Digitální Project life

Project life. Možná jste mu propadli a možná ani nevíte co to je. Ve zkratce je to forma uchovávání fotografií v plastových kapsách, které se zakládají do alb/šanonů a k dotvoření celkového efektu se používají různé kartičky či získané artefakty jako jsou třeba vstupenky apod. Více najdete třeba tu. Kdo je tu déle, možná ví, že jsem dřív dělala Honzíkovi ke každému výročí album. Jenže tato alba byla spíš na parádu (moc se hodili třeba na svatbě, kde si je mohli prohlížet hosté v takových těch hluchých časech), ale moc fotek se do nich nevešlo. Proto jsem zbytek fotek dávala do obyč alb. Loni před Vánoci jsem se zařekla, že takové album už ne. Sice mě tvoření moc baví, ale nemáme na ně moc prostory. Pracuju u jídelního stolu a kvůli mé drahé musím vždy vše uklidit a to je dost neefektivní, pak víc času rozkládám všechny ty papírky, odstřižky, fotky, výřezy, lepidla a pásky... než skutečně tvořím. Navíc jsem chtěla aby všechny fotky byly po kupě.

Klasický project life se mi děsně líbí, to množství kartiček, které se mohou použít, možnost do plastových kapes založit vše, co nechci ztratit. Jenže je to taky módní trend a docela drahá záležitost. A hlavně se na to musí člověk docela dopředu připravovat. Někdo má dokonce sešitky, kde si zaznamenává rozmístění fotek do kapes a hledá vhodné kartičky. Někdo si dělá kartičky doma. A určitě má výhodu ten, kdo si může fotky doma tisknout. A já jsem na tohle hrozná. Říkala jsem si, že ve finále by to bylo ještě víc práce než s mými albumy, stejné rozkládání a uklízení a že to momentálně není v mých silách. Zjistila jsem, že existuje i digitální forma. A to se mi jevilo jako schůdnější, prostě si jen nacvakat fotky v aplikaci, kdy má člověk chvilku času a pak klidně tisknout vše najednou. Šla jsem do toho. 

Prvně jsem si stáhla aplikaci od Becky Higgins, samotné zakladatelky Project lifu. V aplikaci jde dělat koláže, je tam spoustu žurnálových katiček ať už v základní řadě, či za příplatek a samozřejmě můžete poskládat celé stránky. Pro mě to ale mělo háček. Je to aplikace na tablet/telefon a já mám naprostou většinu fotek v počítači, kde je také upravuju a zdálo se mi dost nepohodlné pořád fotky posílat sem a tam, navíc raději pracuji s velkou obrazovkou. Proto je aplikace tip spíš pro ty, kteří hodně fotí na mobil, nebo jim nevadí to co mně :-)

Pátrala jsem dál, páč jsem si říkala, že snad existuje jiná možnost. Dalo mi to docela práci, zdá se totiž, že v Čechách digitální project life nefrčí, nebo se o něm neví. Na Pinterestu jsou ale obrázky, i odkazy. A tak jsem narazila na Tracy Larsen, která mimo jiné dělá i stránky pro project. Jsou to vytvořené strany s předpřipravenými okýnky, do kterých napasujete svoje fotografie. Několik příkladů má volně ke stažení, je třeba shlédnou video jak s nimi pracovat. Já jsem si pak vybrala dva placené balíčky velkých čtvercových stran a s tím už se dalo kouzlit. Když jsem si to "ošahala" pracovala jsem s nimi i mimo vyznačená pole a přizpůsobila si je tomu, co jsem zrovna potřebovala.

Tak to bychom měli strany, teď ke kartičkám. Jak jsem říkala, u nás jsem o digitálním projectu nic nenašla, takže jsem nenašla ani české kartičky. Je možnost zakoupit si české a pak je scanovat. Nebo si udělat vlastní ať už ručně nebo v PC. Ale do toho se mi nechtělo. A tak jsem stahovala. Na Pinterestu seženete hodně volně ke stažení. Jenže jejich problém je, že jsou většinou v PDF, což je dobré pro tisk, ale ne pokud chcete každou kartičku zvlášť pro práci v počítači. A tak jsem několik večerů strávila tím, že jsem je rozřezávala a ořezávala o anglické texty. A víte co? Nakonec jsem ve finále použila do celého alba asi tři! Protože jsem zjistila, že se mi strany líbí co nejjednodušší.

Když ale člověk nemá kartičky, chce mít popisky hezkým písmem. A tak jsem další večery trávila stahováním písem a učením se, jak je nainstalovat do počítače :D Třeba tu je hodně fontů, ale je třeba si je rozkliknout a mrknout, zda mají i českou diakritiku. Obdobně jako u kartiček jsem jich stáhla mraky, abych si uvědomila, že do knihy použiju dva maximálně tři, aby se to netlouklo. 

