Zubař

Nevím jak to máte vy, ale u nás jsou doktoři katastrofa. Mám pocit, že tak nejmíň od roka. Od té doby se mi jen jedinkrát podařilo namotivovat Rózu na odběr krve, kdy statečně šla, nastavila ruku, ani nepípla a ještě se tím minimálně týden chlubila. Ani za Boha nemůžu přijít na to, co tenkrát bylo jinak, páč nikdy poté už se to neopakovalo :-) Má jinak úžasná dcera je schopná ztropit naprosto hysterickou scénu i při pouhém vážení. Jen zahlédne sestru, a to stačí. Natož aby na ni někdo sahal! Stejnou intenzitu nervy drásajícího zvuku je schopná vydávat po celou dobu jakéhokoliv (nebolestivého) vyšetření a ještě se u toho svíjet jako čertem posedlá. Ale jakmile je po všem, z křiklounky je usměvavá holčička, která začne ještě v ordinace nadšeně vyprávět a než odejdeme je tatáž zdravotní sestra nej kámoška. Aby toho nebylo málo, tato fóbie se nakonec přenesla i na mě. Rozumějte nikdo, ale opravdu nikdo na mě nesmí sahat. No dobře, na to, že se ke mně má tatínek už si zvykla. Ale jinak... katastrofa. A nezáleží na tom, zda jdu na nějakou prohlídku, nebo si nechat ostříhat vlasy.

Tak asi rozumíte tomu, že jsem měla oprávněné obavy o průběh kontroly našeho chrupu. První prohlídka před rokem probíhala z kočáru. Zubař jen založil Róze kartu a řekl, že v její pusině toho ještě moc neuvidí a že to necháme na příště. A mě prohlédl zuby v průběhu koncertu, který následoval, jakmile se se mnou zvedlo zubařské křeslo.

Na druhou prohlídku jsem chtěla holku připravit. Ve velkoformátových leporelech Jaro/Léto/Podzim/Zima je toho opravdu hafo. Tyhle knížky milujeme obě dvě. A mimo jiné je tu i ordinace zubaře. Tak jsme si říkali, že na kontrolu zoubků chodí všichni (že táto :P). U čištění zoubků jsme občas zmínili, že se určitě budou panu zubaři ty její perličky líbit. (Mimochodem, čištění zubů je kapitola sama o sobě!) No a když šlo do tuhýho, vytasila jsem se s kufříkem, který jsem vyhrála na blogu Madame Coquette. Jde o dřevěnou zubařskou sadu. Najdete tu dřevěný chrup o který pečovat, kartáček, pastu, zrcátko, špachtli, takovej ten nástroj kterým se kontroluje kvalita zubu a nechybí i čepička a rouška. V průběhu dvou dnů udělala zubaře z každýho dospělýho, který se nachomejtnul a nechala vyšetřit zuby veškerému svému plyšovému arzenálu. Věděla do čeho jde. O žádném vrtání , ani ničem podobném jsme samozřejmě nemluvili. A co myslíte?

Dorazily jsme na místo. V čekárně strávily víc jak hodinu. Kufřík a další výběr knih a hraček s sebou. Časovou prodlevu zvládala líp jak já. Pobavila několik nešťastlivců čekajících na zákrok. Jednu babičku dojala až k slzám, jak je to neuvěřitelně milý a kontaktní dítě. Všem vysvětlila jak to u zubaře chodí. Ale jakmile vyzvali nás a ona stanula mezi futrama... Tragédie. Nechtěla se nechat povozit na křesle, nechtěla poštelovat světlo, nechtěla si vyzkoušet zrcátko, nechtěla nic. Že ty zuby neukázala, asi ani nemusím dodávat. Naštěstí doktor byl ohleduplný a řekl, že je dost starý na to, aby se rval do pusy malýmu nešťastnýmu dítěti a pravděpodobnost zkaženého zubu u děcka, které nejí a nepije sladký se blíží k nule. Vyfasovala kelímek a špachtli, které změnily řev na hlasité vzlykání a absolvovala na mém klíně alespoň mou prohlídku zubů. A jen co bylo po všem, nadšeně vysvětlila zubaři co má v kufru. No co dodat... snad jen, že se našemu kufříku s dřevěným náčiním vysmál a poradil nám opravdové zrcátko, které se nechá koupit v Profimedu, který bývá v nákupácích.

Máte nějakou radu? Rózky strach bych přirovnala k čertům, těch se také bojí, ale jakmile je někde nějaký na obrázku, hned ho musí prozkoumat a nadšeně se k němu vrací. Zrovna tak ji přitahují všechny pohádky, kde se někomu něco stalo. Takový Polámal se mraveneček, to byl dlouho opravdu hit. Nebo zranění prstíku malého brášky v Emě naopak. A samozřejmě koho hledá jako prvního v knize o zaměstnáních? Kluka, kterého bolí v krku a musel k paní doktorce...

No nic, já budu čekat až z toho jednou vyroste :-)