středa 14. února 2018

Zubař


Nevím jak to máte vy, ale u nás jsou doktoři katastrofa. Mám pocit, že tak nejmíň od roka. Od té doby se mi jen jedinkrát podařilo namotivovat Rózu na odběr krve, kdy statečně šla, nastavila ruku, ani nepípla a ještě se tím minimálně týden chlubila. Ani za Boha nemůžu přijít na to, co tenkrát bylo jinak, páč nikdy poté už se to neopakovalo :-) Má jinak úžasná dcera je schopná ztropit naprosto hysterickou scénu i při pouhém vážení. Jen zahlédne sestru, a to stačí. Natož aby na ni někdo sahal! Stejnou intenzitu nervy drásajícího zvuku je schopná vydávat po celou dobu jakéhokoliv (nebolestivého) vyšetření a ještě se u toho svíjet jako čertem posedlá. Ale jakmile je po všem, z křiklounky je usměvavá holčička, která začne ještě v ordinace nadšeně vyprávět a než odejdeme je tatáž zdravotní sestra nej kámoška. Aby toho nebylo málo, tato fóbie se nakonec přenesla i na mě. Rozumějte nikdo, ale opravdu nikdo na mě nesmí sahat. No dobře, na to, že se ke mně má tatínek už si zvykla. Ale jinak... katastrofa. A nezáleží na tom, zda jdu na nějakou prohlídku, nebo si nechat ostříhat vlasy.
Tak asi rozumíte tomu, že jsem měla oprávněné obavy o průběh kontroly našeho chrupu. První prohlídka před rokem probíhala z kočáru. Zubař jen založil Róze kartu a řekl, že v její pusině toho ještě moc neuvidí a že to necháme na příště. A mě prohlédl zuby v průběhu koncertu, který následoval, jakmile se se mnou zvedlo zubařské křeslo.
Na druhou prohlídku jsem chtěla holku připravit. Ve velkoformátových leporelech Jaro/Léto/Podzim/Zima je toho opravdu hafo. Tyhle knížky milujeme obě dvě. A mimo jiné je tu i ordinace zubaře. Tak jsme si říkali, že na kontrolu zoubků chodí všichni (že táto :P). U čištění zoubků jsme občas zmínili, že se určitě budou panu zubaři ty její perličky líbit. (Mimochodem, čištění zubů je kapitola sama o sobě!) No a když šlo do tuhýho, vytasila jsem se s kufříkem, který jsem vyhrála na blogu Madame Coquette. Jde o dřevěnou zubařskou sadu. Najdete tu dřevěný chrup o který pečovat, kartáček, pastu, zrcátko, špachtli, takovej ten nástroj kterým se kontroluje kvalita zubu a nechybí i čepička a rouška. V průběhu dvou dnů udělala zubaře z každýho dospělýho, který se nachomejtnul a nechala vyšetřit zuby veškerému svému plyšovému arzenálu. Věděla do čeho jde. O žádném vrtání , ani ničem podobném jsme samozřejmě nemluvili. A co myslíte?
Dorazily jsme na místo. V čekárně strávily víc jak hodinu. Kufřík a další výběr knih a hraček s sebou. Časovou prodlevu zvládala líp jak já. Pobavila několik nešťastlivců čekajících na zákrok. Jednu babičku dojala až k slzám, jak je to neuvěřitelně milý a kontaktní dítě. Všem vysvětlila jak to u zubaře chodí. Ale jakmile vyzvali nás a ona stanula mezi futrama... Tragédie. Nechtěla se nechat povozit na křesle, nechtěla poštelovat světlo, nechtěla si vyzkoušet zrcátko, nechtěla nic. Že ty zuby neukázala, asi ani nemusím dodávat. Naštěstí doktor byl ohleduplný a řekl, že je dost starý na to, aby se rval do pusy malýmu nešťastnýmu dítěti a pravděpodobnost zkaženého zubu u děcka, které nejí a nepije sladký se blíží k nule. Vyfasovala kelímek a špachtli, které změnily řev na hlasité vzlykání a absolvovala na mém klíně alespoň mou prohlídku zubů. A jen co bylo po všem, nadšeně vysvětlila zubaři co má v kufru. No co dodat... snad jen, že se našemu kufříku s dřevěným náčiním vysmál a poradil nám opravdové zrcátko, které se nechá koupit v Profimedu, který bývá v nákupácích.
Máte nějakou radu? Rózky strach bych přirovnala k čertům, těch se také bojí, ale jakmile je někde nějaký na obrázku, hned ho musí prozkoumat a nadšeně se k němu vrací. Zrovna tak ji přitahují všechny pohádky, kde se někomu něco stalo. Takový Polámal se mraveneček, to byl dlouho opravdu hit. Nebo zranění prstíku malého brášky v Emě naopak. A samozřejmě koho hledá jako prvního v knize o zaměstnáních? Kluka, kterého bolí v krku a musel k paní doktorce...
No nic, já budu čekat až z toho jednou vyroste :-)

