pondělí 31. října 2016

Kolíčky

Jak prosté. S víčky si hraje Róza když vařím. S kolíčky, když věším prádlo. Teda vlastně mnohem častěji. Tak ji to chytlo, že má košík v obýváku a jeho obsah je všude po bytě. Kolíčky nacházíme na všech možných i nemožných místech. Róza je vyhazuje, zastrkává, přenáší, ocumlává. Prostě oblíbená hračka! :-)

úterý 25. října 2016

Salát s brambory

Recept sem musím dát i když nemám žádnou pořádnou fotku... Už jsem ho totiž dělala třikrát a vždy je fuč dřív než to zvládnu napravit. Taková je to dobrota. I když úplně fitness to teda není... Salát klasika - mix listového salátu, pokrájená okurka, rajče, paprika, cibule. V čem je ale fígl je kombinace osmažených brambor a dresinku. Uvěřené brambory, většinou ty co zbude od oběda (no teď už jich radši dělám rovnou víc...) mrsknu na pánvičku. A dresink je smíchaný z 2 lžic majonézy, 2 lžic jogurtu (případně zakysanky), 1 lžíce vinného octa a 2 lžiček hrubozrnné hořčice, sůl, pepř, hotovo-dvacet. Dozdobit semínky a je to. 

pondělí 24. října 2016

Výbavička II. - oblečky

Tak a je to tu... Po sepsání "neoblečkové" výbavičky, jsem se dostala i ke slíbenému seznamu oblečení pro škvrňata. Trvalo to dlouho, páč jsem ten zatracenej kus papíru nemohla najít. Nakonec na mě vykoukl z krabice s papírovým tvořením - to je vidět jak to tvoření zanedbávám :-) Takto zpětně a s odstupem mohu říct názor na ty které kousky. Berte to samozřejmě tak, že zkušenost je nepřenosná a každý to může mít jinak, ale v základu by mohlo pomoci. Vycházela jsem ze seznamu pro zimní dítě, který mi vytiskla manželova maminka někde z internetu - bohužel původ neznám... Ale stejně je značně upravený. Nejprve uvedu původní doporučení, pak jak jsem to měla já a nakonec to nejpodstatnější, jak bych to udělala teď. Tak jdeme na to.

středa 19. října 2016

Dárečky pro dvojčátka

Honzíkově spolužačce se narodila dvojčata. Zrovna jsem měla tvořivou. A tak jsem začla vymýšlet co by. Nakonec zvítězila už odzkoušená ušatá kousátka (jen menších rozměrů) a pomalovaná bodýčka. Pipláno i foceno s asistentkou :D

pondělí 17. října 2016

Zazimovala jsem ložnici

Ložnice je takové moje doupě. Pokoj, který mám ze všech nejradši. Dřív jsem tam trávila většinu času doma. I tvoření jsem si rozložila po posteli. Ale teď je okupovaná mým náročným zaměstnavatelem. Když ona spí, nikdo tam nemůže. A když nespí, není tam a to znamená, že tam nejsem ani já... Ale na druhou stranu, je to jediná místnost, kde se nechá jakš-takš udržovat pořádek. A tak se tam můžu chodit kochat a uklidňovat, když to ve zbytku bytu vypadá jako po výbuchu :-)

neděle 16. října 2016

Víkendová dobrota

Jednou se mi zachtělo připravit mému drahému nějaké pořádné jídlo. Nejsem totiž zrovna mistr kuchař - víme? Mými specialitami jsou polévky, těstoviny na x způsobů, rizota, saláty a jiné zeleninové pokrmy :D Ale byli jsme výjimečně na víkend doma a neměli žádné velké plány a tak jsem se do toho pustila. Tady máte kombinaci pro inspiraci. Plátek z hovězího válečku (zprudka osmažený na cibulce, pak podušený do měkka) s celerovo-bramborovou kaší (poměr přibližně půl na půl, uvařit, rozšťouchat, zjemnit smetanou) a fazolkami se slaninou (fazolky ze zahrádky). A tradá, vypadá to docela dobře, ne? Na antitalenta, co to s masem moc neumí. Pozn.: to že je to hovězí vleček mi řekli v řeznictví. Ale za co mohu dát ruku do ohně je ta kaše. Zkoušeli jste někdy tuto kombinaci? Je fakt dobrá! Dejte vědět, jestli vám také chutná ;)

čtvrtek 13. října 2016

Stan/tunel z hrazdičky

Už když jsem hrazdičku vyráběla, chtěla jsem, aby měla rozměry i k dalšímu využití. To znamená takové, aby se s mini úpravou nechala použít jako konstrukce stanu pro batole. Změna přišla dříve. Hrazdu jsem totiž udělala trochu "s křížkem po funuse". Prostě Róza pod ní ležela sotva pár týdnů. Asi za 14 dní se začla pohybovat a jakmile se zdokonalila, brala kramle z místa pro ní vytyčeného. Občas servala nějakou tu hračku, ale tyče jí spíš překážely při jejím prvním plazení. A protože naše princezna bývá občas ztělesněním vzteku, v zájmu svého duševního zdraví jsem hrazdu dala pryč.

