Jih proti severu

Nějak na mě ta zima a pošmourno dolehly. Nic se mi nechce. Jsem bez energie. A tak se prostě vezu. Už šíleně dlouho jsem si chtěla znovu přečíst sérii knih o Scarlett O´Harové. Prvně jsem ji četla na střední škole na doporučení mé angličtinářky. A z knížky byla nadšená. Pak znovu, když jsem narazila v antikvariátu nejen na oba díly Jihu proti severu od Margaret Mitchellové, ale i na volné pokračování Scarlett od Alexandry Ripleyové, rovněž ve dvou dílech. No a naposled asi někdy na vejšce. Když jsem stěhovala svoje věci sem a tam, několikrát jsem na knížky natrefila a slibovala si, že si ten čas prostě najdu. A od té doby co jsem šla s pupkem na mateřskou, trůnily knížky v obýváku na čekačce.

Když jsem začla číst první díl, byla jsem z toho taková nervózní, přišlo mi to docela nuda, nenacházela jsem nic nového, děj se rozjížděl pomalu a já klesala na duchu, že kouzlo příběhu už pro mě pominulo, jenže pak začala válka a spoustu zvratů a já hltala řádky zase jako poprvé. Každou volnou chvilku čtu a chodím spát zas pozdě večer. A týden u rodičů byl na tohle úplně ideální.
Je to prostě klasika. Romantika, nedorozumění, která lámou srdce, vzplanutí dvou lidí, kteří se míjejí... Hlavní hrdinka rozhodně není vzor všech ctností a občas mi leze pěkně na nervy, Rhett taky není úplně ideál. A to jak se chovají? No to mě štvou oba. Ale nejde se odtrhnout. Momentálně čtu poslední knihu ze čtyř a mrzí mě, že za chvíli bude konec. A tak jsem se zařekla, že si pak pustím ještě zfilmovanou verzi. A nejlepší na tom je, že stejně na mě vždy vybafne něco nového. Třeba jako když se Scarlett usadí v Irsku nedaleko Mullingaru. To je totiž město kde jsem rok bydlela já. Když jsem dělala au-pairku. No prostě nostalgie hadr.

Tak se mnou mějte ještě chvíli strpení. Tohle je prostě moje srdcovka :)

A co vy? Máte nějakou oblíbenou knihu, ke které se vracíte?