Trošku se zpožděním, ale třeba se informace budou hodit i tak. Z Třeboně naše cesty vedly do Jindřichova Hradce. Po cestě je oblíbená pískovna, kde se můžete smočit. S ubytováním jsme byli opět na štíru, ale podařilo se. Ubytovali jsme se na koleji, kde byl poměr cena/výkon zcela v pořádku. Cena za noc je 293 Kč na osobu. Troufám si říct, že levnější ubytování najdete v Jindřicháči jen těžko. Je pravda že pokoje nemají samostatné sociální zařízení, to je společné pro dva pokoje, ale když budete mít štěstí jako my, nikdo v tom druhém pokoji nebude. Samozřejmě je možné koupelnu mezi pokoji zamknout, aby se k vám nikdo nedostal a mohli jste si v pokoji nechávat osobní věci. Tyto koleje jsou ale dost vytížené, takže je třeba rezervovat pobyt dopředu. Umístění kolejí je dobrým výchozím bodem pro průzkum města.
První den jsme se šli seznamovat s prostředím. Na oběd jsme vyrazili do Kozlovny. Prostředí stylové, výhodou je opravdu neprodyšně oddělený kuřácký a nekuřácký prostor. Tankové pivo výborné, jídlo z poledního menu standart - dobré, ale nijak výjimečné.
Následně jsme se pokochali v zámku - vybrali jsme si prohlídkovou trasu B - Středověký hrad. Vstupenka stála 90Kč pro dospělého. Z okruhu mě nejvíce nadchla černá kuchyně, která byla prostornější, než jak si ji pamatuji v jiných hradech. A co je nejlepší - každé Vánoce se v ní opravdu vaří - takže, kdo to nemáte z ruky, myslím si že to stojí za návštěvu ;)
Pak jsme se trochu pídili, zda-li nelze podniknout nějakou prohlídku lihovaru - podniku, který vyrábí tradiční Tuzemák. Našli jsme však pouze prodejnu nedaleko zámku, kde se prodává alkohol, jak od společnosti Fruko-Schulz, tak i jiné.
Na večeři jsme si došli do hotelu Concertino, který disponuje jak restaurací, tak i formankou. Restaurace byla tento den uzavřena, proto jsme skončili ve formance. Hotel působí luxusně, my jsme se nechali nalákat hlavně na krytou zahrádku, protože začínalo pršet. Ale jídlo nás nenadchlo - salát Caesar, ani masová topinka nebyly úplně podle našich představ.
Druhý den jsme vystoupali na Městskou věž kostela Nanebevzetí Panny Marie. Vstup za dvacku a hezký výhled. Je tu i keška. A když budete mít štěstí jako my, potkáte pána, který jednou za dva dny chodí natahovat hodiny a udělá vám soukromou přednášku. V blízkosti věže prochází 15. poledník.
Nemohli jsme opominout Vojenské muzeum, které se nachází blízko vstupu do zámku. Pro děti i chlapy je určitě zajímavá možnost vyzkoušet si nějaké to vojenské oblečení, helmu a kulomet + možnost vyfotografovat se.
K obědu jsem si dala pstruha s grilovanou zeleninou v penzionu Pod zámkem. A opět jsem nebyla z jídla "odvařená". Možná jsme už byli zmlsaní rybami z Třeboně, ale nebylo to ono.
Následovala procházka, okolo rybníků - pohled z mostu dělícího malý a velký Vajgar směrem na zámek, je opravdu krásný. Dokráčeli jsme až na vlakové nádraží, kde jezdí úzkokolejka. Nádraží je pěkné, je tu i příjemné občerstvení, ale docela nás odradila cena jízdného a navíc si musíte dobře naplánovat odjezd - pravidelně totiž jezdí vlak jednou denně tam a jednou denně zpět. Třeba někdy příště...
Nepotěšila nás ani plovárna u Vajgara, s přemrštěnou cenou, za koupání v rybníce...
Večeřeli jsme v restauraci Gentleman s příjemným venkovním posezením. Manžel si na jídle pochutnával, já byla ten den trochu "bez chuti".
Jindřichův Hradec má krásně centrum, ale nedýchlo to tu na nás tolik jako v Třeboni. Proto bych příště asi raději volila opačnou strategii, nejdříve sem, až pak přesun směr Třeboň. A můj tajný tip na romantiku v Jindřicháči je nakoupit si na piknik a rozvalit se někde v parku podél Nežárky.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář, vážím si vašeho času :-)