Rok dva

Už je to tak. Máme skoro měsíc po oslavě. Naše malá je zas o chlup větší. Po prvních narozeninách jsem začala sepisovat každý měsíc ty zásadní změny, hlášky, typičnosti. Teď po roce, je ten text tak šíleně dlouhý, že by ho snad ani nechtěl nikdo číst. Je prostě neuvěřitelné jaký obrovský kus cesty děti ujdou. Zatímco v prvním roce to člověk viděl hlavně na pohybu, neboť z ležícího bezbranného miminečka se za 12 měsíců stane samostatně se pohybující tvor, v druhém roce mi přijde do očí bijící změna rozumová. U Róziny v čele hlavně s vyjadřovacími schopnostmi. V roce měla repertoár pár slovíček a dorozumívaly jsme se tak nějak všelijak. Teď dokáže pojmenovat většinu věcí, které ji obklopují, se kterými přichází do styku a když ne, přijde s otázkou "Co to je, tohle to, co to je?", nebo řekne to nejroztomilejší "Nevííím, tohle to, nevííím." Samozřejmě její výslovnost není na takové úrovni, aby vždycky hned každý věděl vo co de, na to máme talent hlavně my rodiče, ale docela obstojně se dokáže pobavit i s cizími lidmi třeba v autobuse. Dost často vynechává předpony, takže vysavač je savač, odstrkovadlo je strkadlo, nebo když uklízí důležitě u toho oznamuje že klízí, věty jsou dost kostrbaté a strohé, ale je to tam. Slovní zásobu už nejsme schopní spočítat.

Další hodně viditelný pokrok je v samostatnosti. Třeba u jídla. Přichystá si nádobí. Nejradš by si poroučela co má mít k jídlu. Sama se nají. Umí obstojně používat lžíci a vidličku. Teď vyžaduje i nůž, ale ten se míjí účinkem. Umí pít ze všech možných láhví, sklenic i hrnků a většinou se nezlije jak hastrman. Nádobí umí zase uklidit. Ráda pomáhá při vaření a pečení. Vyzkoušené i okoukané činnosti pak napodobuje ve své kuchyňce. Takže často slyším, jak si dává trošku oleje na pánvičku a smaží cibulku. Nebo krájí zeleninu a vaří polévku. Nebo myje a utírá nádobí. To pak strašně ráda koukám a poslouchám zpovzdálí, lepší jak telka :-)

Umývá se houbou, čistí si zuby, maže se, češe si vlasy. Kvalitou sobě vlastní. A pak se šíleně čertí, že to chci zkontrolovat a dopomoct jí, páč je vše z mého pohledu značně odfláknuté a neúplné a děsím se zkažených zubů a exémů...

Umí si sundat a uklidit čepici a šálu, rozepnout zip, s malou dopomocí sundat bundu a pak ji pověsit. Rozepnout boty a pak je dát na své místo...

... a umí toho ještě velkou fůru... a jak to tak po sobě čtu, je to jako vychloubání a hodnocení. A tohle rozhodně neměl být výčet toho co umí, /neumí. Ale měl být o tom, jak je pro nás úžasná a jedinečná. Takže ubírám a radši na to zkusím jít z jiné stránky. Třeba, co ji baví. 

Být u všeho. Moc ráda pozoruje, co se zrovna, kde děje a ptá se. Je jedno, jestli zrovna máma vaří, nebo táta vytáhne kufřík s těma všema svýma šroubkama. Ráda všechno zkouší. Miluje knížky. Číst bychom mohli pořád a všichni. A stále do kola to nejoblíbenější. Má ráda hudbu a zpěv, hned se hýbe do rytmu nebo tančí. Patlání všeho druhu je také hit. Ráda staví duplo. A ráda si hraje v kuchyňce. Zbožňuje vše co je malé. Čím menší a drobnější, tím lepší. Své poklady pořád někam schovává a přemísťuje. Ráda se stará o Náňu a plyšáky. Bylo období, kdy jsme nemohli z bytu vyrazit bez drncajícího/vrzajícího kočárku, takže celý barák věděl, že se někam chystáme. Myslím si, že má docela hezký vztah k přírodě. S obrovským zaujetím dokáže pozorovat brouky, ptáky, objevovat kytičky, sbírat všechny ty kamínky a klacky, pozorovat měsíc a poslouchat švitoření ptáčků. A větší zvířata, ta ji fascinují, ale má z nich pořád respekt.

Jako z lidí. Nejlíp jí je mezi lidmi známými, v rodinném kruhu, to se dokáže pořádně rozjet. Ale pravidelně obveseluje i cizí lidi. Hlavně dospěláky. A nejvíc si pokecá s důchodcema :) Ale děti, tam je trochu asociál. Ještě tak ty větší, ty ráda pozoruje, nechá se i opečovávat a hlavně obdivuje u slečen všechny ty jejich cingrlata. Ale děti stejného věku si drží od těla, hlídá si svůj osobní prostor a jakmile se někdo moc přiblíží, brání se. Je to jedna z mnoha věcí, ve kterých má Rózka své tempo.

A je pořád docela mamánek. Kromě mě si neustále hlídá i u všech zvířat a hraček, jestli mají maminku. Ale společným časem s tátou nebo prarodiči, či tetou také nepohrdne. Dost si ho užívá a vždy se na ně těší. A to, že je maman, jí vůbec nebrání vystrkovat růžky. A manipulovat slabšími oslněnými osobnostmi :-) Podezřívám ji, že si takovou slovní zásobu opatřila, právě k těmto účelům. Přemlouvat. Rozhodovat. Rozkazovat. Manipulovat. A všechno to schovat za roztomilej kukuč, takže někteří na první pohled ani nepoznají, jaký je to generál. Doma to má holka těžší, to si Honzík dělá srandu, že tu probíhají boje o vedoucí samici.

A perlička z poslední doby: podobná slova jsem čekala někdy v pubertě, ale přišlo to nějak brzy. To takhle jednou za mnou přišla Rózka, když nandávám pračku a povídá: Máma je velká kráva. Cože? No maminka je kráva, Rozárka je telátko. Aha, ufff :-)

Neříkám, že není spousta věcí, na kterých by se dalo zapracovat, ale bohatě to vyvažuje, jak je prostě skvělá a úžasná. (Připomeňte mi to někdo, až se tu budu zase vztekat, že se ona vzteká a že mě vůbec neposlouchá, že nechce jíst a že naschvál hází s příborem a jídlem :D)

Páč, když se přijde přitulit a opusinkovat mě, řekne že mě má ráda a miluje mě a u toho mě drží těma svýma pacinama kolem krku, to je prostě síla. To by se člověk samou láskou roztekl. Nebo ji sežral, páč je sladká jak všechny cukrkandly světa.