Datum: Přesvědčení, že naplánovat zimní svatbu bude brnkačka a všude bude volno, jsme museli hodit za hlavu hned na začátku a to při plánování data. Raději si ihned ověřte, zda tam, kde jste si obřad vymysleli mají volno a hlavně zda mají oddací den. Opravdu mě do té doby nenapadlo, že třeba tak velké město jako Liberec má vypsaných jen pár dnů do měsíce a i když se ty dny oddává jak na běžícím pásu, tak jsou beznadějně zamluvené! Podle mě platí čím menší obec, tím menší problém. Na menším městě už měli oddací všechny víkendy a na malé obci, by si člověk mohl podle mě vymyslet jakékoliv datum. Pokud se vám ale zalíbí malá vesnička, zjistěte si, zda jejich statutární zástupce má právo oddávat občany, kteří nemají v jeho obci trvalé bydliště.
Obřad: Obřad proběhl v kostelíku v Bílém kostele nad Nisou. Tento kostel byl po povodních zrekonstruován a není vysvěcen, proto je zde možné provádět občanské sňatky. Na úřadě jsou tu velmi milí a vstřícní, dovolí si připravit vlastní výzdobu v kostele. Poplatek za propůjčení kostela je oproti hradům, zámkům, muzeím či galeriím opravdu symbolický! Ale pozor, je to malá obec a starosta nemůže oddávat pár z nichž alespoň jeden nemá trvalé bydliště v obci. Oddávající se tedy musí zajistit v nedaleké větší Chrastavě.
Pokud někoho napadne stejný výmysl jako mě a to že by chtěl vlastního oddávajícího, tak může rovnou zapomenout! Je to složitá situace a i když má někdo v rodině někoho, kdo je například starostou nebo zastupitelem, nemá vyhráno. Starostové malých obcí mohou oddávat jen na svém území a zastupitelé musí být v daném místě schváleni městskou radou. Já chtěla, aby nás oddával můj drahý bratranec a nedopadlo to, nicméně jsem si alespoň domluvila, že bude moct říct proslov před samotným obřadem a poté bude následovat jen krátká verze oficiální, vedená zastupitelkou města. Ten kdo má proslov na sobě nesmí mít žádné oficiální znaky, neměl by stát v prostoru oddávajícího a další. Proslov byl nejlepší, co se v dané situaci dalo udělat a jsem za něj opravdu moc ráda! Byl ušitý nám na míru a vtipný, což nám zapadalo do konceptu naší veselé a nevázané svatby :-)
Před samotnou svatbou se svatebčané scházeli v kostele i před ním a mohli se trochu občerstvit a zahřát - jak to v kostele vypadalo a co všechno jsme si nachystali můžete zjistit zde. Poté se usadili a nastupovali ti hlavní. Nevím zda bylo pořadí úplně dle etikety, ale nastupovalo se takto: Ženich s maminkou na píseň Zakázané uvolnění (Honzík ji má jako vyzvánění a úvodní tóny už všem dost brnkají na nervy - takže pro zasmání :-) Hned za nimi svědci a nakonec nevěsta s tatínkem. Zařídit, aby nevěstu neviděl nikdo dříve než při nástupu je trochu logistický oříšek. Já nastupovala na How long will I love you. Taťku jsem musela trochu krotit, aby nešel moc rychle a nástup jsem si parádně užila :-)
Hostina: Hostina před obřadem a pozdější párty se z kostela přesunula na Farmu Vysoká. V naší lokalitě, není mnoho míst kam by se vměstnalo 70 lidí. Vybrali jsme si tento hotel s restaurací a nelitujeme. Prostředí je tam opravdu krásné, jídlo výborné a pokoje útulné. Slečna provozní na nás byla milá, jen je potřeba vše dojednat na jisto. Tím myslím, že podmínky svatebčanů se časem mění (přeci jen je to většinou jejich první zkušenost), ale informace z druhé strany by měly být přesné a na čem se člověk dohodne by mělo platit, aneb "Když ptáčka lapají...". Ale i tak je to tu úžasné.
