Co do poličky, 29. a 30. měsíc

Toto letí, toto letí. Ta naše holka už má 2,5 roku. Definitivně už to není mimino a zanedlouho už nebude ani starší batole. Jak se tohle stane? Mám pocit, že poslední měsíce kolem mě jen tak proletěly! Inspirace na tuto poličku je tak trochu smyšlená. Reálně jsme totiž z těch prázdninových měsíců byly s Rózkou doma dohromady tak možná dva týdny. Proto je tam dost věcí, které lze vzít prostě někam s sebou. Takové ty, které jsem měla při ruce v batohu, táhla do kempu, nebo vytvářela do jeslí a pak se u nás chytly. V reálu byla polička zahlcená vším možným a úřadovala v ní mladá paní dle libosti. A když jsme se pak vracely na krátko dom, to bylo radosti z nově objevených hraček. No a když jsme u toho přiznávání, v závěru článku vám ještě povím, jak to s tím naším poličkováním je, protože jsem z několika rozhovorů zjistila, že si myslíte, že mé dítě si krásně půjčuje jednu hračku po druhé a tak jak je polička vyfocená, vypadá vlastně po celou dobu :-)

Knížky. Přes prázdniny nám jich rukama prošlo hodně. Páč knížka se vejde do každého zavazadla. Nějaké nové. Velkou zásobu jsme měli i z knihovny. A už se opravdu chystám na dlouho slibovaný článek s tipy na ty, které se u nás opravdu osvědčily. Prozatím alespoň nástřel. První dvě souvisí už s naší červnovou dovolenou, ale prolínaly se vlastně celými prázdninami. Červenou Karkulku jsem vezla jako novinku k móři. Je to "pop upové" leporelo, které svými 2D obrázky Rózku baví. I mě se ilustrace moc líbí a je to tak trochu emoční záležitost, páč jsme jako děti měli Perníkovou chaloupku ze stejné řady a měla jsem ji moc ráda. A na chalupě je dokonce Popelka ještě po Honzíkových rodičích. Ale přiznám se, že text si upravujeme na vlastní, s tím tolik spokojená nejsem. No a když jsme si na dovče chtěli v klidu vychutnat božskou snídani od paní domácí, pouštěli jsme Rózce Amálku. Do té doby z tabletu znala tak maximálně Krtka a písničky, takže byla celá u vytržení. A to tak, že si na vílu Amálku hraje už skoro čtvrt roku ob den. Takže jsme šli i do literární verze. Je to první knížka, kde je mnohem více textu, než obrázků a ona u ní vydrží. Mám tě ráda. Knížka, která mi dlouho čekala na správnou příležitost v šuplíku, protože jsem ji chtěla dát Rózce při nějaké speciální příležitosti. Je totiž o tom jak má ráda maminka svého potomka za každých okolností. No nakonec se mi prostě už nechtělo čekat a vytáhla jsem ji úplně obyčejně :-) A je parádní! O Adámkovi a jeho mamince jsme četli milionkrát a pořád baví. Vyznat se prckům není na škodu. Myslela jsem si, že bude trochu vadit, že je hlavní postavou kluk, ale je to šumák. Vybízí k dalšímu povídání tak jako tak. Hlavně se při tom hezky přitulit. A aby nepřišli tatínci zkrátka, přidávám tip na takovou milou knížku o lásce tatínka zajíce a malého zajíčka. Poklad, který máme doma už hodně dlouho. A já se u těchto knížek pravidelně dojímám :-)

V krabičkách v druhé poličce jsou zalaminované aktivity, původně připravované do jeslí.

Stíny mořských živočichů. Přiřazování zvéřete a jeho stínu. Jednoduchá varianta. Kdysi už tu bylo i s broučky. O tom, kde stáhnout je v tomto článku.

Zvířecí kabátky. Přiřazování detailu povrchu těla zvířete a jeho celkového obrázku. Zas, kde stáhnout je tu.

Kolíčkování domácích zvířat. Kartičky, na kterých je vždy obrázek velkého zvířete a pod ním tři malá. Dítě má za úkol dát kolíček na stejné malé zvířátko, jako je to první velké. Jednoduché, ale u nás šlo spíše o tu práci s kolíčkem. Některé děti s kolíčky umí už mnohem dříve. U nás to trvalo, možná je to tím, že dřevěné se mačkají hůře, nebo prostě proto, že Rózka dlouho neměla mezi prsty takovou sílu na zmáčknutí. A teď ji to zaujalo. Hrála si s nimi i tak, že je nandávala na stěny krabiček a dělala tak ohrádky pro zvířata.

Puzzle pro začátečníky. Duopuzzle už byly brnkačka a tak přišla na řadu o něco složitější varianta. Z Chytré opičky jsem objednávala tyto mořské, kde jsou obrázky složené ze 3/4/5/6 kousků. Říkala jsem si, jak to bude jednoduchý přechod, ale... Mýlila jsem se. Tím že jsou výsledné obrázky v tvaru a ne prostě v obdélníku, je to pro tu naši kočku náročné. Nejlepší je předkládat vždy jen jeden obrázek a ještě musím trochu pomáhat. Nicméně líbí se.

Dřevěné puzzle. Zato tyto puzzle z bazaru překvapily. Mají 9 dílků a Róze jdou o poznání snadněji. Fígl je v tom, že na podložce je namalovaný stejný obrázek, takže vidí, co kam patří. Prostě puzzle s nápovědou. Poprvé chtěla trochu pomoci, ale pak už zvládala sama, chvíli to trvá, ale zkouší to zas a znova. A dost ji to baví.

Provlékačka pro berušku. Taktéž skladná záležitost. Článek tu.

