Vánoce, aneb jaké byly?

Krásné. Samozřejmě krásné, páč to už je úděl Vánoc, že? :-) Doufala jsem, že ty letošní budou alespoň o chlup lepší, než ty loňské a byly. Loni totiž se střevní chřipkou, ale nakonec si z toho zpětně samozřejmě děláme legraci a i tak byly úžasné. Letos byly s nachlazením tatínka i našeho přerostlého mimina. Rýmička však nenaušila jejich nadšení, takže vlastně jakoby se nic nedělo. Já byla utahaná, jazyk až na vestě, ale na druhou stranu, na samotný Štědrý den spokojená, že už je vše připravené a nemusím nic dělat na poslední chvíli. O tom, co tomu předcházelo později. Svátky s dítkem, kterému už brzy budou dva roky byly peckový. Rozárka bez nějaké představy o tom, jak to bude probíhat a co může čekat (páč ty loňský si přirozeně nepamatuje), byla šíleně roztomilá a člověk by ji láskou sežral, nebo se dojímáním roztekl.

Snídali jsme Vánočku s kakaem, ze snídaňového stolku na rozloženém gauči. Zalíbilo se nám to natolik, že jsme tak činili celý další týden. Pokud jsme byli doma. 

Dopoledne jsme vyrazili na procházku na Vyšehrad. A náladu nám nemohl zkazit ani fakt, že podobný nápad mělo asi tak milion dalších lidí. Ostatně téměř všichni se smáli. A my měli svařák v termosce :-) 

Róza si zaskotačila na hřišti, mrkli jsme se na Betlém a učinili druhý pokus o získání Betlémského světla. Marný. Stejně jako předešlý večer, kdy jsme pro něj byli na Václaváku a donesli jsme ho skoro domů, nám s ním vítr zatočil. Snaha byla.

Cestou domů nám Honzíkova mamka dala do krabičky rybí polévku i filety kapříka, které už jsem jen obalila. Máme to dobře zařízené. Salát už byl od předešlého dne a nesežrali jsme ho jen díky velkému odříkání. Vánočka od maminky. Klobásy natočené...

Následoval kouzelný podvečer. Z odpoledního spánku se Róza probudila skoro za tmy. Natěšená, že mamka bude mít šaty a ona sukýnku. Obřadně pozorovala otce, kterak se holí a připravila si na to i stoličku a občerstvení. 

Aby si ti dva zkrátili chvíli do večeře, rozbalili posledních několik balíčků z adventního kalendáře a s novými kostkami postavili ještě vyšší komín. Také to tak máte, že nikdy kalendář neotevíráte přesně každý den? Já to tak mám snad od mala. Ostatně mně ještě visí nad oknem dva pytlíky s adventními laskominami, na které nebyla v mezičase chuť díky přežrání. Zůstaly ušetřené na chvíle klídku, kterou si vychutnám, když Rózka spí po obědě a manžel musí chudák makat. 

Večeře měla trochu katastrofický scénář, ale nenechali jsme se rozhodit a já plně ocenila fakt, že ubrus (který jsme na stole neměli už více jak rok) nejenže zůstal na svém místě, ale dokonce zůstal bez poskvrny. 

A nikdo si nepokydal červeným zelím slavnostní oděv. 

Mléko (které podáváme ohřáté jako předkrm s vánočkou) mi vyteklo v mikrovlnce. Polévka před podáním lehce vychladla. Kapr byl obalený ve hrudkách toustového chleba, páč odpoledne jsem zjistila, že nemám strouhanku, kterou běžně potřebuju tak akorát na podzim do štrůdlu pod jabka. A tak jsem sušila tousťák v troubě a pak se ho snažila nastrouhat. Klobásy byly vypečený tolik, že se daly považovat za formu slaných krekrů. No čekala jsem až budou krásně opečené do zlatova, což se nestalo ani po hodině. 

Na druhou stranu mladá dáma vydržela celou dobu u stolu aniž by se snažila skákat z vysoké židle bungee jumping bez lana, ochotně ochutnávala vše předložené, nevztekala se a neházela jídlo pod stůl. Objevem byla panáková sklenka na nožičce, ve které měla Rózina obřadně vodu a byla ji ochotná do sebe klopit s nezvyklým nadšením. Dostat do ní tekutiny je totiž náročným úkolem každého dne. Nevhodnost učit ji to, nám došla hned následujícího dne, kdy chtěla klopit panáky na rodinné oslavě a my museli mít oči opravdu na stopkách.