Svědci: Honzík si vybral svého hodně dobrého kamaráda ;) A já bráchu - tím se mi podařilo do svého dne vměstnat všechny mé důležité chlapy - Honzíka po boku, bratra jako svědka, táta mě vedl k oltáři a můj drahý bratranec s proslovem. Takže jsem byla nad míru spokojená ;)
Rozlučka se svobodou: rozlučku nám každému z nás připravili naši úžasní kamarádi.
Šaty: svatební salon Nuance. Profesionální přístup, poradí a opravdu upraví přímo na konkrétní postavu, takže sedí jako ulité.
Obřad: Obřad proběhl v kostelíku v Bílém kostele nad Nisou. Tento kostel byl po povodních zrekonstruován a není vysvěcen, proto je zde možné provádět občanské sňatky. Na úřadě jsou tu velmi milí a vstřícní, dovolí si připravit vlastní výzdobu v kostele. Poplatek za propůjčení kostela je oproti hradům, zámkům, muzeím či galeriím opravdu symbolický! Ale pozor, je to malá obec a starosta nemůže oddávat pár z nichž alespoň jeden nemá trvalé bydliště v obci. Oddávající se tedy musí zajistit v nedaleké větší Chrastavě.
Před samotnou svatbou se svatebčané scházeli v kostele i před ním a mohli se trochu občerstvit a zahřát - jak to v kostele vypadalo a co všechno jsme si nachystali můžete zjistit zde. Poté se usadili a nastupovali ti hlavní. Nevím zda bylo pořadí úplně dle etikety, ale nastupovalo se takto: Ženich s maminkou na píseň Zakázané uvolnění (Honzík ji má jako vyzvánění a úvodní tóny už všem dost brnkají na nervy - takže pro zasmání :-) Hned za nimi svědci a nakonec nevěsta s tatínkem. Zařídit, aby nevěstu neviděl nikdo dříve než při nástupu je trochu logistický oříšek. Já nastupovala na How long will I love you. Taťku jsem musela trochu krotit, aby nešel moc rychle a nástup jsem si parádně užila :-)
Hostina: Hostina před obřadem a pozdější párty se z kostela přesunula na Farmu Vysoká. V naší lokalitě, není mnoho míst kam by se vměstnalo 70 lidí. Vybrali jsme si tento hotel s restaurací a nelitujeme. Prostředí je tam opravdu krásné, jídlo výborné a pokoje útulné. Slečna provozní na nás byla milá, jen je potřeba vše dojednat na jisto. Tím myslím, že podmínky svatebčanů se časem mění (přeci jen je to většinou jejich první zkušenost), ale informace z druhé strany by měly být přesné a na čem se člověk dohodne by mělo platit, aneb "Když ptáčka lapají...". Ale i tak je to tu úžasné.
Svědci: Honzík si vybral svého hodně dobrého kamaráda ;) A já bráchu - tím se mi podařilo do svého dne vměstnat všechny mé důležité chlapy - Honzíka po boku, bratra jako svědka, táta mě vedl k oltáři a můj drahý bratranec s proslovem. Takže jsem byla nad míru spokojená ;)
Rozlučka se svobodou: rozlučku nám každému z nás připravili naši úžasní kamarádi.
Šaty: svatební salon Nuance. Profesionální přístup, poradí a opravdu upraví přímo na konkrétní postavu, takže sedí jako ulité.
Oblek: Van Graaf. Opět profesionální přístup, pán uměl odhadnout velikost, co sedne, co pro který typ postavy. Upravení na míru. Dá se tu sehnat vše od obleku, přes košili, pásek, kravatu až k botám.
