Výbavička

Sepsala jsem seznam co pořídit pro mimino do začátku. Jak to tak u mě bývá, udělala jsem velký průzkum napříč internetem a zjistila, že mi žádný rozpis nevyhovuje. Všechny podle mě obsahovaly nějaké blbosti. A já měla pocit, že se bez půlky věcí obejdem. No a vzniklo z toho toto. A já se s vámi podělím, jak to fungovalo co opravdu nebylo potřeba, co jsem naopak opomněla, prostě co bych udělala jinak. Tento článek zaměřím na "to všechno okolo", těm roztomilým pidi oblečkům se budu věnovat v samostatném článku :-) 

KOUPÁNÍ

• Koupací kyblík - myslela jsem si, že si s ním vystačíme, že budeme koupat v něm a až bude Pupík větší, přesídlíme rovnou do vany. V paneláku přeci není místo na vaničku. A taky se spotřebuje méně vody... Inu, kyblík je věc dobrá, miminkům, nebo alespoň tomu našemu se v něm líbilo. Moc. Horší už je to trochu s tím dospělákem vedle. Není tam totiž moc prostor pro to, to dítě pořádně omýt žínkou. K těm faldíkům se prostě nedostanete... Proto jsme alespoň jednou v týdnu Rózu koupali ve vaně (kde zase spotřeba vody roste :D)
• Lehátko do vany - udělali jsme dobře, že jsme si ho půjčili rovnou, viz důvod výše. Avšak ten, kdo dá přednost dětské vaničce, ho možná ani potřebovat nebude. Některé jsou totiž tak malé, že se do ní lehátko nevleze. Nebo vleze, ale už tam nenarvete dítě..
• Teploměr - zdánlivě nepotřebná věc. Ozkoušíme teplotu přeci loktem, ne? Já za něj byla ráda, několikrát jsem si vyzkoušela, že bych loktem teplotu neodhadla - o hodně. Alespoň na začátku pro to čerstvé škvrně mi to přijde důležité. Minimálně pro novou maminu.
• Žínky - něco, čím dítě umejete. Myslím si, že by úplně v klidu postačila třeba poskládaná čtvrtka tetra pleny. Ta je beztak jemná. Ale ne, já musela mít žínky, hezky měkké. A tak jsem si je našila z ručníku.
• Osušky - také alespoň 2. Ale znovu, na otírání novorozence stačí tetra plena. Já si pro tento účel ušila osušku z tetra metráže - v pražském DBK prodávali metr tuším za 80Kč. A jednu osušku jsme dostali.
• Kosmetika - na všechnu kosmetiku pro miminko se můžete z vysoka vykašlat. Na umývání je podle mě nejlepší čistá voda. Na natření používáme slunečnicový olej z lékárny. Pozor na skvrny. Když jsem před druhým přírůstkem připravovala výbavičku, zjistila jsem, že na spoustě prvního oblečení jsou skvrny, které tam původně vidět nebyly a to pravděpodobně od oleje, který se nevypral a na oblečení časem žluknul. Leckteré oblečení se má prát třeba i jen na 30°C :/ U druhé dcery používám na mazání kokosový olej, případně bambucké máslo, ale to na věci asi nic moc měnit nebude...
• 60% líh a gáza - na ošetření pahýlu pupíku, také z lékárny.
• Vatové anatomické tyčinky - na uši, nos, později na čištění zahojeného pupíku. K čištění oušek prý stačí gáza namotaná na prst, neumím si ale představit tak čistit nos...
• Kartáček na vlásky - no podědili jsme ho. Ale zas až tak nutný na těch pět chlupů není, ale pro ten dobrý pocit :-)

To je to co jsme měli... A teď co jsem pak přehodnotila. 

