Recyklace stoleté stoličky

Aneb jak jsme neplánovaně dali stoletou stoličku za první stoličku... Tuhletu židličku připravili moji pradědové do herničky na půdě baráku pro mého tátu. A už tenkrát nebyla stolička úplně nová. A já ji na té samé půdě vyhrabala a dala jí nový kabátek. Poučená z předělávky jídelní stoličky, jsem to tentokrát nepodcenila. Kombinací horkovzdušné pistole, elektrické brusky a smirkového papíru jsem dostala dolů starý nátěr. Praskliny jsem zalepila a díry zatmelila. První nátěr barvou jsem znovu lehce přebrousila a dala další dva. A hádejte, na jakou barvu jsem natírala? No jasně, že na bílo :D S výsledkem jsem nad míru spokojená. Ačkoliv prostor pro zlepšování stále je.

Takže pro příště:

• Staré kousky, které jsou štědře pospojované zrezlými, dokonale zatlučenými hřebíky, už se nebudeme snažit rozložit a nebudeme si pomáhat palicí, ani přes hadru. Páč pak k mnoha stávajícím šrámům může přibýt další a stejně se kus na díly nerozloží.
• Lepení a tmelení je vhodné udělat už před prvním nátěrem!
• Na lepení prasklinek není vhodný Chemopren univerzal.
• U podobných srágorek je fajn číst návod, páč nefungují stejně jak lepidlo na papír.
• U Chemoprenu se totiž nanáší slabá vrstva na obě lepené plochy, ty se nechají čtvrt hoďky odvětrat a až pak se na několik vteřin stlačí…
• Což v prasklině nejde dost dobře udělat, příště použiju jiné lepidlo.

Ale zase jsem o něco chytřejší. A znalosti se budou hodit na příště. Tuším, že to nebyl poslední kousek, který kdy budu chtít dávat do cajku ;)