Seznam hostů: To není lehký úkol, protože většina z nás si doma peníze netiskne... Chcete tam mít všechny co máte rádi, rodinu a často také lidi, kteří by se "měli" pozvat. Nám nakonec dost lidí z rodiny odřeklo a o to víc jsme tam měli kamarádů a to je jednoznačně výborná volba! Protože svatbu a zábavu dělají lidé a nám ji udělali výbornou. Po obřadu jsme tam prakticky měli ze starší generace pouze rodiče a strejdu, kteří výborně zapadli do velké skupiny mladých lidí, kteří si to prostě umějí užít :-) Zde je naše ztvárnění zasedacího pořádku.
Seznam hostů: To není lehký úkol, protože většina z nás si doma peníze netiskne... Chcete tam mít všechny co máte rádi, rodinu a často také lidi, kteří by se "měli" pozvat. Nám nakonec dost lidí z rodiny odřeklo a o to víc jsme tam měli kamarádů a to je jednoznačně výborná volba! Protože svatbu a zábavu dělají lidé a nám ji udělali výbornou. Po obřadu jsme tam prakticky měli ze starší generace pouze rodiče a strejdu, kteří výborně zapadli do velké skupiny mladých lidí, kteří si to prostě umějí užít :-) Zde je naše ztvárnění zasedacího pořádku.
Fotograf: Tomáš Tamchyna. Fotograf o kterém jsme skoro nevěděli, úžasně zapadl mezi hosty a vše perfektně zdokumentoval. Fotky jsou naprosto boží!
Video: video máme od kamarádů a rodinných příslušníků, kterým tímto moc děkujeme. Většina z nás však nemá mezi blízkými profesionála a tak někdo něco natočit zapomene, nemá jistou ruku... Proto bych příště chtěla mít zdokumentovanou svatbu od odborníka i z tohoto úhlu.
Hudba: vlastní výběr pouštěný z počítače. Což je finančně nejschůdnější řešení, ale musí mít svá pravidla, která u nás trochu pokulhávala :D Bylo by dobré mít někoho kdo hudbu bude pouštět, vyslechne přání hostů... Po svatebčanech nemůže člověk chtít, aby touto činností strávil celý večer. A když to není zorganizované, každý si dělá co chce, vypne píseň uprostřed, dává něco co najde i mimo playlist apod. Prostě trochu chaos a méně průbojní si chudáci nenavolí nic.
Dort a ostatní sladké: O to se postarala mamka. Napekla od koláčků přes dort až k zákuskům. Trošku to přehnala, ale ji to baví a navíc to umí výborně, všichni se olizovali až za ušima. Napečením něčeho sladkého na zub jsem zaúkolovala i některé své kamarádky. A já jsem si napekla alespoň sněhové pusinky a kokosky, když už je to ta zimní, bílá svatba :-)
Dort a ostatní sladké: O to se postarala mamka. Napekla od koláčků přes dort až k zákuskům. Trošku to přehnala, ale ji to baví a navíc to umí výborně, všichni se olizovali až za ušima. Napečením něčeho sladkého na zub jsem zaúkolovala i některé své kamarádky. A já jsem si napekla alespoň sněhové pusinky a kokosky, když už je to ta zimní, bílá svatba :-)
Plánování a webovky: Je dobrý mít nějaký systém já používala Svatební deník a byla jsem spokojená.
Oznámení: pro mě není nad vlastní tvorbu, kdo na to nemá nervy nechá si je natisknout a zlatým kompromisem, je něco vymyslet v počítači (například společná fotka s nápisem) a vytisknout na hezký papír.