• Vaničku nakonec máme. Původně jsem ji chtěla na letní vedra na balkón a také na koupání na chalupě. Ale nakonec využíváme i doma. Přeci jen mi přijde zbytečné napouštět velkou vanu a kyblík přestal být moc funkční tak na čtyřech měsících. Sem-tam Rózu smočíme, ale spíš pro tu srandu :-)
• Také jsem si později dopřála, nebo Róze dopřála mořskou houbu na mytí. Ta pravá houba totiž obsahuje jód a ten je dezinfekční. Takže opravdu netřeba žádného mýdla. No chtěla bych ji pro sebe :-)

SPANÍ

• Postýlka - pro většinu lidí základ. (Teď opomenu ty, kteří preferují spaní ve společné posteli.) Já chtěla něco mezi společným spaním a odděleným. Takže máme postýlku přiraženou k posteli. Proto pro mě bylo důležité jak vysoko bude matrace. Naštěstí jednu ideální rodinnou máme a tak byl třeba jen nátěr. Jak jsme si ložnici uzpůsobili pro Pupíka jsem se chlubila už tu. No s druhým děckem vám musím vybalit pravdu... Róza postýlku využívala max půl roku a to ještě ani ne na celou noc. Maruška dokonce asi jen tři týdny... Prostě ty děti jsou víc spokojený přitulený k někomu, navíc je pohodlný prostě jen vystrčit prso a spát dál. Takže od té doby co jsem holky měla v posteli jsem fakticky vstávala většinou jen 1 maximálně dvakrát na čůrání. Pokud nebyl jiný problém, ale na krmení ne. Tudíž i všechno ložní prádlo apod. nám je více méně k ničemu. A pokud máte v hlavě jen v sebemenším koutku, že by to tak mohlo být i u vás, nepořizujte nic drahého, byly by to vyhozené peníze. Samozřejmě netvrdím, že je to pro každého. A nebudu se hádat zda je to bezpečné. Podle mě určitě od té doby co se dítě umí ozvat, převalit se, U těch pidimidi miminek se musí dát bacha na zalehnutí, takže to není pro nikoho kdo večer popíjí, kdo bere návykové látky, třeba i nějaké utlumující léky, nebo kdo spí tvrdě, kdo sebou v noci hází apod. Já mám spaní velmi lehké a v poloze ve které usnu se i ráno probudím. Dávám si taky bacha aby dítě nebylo zakryté peřinou. Neberte to jako návod, je to pouze má zkušenost.
• Matrace - ta je do postele třeba. Upřímně drahé a super matrace do miminkovské postýlky mi přijdou jako tahák peněz. Ale chápu, že na to mohou být názory dost rozdílné. My máme matraci starou, ale nechali jsme ji vyčistit.
• Chránič matrace - proti pročůrání. Nevím zda je nutný... Upřímně za půl roku jsme ho ani jednou nepotřebovali. Důležitý je asi pro děti co se odnaučují plínkám... Dával se igelit. Je to řešení, ale tuším, že na tom by se mimino dost potilo. My máme nějakou podložku z Ikey asi za 99Kč..
• Prostěradlo - 2x. Pokud netrváte na barevném dětském provedení. Mrkněte nejprve zda-li doma nemáte nějaké na vyřazení. třeba by se z něj nechal potřebný formát vystřihnout. Já takto využila jedno prostěradlo po babi, rozstřihnout a jsou z něj dvě na postýlku.
• Ložní prádlo - podle mě pro začátek zbytečnost. Nejdřív stejně většina dětí spí v nějaké formě zavinovačky a přikrývat tak není třeba. A polštář by se používat neměl. Každopádně i naší půlroční ratolesti je dětská peřina (tuším 120cm?) k ničemu. Já koupila nejlevnější deku v Ikea a tu přestřihla na půl. Tu půlku ještě přeložila a ušila z nepožívaného povlečení na polštář povlak. Abychom teda jako něco měli. Ale moc jsme ji nevyužili. A to upozorňuji že máme zimní mimino. Mnohem víc používaná je lehká deka. Do začátku stačí jedna. (Deky bývají oblíbeným dárkem).
• Zavinovačka - spoustu druhů na výběr. My máme ještě klasické bílé s krajkovým lemem :-) Lepší jsou čtvercové, kde se přehýbají cípy, než taková ta kde se přehne spodní okraj a ze stran je pouze tenká látka se šněrováním. Ty jsme ale využívali spíše v kočáře a v košíku.
