To bylo tak. Podědili jsme dřevěnou navlékací hračku. Jenže na jediný kolík, který připadal v úvahu pasovaly kroužky s přesným poloměrem díry. Prostě takové ty akorát. A před několika měsíci to s nimi Róze moc nešlo. Tak jsem vytáhla velké dřevěné kroužky co mám na tvoření a s těmi to už bylo v klídku. Jenže to bych nebyla já, abych si nevymyslela ještě jinou přírodnější alternativu. Březové kolečko a větývka. Na tom ty kroužky vypadají krásně! Jenže od myšlenky k činům je to někdy dlouhá cesta. A tak když jsem slavnostně před tu naši kráčmeru pomůcku i s kroužky rozložila, nandala prvních pět levou zadní a už ji to nebavilo. Ejhle, vyndala jsem tedy k původní pomůcce barevné kroužky a ona to zkompletovala jedna dvě. A ještě dokázala vyndavat a nandavat rozbitý kolík do dirky.
Ale po pár týdnech užívání baví obě verze. Hraje si s nimi na střídačku. Za výrobu tohoto výmyslu děkuju Honzíkovi, páč já bych si na tý pile ufikla prsty :-)
Ale po pár týdnech užívání baví obě verze. Hraje si s nimi na střídačku. Za výrobu tohoto výmyslu děkuju Honzíkovi, páč já bych si na tý pile ufikla prsty :-)
Bezva nápad. Mám spoustu dřevěných kroužků od záclon.
OdpovědětVymazatZkusím namotivovat dědu, Karolínce by se to taky líbilo.
Když se do toho ten chlap dá, má to za pár minut hotovo a zábavy fůra, jen na to najít chuť :) Tak ať se líbí
VymazatTo je krásné! Zaujalo mě už v předchozím příspěvku! ;-)...
OdpovědětVymazatV.