Kostky

Trošku se zpožděním, ale přeci. Třeba někomu kdo má prtě pomůže k nové zábavě. V létě, když bylo Róze nějakých pět měsíců, mě trklo, že už by mohla projevit zájem také o kostky. Jenže ty v našem repertoáru zatím chyběly. Nelenila jsem a zapojila závity, jak to vymyslet. Nejvíc by se mi líbily "kostky" z nařezané kulatiny z mojí oblíbené břízy, kterou musel táta porazit. takové různě dlouhé válečky. Ale to je dost práce a čas nikde = odloženo. Chtělo to rychlejší řešení. Vzpomněla jsem si, že na svatbu mi taťka nařezal dřívka pod svíčky. Pod svíčky, které se nakonec nezapalovaly. Zalovila jsem v komoře a našla krabici. Vytahala jsem hřebíčky a bylo hotovo. Zábava k nezaplacení. A víte co? Za dva dny přišla kamarádka a přinesla Róze její první opravdové kostky :-) To podvědomí asi funguje :D A když už jsme byli u stavění komínů, vytáhla jsem i klasické vkládací kelímky od jiné kamarádky a najednou bylo variant! Ale co myslíte?
Ano Rozárka se řítila ke každé postavené věži, aby ji hned zneškodnila, ale kterou zbořila první? Tu dřevěnou a pak ta kolečka pěkně ožižlá :) Jen poznámka, není to nic pro útlocitné uklízecí maniačky - je z toho docela bordel, než opadají povolené kousky kůry. Což také znamená, že byste měli prozkoumat z jakého stromu daný kus dřeva pochází. Některé dřeviny jsou jedovaté... Tak hurá postavit už po tisící věžové městečko k rozmetání ;)
Článek je dost se zpožděním, protože jsem stále doufala v lepší fotky. Bohužel, Róza je rozmazána všude... Ale zase můžu potvrdit, že dřevěná kolečka stále frčí :-)