• Na spaní se osvědčila zavinovačka SwaddleMe. Je z lehkého materiálu, takže se hodí i do teplých nocí. A hlavně je dělaná tak, že se z ní dítě opravdu neodkope a nevyvlíkne. Zní to hrozně, ale je v tom jako ve svěrací kazajce. Jenže to většina novorozenců potřebuje. Krásně se zklidní a nebudí se házením vlastních rukou. Dokonce jsme pak přikupovali i další velikost, ale Róza ji někde mezi čtvrtým, pátým měsícem přestala chtít už si začla ňuchňat plyšáka a plínu. Po čase bych dodala, dítě by nemělo být zavinuté nikterak dlouho, třeba jen na pár hodin spánku, páč potřebuje mít volnost pro pohyb a rozvoj. Pozor na to, že zavinuté děti se třeba méně v noci budí na kojení - což není žádoucí u dítěte, které neprospívá dobře. Pro dostatečnou laktaci je noční kojení dost důležité. A poslední poznámka, pevně zavinuté dítě bych si nebrala do postele, myslím si, že kdyby jen někdo přilehl, nemá se ani moc jak bránit, hýbat aby na sebe upozornilo. U druhé dcery se mi noční zavinování neosvědčilo. Nespala tak o nic déle než nezavinutá a celkově se jí to prostě nelíbilo. Tak kdo má možnost nejprve půjčit a vyzkoušet, doporučuji.
• Mantinely do postýlky - spíš taková dizajnovka. Posýlky jsou podle mě dělané tak, aby se mezi šprušlema dítě nešprajclo a neublížilo si. Zrovna tak si asi neublíží, když se o tyčku uhodí. Schválně, kdo z vás měl mantinely v postýlce jako mimino? Ale taky jsem je ušila :-)
• Monitor dechu - pro někoho zbytečnost, pro někoho nepostradatelná věc. Já jsem věděla, že i kdyby vše mělo být home made, nebo z druhé ruky, tuhle vychytávku chci. Nejvíce se asi hodí tomu, kdo měl komplikované těhotenství, nebo porod, nebo je mimi nedonošené, nebo něco. Ale všichni víme že syndrom náhlého úmrtí novorozence existuje a ten nemá vysvětlení, nejde najít příčina a týká se i naprosto zdravých miminek. Tečka. Nakonec jsem jej dostala od svých drahých kolegyň jako dárek na odchodnou. Děkuju. V noci ho pouštíme dodnes. Aktualizace po čase. Pouštět jsme ho mohli do té doby, dokud Rózka v postýlce spala. a to nebylo tak úplně dlouho... Také jsme si všimli, že tím že je postýlka přiražená k velké posteli, monitor snímá i náš pohyb, tak jsme museli dávat velký bacha na to, aby mezi postýlkou a postelí byl prostor, jinak je to k ničemu. U druhé dcery jsme jej zapínali asi tak první týden. Ale necháváme si jej třeba kvůli nemoci. I když na druhou stranu, když je dítko ošklivěji nemocné tak jej máme stejně stále na očích, Když měla Maru ošklivý kašel a špatně se jí dýchalo, tak prostě spala na nás. S Honzíkem jsme se dvě noci střídali a v polosedu ji měli v náručí. Nicméně nezatracuji, protože s prvním dítětem, jsem byla díky monitoru alespoň trochu klidnější.
• Existuje i alternativa - monitor pohybu na plenu. Je to takové malé zařízení, které se zastrčí za plínku. Máme ho půjčené. Když jsem byla s Rózou v nemocnici, ocenila jsem ho. Myslím si že není tak dobrý, jako podložka, ale svůj účel plní. Jen mě několikrát vylekal. Protože z té plíny padá.
• Chůvička - podědili jsme starou, ale ještě jsme ji nikdy nevyužili. V domě asi svůj účel plní, ale v bytě, kde je všechno slyšet jako u nás? Když se dítě probudí a něco potřebuje, bude brečet - tzn. uslyšíte ho. A kdyby mělo problém s dýcháním, začne houkat monitor. Do budoucna bude potřeba asi na cestování, ale do začátku dle mě nutná není. Pořádnou chůvičku jsme paradoxně koupili až asi v Rozárčiných dvou letech. To už bylo běžnější, že jsme ji třeba na chalupě nebo na dovče nechali spát někde ve větší vzdálenosti, kde už bychom ji třeba slyšet nemuseli, dokud by nezačala úplně hystericky řvát. A vyděšené dítě není samozřejmě žádoucí. Osvědčilo se nám i to mít ji pod dohledem, tzn. že chůvička má i video. Neměli jsme pak potřebu chodit každou chvíli kontrolovat, jestli není blízko kraje postele, není odkopaná apod.
• Kolotoč nad postýlku - spíše hračka pro maminku. Dcerunku ještě dlouho nezajímal :-) Nevím úplně jak to bylo u Rózky, ale Marundu začal zajímat až tak ve 2,5 měsících. Je fajn když kolotoč můžete přemístit i jinam. Viz spaní v postýlce...