Tááák, měli bychom stránky, kartičky a písma. Připočtěte spoustu času s úpravou fotek a jejich následným vkládáním do stran a je hotovo. Já dělala album za celý rok. Cca 1 týden = 1 strana. Výjimečné události jako oslavy, Vánoce, dovolené a jiné významné dny samo zvlášť. A když nepočítám to, že člověk ty fotky musí nejdřív vybrat z toho kvanta, které má, samotná tvorba mi trvala skoro tři týdny. Skoro každý večer několik hodin práce. Spát jsem chodila dlouho po půlnoci. Dala jsem to, ale příště (jestli bude nějaké příště) si to hodlám lépe zorganizovat!

A teď co s těmi stranami. Můj původní plán byl, nechat je zvlášť vytisknout a vkládat je do mnou vyrobeného šanonu (abych se alespoň na něčem mohla vyřádit s lepidlem v ruce), plusem mělo zůstat i to, že bych mezi strany mohla vkládat další vstupenky, obrázky, mapky a jiné nasyslené věci. Oslovila jsem několik firem, které dělají fotoknihy v příslušné velikosti, zda by bylo možné nechat vytisknout pouze strany, tedy fotoknihu bez desek a bez svázání. Jenže jsem narazila, možné to nebylo. A tisknout fotografie 30x30cm by se mi dost prodražilo. Takže nakonec jsem mé snažení nechala vytisknout jako fotoknihu a vzadu jsem nechala pár volných stran, kam mohu vlepit některé z pokladů.

V létě jsem dělala recenzi na fotoknihu od Saal Digital. Zdokumentovala jsem v ní naši dovolenou. Fotokniha je krásná, ale když jsem hledala cenu za mnohem vyšší počet stran, nebyla jsem moc nadšená. Kniha je krásně zpracovaná a má poměrně vysokou gramáž jednotlivých stránek. Říkala jsem si, že tentokrát vyzkouším jinou firmu a stránky nemusí být ani tak pevné. Měla jsem dobrou zkušenost s krabičkami fotek od Bontia a tak jsem šla do nich. Musím říct, že jejich program mi nevyhovoval tolik, jako ten od Saal. Je v něm o poznání méně možností rozložení stran a hraje se tu hlavně na velké fotografie. Ani možností písem, či obrázků k dotvoření není tolik. Na druhou stranu, mě to mohlo být úplně fuk, protože jsem strany vkládala již hotové. Výroba a dodání knihy nebylo tak rychlé, jako u první firmy, ale bylo to také v předvánočním čase. Plusy navíc, ale mohu dát za bezproblémové prodloužení kuponu na knihu, když jsem nestíhala. A konečně k výsledku. Strany silné tak akorát. Fotky mají krásné barvy. Nejsou použité ploché švy, jako u Saal, takže případné fotografie na dvoustranu, by nebyly tak atraktivní, ale ty já v knize neměla. Celkově by knížka byla perfektní k účelu pro který jsem ji vybrala, kdyby nebylo malé/velké ale. Kniha se pravděpodobně vinou České pošty někde zatoulala, takže jsem psala první "stížnost". Pak se zázračně našla na úplně jiné poště, než na kterou by měla být v případě nezastižení uložena (to že se ani nesnažili zastihnout netřeba zvláště komentovat). Tam jsme si ji vyzvedli při cestě na rodinnou událost. Chyba, že jsme balík hned neotevřeli, ale pospíchali jsme. Na balíku nebylo podle mě na první pohled nic znát, ale kniha uvnitř byla poškozená. Bylo znát, že upadla ať už ve výrobě, nebo při přepravě na roh a hřbet knihy je zdeformovaný. Což u dárku za nějakých 1700Kč se mi samozřejmě nelíbilo. Stěžovala jsem si podruhé, výměna emailů byla rychlá, nafotila jsem problém dle pokynů a dostalo se mi informace, že kniha jde znovu do tisku a oni vyřizují reklamaci s poštou. A od té doby nic. Kniha i tak udělala pod stromečkem radost, ale víte co... Článek jsem chtěla publikovat až po vyřízení problému, ale už se mi nechtělo čekat. Až se vše vyřeší, doplním informace, abych s klidným svědomím mohla firmu ne/doporučit.

Tak a to je vše. Dlouhé, ale snad nějakému podobnému bláznovi alespoň trochu ušetřím práci. Uchovávání fotek zdar :-)

Pozn.: Nová kniha dorazila a je úplně v pořádku!