Stan/tunel z hrazdičky

Už když jsem hrazdičku vyráběla, chtěla jsem, aby měla rozměry i k dalšímu využití. To znamená takové, aby se s mini úpravou nechala použít jako konstrukce stanu pro batole. Změna přišla dříve. Hrazdu jsem totiž udělala trochu "s křížkem po funuse". Prostě Róza pod ní ležela sotva pár týdnů. Asi za 14 dní se začla pohybovat a jakmile se zdokonalila, brala kramle z místa pro ní vytyčeného. Občas servala nějakou tu hračku, ale tyče jí spíš překážely při jejím prvním plazení. A protože naše princezna bývá občas ztělesněním vzteku, v zájmu svého duševního zdraví jsem hrazdu dala pryč.
A před měsícem ji zase dotáhla a navěsila na ni deku. Pár gumiček a tradá, stan hotov. Jenže... Hlavička zatím nepobrala, že když vleze dovnitř, musí se otočit a vylézt tou samou dírou zpět. Další pláč. Pomóc. Až tatínka napadlo, dát ten krám do prostoru a ejhle, tunel jako stvořený. A tam už se to naše škvrně nebojí. Další obměna pro malého človíčka, kterého dlouho nic nebaví. Ale už mám vymyšlené další předělávky ;)