Tip na víc - od paní doktorky na očním jsme dostali radu - postýlku vypodložit (buď knížky pod nohy, nebo třeba složený ručník pod matraci). Uvolní se tak totiž nos a nebude zatékat to co nemá do očí. Řešili jsme totiž neprůchodné slzné kanálky. 

PŘEBALOVÁNÍ

• Přebalovací místo - speciální přebalovací komody, pulty a další jsou dle mého zbytečnost. Vypadají hezky, některé z nich se pak dají předělat na normální kus nábytku což je plus, ale jinak je to věc kterou využijete tak tři měsíce. Ve chvíli, kdy se začne prcek otáčet, je lepší se přemístit blíže k zemi, protože stát se může cokoliv. Takže místo pro přebalování si můžete udělat provizorně kdekoliv je libo. Na pračce, na normální komodě, skříňce, stole... My uvažovali nad komodou, ale nakonec se nejvíc hodil psací stůl. Speciální pokojíček jsme totiž rozhodně dopředu nevytvářeli, jen jsme uzpůsobili pracovnu. Psací stůl měl ideální výšku i velikost aby se na něj vlezl i box se vším potřebným, či připravené hadříky. Co už jsem ale tolik nevychytala bylo čím jej vystlat. Myslela jsem si jak nám bude stačit poskládaná deka a přes ni plína. No na začátku se stává dost "nehod" ty mi věřte. A po každé měnit plínu a sušit deku. To se člověku nechce, to mi taky věřte. A tak jsem to řešila jednorázovými podložkami. Ty zase nejsou ekologické. Příště si koupím přebalovací podložku, třeba takovou, kterou můžete otočit i tou igelitovou částí nahoru a jednoduše ji utírat. Nebo si ji vzít někam sebou. Nebo na ní v létě venku položit "ještě se nepřemisťující" dítko. nebo jako podložku do postýlky. S druhou dcerou jsem ráda koupila přebalovací desku z masivu, která se dala na komodu a na ni takovou tu klasickou molitanovou přebalovací podložku/desku. Potřebovala jsem mít stálé místo někde mimo dosah té starší dcerky. Komoda je malá a bez mantinelu přebalováku bych se bála, že jen co se otočím na starší dceru budou mi z komody lítat věci. Ale stále si stojím za tím, že je to záležitost na pár měsíců, páč s akčnějším dítětem je lepší přebalovat někde nízko.
• Pleny - kapitola sama o sobě. Jestli si chcete počíst o našich pokusech a zdarech/nezdarech, rozsáhlé povídání najdete zde a tu.
• Čím utřít zadnici - jednorázové ubrousky se hodí k rychlému použití. Ale znovu by se dalo diskutovat o jejich potřebnosti a také kvalitě. Pokud je člověk doma, nejlépe se hodí čistá voda. Jenže, kdo by pořád lítal do koupelny se zadkem pod kohoutek, nebo máchal hadřík a připravoval ho u přebalováku. Kompromisem je sprej. Do lahvičky můžete dát třeba jen vodu a utírat hadříky, které vyperete, nebo do něj dát olejovou emulzi. Já používám Medvídka. Je to přírodní produkt a z mé zkušenosti již není třeba další mazání. Stejně dobře by se dala ale asi využít i emulze z jakéhokoli jiného kvalitního oleje? Ale nezkoušela jsem. Stejná firma prodává i ubrousky Perlička. Ty jsou ekologické - plně rozložitelné a navíc pokud chcete, mohou se i několikrát vyprat a pak znovu použít. Tyhle hadříky a emulze jsou opravdu super věc. Vlhčené ubrousky jsem prakticky nepoužívala. Jedny mám pro sychr v přebalovačce, ale zvolila jsem ekovariantu.
• Něco na opruzenou prťku - pro začátek stačí reklamní vzorky. Dostala jsem v DM boxu i v porodnici. Osvědčil se mi Sudocrem. Teda pokud se dá říkat osvědčení tomu, že jsem ho namazala asi pětkrát na opruzené faldíky z pocení se ve vedrech :-)
• Koš na pleny - další z řady věcí, které jsem si myslela, že nebudeme potřebovat :D No omyl. Víte jak ty pleny smrdí? Pokud budete používat papírovky, asi můžete házet výtvory vašeho miláčka do běžného koše, který pravidelně vynášíte. Ale pokud budete prát, je třeba ne ledajaký kýbl, ale kýbl s víkem! A ne žádný prcek, ale aby se do něj něco vešlo. (Myslela jsem si, že mi bude stačit kyblík od párty křupek)

