Kari síť

Když jsem před pár lety do společného bydlení přitáhla stojan na kytky z tyčí do betonu, klepal si Honzík na čelo. Postupem let je čím dál tolerantnější k mým experimentům. I když tentokrát mé nadšení z toho, že jsem u našich našla na zahradě za kompostem rezavou kari síť úplně nesdílel a v telefonu zněl lehce rozladěně, nechal si to projít hlavou. A nakonec to vypadá hezky. To že si mým dalším půdním nálezem žulové kostky na dopisy, kterou jsem chytře schovala do tašky, natloukl holeň raději rozmazávat nebudu...

Nápad si nebudu přisvojovat, inspirovala jsem se tu na blogu Piece of North. Dřina okolo už byla má a jen má. Rez se nikomu jinému dostávat dolů nechtěla a opatřit milion čtverečků 10 x 10, které jsou vroubkované třemi nátěry také ne. Trvalo to věčnost. Ale myslím, že to stálo za to. A Honzík si mezitím užil nefalšovaný půlden mateřské dovolené s kojencem. A obstál. Je prostě príma!

No a na "nástěnce" nesmí chybět klíče (plánuji i ladící přívěšky/cedulky ke klíčům, ale nevím jak obstojí :P). Náš šetřící souboj na společné víkendy dostal nové skleničky. Pak tu jsou pravidla Člověče nezlob se, aneb vzpomínka na víkend s partou. Pírko Bůh ví odkud. Kresba ptáčka na ručním papíru z Lovosické papírny, aneb připomínka dovči. A věnec. Z břečťanu.