Květiny: Vázané kytice, hyacinty a myrtu jsem měla objednané u Kytky od Pepy. Znám je z farmářských trhů, kde ze sezónních květin dokáží uvázat náramné kytice za cenu o poznání nižší než v květinářstvích např. v obchodních centrech. Jejich kytky prostě miluju. Jenže v zimě farmářské trhy nejsou... Takže to nebylo tak jednoduché. Naštěstí ale mají malý obchůdek v Labuti, kde jsem se byla mrknout. V obchodě ale není tolik květin, aby se kytka nechala uvázat jen tak rovnou, musela jsem tedy objednávat. A tam byl trochu kámen úrazu. Ještě tři dny před obřadem jsem prakticky netušila, jestli si nebudu muset koupit svazek tulipánů v Tesku... domluva byla trochu obtížná. Nicméně kytice jsem nakonec měla a byly krásné, všem mým požadavkům vyhověli. Jen jsem místo hyacintů s cibulí na stůl dostala hyacinty řezané. Měla jsem velkou kytici jako nevěsta, dvě menší pro maminky a jednu menší napodobeninu té mé na házení, protože jsem si prostě nechtěla tu svou zničit. Honzík měl vývazek v klopě a dvě kamarádky, které pomáhali s myrtami a občerstvením měli květinové náramky. Ostatní květiny na stůl (hyacinty s cibulí, tulipány, chryzantémy, nevěstin závoj) jsem den předem nakoupila po obchodních centrech.
Dárky: My jsme si sprostě řekli o peníze nebo o pomoc. Bydlíme spolu a věci do domácnosti netřeba. Co nám chybí jsou větší věci jako auto, dům, či dovolená a kdo na to má? Tak proč nešetřit do kasičky - u nás do klece :-) A ani my jsme nebyli lakomí a dávali jsme malé dárky na oplátku hostům. A speciální dárek jsme si nechali udělat pro oboje rodiče jako poděkování - perníková srdce s nevěstou a ženichem a nápisem "Děkujeme, že Vás máme"... Pekla nám je paní Zdena, která prodává na fleru.
Výzdoba: výzdobu jsem si dělala sama a bylo toho až až, takže článek o mém lopocení najdete zde.
Prstýnky: Nechtěli jsme nic speciálního a i tak, když jsme koukali po krámech tak to nijak levné nebylo... Ve svatebním deníku jsme se ale dočetli zajímavou myšlenku - nechat si prstýnky udělat ze zlata po babičce a mít ji tak u sebe. A Honzíkova mamka našla takového zlatníka, který si zlato vzal a cenu prstýnků tím pokrátil. Bylo to malé zlatnictví na Hájích.
Make-up a vlasy: neměla jsem od nikoho žádný tip a tak jsem tak dlouho hledala až jsem našla - ani nevím kde na internetu Lucku. Její práce je úžasná. Můj drahý manžel mi řekl, že je je škoda, že už tak krásná jako na svatbě nikdy nebudu :D S Lucií je výborná spolupráce a krom líčení umí udělat i účesy. Rozhoně doporučuju připlatit si i za zkoušku, protože na ní se doladí jak silné líčení chcete a jestli to co jste si na obrázcích na internetu našli je opravdu to pravé ořechové. Já třeba zjistila, že oproti původnímu plánu chci líčení ubrat a že drdol, je sice krásná věc, ale může přidat pár let a tak jsem si nechala na svatbu vlasy rozpuštěné. Líčení vydrželo až do druhého dne, na mé vytoužené focení na Ještědu.
Zábava: ne že by to u nás bylo nějak výrazně potřeba, ale říká se, že by měla být nachystaná zábava pro svatebčany, aby se jen nesedělo a nekoukalo na sebe... Pár typů je zde.
Harmonogram: průběh svatebního dne nebyl úplně tradiční. Nejprve se konala hostina pro nejbližší rodinu a až poté obřad a následná párty. Nebyla jsem z tohoto postupu příliš nadšená, protože pro mě jako pro nevěstu, která chce, aby ji viděl ženich až v kostele to přineslo dvakrát tolik ježdění sem a tam. Po hostině jsem se převlékala opět doma, poněvadž rodiče chtěli, abych vycházela jako nevěsta z rodného domu. Nicméně možná díky tomu, že svatebčané neměli mezi obřadem a zábavou prostoje měl celý den hladký průběh. Vesměs si to hosté chválili. A mě to nakonec ten den bylo ve finále také jedno :-) Pro inspiraci můžete nahlédnout zde.