Tip - vše co potřebujete k přebalování je fajn mít v nějaké krabičce, či přepravce, lehce tak přenesete tam kde je třeba. Prvních pár koupání jsme absolvovali v kuchyni, kde bylo nejtepleji a stačilo tak vzít krabici a bylo.

A jak přebalujeme po půl roce? Kdekoliv. Nejčastěji tedy na matraci pod psacím stolem, kam jsme se přestěhovali hned, jak začal být náš poklad akčnější. Ale jinak tam, kde zrovna jsme. Už nepotřebuji používat nic na podkládání, protože máme natrénováno a nehody jsou eliminovány - snad :-)

KRMENÍ

Pokud se poštěstí a je to kompetentní s přáním matky, je to jednoduché, kojené mimino nepotřebuje nic jiného než mléčný bar v podobě prsu. Pokud však nejde vše jako po másle, nebo si maminka chce občas někam odskočit jsou třeba i další propriety.

• Odsávačka - v porodnici jsem dostala půjčenou manuální od Aventu a věděla jsem, že bez ní svého drobka doma plně nenakrmím. Takže pro ni klusal manžel do lékárny, ještě než si mě vyzvedl. Dopředu jsem si žádnou nekupovala, protože jsem si říkala, že těžko říct, zda budu mít mlíko. Zpátky k přístroji. Ta má je manuální. To hovoří za vše. Chce to manuální práci. V mém případě hodně práce. Jednu dávku odstříkávám na několikrát i celý den. Takže udělat si nějakou zásobu je práce na plný úvazek. Prý to jde některým ženám snadno. Některým dokonce i samotnou rukou. Já tajně sním o odsávačce mechanické.
• Lahvička - pokud budete jen občas na skok pryč a někdo dá dítěti jednu dávku stačí jedna. A právě ta jedna je součástí odsávačky. Alespoň té mé. Další byla součástí reklamního balíčku z porodnice. Takže ta, co jsem si kupovala dopředu pro strejčka příhodu mi byla k ničemu.
• Sterilizátor - znovu, dopředu k ničemu. Pokud budete kojit k občasnému vyvaření jedné lahvičky a dudlíku plně postačí hrnec horké vody.
• Speciální kalíšky a pytlíčky na mléko - všechno je to pěkné a stylové. Ale nejspolehlivější materiál podle mě je a bude sklo. A tak zamrazit přebytek do vyvařené skleničky od jogurtu úplně stačí. 
• Ohřívačka mléka - můj názor asi tušíte. Další vyhozené peníze. Pokud vaše dítě nebude na umělém mléce, může babička lahvičku toho vašeho ohřát ve vodní lázni. Věřte mi do kina nebudete chodit denně, ani každý týden. Budete vůbec moci někam chodit? Ale jo, tak černé to zase není :-)
• Stříkačka - nebojte nechci mít doma malého narkomana. Přes stříkačku mě naučili dokrmovat v porodnici. Je to korunová položka a myslím si, že je fajn ji mít doma. Může se hodit i třeba na podávání léků, či sirupů. Já v ní třeba dávám homeopatika, kvůli očkování.
• Lžičky, talířky, hrnečky - opravdu? Na to je ještě čas. A je to jeden z častých dárků od přátel.
• Kojící polštář - znovu pro někoho šikovná věcička, ale radši vyzkoušet. já ho hrozně chtěla, a taky dostala. Ale nakonec nevyužila. Ani jako těhotná na spaní. Ani jako matka na kojení. Ani pro dítě na spaní, jako pelíšek. Byly pro mě pohodlnější polštáře, které jsem si poskládala, jak jsem potřebovala.

