítě apod. Třeba zjistíte, že jste se hodně zaměřili na nějakou oblast (na vláčky, auta a stavebnice a přitom chybí něco na vkládání a naopak...) Do mého seznamu se "probojovaly" pomůcky ve stylu montessori, ale nejsem žádný odborník a najdete tu i další běžné hračky, hry a pomůcky. A hlavně nic není špatně. Zatímco jedno dítě je velký "čtenář" a třeba se opravdu zajímá o různé znaky a symboly, jiné prožívá takový boom v hrubé motorice, že prostě na nějaké blbinky, "učení" ani zkoumání nemá ani pomyšlení. No dost k úvodu a jdeme na to.

Špachtle s počty

Inspirace od Slovanské mámy. Róza se občas začala zajímat o písmenka a čísla. Počítání má zatím spíš jako básničku a dost přeskakuje, ale nemám tendence ji něco učit a opravovat. Také ji fascinuje měření. Metru říká metro a měří kde co. Fascinuje ji obyčejné pravítko. Ale ať měří, jak měří, většinou je vše vyjde čtyři nula, nebo tři nula :-) Myslím si, že by ji mohly zaujmout červené nebo červenomodré tyče. Ale je to dost rozměrná pomůcka a do výroby se mi zatím moc nechce... U špachtlí jsem si říkala, že spojíme zájem o znaky a v jisté míře i o délku. Když se mrknem na rostoucí řadu. Špachtle jsem udělala od 0 do 10, ale zdálo se to náročné, tak se zatím seznamujeme s 1 až 5 :-)

Děláte mi radost

Během léta se několik výsledků mé práce rozuteklo mezi Vás. Takže vždy, když jsem byla mezi našimi letními cestami doma, klusala jsem na poštu s balíčkem. A moc mě těší Vaše pozitivní ohlasy. Tak se s nimi musím pochlubit. 

MAMAblog roku, podpoříte mě?

Blog už mi nějaký ten pátek funguje, ale nikdy jsem si netroufla na nějakou soutěž. Prostě jsem neměla pocit, že by to tu bylo něco extra, co vydávat všanc. Říkala jsem si, třeba až to jednou doladím... Jenže víte co? Zatím nedoladím. Ono je to tu prostě takové jaké to momentálně chci. Na víc nemám moc času ani prostředků. A protože mi nějaké ty pozitivní reakce sem tam chodí, rozhodla jsem se, že do toho půjdu. Ne že bych měla úplně velké ambice. Blog není vystajlovaný, fotím jak dítě základní školou povinné, píšu sem tam s chybami a plácám páté přes deváté. Už několikrát jsem si říkala, jestli pokračovat, nebo toho nechat. Ale blog je pro mě místem, kde můžu upustit páru, psaní mě udržuje na rodičovské trochu při smyslech, nutí mě něco vyplodit, přiměje mě dotáhnout věci do konce. Páč jinak by možná spoustu tvoření leželo v šuplíku, protože nápady, ty já mám, sem tam se do něčeho vrhnu po hlavě, často dělám hned na několika věcech najednou, ale dotáhnout to, to pro mě není jen tak... A tak si říkám, kdyby mi soutěž přinesla pár nových čtenářů, možná nějaké nové kontakty, mohlo by mě to posunout dál. Třeba by mě to dokopalo k tomu blog zdokonalit, získat vlastní doménu, naučit se líp fotit. Nebo to prostě bude jen další zkušenost a já ráda zkouším. Takže tak, pokud se Vám tu líbí, pokud se tu rádi inspirujete, a pokud máte chvilku času, podpořte mě svým hlasem. Děkuju ♥