Švadlena

Odbočka od narozeninové série. Mám další zářez. Knižní. Řekla jsem si, že už nebudu v knihovně vybírat nahodile, ale budu odškrtávat ze svého dlouhatánského knižního seznamu, na který přihazuju dle recenzí. Zatím se rezervace jeví jako dobrá desetikačková investice :-) První dorazila Švadlena. Poměrně nová kniha, která má i filmové zpracování, na které jsem moc zvědavá, páč jsem si scény několikrát představovala. Nečekejte, žádnou velkou love story. Je to dobrý. Vůbec jsem nevěděla, jak by se tohle mohlo vyvrbit. A městečko, kde se vše odehrává? To je panoptikum postaviček, na každého něco. Zkrátka dále doporučuji. Autorka je Rosalie Ham. Hmmm, Rosalie :-)

Rodinná krabička, aneb dárek k narozeninám

Rózina miluje prohlížení knížek, obrázků a fotek. A tak mě na pinterestu nadchl nápad na rodinné kartičky. Prostě a jednoduše jsem našla fotky, kde to našim drahým rodinným příslušníkům slušelo. Ořezala a upravila jsem je tak, aby na nich byly portréty a měly požadovaný formát. Podlepila jsem je a vzadu napsala, kdo na nich je (aby měli naprosto všichni jasno). Zalaminovala. Použila jsem krabičku, kterou jsem dostala od kamarádky a byla na to prostě jako dělaná. Poměrně dlouho jsme vymýšleli jak to udělat, aby obrázky šly Róze hezky vybírat. Nakonec jsem na dno nalepila takovou "rampičku" z kartonu. Přichycená jen na jedné straně, na druhé straně poutko z mašličky na vytáhnutí. Ale pro prcka je to složité, musíme jí pomáhat. Pro ty, kdo by se do toho chtěli pustit, raději vymyslete systém mašle přidělané mezi rampičkou a víčkem, aby se to vysouvalo automaticky. Já to možná ještě taky předělám. A radost. Róza metá kartičky po podlaze, prohlíží, schovává, ukazuje, směje se nad nimi... Takže super.

Oslava velké jedničky

Mám takový pocit, že každá druhá blogerka na přelomu zimy a jara "vrhla" potomka a tak se to v blogovém světě hemží články o oslavách :-) Nadchází čas mláďátek a ani u nás to není jinak... První narozeniny měla naše už pár dní nazpátek, ale tak nějak si to všechno potřebovalo sednout, abych se o tom rozepsala. Teda rozepsala jsem se dost, ale nemělo to moc hlavu a patu, tak předělávám a rozděluji. Takže teď vás tu zasypu články o oslavě, o dárku, o prvním roce cácory a o tom co to udělalo s námi. Tak to chrlím a vy to se mnou prosím vydržte :) 

Takže párty, která neměla být velká a legendární, ale tak nějak se to stalo...

Režim, nerežim?

Napadlo mě, že by bylo fajn si zaznamenat takovou tu naši normální denní rutinu, až jednou budu třeba porovnávat s jiným prckem (vím že se to nemá), nebo konzultovat s jinými mamkami na pískovišti (u mě asi nehrozí :-). Už teď vidím, že není úplně jednoduché rozpomenout se, jak to bylo před půl rokem. Prostě to frčí, všechno je v mlze, ale ty naše obyčejné dny jsou vlastně super. Takže tenhle článek je spíš pro mě, nebo pro ojedinělé mamky, které by to zajímalo. S něčím (snad) zajímavějším přijdu zas příště ;)

Parohy

Pořídila jsem naší rodině parohy. Papírové. Po loňském velikonočním králíkovi, jsem se dlouho těšila na nějakou podobnou slepovačku, ale ne a ne na ni dojít. Až teď. Musím říct, že to bylo nějaké náročnější jak ten ušák... Nějak mi nesedlo číslování, bylo pro mě nelogické. Tak jsem si ho pak trochu přizpůsobila. Ale dalo se to. V šesti hodinách... Chtěla bych ještě nějakého jednorožce pro Rozárku, kdyby měl někdo tip? To se ale odsouvá na neurčito :-) Šablona stažena zde.

Kulička v domečku

Znáte montessori pomůcky? Jestli jo a nejste rentiéři asi vás taky trochu děsí cena. Naštěstí se spoustu z nich nechá vyřešit i jinak. Možná nejsou tak krásné na pohled, ale svůj účel plní. Já jsem teď doma z krabice udělala "domeček" pro kuličku. Tato pomůcka stojí přes čtyři stovky a my ji máme za nula, nula, prd. Aby kulička vyjížděla sama ven, krabici jsem vzadu podložila krabičkou od sirek. Zrovna jsem natírala Róze židličku, tak to schytala i krabice. A je to. Vhodit míček do díry, počkat až vyjede a znova, znova, pořád dokola. ;)

Cik-cak

Aneb další rychlovka a o zábavu postaráno. Potřebujeme jen rovnou plochu a lepící pásku. Já použila papírovou a je super v tom, že jde nalepit opakovaně (nevím jestli by tak fungovala i klasická, ta by se asi smotala, pokrčila a kdo ví co ještě a už nešla narovnat, ale můžete zkusit). Na kraji jsem kousek podehla, aby ji mohly lépe chytit malé prstíky. A spokojenost. Když Róza přišla na ten grif, zabavilo ji to na dlouho. Spolu s obdobím všechno musí ven, popř. dolů má i období dávání. Takže stačilo sedět vedle, Róza slepila, podala a já zas nalepila a tak pořád dokolečka dokola :) Myslím, že tady byly její choutky uspokojeny rozhodně víc než u ruliček...