CESTOVÁNÍ

• Kočár - prostě a jednoduše vozidlo. Typ a styl je na každém z nás. My vybrali trojkombinaci. Měli jsme to tedy s autosedačkou "z jedný vody na čisto".
• Autosedačka - nutnost i pro ty, kteří pojedou jen jednou - z porodnice domů.
• Fusak do kočáru - máme zimní mimino a stejně jsme fusak neměli. úplně stačila klasická zavinovačka a přes ni deka. A musím říct že bílá krajkovaná zavinovačka z rodinného dědictví a šedivá chlupatá deka v černém kočáře vůbec nevypadaly jako z nouze ctnost, ale slušelo jim to tam. Na pozdější teplejší období, kdy už Róza ze zavinovajdy vyrostla jsem uháčkovala deku tyrkysovou.
• Nosítko - ergonomické nosítko jsem měla vybrané snad nejdřív ze všeho. Chtěla jsem být mobilní a na šátek se necítila. Byla jsem ale rozumná a nepořizovala si ho hned. Chtěla jsem využít možnosti vypůjčení a vyzkoušení s miminkem. Moc děkuji za tuto možnost. Róze se v něm nelíbilo. Myslela jsem si, že si zvykne, ale prostě ne. Možná to zkusím, až bude větší. Ale prozatím by to byla drahá sranda. Později jsme jej opravdu pořídili a nedám na něj dopustit. Máme Manducu, nosítko, které se mi vůbec nelíbilo, ale prostě mi dobře sedělo. Takže zkoušejte!
• Nosící vak - ten mohu jen doporučit. Sama bych si ho nevybrala. Je jen přes jedno rameno. Tušila bych, že z něj budou bolet záda. Ale dostal se mi pod ruku. Máme ho vypůjčený a byla to vždy záchrana. prostě když už jsem s Rózou nevěděla coby, ve vaku se uklidnila a usnula. Nebyl na dlouhé nošení. ale třeba, když člověk potřeboval obě ruce volné, na poklízení, na jídlo, věšení prádla a tak. A v neposlední řadě na různé návštěvy a posezení s přáteli, miminko se tam schovalo a bylo spokojené. Mluvím o vaku Haipa-daipa. A Marunda v něm pro změnu nechce být vůbec... Takže opět, pokud máte možnost, zkoušejte a nepořizujte dopředu.

Pokud budu mít ještě další možnost, už bych se šátku nebála. Dokonce jsem si i jeden vybrala :-)