Rozdělení úkolů: bez pomoci to moc jednoduše nejde. Leccos jsem si chtěla udělat sama a po svém, ale bez pomoci ostatních bychom to absolutně nezvládli, obzvláště v našem rekordním čase měsíc a půl příprav. Takže moc děkuji a vy se podívejte, čím koho můžete zaúkolovat a co si udělat svépomocí.
Poslední tipy:
Když víte, že Vám na svatbě bude někdo moc chybět, dejte jeho fotku ženichovi do kapsy saka, my takhle měli schované naše milované babičky ;)
Na jednom blogu jsem našla typ na svatební vůni - koupit si nový parfém, přímo pro tuto příležitost. Ten pak už bude napořád připomínat tento den. Já to bohužel nestihla...
Snažit se nebýt ten den nervózní - já jsem si řeka, že jsem udělala vše co jsem mohla a teď už s tím jak to bude nic nenadělám a hodlám si to užít co nejvíc. Ráno jsem si pustila při česání a malování oblíbené hitovky a celý den se jen smála. Nervovat se nemá cenu...
Kamarádka mi dala radu 3x se zhluboka nadechnout a pak vyrazit k oltáři, koukat se na ženicha a prostě si to užít. Exhibicionistům jako mně to nedělá problémy, ale někomu stydlivému by to mohlo pomoc ;)
No a to je vše. Víc mouder nemám. Doufám, že tenhle elaborát jednou pomůže alespoň jediné nevěstě :-)
A co vy? Jak jste na tom se svatbami?
Oznámení: pro mě není nad vlastní tvorbu, kdo na to nemá nervy nechá si je natisknout a zlatým kompromisem, je něco vymyslet v počítači (například společná fotka s nápisem) a vytisknout na hezký papír.
Květiny: Vázané kytice, hyacinty a myrtu jsem měla objednané u Kytky od Pepy. Znám je z farmářských trhů, kde ze sezónních květin dokáží uvázat náramné kytice za cenu o poznání nižší než v květinářstvích např. v obchodních centrech. Jejich kytky prostě miluju. Jenže v zimě farmářské trhy nejsou... Takže to nebylo tak jednoduché. Naštěstí ale mají malý obchůdek v Labuti, kde jsem se byla mrknout. V obchodě ale není tolik květin, aby se kytka nechala uvázat jen tak rovnou, musela jsem tedy objednávat. A tam byl trochu kámen úrazu. Ještě tři dny před obřadem jsem prakticky netušila, jestli si nebudu muset koupit svazek tulipánů v Tesku... domluva byla trochu obtížná. Nicméně kytice jsem nakonec měla a byly krásné, všem mým požadavkům vyhověli. Jen jsem místo hyacintů s cibulí na stůl dostala hyacinty řezané. Měla jsem velkou kytici jako nevěsta, dvě menší pro maminky a jednu menší napodobeninu té mé na házení, protože jsem si prostě nechtěla tu svou zničit. Honzík měl vývazek v klopě a dvě kamarádky, které pomáhali s myrtami a občerstvením měli květinové náramky. Ostatní květiny na stůl (hyacinty s cibulí, tulipány, chryzantémy, nevěstin závoj) jsem den předem nakoupila po obchodních centrech.Dárky: My jsme si sprostě řekli o peníze nebo o pomoc. Bydlíme spolu a věci do domácnosti netřeba. Co nám chybí jsou větší věci jako auto, dům, či dovolená a kdo na to má? Tak proč nešetřit do kasičky - u nás do klece :-) A ani my jsme nebyli lakomí a dávali jsme malé dárky na oplátku hostům. A speciální dárek jsme si nechali udělat pro oboje rodiče jako poděkování - perníková srdce s nevěstou a ženichem a nápisem "Děkujeme, že Vás máme"... Pekla nám je paní Zdena, která prodává na fleru.Výzdoba: výzdobu jsem si dělala sama a bylo toho až až, takže článek o mém lopocení najdete zde.