Špalkový "geoboard". Novinka při jejíž výrobě Róza asistovala. A možná o to víc ji baví. Při navlékání gumiček je čím dál tím zdatnější a pokouší se o tvary. Článek tu.

Zvířátka. Směs zvířátek se hodí všude. Krom přiřazování k fotkám jsme je koupali v bazénku, lavoru, stavěli ohrádky v přírodě... ty se prostě neztratí.

A co ještě?

• Knoflíková provlékačka. Pomůcka, kterou jsem tahala všude sebou. Na zakázku vyrobím ;)
• Až na obloze vyjde Slunce. Jednoduchá hra na prostoje třeba při čekání na autobus.
• Hodně procházek. Hodně přírody. Zkoumání. Sbírání. Prohlížení. Všeho možného. Živé i neživé přírody. A že se toho Róza nebojí. Takže mi je občas těch mravenečků a ploštic dost líto a musím ji krotit. Takoví šneci, žabky a koťata už to snášejí o dost líp, ale dohled je potřeba :-)
• Pomoc na zahradě. Zalévání. Pletí záhonů. Seznámení s kopřivami :-) Vykopávání brambor. Sklízení všeho možného ovoce, hrášku apod.
• Pomoc tatínkovi. Róza se seznámila s nářadím. Proběhly i pokusy o zatlučení hřebíku, nebo o práci s pilkou. Ale spíš je to o tom podej, přidrž ;)
• Pomoc mamince. No co si budem povídat, nadšení z přendávání surovin z prkýnka do hrnce už opadlo. Ale stejně jsou dny, kdy chce pomáhat, kdy jsou roztlučená vejce po lince, navážené suroviny vysypané mimo mísu a tak, ale stojí to za to. Aktuálně Rózu baví hlavně asistence při pečení. Tu je tip na recept na koláč s ovocem. Teď jsme ho zkoušeli jen s tvarohem a švestkami a moc dobrý, hlavně ještě vlahý. Mňam.
• Vaření pod širým nebem. Staré rendlíky, vyřazené nádobí, voda, kytky, tráva... A kolik je z toho zábavy!
  
• Aktivity okolo náplavky. Sepsala jsem naše tipy, co s volným dopolednem/odpolednem v matičce Praze.
• Bambino Luk. A sešitky 2+.
• A jako bonus fotky z krabičky. My si fotky prohlížíme moc rády. A vzpomínky na léto se hodí. A já mám kód na krabičku fotek za poštovné 99Kč. Třeba se bude hodit.

No a teď k tomu "poličkování" a dotazům. Poličku má Róza v pokojíčku, krom této tam má ještě jinou menší, kde je prostě zbytek "nutností" Krabice s Duplem. Krabice na přírodniny, to znamená veškeré donesené poklady, jako jsou klacíky, šišky, kamínky, ulity, mušličky, žaludy... Jednou za čas probírám a vyhazuju. A jedna krabice na ostatní poklady (rozuměj ty serepetičky, které nemám ráda, ale děti je tak milují a někam se musí nacpat), to znamená různé přívěsky na klíče, reklamní předměty, krabičky, piksličky, sem tam malá figurka, ale třeba i oblečky na panenky, hřebínky apod. Také se snažím to jednou za čas zredukovat, ale už to není jednoduché, páč ta holka ví co tam má a nechce o to přijít, takže už se do toho moc nemotám a čekám na příležitost, kdy to zničí a budu mít omluvu. A pak se tam vejde pár drobností krabička s korály, zubař, pexeso. Zbytek hraček na výměnu mám v jednom rozměrném šupleti v komodě, odkud tahám a střídám. Tak to fungovalo do léta, teď se postupně pokojík zas mění, tak až bude, pochlubím se s ním.

K dotazu zda má hračky i jinde než v pokojíku... No vlastně všude. Róza ráda věci přenáší. Oblíbená hra je, dávat poklady do různých pytlíků a tašek a přenášet je, popřípadě si hrát na to, že je daruje. Taky se stává, že jí něco nejde a tak si to prostě přinese za mnou, když něco dělám v jiné části bytu. A tam to pak leží... A ještě je tu kuchyňka kterou máme v obýváku a malý stoleček který je hned vedle, kde má šanon s papíry, omalovánkami, pastelky, nůžky...

Když si hrajeme a čteme spolu, snažím se jí vést k tomu, aby danou věc uklidila a až pak si tahala další. Když si hraje sama, někdy něco uklidí, jindy ne. A to, co vynese z pokojíku zpravidla už sama neodnese, na to se musí upozornit. Uklízení je tak většinou formou spolupráce. Mno spolupráce, znáte to 1:10, páč ta rychlost a zkoumání věcí a znovuhraní, ale snaha je. Nebo to prostě uklízíme my. A tatínek taky zrovna moc netřídí, takže pak je to prostě nastrkané, tak jak to je. Ale zas do toho nechci kecat, jsem ráda, že se snaží. Oba. Takže když je zrovna období, že jsme doma, jednou/dvakrát za týden to porovnám k obrazu svému. Nechci na to tlačit a uklízení zprotivit, myslím si, že si to jednou sedne. 

A k montessori principu s koberečkem. Měla jsem ambice. Kobereček pořídila. Ale nějak se to nechytilo. Nebyla jsem důsledná. A vlastně to ani nijak úplně dodržovat nechci. Vidím smysl u menších aktivit. Ale když si dítě začne rozvíjet nějakou vlastní hru, ten malý prostor by omezoval fantazii.

Zato v obměně aktivit v poličce vidím velký smysl, vždy, když to poklidím, zůstane jen pár kousků a celé se to zpřehlední, dcera si hraje s větším zaujetím, netěká tolik od jednoho k druhému a tak nějak jí to víc baví. 

Takže tolik ke zpovědi ;)