Procházka v Praze. Nic náročného. Občas jdem pro změnu do trochu vzdálenějšího revíru. Možností je spoustu. Třeba procházka od zastávky U Labutě okolo rybníka, kde jsou kačeny, lesem podél Thomayerovy nemocnice k restauraci Na Tý louce zelený. Na zahradě restaurace mají pár zvířat - ovečky, prasátka. Krmit je děti mohou granulkami z automatu u ohrádky. Restauraci máme vyzkoušenou. Byly jsme tam i s kamarádkou a její holčičkou a narazili jsme na milou obsluhu, bez výhrad ke stravování dvou batolat :-) Odtud se můžete vymotat zástavbou k zastávce IKEM, nebo pokračovat dál do kopce k restauraci U Krále Václava IV. Kousek od ní je dětské hřiště a u hájenky obora s daňky, srnkami... Odtud vede silnice skoro až k zastávce Ústavy Akademie věd. Hezky je tu v každém ročním období. V hezkém počasí je plus, že trasa vede podél Kunratického potoka, který je lákadlem pro děti. Cestou natrefíte i na přístřešky, kde si můžete sníst svačinu a odpočinout.
Jen snad bacha v zimě. Před rokem nás napadlo jít se projít do zmrzlé krajiny i s kočárkem. a občas to bylo dost náročné. Nejúsměvnější byl jeden úsek mezi Labutí a na Na Tý louce zelený, kde se měl sejít prudký kopec. Problémy měl každý, šlo projít po kraji a chytat se každého stébla, nebo to zkoušet lesem. Místo bylo totálně ucpané skupinkou chlapců a mužů s mentálním postižením a jejich doprovodu, kteří zde také byli na procházce a stejně jako my všichni ostatní neodhadli terén. Situaci jsem absolutně nezáviděla vychovatelkám/pedagožkám, protože bylo velmi těžké mít všechny pod kontrolou. Každou chvíli někdo ležel na zemi, kluci na sebe houkali, někteří se báli, jiní z toho byli celí paf, ale většina z nich měla naprostou, nehranou, upřímnou radost a smáli se na celé kolo. A jejich veselí bylo dost nakažlivé. Já nesla nespokojenou Rozárku v náručí lesem a procházela mezi kluky, kteří se s nadšením váleli po zemi. I já část nakonec sjížděla po zadku. Honzík ten sjížděl zledovatělý kopec s kočárem. Ona skupinka to nakonec vzdala a doprovod v podobě tří křehkých žen se snažil zase dostat zpátky nahoru hrstku těch, kteří se mezitím dostali dolů. Groteska, prostě procházka na kterou se nedá zapomenout.
Doprovodné fotky k článku jsou z podzimní procházky. Jezdí sem určitě bus 193, ale spojení jsou i jiná.
Prahu v podstate neznam, ale verim, ze je kam si vyjit. M.
OdpovědětVymazatTo určitě dá, jen je škoda, že je skoro vše s přestupama :-)
VymazatTo je taky naše oblíbené místo na procházky od Adamových miminkovských dob :-) Obě děti tam potrénovaly chození, běhání, požírání čehokoliv a oba se tam naučili jezdit na kole :-) V restauraci Na tý louce zelený jsme slavili Adamovy 3. narozeniny a on byl tak nadšený, že si to dodnes pamatuje :-) Zuzka a spol.
OdpovědětVymazatFakt? To je hezký, je tam fajn. My tam nejsme tak často, spíš tak jednou v každý sezóně, ale také se nám tam líbí ;)
Vymazat