Co do poličky, 25. a 26. měsíc

Polička, kde mimo jiné hrají roli i narozeninové dárky. 

Knihy ani tentokrát nechybí. Mezi leporely jsou novinky Jaro, které doplnilo ředu a Co se děje v noci - okýnkovka. Pokud chcete mrknout i na nějaké to trochu náročnější čtení - můžete tu.

Měkké kostky ještě na chvilku zůstaly, aneb hledání dvojic.

Dřevěné kostky - do té doby je Róza používala jen k vhazování děrovaným víkem, nebo k přikládání tvarů na obrázek. Teď ji začalo bavit sem tam i samotné stavění.

Kde žiješ/kartičky na kroužku - dostali jsme jako dárek. Jde o velmi pevné karty zvířat, lidí a jejich domovů les/rybník/savana/statek/domeček. Ke každému místu patří dvě karty, které mají z každé strany jiné zvíře. Karty jdou z kroužku jednoduše sundat, promíchat a dítě přiřazuje. V návodu jsou i další způsoby využití. Díky kroužku jde o docela cestovní hračku. Hra má nápad, ale asi bych uvítala více zvířátek a ilustrace není úplně můj šálek kávy, ale Róze se líbí, takže cajk ;)

Duo puzzle - s puzzlíkama jsme ještě moc nepokročili, takže pořád stačí ty dvojité. Nejde o složitost obrázku, ale spíše o zapojování dílků do sebe, to Róza trénuje. O Djeco puzzlích maminky a miminka jsem psala už minule. Druhé duo/baby puzzle jsou od Dina a spojuje se zde člověk určitého povolání a jeho nástroje/pomůcky.

Domino - první domino jsme si vytvořili pomocí tiskátek od Ježíška. Ale pravdou je, že Rózu to moc nezajímalo. Tohle domino je ale jiná. Jsou to broučci, kteří ji na jaře začli dost zajímat. Nehrajeme ještě jako dva hráči proti sobě, ale jen vybíráme z krabice a přikládáme. Stačila by nám i zredukovaná sada, protože nikdy nestihneme využít všechny kousky, než to Rózu přestane bavit :D

Špalková provlékačka - špalek, očka, šňůra. Zas jednou něco z domácí dílny.

Oblékací medvídek - klasika. Krabička plná medvědích hlaviček, oblečků a nožek, které se kombinují na výřez ve víčku. 

Rybičky - chytání. Zkoušíme trpělivost při chytání na zkrácené udici i při skládání rybek zpět do podložky. Páč s dlouhou šňůrou to Róze nešlo a poskládat rybky zpět dá zabrat i dospělákovi. Možná i proto Róza zadala pravidlo, že se mohou vylovit max dvě ryby a ty pak zas vrátit, po té se může pokračovat... :-)

Xylofon - aneb zástupce hudby. Ten teď baví z nástrojů nejvíc.

Vkládačky - ty jsou ještě na horní polici, ale málo vidět... Je tam klasika se zvířátky a dopravními prostředky, ale i složitější verze - zvířátka a jejich potrava. Klasika už je na vyřazení, páč je to aktivita, kterou Róza zvládá v mžiku. Potrava jí dá zabrat víc. A mě tak trochu taky! Protože úkol sám o sobě se mi líbí (hledat a přiřazovat dle předlohy), ale některé nesmysly - jako ježek a jablko? Myslela jsem si, že tím už se děti nekrmí, jednou pro vždy ježek dává přednost živočišné stravě. Také nechápu logiku - koza mezi lesními zvířaty..

A co ještě?

• Od té doby co je hezky, jsme hodně venku. Takže sezóna sběru všech přírodních artefaktů je v plném proudu. Na jednoduchou aktivitu můžete mrknout tu.
• Jenže píšu dost zpětně a dlouho to vypadalo, že jaro jen tak nepropukne. Když bylo to ošklivé počasí, procházky spíše kratší a věčně nějaká ta rýmička, potřebovala se Rozárka pohybově vyblbnout i doma. A tak jsme občas dělali překážkové dráhy. Krom přelézačky, nebo houpacího prkna (narozeninový dárek), které k těmto účelům slouží, jsme požívali kde co - žehlicí prkno, gauč, štokrdle, polštáře, truhlu... Jen pozor na bezpečnost. Vždy vše zajistit proti "ujetí" a já ještě riziková místa obkládala polštáři pro případ pádu.
• Pořád frčí malování na tabuli. První pokusy o "kolečka". 
• Hrátky s modelínou, aneb otiskování přírodnin.
• Navštívili jsme výstavu Noemova archa. A pak také ČT dětem.
  
• Na chvíli se zas vrátilo nadšení ve vkládacích kelímcích. Krom toho, že v nich je občas pokrm pro zvířátka, baví Rózu stavět komín a pak ho bourat, jako Ema naopak.
• Kromě štrachání všeho druhu, schovávání pokladů do různých krabiček a pytlíků pořád frčí kuchyňka. Vaří se denně a já jen zírám, protože to jsou občas kombinace! Fantazie i slovní zásoba veliká a když se to spojí...
• S kuchyňkou mě napadá poslední maličkost pompomové muffiny. Možná si pamatujete, jak jsem Róze nabízela aktivity na třídění barev. A jak ji to moc nebralo. Mimo jiné jsem jí dala i tvořítko na dezerty z parního hrnce, do kterého házela kuličky. To ji bavilo o trochu víc, ale žádná hitparáda. Nicméně to vše zabavila na vaření do kuchyňky. A pak zabavila i papírové košíčky na muffiny a byla ve svém živlu. Ale né kvůli nějakým barvičkám, ale protože se jí chce. Paradoxně ve chvíli, kdy už se naučila barvy i pojmenovávat tak nějak sama. Prostě při každodenních činnostech zkoušela určovat u předmětů i barvy, nejdřív dost náhodně, ale časem se začala trefovat a ani jsem se nenadála a prostě je umí. 

Takže mi zas a znovu připomíná, že je sice fajn, že se jí věnuju, že jí sem tam něco přichystám, ale aniž bych ji v nesprávný čas tlačila do něčeho co nechce, přijde si na spoustu věcí sama. Tak buďme průvodci, pozorovatelé a zabývejme se tím, co zrovna u toho našeho prcka frčí. Neznamená to usnout na vavřínech a nechat dítě bezprizorně (i když samostatná hra i společná hra vymyšlená dítětem je "sec sakra" důležitá), ale znamená to jen sem tam něco nabídnout a rozšířit obzory. Avšak rozhodně to není věk na to, děti do něčeho tlačit! Ámen ;)