11 komentářů:

  1. Připravit se na prohlídku doma, ukázat a vyzkoušet co ji asi čeká. Nekecat ji (zatajovat skutečnosti), domluvit se co by ji pomohlo (držet za ruku), dát ji čas i za cenu delší čekací doby v čekárně a nepřemlouvat a nenutit. To je pak konečná. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo a pripravuje se knizka Flandil u doktora, tak ten se bude hodit :)

      Vymazat
    2. Díky za tip na knížku, ta by se mohla hodit ;) Ale jinak to vše dělám, ví co se bude dít, kdo tam bude... jsme domluvený, že ji budu tulit, že pak dostane mlíčko, ale stejně... A doktorka mně ještě řekla, že jí toho říkám až moc, že připravovat nemá smysl, že ji akorát straším. S tím já nesouhlasím, ale stejně to moc nepomáhá :/

      Vymazat
    3. To je fajn, myslim ze je fer pro dite kdyz vi co a jk nez na nej nakou habaduru (dr.jsou na to zvykli :( bohuzel). Pak jeste zvladnout v sobe ten strach vid :). To zvladnete . Drzim palecky

      Vymazat
  2. Hani, klid, naše madam poprvé otevřela pusu u zubařky až ve čtyřech letech, v létě měla dokonce kaz a vrtání zvládla na jedničku. Znám i borce, kteří si nenechají do pusy kouknout a jsou ještě starší. Naštěstí máme fajn zubařku, která tohle neláme přes koleno, u nás vždycky povozila v křesle a trpělivě čekala na den, kdy tu pusinku prostě sama otevře a nechá se prohlédnout. Možná zkus Rózce taky vedle té motivace říct, že když se ale nakonec prohlédnout nenechá, že se vůbec nic nestane. Možná z tebe cítí nějakou úzkost, co zase bude. Třeba když bude vidět, že jsi v pohodě a že svět nestojí na tom, jestli dítě u zubaře otevře pusu, třeba se sama rozhodne, že nechat se prohlédnout zas taková hrůza není... Mně tenhle přístup docela zabírá, ale je to těžké si to v sobě takhle nastavit;-)...
    V.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík za radu, jít na to tak trochu opačně, že. Že na tom prostě nesejde. Teď jsem byla 2x na krvi a sice mě bránila, ale už to bylo trochu lepší, třeba to fakt odezní :-)

      Vymazat
  3. Nase dite tam bylo 2x. Poprve legrace a do pusy si sahnout nechala, ale to mela jen 8 zubu a sly videt i bez vetsiho otevirani pusy. V roce a pul tam nadsene vlitla, pobrala jim plysaky, ale otevrit pusu jako lev (to jsme doma trenovaly a dost ji to bavilo), to jen se silenym placem. Dr. Se ji 20 sekund za revu hrabala prstama v puse, a pak toho nechala. Na zaver vysmaty dite, co jim chtelo vykramovat suple s obrazky. Co s tim, to nevim. Dr. Je mila a sympaticka.

    Strihani vlasu take sileny plac. Pritom ji strihala profi holicka, co je nase kamaradka a sama mamalou dcerku. A predtim se zajmem sledovala strihani mne. Asi je to obdobi. Ockovani tedted odkladam, protoze ji nechci lhat, ze to nebude bolet, kdyz jako bude. A nausnice jakbysmet.

    Nelzeme, trenujeme, ale stejne se pak objevi blok.

    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi jo, asi je to období jako každý jiný. A jednou to prostě bude lepší :-) Já teda teď s očkováním mám máslo na čele, Róza měla kontrolu kvůli převážení, tak jsem tvrdila, že ji jen změří, zváží a vše bude v cajku a doktorka mě přemluvila, že jsou epidemie a že je zdravá a že už je fakt čas... Tak ji naočkovala, takže jsem ji zklamala, tvrdila jsem, že nic a nakonec dostala pigáro... :/

      Vymazat
  4. Nepomohlo by, ze by na pristi prohlidku mela za doprovod tatinka?

    A z jineho soudku, co bachovky?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo už jsem si říkala, že by se občas výměna hodila, ale zatím mě tatínek většinou vypekl - moc to nejde vzhledem k práci :/

      Vymazat

Děkuji za váš komentář, vážím si vašeho času :-)