Co do knihovničky

Chvíle nad leporely jsou děsně fajn, ale na to, až se budeme tulit nad pořádnou knížkou jsem fakt těšila. Někdy v listopadu jsme se vytasili se čtením na dobrou noc. To úplně neklaplo, protože mlíko je přeci jen mlíko a večer Rózu literatura zas až tak moc nezajímala. Ke knihám s netvrdými stranami se ale chtěla vracet během dne. A protože se nám ty tři, co jsme měli po ruce brzy okoukaly, začali jsme pomalu rozšiřovat sbírku, Vánoce a narozky, byly ideální příležitosti. Zatím se pootáčím po takových, které mají na stránce málo textu (tak max dva odstavce) a mají hezké ilustrace. A zatím jich nemáme hromadu, protože si myslím, že pro děti je důležité opakování a vracení se ke známému. A i když nás může rozčilovat číst něco posté, ony to mají rády. Tak se pojďte mrknout, které jsou naše favoritky a které bych nejradši někde zašantročila. Svěřím se, které mám v merku a ráda si nechám poradit ;)

Ema naopak (Gunilla Woldová, Albatros 1986): Poklad z půdy. Výjimečně není něco zničené od Rózky, evidentně i já měla své umělecké chvilky :-) V první půlce je Ema popletená, jednou dělá věc pořádně a podruhé blbne. Róza se u toho vždy nasměje. U obrázku je text na pár řádků. Zn. ideal. Druhá půlka je o tom, jak Emma opravuje hračky a jak si její bratříček ublíží kladivem a ona ho ošetřuje. Nespočítala bych kolikrát jsme ji četli. Takové dva měsíce byla nejoblíbenější knihou ze všech, přesně do té chvíle, kdy jsme v knihovně narazily na druhý díl Emma ve školce. Ta teď vede prim. A protože už ji nemůžeme znovu prodloužit musela jsem ji dojít koupit :-)

Hádej, jak moc tě mám rád! (Sam McBratney, Svojtka & Co 2014): Kniha pro tatínka ke dni otců :-) A mě dojímá při každém čtení. Prostě o lásce mezi tatínkem a malým zajíčkem. A existují i další pro každé roční období. My si půjdem do knihovny pro jaro.

Vombat Jirka (Ema Papoušková, Mladá fronta 2016): Knížka na nočník. Vtipná knížka o bobku. Nejlepší jsou ilustrace, jak se Jirka nudí na nočníku. Myslím, že celá naše rodina už nikdy nezapomene na to, že vombati dělají hovínka ve tvaru kostky. Jediné co mi vadí, že Jirka udělá bobek až pod pohrůžkou tasmánského čerta, vadí mi to dost, ale nedokázala jsem kvůli tomu dát knihu stranou... Na druhou stranu, my zas párkrát vyhrožovali čípkem, takže asi tolik k výchovným praktikám :D

Ti otravní králíci (Ciara Flood, Svojta & Co 2015): Milý příběh o tom, jak parta králíků dokázala obměkčit srdce zapšklého medvěda. Velké ilustrace, málo textu... Róza ráda v knížce hledá myšku, ráda ťuká, když jdou králíci na návštěvu a prostě ráda popisuje, co se na obrázcích vůbec děje... A já ji moc ráda čtu.

Dlouhá cesta (Petr Horáček, Pinwheels 2017): Kdo by ji neznal? Jediné čeho lituju, že jsem si ji neobjednala už na Hithitu. Úžasné ilustrace a příběh s myšlenkou i pro rodiče :-) Rózku zatím nejvíc fascinuje prodlužující se fous, vysázené kytičky a ptáci kamarádi. Další naše společná oblíbená.

Dvakrát sedm pohádek (František Hrubín, Albatros 1965): Nestárnoucí klasika. Kdo by neznal Kuřátko a obilí, nebo třeba Princezničku na bále? U nás od miminka frčel Paleček a jeho kamarádi. Dlouho se u nás bez této knihy nesnídalo. Je to poklad ještě po tátovi. Knížka, která by podle mě neměla chybět v žádné dětské knihovničce!

