Bublinková fólie

Také vás tak uklidňuje práskání bublinkové fólie? Mě jo! A chtěla jsem to zprostředkovat i Róze. Ale tak, aby si procvičila prstíky. Tak jsem nalepila fólii na skříňku. Hned se k ní řítila a mé práskání ji bavilo. Ale ona sama nebyla ještě schopná přitlačit tolik, aby se lupnutí opravdu ozvalo. A tak začla fólii decimovat po svém. Nehtíkama. Takže u nás úplně účel nesplněn, ale kdo máte dítko větší, které má v prstíku větší sílu, zkuste. Já myslím, že by to mohla být prima zábava. My to zkusíme znovu za pár měsíců. Teď si vystačíme bublat bublifukem :-)

Květen na balkóně

No co Vám budu povídat. Letos se nám na tom balkóně moc nedaří. A moc se není čemu divit, páč na to tak trochu dlabu. Sypu si popel na hlavu. Nepřidala tomu ani naše cesta daleká. Páč v dubnu před odjezdem jsem rychle vysela co bylo potřeba. A dál už se nestarala. Dokonce jsem si ani nepopsala, kam jsem co dala. Tak teď nestačím koukat. Ani králíci nebyli moc parťáci. Z dlouhé chvíle mi zlikvidovali zbytek hlíny. A než jsem došla pro novou... 

Takže jak to postupuje. Broskvoň bude mít bohužel jen dva plody. Oproti loňským devíti, nebo kolika, dost bída. Asi měla málo vody, chudinka. A navíc už je zas obalená pavučinkami svilušek. Mrchy jedny.

Víčko k víčku

Recyklovaná pomůcka za hubičku. Piksla od sušeného mléka, kterým občas zahustím kaši a víčka od přesnídávek. Baví. Dokonce tak, že poprvé jsme museli víčka třikrát vysypat. Na potřetí už začla zkoušet jak otevřít víko na plechovce. Zkoumat dírou jestli propadlé víčko uvidí. Nebo zda-li se vleze dírou i něco jiného. I to se počítá. Nepovažuji za nutné, aby děti používaly věc jen "jak se má", s přesným postupem, podporuji i průzkum a vlastní iniciativu. Máme vytvořeno týden a víčka cinkají každý den. První využití plechovky a hůlek je popsáno tu.

Dívka v ledu

Viděla jsem ji na plakátech, viděla jsem ji doporučovanou na fb čtecí skupině i na blozích. A stála za to! Detektivka jak má být. Napětí prostupuje všemi stránkami a nic není do konce jasné. Takže tady u té jsem fakt četla jedním dechem. Děj se odehrává v Londýně. Kde se v třeskutém mrazu najde zavražděná bohatá dívka. A není jediná. A detektivce nikdo nevěří. Pátrá tak na vlastní pěst. A prý je knížka součástí série a o šéfinspektorce Erice ještě uslyšíme. Autor R. Bryndza. Knížka, kterou s klidným srdcem doporučuju dál!

Popelka

Zas jedna rychlovka na zabavení. Na třídění to ještě není. Ale zrníčka už sbírat může. A zdokonalovat tak pinzetový úchop. A když k tomu přidáte nějakou tu nádobu s menším otvorem dostane zabrat i koordinace oko a ruka. A co teprv cvičení trpělivosti. To bylo tak, když jsem jednou chtěla něco dovařit. O pomoc Róziny jsem nestála. Jenže ona stála o mou pozornost. K nohám mi přinesla všechny své knihy a když jsem se odmítla stát předčítačem, zakousla se mi do nohy. To je takový náš nový sport a styl domluvy. Snad ji to brzy přejde :-) Vytáhla jsem fazole a termosku a na dobrých deset minut byl klid. Doporučuji nepřehnat to s množstvím, aby to dítko neodradilo. Je fajn, aby věc dotáhlo do konce a zažilo tak pocit úspěchu. A když budete chtít přidávat asi to nedělejte před zraky dítěte. Já jsem tu chybu udělala. Róza nadšená, jak to zvládla, já ji pochválila, ale vzápětí přisypala hrst. Ona si mě přeměřila, jako jestli si z ní dělám srandu a vyprdla se mi na to :D

Knížky pro prťata

Zamilovala jsem se do dětských knížek. Je tolik nádherných knih, které bych pro Rózinku chtěla mít a seznam se neustále prodlužuje. Zatím nákupy držím na uzdě. Jednak máme mraky knih a leporel na půdě u jedněch rodičů a na chalupě u druhých rodičů, jednak až do nedávna byla Róza docela devastační. Knížky miluje odjakživa, ale nejprve je spíš testovala všemi smysly. A tak třeba Ladovo leporelo, které přežilo dvě generace u Róziny narazilo na dost tvrdou zkoušku. A nutno podotknout že lepená textilní vazba zkoušku nedala. Prostě byla ožvýkána. Z kuřátka a obilí byla zase tak nadšená, že nevěděla na kterou stranu se koukat dřív, až jednu celou přelomila. Prostě naše zásoby dostávají solidně na frak.

Recyklace stoleté stoličky

Aneb jak jsme neplánovaně dali stoletou stoličku za první stoličku... Tuhletu židličku připravili moji pradědové do herničky na půdě baráku pro mého tátu. A už tenkrát nebyla stolička úplně nová. A já ji na té samé půdě vyhrabala a dala jí nový kabátek. Poučená z předělávky jídelní stoličky, jsem to tentokrát nepodcenila. Kombinací horkovzdušné pistole, elektrické brusky a smirkového papíru jsem dostala dolů starý nátěr. Praskliny jsem zalepila a díry zatmelila. První nátěr barvou jsem znovu lehce přebrousila a dala další dva. A hádejte, na jakou barvu jsem natírala? No jasně, že na bílo :D S výsledkem jsem nad míru spokojená. Ačkoliv prostor pro zlepšování stále je.