Stínové divadlo

Někdy od listopadu jsme zkoušeli začít číst na dobrou noc. Abyste mi rozuměli, čteme v průběhu dne hned několikrát, ale večer se šlo prostě už spát, žádný protahování. Jenže večerní uspávání se začalo zas nějak prodlužovat, tak jsem ten čas chtěla vyplnit. Navíc jsem se těšila na pořádné knížky, žádná leporela a ty jen tak do ruky berušce nedám, i když teď už je mnohem opatrnější. No ale mléko je pořád přednější, takže většinou Róza zaklapne knížku dřív, než začnu číst, nebo v půlce, zhasne lampičku a je vymalováno. Ale stínové divadlo, to je jiná! Z toho je úplně, ale úplně paf. Moc si nefandím, že by tak propadla mému volnému vyprávění, ale ten zážitek z míhajících se obrázků a vlastního zkoušení, to ji vzalo. Tak to také zkuste. Já měla to štěstí, že jsem sadu na pohádku Boudo, budko vyhrála a nemusela se s ní pachtit. Ale šikovné ruce ze čtvrtky vystříhají a vyřežou ledacos. Pro začátek navrhuji takové ty nejjednodušší pohádky - Boudo, budko; O kohoutkovi a slepičce; Mášenka a tři medvědi; O třech prasátkách a tak podobně. Dobré je světlo z baterky v mobilu. A když už tu nemám přesný návod já, mrkněte na Pinterest, pod hesly shadow theatre je zase spoustu nápadů i rovnou postavičky k tisku a vystřižení ;)