ODPOČÍVÁNÍ/HRANÍ

• Košíky, kolébky, pelíšky a jiné vymoženosti - všechno to jsou věci tak na tři měsíce. Proto zvažte investici. Pokud jde o rodinné dědictví, nebo je možnost zapůjčení, je to fajn. I přes den chcete dítě občas někam položit a ne vždy ho chcete dávat do ložnice a do postýlky. My měli košík. Použili jsme ho opravdu jen párkrát. Většinou byla Róza v posteli (máme poměrně malý byt, takže nebyla nikterak daleko a slyšela jsem ji), nebo byla v kočáře, protože jen tam přes den zabrala a nebo prostě u mě, v pytli, v náručí, vedle mě na gauči, na posteli. Nechtěla být sama v košíku. Později jí vadilo, že z něj nevidí. Ale pokud někdo bydlí v domě a ložnice je daleko, upřednostnila bych třeba cestovní postýlku, protože ta má další využití. na druhou stranu není to zrovna dizajnový prvek do obýváku, co si budem povídat. Jenže postupem času, jdou asi tyto věci trochu stranou :-) S druhou dcerou už by se nám košík nevešel, ale potřebovala jsem mít něco, kam bych mohla dítko položit v době, kdy bude mimo ložnici. Tu přes den v zimě zavíráme, páč se tam netopí a navíc jsem po nějaké době s Rózkou pochopila, že dítku je stejně prostě nejlíp tam kde jsou ostatní, teda asi většině. Takže s Marundou už jsem neměla ambice dávat ji pryč, ale mít ji u sebe. Osvědčilo se nám hnízdečko, můžete jej položit kamkolikv, třeba na gauč a díky ohraničenému prostoru je určitě bezpečnější, než položit dítě jen tak - to určitě nedoporučuji! To raději na zem. Ale pak bacha kam šlapete. A bacha na starší sourozence...
• Sedátko/lehátko - k těm jsem měla rezolutní stanovisko. Jsou škodlivá pro miminí záda a stejně v nich nemohou být dlouho. A ejhle jedno máme doma. A netrvalo to ani tak dlouho. Sice v nich miminko nemůžete nechat hodiny, ale i těch pár minut denně, kdy se potřebujete jít osprchovat (což v šestinedělí opravdu potřebujete a nejednou), nebo si dojít na záchod, nebo umýt vanu, nebo... dosaďte si cokoliv, kde by to s dítětem na jedné ruce, popřípadě ve vaku či šátku nebylo technicky možné, se cení. Na rozdíl od kolébky, nebo košíku, z lehátka vás dítě vidí, vidí i okolo a proto nezačne brečet hned jak ho odložíte, ale třeba až za chvíli. A je to bezpečné, nikam vám nespadne. Vím o čem mluvím! Teď si třeba řeknete, že jsem "matka roku". Ale Róza měla úraz a ne ledajaký. Na měsíci strávila noc na JIPu a několik dní v nemocnici. Diagnóza - prasklá lebka. Ne nespadla mi z náručí, z přebalováku, z postele, nevypadla z kočáru, ani jsem s ní nemlátila o futra. Sklouzla. Z kuličkového, sedacího bobíku. Přeměřeno 20cm. Na plovoucí podlahu. Říkala jsem si, že takový ten pelíšek pro novorozeně je vlastně to samé - bobík naplněný kuličkami. Jenže ten bobík má ještě popruh, který se zapne přes dítě. Hodlala jsem tam něco podobného vyrobit. Později, vždyť se ještě nijak nehýbe. Jenže se to stalo. Hned po propuštění jsem objednávala lehátko. Máme lehátko od BabyBjorn. Nechtěla jsem žádné na baterky s deseti melodiemi, hrazdičkou a hračkami, ani žádné vypolstrované v kterém by se dítě potilo. Tohle mi přišlo ideální. Léty prověřená klasika. dítě se hýbe vlastním přičiněním a materiál je prodyšný. Pokud jsem nad ním chtěla hrazdičku, přistrčila jsem tu naši.. Jo a je z druhé ruky a stačí.
• Hračky - pro začátek hračky netřeba. Nějakou dobu prcka nebudou zajímat. Navíc je to další z oblíbených dárků, tak pak jen dokoupíte co bude třeba.
• Hrací deka - opravdu je to nutnost? Pro mě ne. Prostě máme deku. A na ní hračky. I tak může vypadat hrací deka.
• Hrazdička - někdy součástí hracích dek, někdy samostatná. Pro ležící děti ideální. Ale hračky se dají zavěsit i jinak než jen na drahou plastovou parádu. Já ušetřila pár stokorun a vyrobila dřevěnou, doma.

OSTATNÍ NEZBYTNOSTI

• Nůžky na nehty s kulatou špičkou - možná se to zdá jako zbytečnost, ale vy si troufnete na ty pidiprstíky se špičatýma?
• Odsávačka hlenů - na vysavač, jedině. Podědila jsem obě. Tu, co si máma zastrčí hadičku do pusy a odsává i na vysavač. S první mi to absolutně nešlo. U druhé jsem nepochopila, že je to TA na vysavač - byly to taky prostě hadičky, no a koupila jsem další :-) A ta funguje. Výborně. ten co ji vymyslel, by měl dostat metál.
• Dudlík - další z oblíbených dárků a také součást reklamního balíčku z porodnice. Ale pro klid duše si můžete jeden pro jistotu pořídit. Já ho dávat Róze nechtěla, vydržela jsem dva týdny :D Jedeme v klasice  kopretinách z lékárny.
• Teploměr - rychloběžka do zadečku. 
• Paralen čípky - nebo něco na teplotu, ať je základ doma. Pro neznalé a nezkušené jako já jedno info. Paralen 100 je od 7kg. Myslela jsem si, že mi prodali něco špatně. Ale on nižší není. Pro menší děti se musí podélně půlit...

Vypadá to šíleně, že? Ale nebojte, dá se to zvládnout. já veškeré přípravy dala za měsíc mateřské. Nakonec jsem už dva týdny před porodem nevěděla coby a tak ještě na poslední chvíli gruntovala a přesazovala kytky :-)
A můj seznam do porodnice je zde.

A pro zajímavost. Víte jak to mají ve Finsku? Dostávají krabici. A v ní všechno možné i nemožné, potřebné. A v té krabici s matrací děti dokonce i spí. Mrkněte se na tento článek.
Doplňuji odkaz na seznam oblečků ;)