Uspávanka pro medvídka (Jiří Žáček, Barrister & Principal 2009): knížka, kterou dostala Rózka od babičky k Vítání občánků. Ještě ji neumí zpaměti, ale obstojně doplňuje. Jednoduchý příběh o tom, jak všichni spí. A příklad toho, jak děti veršovaný text fascinuje.

Dělání (Zdeněk Svěrák, Albatros 1996): Výbor písňových textů. Další kniha z půdy, dostala jsem ji kdysi já, coby malá školačka. U spousty písní jsem znala třeba jen refrén, nebo jednu sloku, takhle je můžu zpívat celé a Róza ráda poslouchá i tančí. Rozhodně ne všechny umím, ale najde se tam spoustu pohádkových, na které si určitě rozpomenete - Dělání, Statistika, Kdyby se v komnatách, Voda, voděnka...

Sbírka pohádek pro dvouleté děti (Kolektiv autorů, Svojtka & Co 2015): tuhle nám doporučila knihovnice. Moc jsme si oblíbili O Mášence a třech medvěděch a O třech prasátkách, ty byly moc hezky sepsané, s hezkými obrázky. Ale zbytek žádná sláva. Šlo třeba o překlady anglických lidových básniček a písniček a to prostě podle mě nám tolik neřekne. Protože tak jako české říkačky pro nejmenší občas nedávají třeba úplně smysl, ale jde o tradici a zvukomalebnost, tak i v těch cizích jde o něco navíc, co se blbě překládá. Ale kdyby někdo věděl o knížce kde je hezky zpracovaná Mášenka, nebo Tři prasátka, napište prosím do komentářů.

Veverka a malý nosorožec (Mischa Damjan, Kentaur 1992): tady se naše nadšení pro knihu s Rózkou rozchází :-) Knížku jsem našla na půdě po bráchovi a říkala jsem si poměr obrázky-text odpovídá, jdem do toho. Rozárce se líbí, mně už méně. Je o tom, jak jsou v lese Tisíců stínů utiskována malá zvířátka velkými. No a jednou se jim splní přání a jsou najednou oni ti velicí a ti velcí zase malí. Jenže veverka, myška i žabka brzy zjistí, že jim není o nic lépe. A nosorožec, lev a krokodýl si uvědomí svou chybu. Stane se kouzlo a velikosti jsou zpět, ale zvířátka se k sobě začnou chovat ohleduplně. Vlastně ani nevím co mi na ní tolik vadí, asi jazyk, kterým je napsaná?

Medvídek Pú (Disney, Egmont 2012): poděděná kniha. Už po prvním přečtení jsem věděla, že má favoritka nebude. Páč text byl převyprávěn a zjednodušen tak, až prostě podle mě nedává smysl. Ale děti a Disneyho obrázky, takže Róze se líbí... Myslím, že se kniha jednou ztratí :) A pak se jednou najde opravdový Medvídek Pú od Milneho :-)

Tak to jsou ty, které se u nás hřejí na poličce. Níže vypíšu ještě ty, které mám v merku. Je jich hafo, nejdřív si je asi půjčíme z knihovny a uvidíme, které si vyslouží takový obdiv, aby jsme si je koupili :-) Když rozkliknete odkazy, uvidíte, kde se na knihy inspiruji já. 

Na svou chvíli čeká: Mám tě ráda, Jak spí zvířata, Montessori úklid a procházka.

V merku: Domov, Jak se máš Eliško?, Dobrodružství mašinky Růženy, Něco ti povím Johane, Nenažraná koza, Cvrček a mravenci, O pejskovi a kočičce, verze s obrázky, Obejmi mě prosím, O malé Aničce, Dřív než půjdem spát, Lili a Momo, Příběhy pro nejmenší, Papuchalk Petr, Husa Líza, Martinka.

Na které je asi ještě čas, ale těším se na ně: Skřítek Rozekvítek, Indigové pohádky, Celý svět v obrázcích, Každý bulí nad cibulí, Pohozené kšandy kamaráda Standy, Dům myšek, Hrajeme si u maminky.

A nakonec otázka: Kdybyste měli vybrat jen jednu jedinou knihu pro dvouleťačku, která by to byla?