Šestinedělí, aneb návod pro návštěvy

Šestinedělí. Šestinedělí je dávno, dávno za námi. A já už dávno chci napsat, co si o tom všem okolo myslím. Jasně, to o tom, jak je šestinedělí jedinečný čas sžívání se maminky s miminkem, jak je to čas, kdy se maminka dostává zase do kupy a dítě si zvyká na nové prostředí, toho jsou plné časopisy i internet. A je to dobře, není to jen tak. Někdo leží jako lemra, během toho času si odpočine a pak funguje. S někým mávají hormony a je psychicky hin. Někdo je jak na baterky, lítá a vymýšlí coby, aby večer padnul a vyčerpání ho zastihne třeba až za několik měsíců, kdy už pro to nemá nikdo až tak velké pochopení (já). Teď chci psát článek pro ty okolo. No prostě, pro ty, kteří jsou tak trochu mimo. Pro kamarády a přátele, rodinu.

Pro ty, kteří se na miminko těšili, protože vás mají rádi, ale netahali ten pupek, nemuseli to dítě vytlačit, nestali se pro někoho zdrojem potravy, nejsou chodícím koktejlem hormonů a ani nemuseli toto vše snášet devět měsíců a následné dny v přímém přenosu (zdravím všechny chápající drahé polovičky, které se snaží, ale stejně to nikdy nemůžou opravdu pobrat - nicméně i ta téměř nekonečná podpora a snaha je občas nadlidský výkon, pokud máte snášet dennodenně někoho, kdo tak nějak nevládne svému já). Hned z kraje chci podotknout, že článek není proti nikomu namířen a že si nestěžuju! Navíc každý to má trochu jinak, takže to třeba neplatí pro všechny maminky. Ale stejně prostě pár rad.

Je jasné, že na toho Pupíka se všichni těší. Chtějí se s ním seznámit, ale! Všechno má svůj čas a své podmínky. Kapitolou samo o sobě jsou návštěvy. Pro většinu maminek jsou návštěvy vítaným zpestřením času. Ale vyčkejte. Pravděpodobně to nebude hned dva dny po návratu z porodnice. Počítejte s tím, že novopečená matka není v úplné kondici. Takže lidé, kteří chtějí přijít na klasickou návštěvu, kde o ně bude postaráno, hned za dveřmi uklizeného bytu dostanou papuče, usadí je na pohodlné křeslo a budou občerstveni kafíčkem a domácím moučníkem se objednají na později. Možná o několik týdnů. Ale pravděpodobně za dlouho. Třeba nikdy. Nebo až dané dítě dospěje a odstěhuje se. Pokud s tím počítáte, chápejte nedostatky v bydlení i pohostinnosti. Dárečky pro miminko jsou fajn. Je to milá pozornost a podíváme se na ně jindy. Co je ale opravdovým dárkem pro matku mimina je pochopení (když tak alespoň předstírejte), rozptýlení a pomoc. Pokud tedy danou osobu znáte, jste jí blízcí a víte, že ji to neurazí, vyrazte na návštěvu s něčím dobrým. To, že nebude muset řešit, co udělat k večeři, to je to co pomůže. Nebo, že se obsloužíte a kafe si uvaříte, zatímco ona vyměňuje už tisícou plínu. A uvaříte to kafe i pro ni. A přinesete k němu moučník. Možná, že vás i nechá vše nandat do myčky. Nebo tu myčku vyprázdnit. Při tom, až vám bude vyprávět kolik hodin to trvalo, jak často musí v noci vstávat a že to její dítě má ten nejkouzelnější výraz ve tváři, můžete vyžehlit plíny, které se kupí mimoděk v rohu. Ale to jen jste-li opravdu blízké kamarádky. nebo kamarádi, kteří vědí jak se podobné nástroje používají :-) 

Co ale platí pro všechny. Pamatujte, ta ženská která sedí před vámi, má za sebou pravděpodobně největší výkon svého života. Viz řádky výše. Neočekávejte od ní, že vás bude bavit hodiny. Možná jí bude stačit půl hodinka/ hodinka společnosti a bude toho mít tak akorát. Nemyslí tím, že by vás ráda neviděla, ale je toho prostě hodně. Musí si vzpomenout z kterého prsa napojit dítě tentokrát, musí desetkrát za den do sprchy, musí neustále kontrolovat ten nejkouzelnější výraz dítěte na světě a také musí odpočívat a nabrat síly. A i když to tak možná vůbec nevypadá. Snaží se, aby ta domácnost fungovala. Alespoň trochu. Takže tak. Zkrátka správná návštěva ví, kdy má odejít. A ví, kdy vzít sebou TO dítě, které má TEN výraz, ale také docela silné plíce. Takže, až se na to bude mamina cítit, možná i ocení, pokud jí toho drobečka vyvezete na chvíli ven. Ale jen blízko. Abyste mohli, kdykoliv bude potřeba přijít zpět. Na druhou stranu pochopte, když vám prcka nebude chtít půjčit ani do náruče, natožpak do kočáru. Třeba bude stačit, abyste kontrolovali spící dítě, zatímco ona se bude moci v klidu vysprchovat, aniž by se bála, co by se tomu drobkovi mohlo stát. A třeba nebude potřebovat pomoct vůbec, protože bude úplně jiná než já. Ale víte co? Nabídnutá pomoc nikdy neurazí ;) 

Závěrem chci podotknout, že já měla milé návštěvy a hlavně úžasného muže, díky kterému jsem se nemusela alespoň na začátku starat téměř o nic. Vařil mi samé dobroty. A když pak musel do práce, občas mé stravování vypadalo následovně :-)