středa 12. října 2016

Šestinedělí, aneb návod pro návštěvy

Šestinedělí. Šestinedělí je dávno, dávno za námi. A já už dávno chci napsat, co si o tom všem okolo myslím. Jasně, to o tom, jak je šestinedělí jedinečný čas sžívání se maminky s miminkem, jak je to čas, kdy se maminka dostává zase do kupy a dítě si zvyká na nové prostředí, toho jsou plné časopisy i internet. A je to dobře, není to jen tak. Někdo leží jako lemra, během toho času si odpočine a pak funguje. S někým mávají hormony a je psychicky hin. Někdo je jak na baterky, lítá a vymýšlí coby, aby večer padnul a vyčerpání ho zastihne třeba až za několik měsíců, kdy už pro to nemá nikdo až tak velké pochopení (já). Teď chci psát článek pro ty okolo. No prostě, pro ty, kteří jsou tak trochu mimo. Pro kamarády a přátele, rodinu.

pondělí 10. října 2016

Svatební přáníčko

Kamarádka se vdávala. A svatba to byla pěkná. V kostele. S milým farářem. Už na přípravy jsem jí tvořila svatební deník. A teď tohle přáníčko. Tak snad se líbilo. A kdo se bude vdávat příště? Svateb je teď požehnaně ;)

čtvrtek 6. října 2016

Dýňovka

Co by to bylo za podzim bez dýňové polévky, že? A jaký je ten nej recept? Upřímně nevím, mám je ráda všechny. Zkouším a experimentuji. Tahle v sobě skrývá dýni, mrkev, bramboru, cibuli, česnek, zázvor, zeleninový vývar, šťáva z jednoho pomeranče a doma dělané kokosové mléko i malinko strouhaného kokosu. Jindy tam šoupnu chilly, smetanu, kurkumu, nebo třeba muškátový oříšek. Nebo uzenou papriku. Nebo dýni nejprv upeču. A jsou dobré všecky. Jaká je ta vaše nejoblíbenější přísada? Třeba se u příští inspiruji. Myslím, že dýňová vystřídala definitivně letní cuketovou a bude na talíři ještě mockrát, než mě zas chytne nějaká další. Tahle barva mě ale jen tak neomrzí :)

Když jsme u té dětské radosti...

... my nemusíme pořizovat hračky. Venku si Róza vystačí s listím, viz foto v minulém článku. Doma zase s víčky :-) Poctivě plním svůj podzimní plán a pokořila jsem další kuchyňské skříňky. Drahou samozřejmě zajímalo úplně všechno, co se ze skříněk nechalo vytahat. Víčka jsem uznala za vhodná a bezpečná. A tak je z nich teď každodenní hra, když já vařím. Krom toho věšet se mi na nohy a šplhat po úchytkách od šuplat, ale o tom zas někdy příště :-) 

středa 5. října 2016

Jak málo stačí k dětské radosti...

Máme za sebou bezva víkend s partou. Myslím si, že jsme si ho báječně užili a to jsme neděli nic moc zvláštního a velkolepého. Nasmála jsem se zas na dlouho dopředu. A k tomu všemu stačily úplné maličkosti. Takové dětské radosti. Jako společně připravovat nejlepší bramboráky a k snídani vafle. Nebo si dělat neustále srandu z toho, že nám neteče voda. Vyrazit na výlet. A ztratit se. A ztratit se navzájem. A volat na sebe v zalesněné stráni jako Hujerovi. Objevit nejvyšší bod kopce. Radostně se na něm fotit a pak zjistit, že to byl jeden z těch "nounejmových"menších kopců v okolí. Zkoušet jak kope elektrický ohradník.

neděle 2. října 2016

Možná v jiném životě

Tak tahle kniha mě opravdu zaujala a klíďo bych ji doporučila! Je o slečně, která se už po několikáté stěhuje. Teď však zpět do svého rodného města. Běžný námět - řeší vztah, rodinu, seberealizaci. Co ale běžné není, že to vše řeší dvakrát. Totiž jednou se děje vše když se v osudový okamžik rozhodne tak, a podruhé onak. A člověk prostě neví. Většinu knihy jsem čekala, zda nechá autorka dojít hlavní hrdinku do stejného cíle, jen rozdílnými cestami, nebo jí připraví dva různé - jiné životy. Rozjímala jsem sama se sebou, zda je nějaký osud, nebo si život opravdu řídíme sami anebo je pravda někde napůl? Kniha, která vede k dalšímu přemýšlení. Prostě jsem ji potřebovala dočíst. Takže za mě super. Autorka Taylor Jenkins Reidová.