Co do poličky, 17. měsíc

Co do poličky je asi trochu mylný název, páč jsme byli doma sotva pět dní. Chata. Dovča. Babi s dědou. Prostě prázdniny. Ale shrnu tu, co Rózu zajímalo a co jsme případně vozili s sebou...

Knížky. To už asi nikoho nepřekvapuje, co? Stále je asi nejoblíbenější Léto. Vždy, když přijedeme domů, trávíme u něj mraky času a "čteme" ho pořád dokola. Už se docela těším na Podzim :) Vzhledem k velikosti, ji ale s sebou na naše cesty nevozíme. Jaké knížky jsme měli třeba na dovče si můžete přečíst tu.

Krmení tygra. Vhazování pompomů. Jednoduché jako facka, ale zřejmě díky motivu baví tahle varianta déle než fazolky, nebo korky do láhve.

Navlékačka z větve. Stále jí ještě neodzvonilo a baví. A může bavit i u vás, na své facebookové stránce jich mám pár na prodej ;)

Zvířátka. Terno tohoto měsíce. Must have pro milovníky montessori. Už méně je miluje peněženka :D Tady jsem byla trochu na vážkách. Plasťákovou sadu za stovku jsem zamítla hned. Aby zvířátka dětem něco dala, měla by být co nejvěrohodnější. Ale docela dlouho jsem váhala zda nevzít dřevěná. Přeci jen jsou přírodní, žádný plast a dost často fakt vkusná a vychovávat dítě k estetičnu také chceme, no ne? Ale nakonec jsem si uvědomila, že by to v našem případě byla spíše dizajnovka pro mě. Dlouho jsem koukala, jestli neseženu zvířátka scheich po bazarech. Marně. Nakonec jsem objevila akci na 1 + 1 zvíře mojo animal planet. A to už bylo pro mě únosné. Róza je dostala na dovče a byla z nich úplně paf. Pořád je přenášela a přerovnávala. Brala si je s sebou i na výlety... Jedinou nevýhodou je, že špatně snáší pády, hodně zvířátek už má odřeninky od silnice :) Tento měsíc byla seznamovačka, další se vrhneme na přiřazování. A pokud by se někdo přece jen rozhodl pro dřevěná zvířata, tu jsou moji favoriti 1, 2.

Dál procvičujeme vhazování tvarů a Róze se to daří čím dál tím líp. 

Krabičku se závažími jsme si přivezli z chalupy. Závaží jsou nejen různě těžká, ale samozřejmě i velká a tak Róza zkouší co kam jo a co kam ne. Na další chalupové hraní můžete mrknout tu. Krom závaží tam frčelo malování vodou, vhazování do kasičky, ruličky od toaleťáku a další.

A pak tu máme dvě krtkovky. Vkládačka postaviček. Ne Róza je ještě neumí vložit sama. Ale vyndaváje a dle zadání podává.

A na podobném principu funguje i hra s krtkovými půlenými obrázky. Ty dostala Róza už jako hodně malinká. Než jsem stačila namítnout, že je na ně čas, byly rozbalené. V jednu dobu byly dost populární. Rózu bavilo je rozhazovat, rozsypávat, pak vkládat do kelímků, nosit je a podávat. Pak jsme je na chvíli schovali. No a jejich čas už dozrává. Teď je Róza schopná půlky podávat dle zadání. Podej králíka, kde je druhá půlka... Myslím, že co nevidět bude moct párovat sama.

A jak jsem psala v úvodu, pořád jsme někde lítali. Takže to jistilo cákání na různé způsoby. Sběr přírodního materiálu. Zdolávání přírodních terénů. Zdokonalování se v sociálních kontaktech :-) A prostě všechny možné a nemožné výlety, procházky a cestování.

Do kuchyňky Róze konečně přibyl hadřík, takže teď omývá všechno a všude. Složitě se dobíráme toho, že se nemyjí stěny a duchny :-) A jinak pomáhá, kde se dá. Třeba s vylupováním hrášku.

Z dalšího hraní se osvědčily Skořápky.

Časově omezené zabavení pak bylo navlékání kroužků na podstavec, plato s barevnými vajíčky a navlékání cédéček.