A nadešel zlatý hřeb večera. Jestli jsem si myslela, že mám svoji dojemnou chvilku za sebou díky předvečeřovému proslovu, byla jsem na omylu. Musela jsem se držet celý večer, abych nebulila dojetím jak želva. Neb po večeři tatínek pravil, že teď asi přijde ten Ježíšek. A Rozárka mu šla otevřít dveře :D Tak jsme si vysvětlili, že tak to nechodí a šli ho vyhlížet do ložnice z okna. Po zacinkání zvonečku Róza prostě vydechla Ježíšek a se hnala do obýváku, kde byla konsternována tátou, který měl prskavku. Z prskavky a přítmí byla hotová tak, že si v první chvíli ani nevšimla dárků. Na rozdíl od minulého roku, byla nakonec z dárků úplně paf a nejraději by je rozbalovala všem. Prozíravě jsme dali pod strom jen ty, které byly určeny pro daný večer. Rózka si užila rozdávání, rozbalování i samotné dárky. Celkem jich tam měla jen pět, ale o to větší radost z každého měla. Nadšeně si navlíkala i rukavice. A s každým si hned mohla dosyta pohrát. Kuchyňka byla boží, ale když si rozbalila malé porcelánové hrnečky, bylo o top dárku letošních Vánoc rozhodnuto. Od toho dne každé ráno vstává s myšlenkou na vaření kafíčka. 

Ježíškovi jsme poděkovali dalšími prskavkami před domem. To roztomilé Ježíšku dík, bylo tak kouzelné, až mě mrzí, že to nemáme na videu.

Další dny byly dost našlapané. Rodina je veliká a tak se nadělovalo ještě další čtyři dny. Se všemi jsme se moc rádi viděli, ale také jsme se upřímně těšili na trochu klidu mezi svátky. Vidět to bylo i na kráčmeře. Čím dál míň ji zajímalo rozdávání a rozbalování dárků a ten poslední den si prostě zabalila dárkovou tašku a oznámila, že dem domů. Ani by jí nevadila normálně tak nenáviděná cesta autem.

Po dni a půl odpočinku přišly na řadu pro změnu kamarádi. A tak jsme se ani nenadáli a drželi v ruce sklenku se šampaňským a slavili přelomovou půlnoc.

Prostě to bylo jak na horské dráze, nebo jako bychom se na Vánoce koukali z rychlíku :-) 

Byly úžasné a nejvíc super v tom, že Honzík nemusel do práce a byli jsme spolu, takže bych na ně teď nerada házela špínu a to pozitivno překryla nějakými úvahami, ale na druhou stranu jsem i dost přemýšlela a musím si to někam zaznamenat, páč příští rok bych chtěla prožít Vánoce a advent tak nějak poklidněji a víc to vše vnímat. 

Mít víc času jen být. Nepřemýšlet pořád co kam zabalit, co nezapomenout, a jak denní režim rozvrhnout tak, abychom byli všude na čas a Rózka nebyla rozespalá/unavená/přetažená. Mít v rovnováze čas, který se věnuje tradicím, návštěvám (i když příjemným) a čas, který si zařídíme po svém, podle chutí v danou chvíli, podle toho na čem se dohodneme my tři.

Už během adventu jsem si letos tak nějak víc uvědomovala jak celé Vánoce a hlavně ta atmosféra je v rukou maminek. Vtipné je, že současně měli na mámami článek v podobném duchu a dokonce vydali i knihu o tom, jak Vánoce připravit tak, aby si je všichni užili. No, na knihu jsem neměla čas. Což o lecčems vypovídá. Nejprve jsem měla pocit, že letos to půjde. Včas věnec, včas adventní kalendář. Včas vymyšlené dárky. Co jsme nestihli z velkého úklidu do konce listopadu jsem byla rozhodnutá ignorovat. V hlavě tu idilku, jak u vánočních filmů popíjím svařák a vážu mašle. Nějak se z toho ale vyklubalo každodenní večerka mezi půlnocí a druhou ranní. S asistencí nebohé dcerky, která málokdy vydrží po půlnoci v posteli beze mě, protože je to fáze dne, kdy nesnese nikoho jiného. Často mi usnula při kojení a já tak s polštářem a miminem na klíně mohla pokračovat. Ale byly dny, kdy jsem spěšně uklízela balící papír a dárky, protože při světle spát odmítala a vše ji hrozně zajímalo. A já děkovala, že ještě nemá ani šajnu o tom, co tam dělám. Příští rok už by mi to nesežrala. Ačkoliv jsem měla dárky objednané brzy, nervovala jsem se se zpožděnými balíky. Dárky jsem balila sice už od začátku prosince, ale asi na pětkrát, páč pořád něco scházelo. Nevymýšlela jsem moc novinek a na tvoření dárků (krom těch fotografických) jsem se vybodla, protože jsem věděla že je to nad mé síly a stejně bylo pořád co dělat. Hezky to shrnula kamarádka: Ty taky ovládáš to umění naložit si toho na sebe víc, než můžeš zvládnout? Jojo ovládám a ovládám i to, být pak na sebe naštvaná, že to nestíhám  :D

Vím, že ten spěch se mi úplně moc nelíbil a příště bych to chtěla víc v klidu. Ale jak? Asi začnu připravovat vánoce už v listopadu, abych si pak ten advent opravdu vychutnala...

O tomhle všem jsem přemýšlela v posledních dnech a odrazí se to v mých předsevzetích do dalšího roku. Už si je zase dávám. A možná, že se Vám s nima svěřím. Páč pak bude větší ostuda je nedodržet :)
Takze Vanoce krasne a trochu hekticke. Roza milacek vsech a ty ocka, jak jsem chtela, zarila jak hvezdicky. 

A jaké byly vaše Vánoce?