Okamžiky štěstí

Další z knih, která na mě vykukovala na sociálních sítích. V knihovně jsem na ni měla žádanku skoro rok! Tak je populární. Po Vyhnání Gerty Schnirch to bylo takové odpočinkovější čtení. Recenze jsem dopředu nečetla a jestli, tak jsem si je nepamatovala. Takže jsem čekala trochu něco jiného, ale zklamaná jsem nebyla. Poměrně tlustá kniha od Patrika Hartla je zvláštní tím, že ji můžete číst z jedné i druhé strany. Půl knihy je popisem stejného časového období v životě Veroniky a půl jejího bratra Jáchyma. Je jedno odkud začnete. Já si přečetla prvně Veroniku a dost jsem se bála, že mě ta druhá půlka už bavit nemůže, páč už toho přeci dost vím a tak rozdílná od té první asi nebude. A bavila. Je to prostě tak napsané, že se příběhy doplňují, prolínají, ale každý je svým způsobem unikát. Takže i kdyby člověk přečetl jen jednu část, asi by měl pocit, že příběh je ukončený.
Kniha sama o sobě úplně veselá a šťastná není. Sourozenci nemají život lehký, první katastrofou je autonehoda a smrt jejich rodičů, další už se odvíjí. Ale je tu vidět ta naděje na okamžiky štěstí a na konci si člověk říká, že vše se může v dobré obrátit. Ale podle mě nejde o happy end, páč z předchozích stran vidíme, že život není černobílý a dokáže si s lidmi pěkně pohrát. Vše se může ještě několikrát změnit. Nic není určité. A nic není konečná. To je to, co jsem si z knihy odnesla já :-)