mini festival, aneb očima obyčejného návštěvníka

Na festival jsem se moc těšila. Beru ho jako společenskou událost. Možnost pokochat se krásnými věcmi. Podpořit lokální tvůrce. Často firmičky, které vznikly při rodičovské dovolené. Dobře si pochutnat. A načerpat inspiraci na seznam, co všechno pro tu moji cácoru chci. 

A že toho je! Tentokrát jsem nenechala nic náhodě a vzala si trochu více peněz než minule. Ale paradoxně toho nakoupila méně :-) Máma míní, dítě mění. Naplánovala jsem si to hezky. Přijedeme včas, abych si všechno prošla a omrkla. Pak vyzkoušíme cvičení. A nakonec si nacpem pupek, aby mi drahá usnula po cestě dom... Jenže Róza se nemohla dospat, vstávala v nekřesťanskou hodinu a výsledkem bylo, že jsem ji musela dát dopoledne alespoň na chvíli spát, abychom vůbec byly v náladě někam vyrážet. Na doprovodný program cvičení jsme přišly pozdě. Ale ono to moc nevadilo. Dětské přesnídávky, které se prodávaly minule, tu bohužel nebyly. Takže Róza zkoušela nové chutě v podobě dospěláckého jídla. A pak jsme se vydaly do nacvakané haly. Róza moc spolupracovat nechtěla, nosítko ji neba. Chtěla po svých. Zásadně druhým směrem. A hlavně na všechno sahat. Výsledkem bylo, že jsme to spíš oběhly, posbíraly vizitky a já se pokochám doma na webovkách :D Nejvíc času jsme strávily na terase koukajíc se na děti, které se dole proháněly na koloběžkách a pak na samotném dvorku u kolotoče. Ten byl super dokud se neroztočil. Páč po dvou kolech Róza nechápala, proč nemůže dolů. Takže jste mě mohli vidět jak běhám kolem dokola, abych ji alespoň trochu klidnila, že jsem blízko. Groteska hadr.

Ale jinak jsme si to užily :-) Dokonce jsem i potkala Rosu Mitnik, u které jsem vyhrála vstupenky. Nikdo se mnou nemohl vyrazit, tak jsem udělala dobrý skutek a druhou vstupenku věnovala paní, kterou jsem potkala před vchodem.

Ale přeci jen jsem něco málo koupila i s Rozalindou na ruce. Neodolala jsem něžné, drobné čelence od Beans. A vřele doporučuju. Róza si většinou vše z hlavy sundavá, ale tahle ozdůbka je tak jemná, že na ni za chvíli zapomene a může být za krasavici.

Na jistotu jsem šla pro funkční bambusové bodýčko od Duomamas. Páč jedno jsem koupila minule a jsem s ním moc spokojená! Jen je škoda, že se pere jen na 30°, ale to už je úděl funkčních materiálů. Asi i proto tentokrát tmavěmodrá a ne smetanová :)

A do třetice jsem pro našeho nejedlíka vybrala mističku a talíř s nádhernými malůvkami jelení rodinky od firmy Petite&Mars, Z toho ten výkrm musí jít snad sám :-)

Jinak původně jsem se moc těšila na porcelánový set od mmmoje, ale nakonec jsem se jen pokochala páč, si neumím představit, že by z takové krásy a za takové peníze byla během okamžiku jen hromádka střepů. Tak snad až Róza vyroste.

Opět jsem omrkla houpací prkno Utukutu a tuším, že ho letos přinese Ježíšek...

Od BeBirdie bude Róza nutně potřebovat oboustrannou čepici, páč jsme tu naši ztratili. Jenže ta je v podzimní kolekci. 

Od Bess třešínkové triko a modré kraťasy, páč ty mě uchvátili.

Až se náš byt nafoukne, chtěla bych hojdavak, do kterého se schovám a budu dělat že nejsem :-)

Až Róza trochu povyroste bude potřebovat sáčko z Shark in the park.

A skřítkovskou zahrádku jako mělo Šimido.

A Tokyobike je pecka, ale to je hodně vzdálená hudba budoucnosti :-)

A a a... Na spoustu věcí jsem určo zapomněla. Bylo to nabytý! Jen jak všichni chválí nové prostory, tak to já ne. Ty naposled mi přišly lepčejší. Vím nebyly bezbariérové. Ale dělení do pokojíků bylo moc fajn. Samostatný koutek. Samostatné prostory na doprovodný program. Na jídlo. Byl tam větší klídek. V hale to byl jeden velký mumraj a hluk, všechno moc natěsno. A prostor pro doprovodný program jen oddělený záclonou, takže mi přišlo že program ruší zvuky z venčí. Ale zas ta terasa a dvůr...

No už se těším na podzimní přehlídku ;)