Prstýnky: Nechtěli jsme nic speciálního a i tak, když jsme koukali po krámech tak to nijak levné nebylo... Ve svatebním deníku jsme se ale dočetli zajímavou myšlenku - nechat si prstýnky udělat ze zlata po babičce a mít ji tak u sebe. A Honzíkova mamka našla takového zlatníka, který si zlato vzal a cenu prstýnků tím pokrátil. Bylo to malé zlatnictví na Hájích.
Make-up a vlasy: neměla jsem od nikoho žádný tip a tak jsem tak dlouho hledala až jsem našla - ani nevím kde na internetu Lucku. Její práce je úžasná. Můj drahý manžel mi řekl, že je je škoda, že už tak krásná jako na svatbě nikdy nebudu :D S Lucií je výborná spolupráce a krom líčení umí udělat i účesy. Rozhoně doporučuju připlatit si i za zkoušku, protože na ní se doladí jak silné líčení chcete a jestli to co jste si na obrázcích na internetu našli je opravdu to pravé ořechové. Já třeba zjistila, že oproti původnímu plánu chci líčení ubrat a že drdol, je sice krásná věc, ale může přidat pár let a tak jsem si nechala na svatbu vlasy rozpuštěné. Líčení vydrželo až do druhého dne, na mé vytoužené focení na Ještědu.Zábava: ne že by to u nás bylo nějak výrazně potřeba, ale říká se, že by měla být nachystaná zábava pro svatebčany, aby se jen nesedělo a nekoukalo na sebe... Pár typů je zde.
Harmonogram: průběh svatebního dne nebyl úplně tradiční. Nejprve se konala hostina pro nejbližší rodinu a až poté obřad a následná párty. Nebyla jsem z tohoto postupu příliš nadšená, protože pro mě jako pro nevěstu, která chce, aby ji viděl ženich až v kostele to přineslo dvakrát tolik ježdění sem a tam. Po hostině jsem se převlékala opět doma, poněvadž rodiče chtěli, abych vycházela jako nevěsta z rodného domu. Nicméně možná díky tomu, že svatebčané neměli mezi obřadem a zábavou prostoje měl celý den hladký průběh. Vesměs si to hosté chválili. A mě to nakonec ten den bylo ve finále také jedno :-) Pro inspiraci můžete nahlédnout zde.
Rozdělení úkolů: bez pomoci to moc jednoduše nejde. Leccos jsem si chtěla udělat sama a po svém, ale bez pomoci ostatních bychom to absolutně nezvládli, obzvláště v našem rekordním čase měsíc a půl příprav. Takže moc děkuji a vy se podívejte, čím koho můžete zaúkolovat a co si udělat svépomocí.
Poslední tipy:
Když víte, že Vám na svatbě bude někdo moc chybět, dejte jeho fotku ženichovi do kapsy saka, my takhle měli schované naše milované babičky ;)
Na jednom blogu jsem našla typ na svatební vůni - koupit si nový parfém, přímo pro tuto příležitost. Ten pak už bude napořád připomínat tento den. Já to bohužel nestihla...
Snažit se nebýt ten den nervózní - já jsem si řeka, že jsem udělala vše co jsem mohla a teď už s tím jak to bude nic nenadělám a hodlám si to užít co nejvíc. Ráno jsem si pustila při česání a malování oblíbené hitovky a celý den se jen smála. Nervovat se nemá cenu...
Kamarádka mi dala radu 3x se zhluboka nadechnout a pak vyrazit k oltáři, koukat se na ženicha a prostě si to užít. Exhibicionistům jako mně to nedělá problémy, ale někomu stydlivému by to mohlo pomoc ;)
No a to je vše. Víc mouder nemám. Doufám, že tenhle elaborát jednou pomůže alespoň jediné nevěstě :-)
A co vy? Jak jste na tom se svatbami?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář, vážím si vašeho času :-)